Článek
Čtete ukázku z newsletteru Kauzy Seznam Zpráv, ve kterém každý týden reportéři z našeho investigativního týmu shrnují podrobnosti a zákulisí nových kauz z vysoké politiky i byznysu. Pokud vás newsletter zaujme, přihlaste se k odběru!
Ten rozsudek vzbudil pochopitelnou vlnu kritiky. Muž během dvou a půl let pohlavně zneužil sedm chlapců. Tomu nejmladšímu bylo pouhých deset let, nejstaršímu čtrnáct. Do vězení ale sexuální predátor nepůjde.
Se žalobkyní uzavřel dohodu o vině a trestu, relativně čerstvý nástroj trestního práva, a soud mu pak potvrdil dohodnutý podmíněný trest. Prozkoumali jsme proto písemné znění rozsudku, které – jak se ukázalo – obsahuje řadu více či méně pozoruhodných konstatovaní. „Jak je zřejmé z popisu skutků, které jsou obviněnému kladeny za vinu, jednalo se o jednání menší fyzické intenzity, zejména typu doteků,“ stojí v něm například.
Jak takové doteky vypadaly, se píše o pár odstavců výše. Citujeme: „Během spánku jej rukou nejprve pohladil po břiše a hýždích a dále se pod oblečením a spodním prádlem dotýkal jeho genitálu, až manuálně rukou docílil pohlavního vzrušení poškozeného a jeho následné ejakulace.“
Průběh sexuální agrese byl víceméně vždy podobný. Jen v ostatních případech byli chlapci při smyslech či se jen včas probudili. „Pro aktivní odpor poškozeného svého jednání zanechal,“ popisuje strohý soudní jazyk zápas, který se mezi nimi odehrál.
I když se zneužitým podařilo oněm „dotekům“ ubránit, nic to nemění na podstatě – šrámy na duši si odnesli velmi pravděpodobně stejně hluboké. Podle soudce Romana Kafky ale predátor žil do té doby spořádaným životem, tudíž nízký trest byl přiměřený.
„Jeho jednání je sice právně kvalifikováno jako pohlavní zneužívání a znásilnění, ale nejednalo se přímo o fyzické vniknutí do těla poškozených. Většinou šlo o doteky, kontakty, o dráždění rukou a tak dále. Ani nebylo zaznamenáno, že by jednání mělo nějaké trvalé následky. Byl to opravdu exces z jeho života,“ prohlásil soudce Kafka.
Exces, který trval – v doložených případech – téměř tři roky? Opravdu tomu lze říkat ještě exces?
Nechci tím zpochybňovat dohody o vině a trestu jako takové. Nelze pominout jejich zjevné výhody: Zefektivňují a zrychlují trestní proces, oběti násilníků si v soudní síní nemusí znovu oživovat způsobená traumata. Ale co výchovná funkce trestu a generální prevence? Opravdu soudy a státní zástupci mají na ty základní teze úplně rezignovat?
Obdobné otázky mě napadly i nad zprávou, že někdejší šéfka Nemocnice Na Bulovce Andrea Vrbovská v pondělí náhle změnila svůj postoj, v rozsáhlé korupční kauze se rozhodla přiznat a také požádala o dohodu.
Jenže to učinila až po přečtení obžaloby v soudní síni. Tedy poté, co proběhlo zdlouhavé, únavné přípravné řízení, kdy zarputila odmítala svou vinu. Teprve když žalobci v soudní síni vynesli karty, obrátila a žádá nižší trest. Ideálně stejně milosrdný jako dostal formální kajícník Tomáš Horáček, který si o dohodu o vině a trestu řekl krátce po zatčení a svým přiznáním vzal klidné spaní ostatním spiklencům. Vedle exředitelky Vrbovské i zákulisnímu hráči Marku Šnajdrovi.
V kauze Bulovka tak rovněž pozbývá dohoda o vině a trestu své kouzlo. Trestní proces přiznání Vrbovské nijak nezrychlí (hlavní líčení s ostatními poběží dál), o přiměřenosti trestu ani nemluvě.
Pokud se pravidla pro dohody nezpřesní, bude sporných případů jen přibývat. Chroničtí prznitelé budou od soudů odcházet s podmínkami a korupčníkům rozkrádajícím veřejné statky bude stačit, když se po přečtení obžaloby přiznají – a vyváznou obdobně hladce jako ti, kteří pomohli úplatkářskou hydru skutečně rozkrýt.
Co jsme také zjistili
Bílý kůň umazaný ruskou ropou. Jak Česko nakupuje strategické zásoby ropy? Vláda tvrdí, že od firmy, která patří občanům EU. Lukáši Valáškovi a Adéle Jelínkové ovšem jeden z nich přiznal, že je – jinými slovy – jen bílý kůň. Skutečné stopy přitom vedou k ruskému Lukoilu, jemuž v Česku v minulosti razil cestu poradce exprezidenta Miloše Zemana Martin Nejedlý.
Třikrát vyšší nájem. Není voják jako voják a není nájem jako nájem. Nejvyšší kontrolní úřad doteď platil v budově u Libeňského mostu v Praze nájemné kolem 18 milionů ročně. Ministerstvo obrany si teď stejné prostory chystalo pronajmout za 66 milionů. Poté, co jsme na onen renonc upozornili, začalo ministerstvo couvat. Pozadí skandálního pronájmu každopádně stojí za další zkoumání.
Miliardová škoda = podmínka. V kauze největšího restitučního skandálu padl mírný trest. Vrchní soud pravomocně rozhodl, že bývalá ředitelka pozemkového úřadu Eva Benešová si zaslouží tříletou podmínku. Úřad v éře Benešové umožnil, aby skupina dědiců po prvorepublikovém velkostatkáři získala superlukrativní státní půdu v rozsahu, na který neměla nárok. Stát přišel o parcely za 1,4 miliardy. Jak soudce mírný trest odůvodnil, to popsal Vojtěch Blažek.
Pod dozorem, ale s hosty. Majitel karlovarského lázeňského sanatoria Savoy Westend Vladimir Jevtušenkov byl zařazen na český sankční seznam. Nyní úřady daly jeho hotelovému komplexu úlevy, díky nimž může nadále fungovat a přijímat hosty. Článek ze série Ruský kapitál v Česku připravil Jirka Pšenička.
Plomba na stamilionech. Je to další z příkladů, kdy investigativci Seznam Zpráv cílili správně: Investoři svěřili firmě stamiliony, ona z nich financovala i ruskou propagandu. Nyní manažeři nemohou s prostředky nakládat, po textech Seznam Zpráv policisté společnosti IPC obstavili účty i nemovitosti. Podezřívají ji z podvodu.
Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!
