Panebože, je to sekta, napadlo ji. V Zahradě zázraků skončila na sex chatu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čtyři roky strávila v Hnutí pro duchovní integraci do Absolutna (MISA). Ale mluví o něm jako o sektě a mezinárodní zločinecké organizaci.

Je jednou z žen, které ve Francii podaly svědectví proti vůdci jogínského hnutí Gregorianu Bivolaruovi. Rumunovi, jehož léta hledal Interpol a od předloňska sedí ve Francii ve vazbě. Obviněn je z několika trestných činů - především z mnoha znásilnění a z organizovaného obchodu s lidmi.

S Britkou Mirandou, která opustila sektu před třemi lety a má s Bivolaruem a jeho hnutím těžkou zkušenost, už Seznam Zprávy jednou mluvily. Tehdy ještě skrývala svou identitu a ne vše mohla otevřeně říci. Nyní už zveřejnila své křestní jméno, odhalila tvář a s tím i další detaily, co v jogínském hnutí zažila.

Vyprávět veřejně svůj příběh je pro Mirandu důležité. Říká, že tak využívá svobodu, kterou po odchodu ze sekty získala zpět. „Je to součástí mé svobody a také mého uzdravování,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

A také je její příběh důležitý pro Česko - především kvůli tomu, že zde pobývala půl roku v době, kdy v sektě byla. V domě ve středočeských Černošicích s ostatními členkami hnutí natáčela sex chaty. Náboženské hnutí to tam nazývalo „Zahrada zázraků“.

„Je až neuvěřitelné, že si toho nikdo nevšiml. Ani v Čechách, ani v Paříži, kde také držely v domech ženy. Ráda bych věřila, že kdyby se něco takového dělo v mé ulici, všimla bych si toho,“ říká dnes Miranda, jejíž příběh detailně popsala britská BBC v podcastu World Of Secrets: The Bad Guru, který citoval i zjištění Seznam Zpráv.

„Přijde mi docela děsivé, že nikdo nezavolal policii. Přitom se to dělo roky.“

Když jsme spolu před víc než rokem dělaly rozhovor, ještě jste skrývala identitu. Co se od té doby změnilo?

Od začátku jsem věděla, že chci svůj příběh zveřejnit. Ale v tu dobu jsem zrovna natáčela podcastovou sérii s BBC a abych byla upřímná, to byl ten hlavní důvod, proč jsem ještě nechtěla svou identitu zveřejnit. BBC jsem slíbila, že to mohou s mým jménem zveřejnit jako první. Nebudu ale říkat celé své jméno. Nechci, aby to ovlivnilo mou rodinu, a nechci, aby moji budoucí zaměstnavatelé našli jako první články o tom, že jsem byla v sektě. Chci jim to aspoň trochu ztížit.

A proč jste chtěla svůj příběh zveřejnit?

Mám k tomu několik důvodů. Cítím, že jsem toho strašně moc ztratila. Hodně času, velkou část důstojnosti, soukromí, energie i peněz. Přeji si, aby z toho vzniklo něco konstruktivního, něco, co vyvolá změnu. Také si říkám, že kdyby o MISA existoval nějaký podcast nebo články v době, kdy jsem začala kurzy této školy navštěvovat, dostaly by se ke mně ty informace a já bych dál nepokračovala.

Jakou změnu by to mělo vyvolat?

Aby například bylo více zákonů na ochranu obětí kultů a zákonů proti sex byznysu. Je mi jasné, že problém sex byznysu lidi ve skutečnosti moc nezajímá. A chci, aby věděli, že se to děje opravdu hodně ženám a nejenom třeba těm chudým z Rumunska.

Takže vám šlo o šíření osvěty, případně o prosazení legislativních změn?

