Po Tulejově omluvě protiúder: Prý jsme zveřejnili spekulace

Samochvála, jak známo, zavání, a tak si pro tentokrát vypomohu hodnocením, které zaznělo v pondělí 6. května na výročních Novinářských cenách.

„Porota oceňuje investigativní poctivost autorek, které v podcastu s velkým osobním nasazením znovu otevřely případ 12 let staré vraždy, odhalily nové souvislosti a zásadním způsobem změnily pohled na průběh vyšetřování,“ ohodnotili porotci práci kolegyň Adély Jelínkové a Christine Havranové.

„Přispěly tak k možnému obnovení soudního procesu i prosazení systémových změn v české justici, výhrůžkám a zastrašování navzdory. Jedná se o výjimečný investigativní počin s hmatatelným společenským dopadem.“

Pondělní vyhlášení nás potěšilo hned dvakrát. Slopné ocenila nejen odborná porota v kategorii Investigativa. Podcastová série, která vznikla v režii týmu 5:59, posbírala i nejvíc hlasů ve veřejném hlasování, v němž se hledal příspěvek, který měl v uplynulém roce „největší společenský dopad, nebo zásadně přispěl k posílení práv občanů“.

Jak už naznačuje citované laudatio, nesklízíme za Slopné jen ocenění. Kolegyně čelí nevybíravému tlaku a aktéři případu se snaží jejich práci znevěrohodnit. Jeden ze zpovídaných je dokonce osočil z toho, že se jej snažili uplatit. Proč je taková konstrukce nesmyslná, jsme vysvětlili zde.

Zarážející je, že s nařčením zpovídaného recidivisty okamžitě začal žonglovat soudce i státní zástupce, kteří měli případ na starosti.

Novinářská cena za Slopné je tak především symbolickou satisfakcí, současně nese i poučení.

Utvrdila nás v tom, že má smysl se věnovat i zdánlivě ztraceným případům. A tak se polozapomenutá vražda z moravsko-slovenského pomezí z počátku jevila. Reportérky Jelínková a Havranová se skeptickými hlasy (přiznávám, jeden z nich byl i můj) nenechaly odradit a tady je výsledek.

Na to, zda jejich práce skutečně přispěje k obnově procesu, si musíme ovšem počkat do příštího měsíce, kdy soud – snad už konečně - rozhodne.

Když už surfujeme na pozitivní vlně, přidám příběh, s nímž jsme v uplynulém týdnu také významně pohnuli.

Pavel Tuleja, akademik nominovaný na ministra pro vědu, tvrdil, že za jeho texty v predátorských časopisech může jeho doktorandka. Kolega Lukáš Valášek se ve čtvrtek v noci ponořil do hlubin internetu a jeho obhajobu v pátek rozmetal. Navíc vynesl na světlo podezření, že si Tuleja s kolegy přes predátorské tituly zajišťovali přísun peněz. A aby to nebylo málo, ještě upozornil na hlubokou čínskou stopu táhnoucí se za zmiňovanými predátorskými periodiky. Pár hodin po publikaci jsme museli u jeho článku aktualizovat titulek. Nově v něm stálo: „Zjištění, po němž odešel Tuleja.“

I v této věci na sebe nenechal protiúder dlouho čekat. Slezská univerzita v Opavě, kde je Pavel Tuleja prorektorem, se jej zastala. Obrátí se na právníky i vlastní etickou komisi. Už nyní ale mají jasno. Prý jsme se dopustili „celé řady hrubě spekulativních vyjádření a difamujících podezření“.

Ve své reakci ale tu celou řadu jaksi opomenuli vyjmenovat.

Je to o to parodoxnější útok, že se dostavil poté, co se Tuleja sám omluvil, stáhl nominaci na ministra a univerzitě nabídl rezignaci na post prorektora. Tak uvidíme…

Přiznejme si, že Tulejův bleskový ústup je spíše výjimkou. Zpravidla se ledy hnou až s delším odstupem. Jako v případě černého billboardu u dálnice D4.

Byly to bezmála tři roky, co Seznam Zprávy upozornily na to, že hnutí ANO ve své předvolební kampani využívá k propagaci i nelegální billboard umístěný těsně u dálnice D4 ve směru z Prahy na Písek. Dlouho se nic nedělo, a tak jsme před týdnem připomněli, že velkoplošná reklama stojí stále na místě, a to navzdory někdejšímu slibu Ředitelství silnic a dálnic, že ji nechá odstranit.

A hle, po článku č. 2 billboard zmizel. Stačily k tomu, počítám-li správně, jen dva dny.

Podobně jako se předtím nikdo k černému reklamnímu poutači nehlásil, nehlásí se nyní nikdo ani k jeho kvapné likvidaci.

Což nutně nevadí. Nepotřebujeme znát každý pohyb úřednického šimla. Úplně si vystačíme s tím, když uvidíme, že se opravdu ohání.

Teď ještě aby stejnou rychlostí začaly mizet i další ilegální výlepy lemující české silnice.

Pár tipů bychom měli…

Byty a trest. V takzvané brněnské bytové kauze, kterou svého času podrobně zmapovali kolegové Lukáš Valášek a Adéla Jelínková, padly první tresty: dva lidé dostali kvůli podplácení podmíněné a peněžité tresty. Jen připomenu, že případ úzce souvisí s kauzou bývalého předsedy bytové komise městské části Brno-střed a politika ODS Otakara Bradáče, v níž policie stíhá dalších několik osob.

Důkazní hradba. V uplynulém týdnu jsme se také vrátili ke korupční kauze kolem nemocničních zakázek na Ústecku a v Jihlavě. Poněkud mediálně upozaděné vyšetřování totiž vykazuje zajímavé posuny. Během výslechu na policii čtyři z deseti obviněných sklopili hlavu a zcela nebo z části se přiznali. Což je v kombinaci se záznamem skryté kamery a zajištěnými úplatky pro obhajobu těžko překonatelná důkazní hradba.

Drony s otazníkem. Kolega Jiří Pšenička začátkem týdne popsal, že Vojenská policie si pořídila deset dronů ke vzdušnému průzkumu. Při pohledu na ukrajinské bojiště je ten krok pochopitelný a těžko napadnutelný. Pokud by tedy ovšem Ministerstvo obrany stroje nenakoupilo bez veřejné soutěže. A pokud by je nedodávala firma, v níž byl přes pět let jednatelem vlivný poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.

Hackeři s ruskou vlajkou. Česko poprvé v historii spojilo hackerské útoky s ruskou tajnou službou GRU, která stojí i za explozemi ve Vrběticích. Na základě zdrojů z bezpečnostní komunity jsme ruskou hackerskou operaci popsali podrobně v textu Kybernetické Vrbětice.

Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!