Od důchodců umím vykoupit byt za korunu. Ale už nechci, říká „flipovací král“

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Digitální doba umožňuje stát se „celebritou“ i lidem, u kterých bychom to dříve nečekali. Podnikatele Maxima Ponomarenka sledují na sociálních sítích desítky tisíc lidí. Přitom v minulosti strávil přes šest let ve vězení za podvody, vydírání a nedovolené ozbrojování. Navzdory tomu je hlavně pro řadu mladých lidí téměř guru v obchodech s realitami. Jeho specializací je tzv. flipování, v němž jde o výkupy podílů na domech, pozemcích či bytech za velmi nízké ceny a následně rychlý prodej za násobně vyšší.

Sám Ponomarenko - čtyřicátník původem z Ukrajiny - si říká Flipovací král (FlipKing) a staví to na odiv. Na instagramu uvádí, že vlastní přes dvacet tisíc nemovitostí. Na schůzku s reportéry Seznam Zpráv přijel ve svém lamborghini doprovázen ochrankou.

Tu dnes prý nezbytně potřebuje, protože vede s druhým společníkem Josefem Ondriškem válku o firmu MI Estate. „Sám ozbrojen nejsem, ani si nemyslím, že ještě někdy dostanu zbroják zpět, ale ochranka ozbrojena samozřejmě chodí,“ popsal svou aktuální situaci muž s bohatým tetováním. „Myslím, že tuhle válku nakonec prohrajeme oba, ale nechtěl jsem, abych ji prohrál sám,“ prohlásil také na závěr setkání.

Bylo to poprvé, kdy se Ponomarenko, který zasponzoroval i politické strany Trikolora a Motoristé, veřejně rozpovídal o svém dosavadním životě ve světě realit i kriminální minulosti.

Narodil jste se v Kyjevě. Jak se u vás doma mluvilo?

Rusky. Mám část rodiny Ukrajinců a část rodiny je v Rusku.

Nevšiml jsem si, že byste se někdy vyjadřoval k válce na Ukrajině. Proč?

Nevyjadřoval jsme se k tomu, protože jsem měl pocit, že k těm tématům kolem nemovitostí, co já obvykle řeším, se to nehodí. Ale když válka začala a začal příliv ukrajinských uprchlíků, využívali jsme i ty naše nemovitosti k ubytování Ukrajinců. A ubytoval jsem tu i nevlastní sestru. Já to vidím tak, že obě strany prohrají, ať už to dopadne jakkoliv. Celkově jsou války o ničem. Samozřejmě, že agresor napadl suverénní stát, ale vidím to i tak, že na tom všem hlavně vydělává spousta zbrojařských firem a spousta lidí si na tom také dělá PR.

Od kolika let jste s rodinou v Česku?

Od pěti. Chodil jsem na základní školu ve Vysokém Mýtě a potom jsem tam přešel na soukromou střední podnikatelskou školu. Udělal jsem maturitu, měl jsem nastupovat na policejní akademii, ale nakonec bohužel ne. Začal jsem podnikat v realitách.

Šel jste podnikat, protože jste toužil po penězích?

Ano. Byl jsem z chudé rodiny. Matka i nevlastní otec, se kterými jsem žil, byli obyčejní dělníci a cítil jsem hmotné nedostatky. Začal jsem nejdříve dělat brigády, potom jsem byl obchodním zástupcem u jedné firmy v České Třebové a někdy v roce 2006 jsem dostal nabídku jít pracovat do realitní kanceláře. Svět realit byl tehdy úplně jiný, než je dnes.

V čem?

Realitní makléři nebyli ještě tak zprofanovaní, nebylo to odvětví, kdy se na to jako dnes tolik plive, trh byl celkově jiný. Byl tu velký hlad po nákupu nemovitostí, rozjížděly se hypotéky a ceny ještě nebyly tak závratné.

Vzpomínáte, jak jste vydělal první milion?

Koupil jsem na hypotéky asi deset panelákových bytů ve Vysokém Mýtě a chtěl jsem je původně vlastními silami zrekonstruovat, vyzdít jádra a dál pronajímat, aby se mi tím splácel úvěr. Pořídil jsem si kvůli tomu i vozík za auto. Tehdy se dal takový byt koupit i za 300 až 500 tisíc korun, ale než se ta rekonstrukce rozjela, zjistil jsem, že byty se prodávají dráž a dráž. A tak jsem je nakonec během roku všechny zase prodal. A udělal jsem na tom dvojnásobek.