Ano, ale myslím, že je to zároveň součást mé cesty. V sektě jsem byla ovládaná. Byla jsem pod velkou kontrolou, včetně toho, co mohu říkat. Teď jsem svobodná, mohu beze strachu mluvit, jak chci, a ovládnout svůj strach z nich, stud či rozpaky. Je to součástí mé svobody a také mého uzdravování.

A chci se méně stydět. Gisèle Pelicot (pozn. Francouzka, kterou manžel léta znásilňoval a nabízel dalším mužům. Dostal 20letý trest.) ve Francii říkala, že oni se mají stydět, ne my. Mám pocit, že to platí i pro mě. Někdy se stydím a cítím se trapně, hlavně pokud jde o sex chat. Ale já nejsem ten, kdo by se měl stydět, to jsou oni! Kdybych zůstala mlčet, jediným, kdo se bude stydět, budu já, protože oni si nemyslí, že udělali něco špatného. Teprve když je ostatní poženou k odpovědnosti, snad si uvědomí, co udělali.

Jak se vlastně člověk dostane do sekty? Jak se vám to stalo?

Vždy je za tím skrytá nějaká vnitřní motivace. V mém případě to bylo tak, že mě zajímala spiritualita. Hledala jsem školu, která by mě o tom naučila něco víc. Jiné lidi motivuje třeba komunita, chtějí ve svém životě něco změnit, chtějí mít lepší vztahy, chtějí nějaké odpovědi nebo hledají uzdravení.

Prostě jde o lidi, kteří jsou otevření a hledají nové věci. Tyto organizace jsou ale velmi pečlivě strukturovány tak, aby vás vtáhly dovnitř. Vy přitom ani nevíte, co se děje, a pravděpodobně ani většina z těch, co to dělají, neví, na čem se podílejí. Na začátku vás takzvaně „bombardují láskou“, chovají se k vám velmi zvláštním způsobem a vždy říkají: „Jen my máme odpovědi.“ A pak to pokračuje. Tvrdí: „Možná, že ještě letos jste ty odpovědi nedostali, ale když budete pokračovat dál ve studiu, získáte je příští rok.“ Nebo opakují: „Jen toto je jediná správná cesta, podívej, jak je můj život skvělý!“ Prostě vám toho hodně slibují a jejich chování ve vás vzbuzuje dobrý pocit a důvěru.

A tak se necháte vtáhnout hlouběji, najdete si v sektě přátele nebo dokonce partnerský vztah, a přijímáte jejich učení, aniž byste pokládali moc otázek. Od toho vás totiž zrazují. Říkají: „Až se staneš duchovnějším, pochopíš to a nebudeš se muset ptát.“ Postupně se jejich systém víry dostává nad ten váš vlastní a vy ztrácíte sami sebe a svobodnou vůli stále víc a víc. A protože se to děje postupně, ani si toho nevšimnete.

A jaký je potom váš život? Tak skvělý, jak vám na začátku slibovali?

Ne, není, ale když se podíváte na jejich životy, oni také nejsou moc šťastní. Ale oni věří, že jsou vyvolenou skupinou. Takže i když jejich život není tak dobrý, i když jsou nešťastní, jsou stále v této zvláštní skupině. Je to, jako by víra přebíjela jejich vlastní zkušenost. Vaše zkušenost může být negativní, ale protože skupině tolik věříte, nevnímáte to tak.

Vy jste se s jogínskou školou dostala až do České republiky. Jak se to tehdy přesně stalo?

Když jsem byla držena v domě sekty v Paříži, přišla za mnou jedna rumunská žena a nabídla mi, že mohu jet na velmi krásné cvičení, při kterém udělám velký pokrok v duchovním růstu. Že tam mají bazén a jedná se o práci s erotickou energií a znameními zvěrokruhu. Nic víc neřekla. Ani kde to je. Jen že GB (pozn. touto zkratkou členové MISA nazývají svého gurua Gregoriana Bivolarua) tomu říká „Zahrada zázraků“, protože se tam děje mnoho úžasných proměn. Znělo to skvěle, a když jsem GB sdělila, že tam tedy jedu, řekl: „Ano, to bude pro tebe velmi dobré.“

A to místo bylo tedy v České republice?

