Článek
Obvodní soud pro Prahu 5 vynesl rozsudek ve sporu o to, kdo nese odpovědnost za obří zával na dálnici D8 u Lovosic. Před devíti lety tam zavalily stovky tun horniny čerstvě dokončenou vozovku, která čekala na otevření.
Soudkyně Michala Dvořáková po letech sporů rozhodla, že část viny leží na soukromé společnosti Kámen Zbraslav, která nad dálnicí provozuje kamenolom a již kvůli odpovědnosti za havárii žalovalo státní Ředitelství silnic a dálnic společně se Správou železnic (zával totiž poničil i přilehlou železniční trať).
To vyčíslilo škodu na miliardu korun, avšak soudkyně vynesla takzvaný prozatímní rozsudek: vinu soukromé firmy vyčíslila poměrem „do deseti procent“. Přesnou částku má stanovit další soud.
Hlavní příčinou závalu byly podle rozsudku vydatné srážky, které oblast postihly, ale svoji roli podle verdiktu sehrál i provoz lomu, například odstřely horniny nebo to, že kvůli odkrytému povrchu se v místě provozu lomu dostávalo do půdy větší množství vody. Právě „odpovědnost provozní činnosti“ tedy leží podle soudu i na společnosti Kámen Zbraslav.
„Provoz lomu sám o sobě nebyl příčinou problému, pouze přispěl k výši škody,“ uvedla soudkyně Dvořáková.
O to, kdo mohl za utržení svahu, se – zjednodušeně řečeno – spor vedl.
O to, zda je na vině lom na kopci, nebo samotná stavba dálnice – její desetimetrový zářez do terénu pod kopcem. Podle soudkyně měl hlavní roli silný déšť, sesuv jako takový pak spustil zářez dálnice a zároveň jeho dopad zhoršila činnost lomu.
„Sesuv byl iniciován v zářezu dálnice a směřoval nahoru,“ řekla Dvořáková. Právě to, zda se svah utrhl shora kvůli přetížení štěrkem z lomu, nebo zda se utrhl odspodu kvůli zářezu dálnice, bylo od začátku sporu klíčové. „Zářez neměl být proveden tak, jak proveden byl,“ upřesnila soudkyně s odkazem na revizní znalecký posudek.
Technologii nezajištěného zářezu do krajiny, místo například tunelu nebo delší trasy, zvolilo tehdy ŘSD, tedy jedna ze dvou žalujících stran, a nese tak paradoxně podle soudkyně hlavní vinu. Podle verdiktu navíc zanedbalo svoje povinnosti, když nesledovalo množství vody v okolní půdě.
Soudní proces se během let stal jakýmsi soubojem odborných posudků, dohromady jich vzniklo více než dvacet. Soudkyně si nakonec vyžádala konečný posudek od Ústavu struktury a mechaniky hornin z Akademie věd.
Žalovaná strana, firma Kámen Zbraslav, její výběr kritizovala. Právní zástupce Pavel Sedláček ještě před vynesením rozsudku poukázal na to, že ÚSMH už byl autorem dvou předchozích posudků a že při práci na druhé a třetí verzi došel k rozdílným závěrům.
Zároveň zástupci ÚSMH pracují pro jednu z žalujících institucí – odborníci z Akademie věd sedí v Radě monitoringu, která pro ŘSD hlídá pohyby hornin v nestabilním území dálnice D8, a pravidelně tuto práci fakturují podle platné smlouvy. Ředitel ÚSMH Josef Stemberk naopak pro Seznam Zprávy odmítl, že by ústav mohl být v této kauze jakkoliv zaujatý.
Soudkyně Dvořáková však po vynesení rozsudku pro Seznam Zprávy řekla, že prakticky neměla jinou možnost.
„Mohl to být buď Ústav struktury a mechaniky hornin, nebo Česká geologická služba. Ta byla původně ustanovena, ale poté sdělili soudu, že nemají technické vybavení na to, aby mohli znalecký revizní posudek zpracovat,“ řekla Dvořáková. Další odborníci, například z Technické univerzity Ostrava, také během let do procesu zasáhli, když vypracovali posudky pro Kámen Zbraslav. Podle Dvořákové už proto nebylo kde brát.
Rozhodnutí soudu není pravomocné, obě strany se proti němu mohou odvolat.