Jak jste se ziskem naložil? Čekal bych u vás, že jste si hned pořídil luxusní auto.

Ne, tehdy jsem to ještě dál investoval. Záhy přišel další obchod, kdy vysokomýtský starosta prodával půlku baráku, co měl v osobním majetku. Přišla moje advokátka, že je to ve strašném stavu a že za to chce 1,2 milionu. Já se na to byl podívat a věděl jsem, že to má minimálně dvoj- či trojnásobnou hodnotu. Tak jsem to koupil a za měsíc jsem to stejnému nájemci odprodal za 5 milionů. Takhle jsem velmi rychle vydělal asi 4 miliony. Bylo mi 21 let. A potom jsem si šel konečně koupit to auto. Chtěl jsem černou A8, ale přišel jsem do autosalonu v Hradci Králové a tam byla na podstavci modrá A5, sportovní verze, kupé. A já říkám, přesně tohle chci.

A potom jste se v tom předváděl před spolužáky z Mýta.

Přesně tak, jak říkáte.

Byznys vám zjevně šel dobře, ale už brzy jste skončil ve vězení. Rozsudky hovoří jasně o několika podvodech s nemovitostmi, kterými jste poškodil spoustu lidí. Také o vydírání a o nedovoleném ozbrojování, kdy jsem měl mít doma řadu zbraní a střeliva. Co se stalo? Hledal jste snazší cesty ke zbohatnutí?

Mohl bych to svádět na tehdejší dobu, ale určitě to bylo o tom, že jsem špatně vyhodnotil některé příležitosti, které se přede mnou objevily. Dnes, kdyby mi někdo řekl, že je možné vydělat touto cestou třeba 100 milionů, už bych do toho nešel, ale tehdy jsem to viděl jinak. Já dělal i bojová umění, jezdili jsme po Evropě, boxovali a najednou se objevily ty příležitosti, které jsem špatně vyhodnotil. Byla v tom asi i určitá nevyzrálost a nedostatek empatie vůči těm lidem, poškozeným. Ale když se v mladém věku dostanete k penězům, a možná i k určité moci, roste s jídlem chuť.

Kolik let jste strávil ve vězení?

I s vazbou to dělalo asi 6,5 roku, přičemž na rozsudcích jsem původně měl dohromady 12,5 roku. Prošel jsem několika věznicemi. Pankrác, Hradec Králové, Pardubice, Jiřice.

Jak na to dnes pohlížíte?

Dnes to vidím jako svou zásadní životní chybu. Zaplatil jsem několika lety života, které mi chybí. Zrovna to bylo v tom věku mezi dvaceti a třiceti. Vy víte, že vaši přátelé už mají rodiny, žijí život, vy ne, jen tam přežíváte… Vězení vám opravdu odejme svobodu. Vyčítáte si tam, co jste mohl udělat jinak, ale zároveň si říkáte, že možná vás to zastavilo před něčím ještě daleko horším.

Proč vás pustili už za 6,5 roku?

Za dobré chování. Hodně na to mělo vliv, že jsem v nízkém věku jako prvotrestaný dostal vysoký trest. A způsobil jsem přitom škodu, která nebyla nenávratná. Já měl většinu těch trestných činů ve stádiu pokusu a neměl jsem tam ani nějaké zásadní násilí. A většina těch nemovitostí se lidem vrátila.

Škody, které jste lidem způsobil, jste tedy všechny vyrovnal?

Když jsem se vrátil, ještě jsem splácel poškozeným peníze. Měl jsem dobrého probačního úředníka, který mě hodně ovlivnil, i v tom přemýšlení. Myslím, že teď není nikdo, komu bych se nemohl podívat do očí.

Nicméně po návratu jste se opět vrhnul na nemovitosti. Co jste začal dělat jinak než před kriminálem?

Byl jsem rozhodnut, že už se tam vrátit nechci a nechci za sebou nechávat nějakou negativitu, což se mi v poslední době kvůli té kauze v MI Estate bohužel zase moc nedaří.

Mluvíte o změně, ale celý ten váš byznys - ono flipování, kdy nemovitosti levně nakupujete a posléze draze prodáváte - je vnímáno dosti negativně, jako čirá spekulace.

Chápu, jak to myslíte, spousta lidí flipování odsuzuje a jsou to třeba i ředitelé bank, aniž by tomu ale úplně rozuměli. Ono se dá všechno dělat morálně i nemorálně - jsou třeba i nemorální advokáti, nemorální lékaři - i na realitním trhu byly firmy, které lidem podstrkávaly k podpisu různé dokumenty a třeba šly vyloženě po důchodcích. A já vám říkám, že my tohle neděláme. A jelikož mám za sebou výkon trestu, už jsem věděl, kde jsou mantinely. A už taky vím, že když budete dělat věci za hranou, jednou vás to doběhne.