Ano, přijeli jsme do Prahy a odtud nás další dva koordinátoři autem odvezli do Černošic, kde nás přivítaly dvě anglicky mluvící ženy. Pamatuji si, že obě měly na sobě dlouhé květované šaty a v očích zvláštní výraz. Takový jakoby skleněný. Tehdy jsem si poprvé pomyslela: „Panebože, možná je to sekta…“ Ale byla jsem vyčerpaná z cesty, a tak jsem šla spát a druhý den jsem musela podepsat spoustu formulářů, natáčet videa a přísahat na bibli a na svoje zdraví, že nikdy nikomu neřekneme o ničem, co se tu stalo.

Co bylo pak?

Pak řekli: „Ráno děláme rituály a odpoledne pracujeme na této internetové stránce, kde točíme sex chaty. A je to velmi dobré, protože vy budete těmto mužům pomáhat pochopit čistý eros. Oni na těchto stránkách nikdy neviděli ženu, která by byla duchovní. Díky vám se stanou duchovnějšími, budou se lépe chovat ke svým manželkám a přítelkyním a celý svět se změní. Jednoho dne už nebudou pornografii potřebovat.“

A vy jste jim to věřila?

Ano, věřila. Protože to mělo být součástí naší mise. Oni stále hovořili o čisté energii eros a o tom, jak se liší od sexuální energie, a tvrdili, že pokud tato energie ovládne dostatečnou část světa, pak to svět změní a už nebude žádné znásilňování, žádná pornografie a všichni budou cítit lásku.

Prvních pár dní jsem měla jen sledovat ostatní ženy na webu a pak teprve začít pracovat. Řekli mi: „Pokud nebudeš pracovat, musíš nám zaplatit peníze za cestu do Prahy a také 35 eur denně za ubytování.“ (pozn. Miranda už dříve popsala, že jí zároveň vzali doklady a telefon.)

Takže jste raději pracovala? Jak jste se cítila?

Měla jsem pocit, že to musím udělat, protože nám bylo řečeno, že je to součást spirituálního cvičení. V té době jsem se denně věnovala duchovnímu cvičení, józe, meditaci. Toto měla být další etapa. Měla jsem tam být tři měsíce, ale nakonec to bylo půl roku, protože se ukázalo, že dříve se toto cvičení nedalo dokončit. A já věřila, že kdybych odjela dříve, budu mít velmi špatnou karmu.

Bylo to pro vás těžké?

Bylo, ale zároveň to bylo jednodušší, jelikož jsem se změnila. V té době jsem byla nejvíc indoktrinovaná. Moje svobodná vůle se úplně vytratila, žádnou jsem neměla, byla úplně zničená. Jako bych byla hlína a oni mě formovali a tvarovali.

Takže ze začátku to bylo těžké. Také kvůli pokutám, které v domě byly nastavené a které jsme musely platit za různé „prohřešky“.

Jaké třeba?

Stalo se mi, že jedna z žen vešla po mně do koupelny a řekla: „Zapomněla jsi zhasnout světlo. Budu to muset říct koordinátorovi.“ A já byla v šoku. Musela jsem pak být pořád ve střehu, jestli jsem neudělala nějakou chybu, abych nemusela platit pokuty. Jenže po několika týdnech jsem už dělala to samé a také jsem hlásila prohřešky ostatních žen.

V té době jsem skutečně ztratila část sebe a byla jsem méně a méně empatická.

Před rokem jste mi v rozhovoru řekla, že jste připravená mluvit s českou policií. Kontaktovali vás?

Ne, ne. Jsem připravená s nimi mluvit, ale zatím se mi neozvali.

Myslíte, že by s vámi měli mluvit?