A nedoběhlo vás to právě teď, když jste na kordy s dosavadním kolegou a spolumajitelem „flipovací“ firmy MI Estate Josefem Ondriškem?

To je úplně jiná kapitola.

Vy tvrdíte, že on a jeho lidé firmu tunelují, že jde o tuneláře z devadesátek, nicméně on zase ukazuje prstem na vás, že jste připravil firmu o desítky milionů. Komu bychom měli věřit?

Jedna věc je, kdo co tvrdí, druhá, zda na to má důkazy. Jelikož mám zkušenosti s kriminálním prostředím a s podsvětím, samozřejmě jsem tušil, že může něco takového přijít, a já ty důkazy mám. Vše, co říkám, jsem schopen doložit. Nejsem úplný hlupák a vše mám zdokumentované a nahrané.

Koneckonců mám i bezpečnostní agenturu - mám tam bývalé poldy, i některé z těch, co mě dříve vyšetřovali - a i v tomto případě jsme používali některé operativní prostředky pro mou ochranu. Protože tahle válka, kterou teď vedeme, není legrace.

Ochranku tu máte i dnes. To patří k tomu vašem byznysu, že nemůžete nikam jít bez bodyguarda?

Nepatří, ale v tuto chvíli ano. Jak víte, navrhl jsme MI Estate do insolvence, takže čekám nějaké kroky z druhé strany.

Váš bývalý kolega Ondrišek tvrdí, že jste v letech 2023 a 2024 s bývalou obchodní ředitelkou vybrali z bankovního účtu firmy 136 milionů, z nichž 67 poté z pokladny společnosti „zmizelo“. Je to tak?

Oni tvrdí, že v kase chybí 67 milionů. Já mám zase na nahrávce, že se baví o 19 milionech, mám i nahrávku, kdy říkají, že je tam plus 2 miliony. Já neříkám, zda je tam plus nebo minus, já říkám pojďme to transparentně spočítat. I proto jsem sebral účetnictví - to účetnictví je teď zapečetěné - a předám to státnímu zastupitelství.

Já zase říkám, že oni teď dávají nemovitosti do dražeb za původní nákupní ceny, chtějí z toho vytáhnout co nejvíce peněz a přitom uměle vytvořit ztrátu, aby pak mohli poslat firmu do konkurzu a říct, že za všechno může Ponomarenko.

Kdo rozhodne, na čí straně je pravda?

Samozřejmě to může rozhodnout jen soud. Bohužel obchodní právo, jak jsem zjistil, funguje velmi pomalu. Může to trvat třeba deset let, než bude pravomocný rozsudek. Teď se bude hlavně rozhodovat o insolvenci, ale lze čekat cokoliv. Každý den chodí nějaké žaloby, předžalobní výzvy, policie řeší trestní oznámení…

Když teď tak nehezky mluvíte o kolegovi, se kterým jste MI Estate zakládal, proč jste se s ním vůbec dával dohromady?

To je dobrá otázka, ale já jsem to na začátku netušil, co je zač. Když jsem vylezl z kriminálu, začal jsem spolupracovat se svým známým advokátem a tohle byl jeho kamarád. Neznal jsem jeho minulost, co všechno je za ním. Na začátku jsme měli pěkný vztah, normálně jsme se spolu bavili. Až během minulého roku se začaly odehrávat některé podivné účetní operace, které mi úplně neseděly, se kterými jsem nesouhlasil, začalo to skřípat. Přišly spory, až to takhle vygradovalo.

Je ještě šance to vyřešit dohodou?

Já si upřímně myslím, že teď už ne, ačkoliv jsem se dvakrát nebo třikrát o smír pokusil.

Vraťme se k předmětu vašeho podnikání. Kde tedy jsou pro vás teď morální hranice flipování?

Víte, já bych klidně mohl přijít a vygenerovat si podle ročníku narození 6 tisíc důchodců, rozeslat jim dopis, že od nich vykoupím nemovitosti za korunu. A věřte tomu, že z těch oslovených důchodců se mi jich tisíc ozve a od dvou set z nich to pak opravdu za korunu vykoupím. To je tvrdý fakt, bohužel to tak někdy funguje. I takové firmy tu existují, co to tímto stylem dělají, ale já jsem tímto směrem fakt jít nechtěl. Protože jsem věděl, že mě to může zase doběhnout. A mám už rodinu, syna, nechci, aby se za mě jednou styděl.