Mám pocit, že i když nejsem český občan, stalo se mi to ve vaší zemi a je to tedy jejich zodpovědnost se tím zabývat. Udělejte s tím něco, protože jinak to nepřestane.

Jsem si jistá, že pokud budou mít někde dům, budou to dělat dál.

Takže vy si myslíte, že v tomto erotickém byznysu dál pokračují?

Už to nedělají na těch webových stránkách, kde dříve, ale jsem si stoprocentně jistá, že jinde ano. Je to jejich hlavní výdělek. A peníze teď potřebují víc než kdy jindy, protože platí soudní poplatky.

Gregorian Bivolaru je ve Francii ve vazbě a čeká na soud. Jste jednou z žen, které stály na začátku tohoto vyšetřování. Budete svědčit u soudu?

Už dvakrát jsem byla ve Francii svědčit, a pokud vím, tak francouzský systém funguje tak, že nemusím jít znovu. To mi řekli.

Víte, v jaké fázi se případ teď nachází? Jsou nějaké novinky?

Nevím. Trvá to a bude to trvat déle, protože jde o mezinárodní případ. Obvinění čelí GB i ve Finsku, a pokud vím, tak trestní stíhání je zahájeno i v některých dalších evropských zemích.

Bivolarua hledal dlouhou dobu Interpol. Když ho v Paříži předloni zatkli, jak jste se cítila?

Nemohla jsem tomu uvěřit. Hlavně proto, že jsem měla pocit, že nikdo z policie zatím nic neudělal. Víte, já neměla žádnou víru a důvěru, že se něco stane. Takže když mi to zavolal jeden francouzský novinář, smála jsem se a brečela zároveň, prostě jsem tomu nemohla uvěřit. Pak jsem se procházela po parku a vzpomínám si, že jsem uviděla strom a říkala si: „Páni, ten je tak krásný!“

V sektě jste strávila čtyři roky. Jak dlouho vám trvalo se z toho zotavit? A co bylo nejtěžší?

Nejtěžší je odejít. Hlavně ta doba, kdy si uvědomíte, že to musíte udělat, a než to uděláte. Když jsem už sektu opustila, bylo to pořád těžké, ale už méně. Řekla bych, že existují různé fáze. Každý rok je to jiné. První rok byl plný bolesti, hněvu a smutku. Cítila jsem se zrazená a podvedená. Musela jsem zničit vše, čemu jsem do té doby věřila, a začít svou víru budovat znovu od nuly.

Například jsem si zakázala používat určitá slova, která říkali v sektě. Věděla jsem, že jakmile je vyslovím, začnu myslet způsobem, kterým jsem myslela tam. Takže jsem udělala spoustu vědomých rozhodnutí, abych se dostala ven. Protože někteří lidé opustí sektu fyzicky, ale ne psychicky. Musela jsem přerušit kontakty s těmi lidmi, přestat používat jejich jazyk i přestat cvičit jógu. Bála jsem se, že jinak bych do toho zase spadla. Bylo to velmi bolestivé a psychicky náročné.

Teď jsou to tři roky, co jste odešla. Myslíte si, že už jste v pořádku?

Jsem v pohodě, ale byl to dlouhý proces. Zejména to hledání spravedlnosti a úsilí, aby ti lidé byli dohnáni k odpovědnosti, k čemuž zatím nedošlo. V posledních třech letech mě to stálo spoustu peněz a času, který jsem věnovala cestám do Francie, rozhovorům s mými právníky, s novináři a stále to není skončené. Ale dělám to proto, že doufám, že spravedlnost zvítězí.

Každopádně teď jsem mnohem šťastnější, mám mnohem hlubší vztahy se svou rodinou a se svými přáteli. Když jsem byla v sektě, tak jsme tam všechny odsuzovali a o spiritualitě jsme jen mluvili. Já ji teď ale skutečně žiji, protože se k přátelům nebo třeba sousedům chovám podle duchovních hodnot, jakými jsou pravda, nenásilí a láska.