Od roku 2016, co mě pustili, žádný z klientů ani jejich dědiců na mě nepodal trestní oznámení. Když nám třeba zavolá někdo z dědiců, že maminka nebyla při podpisu kupní smlouvy při smyslech, zase to vrátíme. Nevím o případu, kdy by někdo mohl o nás prohlásit: Vy jste mě okradli.

Tím, že vykupujete podíly na nemovitostech, ale ještě rozdmýcháváte rozbroje mezi spoluvlastníky. Tohle je eticky v pořádku?

Zkuste se na to podívat i obráceně. Často je totiž i tak, že ti, co nám své podíly prodali, to udělali za situace, kdy měli s někým společnou nemovitost, užíval ji ale ten druhý spolumajitel, kterým byli různě šikanováni.

Já vím, že ten náš byznys berou lidé za nemorální, ale já věřím, že se dá dělat i slušně. A nejde jen o prodej nemovitostí. Dělali jsme s kolegou Jurajem Sutorisem mentoring k flipování - všechno bylo opět extrémně kritizované a propírané - ale ani jeden z těch mentorovaných účastníků kurzu zatím nevystoupil s tím, že by řekl, oni mě podvedli.

Vydělávat peníze na živobytí lze i jinak. Vy jste nikdy neuvažoval o něčem jiném než o obchodování s realitami?

Ale já dělám i ty mentoringy, vydávám knížky, dělám videa, kde učím lidi, jak si mohou sami nacenit nemovitosti, jak mohou sami kupovat nebo jak si mohou sami poradit s tím spoluvlastnictvím. Kdybych z toho všeho chtěl opravdu jen ždímat velký prachy, tak tohle nedělám.

Peníze nedáváte jen do nemovitostí. Před nedávnem jste se objevil jako koproducent filmu „Na plech“ režiséra Marty Pohla známého i pod pseudonymem Řezník. Dokonce jste si tam, pokud vím, zahrál epizodní roli. Jak jste se k tomu dostal?

Já se někde zmínil, že mým nejoblíbenějšími filmy jsou „Párty Hard“ a „Párty Hárder: Summer Massacre“ právě od Řezníka. Je to fakt dobrý. A řekl jsem, že kdyby ten tým točil další film, klidně bych jim to zasponzoroval. A oni se mi ozvali, že točí film Na plech, popsali mi nějaké scény, já říkal super, nic po vás nechci, jenom si tam chci zahrát. Hrál jsem tam stěhováka a byla to strašná sranda.

Kolik milionů jste jim dal?

Nevím, zda o tom mohu takto mluvit, ale nebylo to nic tak zásadního.

Třeba režisér Jan Hřebejk se právě kvůli vašim penězům do toho filmu na sociálních sítích dosti kriticky opřel.

To mě mrzelo, že to takhle hejtil. Zvažoval jsem dokonce předžalobní výzvu, ale mí advokáti mě od toho nakonec odradili. Paradoxně já mám Hřebejkovy filmy rád. Je ale vidět, že i dobrý umělec se může chovat jako blb.

Peníze dáváte i do politiky. Poslal jste 200 tisíc Motoristům a dříve 100 tisíc Trikoloře. Proč?

Co se týče Trikolory, bylo to v době, kdy ji podporoval i Václav Klaus. U Motoristů to zase bylo kvůli Filipu Turkovi. Já v něm vidím velký potenciál. Myslím, že z něj bude ministr.

Znáte se s ním?

Znám.

Líbí se vám politika Trikolory či Motoristů?

Spíše to beru tak, že bych měl také něco vracet do veřejného prostoru. Ale já dávám peníze také do sportu, podporuji handicapované sportovce… Majetek člověka zavazuje.

Podporujete i bojovníky MMA z klubu Renegade Prague Gym.

To také, ale to hlavně kvůli tomu, že je tam můj kamarád a trenér David Vyvážil. Známe se 20 let a jezdíme spolu na ryby.

To je vidět i na sociálních sítích. Pokud mám ale správné informace, tak on také kdysi seděl ve vězení.

I Václav Havel seděl, Husák seděl, spousta dalších lidí sedělo… Přitom v zákoně je, že by se na člověka po určitých letech mělo hledět jako na netrestaného. Ale někdo má pořád potřebu vytahovat minulost.

S přispěním Adély Jelínkové a Daniela Nováka