Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Badatel Jaroslav Čvančara dospěl k přesvědčení, že za smrtí Jana Masaryka stojí jeho nejbližší spolupracovníci. Stal se pro ně zrádcem národa, když v únoru 1948 setrval v Gottwaldově vládě a legitimizoval komunistický režim, vysvětluje.
Šokující hypotéza, k níž Čvančara dospěl i na základě bádání kolegyně Václavy Jandečkové, která ve své práci s názvem „Kauza Jan Masaryk: Nový pohled“ přináší v archivech objevené doznání Masarykova spolupracovníka a diplomata Jana Bydžovského, vyvolává diskuze, rozpaky nebo i kritiku.
„Byli opravdu Masarykovi blízcí spolupracovníci jeho jednáním natolik rozhořčení, aby ho zlikvidovali? Fakt nevím. Nezdá se mně to zcela logické,“ klade například pochybnosti historik a ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek. A hned přidává těžký argument: „Vztáhli by ruku na syna zakladatele státu!“
Podobně mluví i další, například první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a nyní poslanec ODS Pavel Žáček nebo historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Zároveň však všichni jmenovaní práci badatelů oceňují - třeba podle Petra Blažka mají jejich zjištění nemalou hodnotu.
„Vybízí to k důkladnému promýšlení celé té kauzy, ke zvažování různých alternativ… a přimělo to navíc ÚDV k obnově vyšetřování Masarykovy smrti,“ připomíná historik Blažek, jak v roce 2019 Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu Masarykův případ sice otevřel, ale dospěl jenom k tomu, že ministra zahraničí mohl zavraždit neznámý pachatel. Jinými slovy, že o tragédii, která ovlivnila směřování Československa, nevíme ani po 76 letech téměř nic.
„Stále jen těžko říct, co je v souvislosti se smrtí Jana Masaryka pravda a co ne. Neexistuje jediná zcela přesvědčivá interpretace. Důvěryhodné důkazy chybí,“ přiznává Petr Blažek.
Hypotéza vraždy:
Jan Bydžovský, František Fryč, Arnošt Heidrich.
Jaké argumenty má Jaroslav Čvančara pro svoji hypotézu, že Masaryka zavraždili jeho spolupracovníci Jan Bydžovský, František Fryč a Arnošt Heidrich?
Je zde výpověď diplomata Jana Bydžovského, kterou objevila v archivech badatelka Václava Jandečková a kde se Jan Bydžovský - vyšetřovaný za špionáž - přiznal.
Nad tím, zda bylo přiznání vynuceno, se vedou spory, stejně jako o tom, do jaké míry lze brát v úvahu, že Bydžovský později výpověď odvolal.
Jaroslav Čvančara pak nad objevem Václavy Jandečkové pospojoval výpovědi, které získal s odstupem let od lidí, již se při vyšetřování Masarykovy smrti octli na místě v Černínském paláci, anebo se nějak zapojili do vyšetřování - šlo o kriminalistu Jana Nečáska, patologa Jaromíra Tesaře, antropologa Emanuela Vlčka (tito dva se zúčastnili Masarykovy pitvy) a jejich spolupracovníky.
Detailně Čvančarovy argumenty podporující hypotézu, stejně jako námitky historiků k nim jsme už uveřejnili v následujícím článku. V něm najdete i přepis zásadní části přiznání Jana Bydžovského.
Proč mohlo jít o vraždu:
Může to být užitečné
Ani Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů Čvančarovu odvážnou - pro mnohé šokující, až nepřijatelnou - hypotézu nezavrhuje.
„Za jakých okolností a proč zemřel nejpopulárnější politik své doby? Dodnes neznáme a zřejmě ani v blízké budoucnosti zcela znát nebudeme relevantní a důvěryhodnou odpověď. I Čvančarovo pátrání může být proto velmi užitečné,“ konstatuje Kalous.
Jedním si je naprosto jist: Nešlo o nešťastnou náhodu, což je také jedna z rozšířených verzí. „Buď šlo o sebevraždu, anebo vraždu,“ říká Kalous.
Masarykův případ je pro něj dodnes složitou a velmi roztříštěnou mozaikou tehdejších událostí.„A my jsme ji ani po šestasedmdesáti letech věrohodně nesložili. Nevíme tedy, co se přesně dělo, a nevíme ani – pokud tedy šlo o sebevraždu - proč by se k ní měl Jan Masaryk odhodlat. Co ho mohlo přimět k tak hroznému rozhodnutí?“
Případ Jana Masaryka ve fotografiích:
Bilanční sebevražda? Proč?
Osobně se přesto Jan Kalous domnívá, že se jednalo o bilanční sebevraždu, ke které byl Masaryk doveden řetězcem událostí.
Ostře Masaryka například kritizovali nekomunističtí ministři, protože šel komunistům často na ruku. Demisi, tak jako demokratičtí ministři, nepodal, třebaže jim to slíbil. Tím podle Kalouse prováhal rozhodující okamžik.
V Gottwaldově vládě nakonec Masaryk zůstal a jako ministr zahraničí podepisoval výpovědi diplomatům, kteří byli pro komunisty nepohodlní. V mnoha případech je navíc osobně znal. Nepodepisoval tedy anonymní výpovědi.
„Stále byl sice ikonou, ale tu tíhu či tlak zřejmě nakonec neunesl. Jeho svět byl jiný. Tvořily ho ženy, víno, zpěv a dobrá zábava,“ připomíná Jan Kalous. Historici navíc připomínají i další problematický fakt: Československá zahraniční politika byla i s přispěním Jana Masaryka „sovětštější než ta sovětská“.
Nejen Kalous se ale domnívá, že Masarykova smrt byla v březnu 1948 pro komunisty politicky nevýhodná. „Potřebovali ho. Ještě 7. března na shromáždění na Staroměstském náměstí Masaryka využívali s tím, že jeho otec, zakladatel státu, by s řešením únorové krize souhlasil. To už byl nestoudný políček zostuzení T. G. Masaryka,“ domnívá se historik.
Jaroslav Čvančara
Badatel Jaroslav Čvančara.
- Badatel, publicista.
- Expert na druhý a třetí odboj, o němž publikoval desítky článků a studií.
- Ceněná je například jeho knižní trilogie „Někomu život, někomu smrt“, ale také detailní zmapování výsadku „Anthropoid“, který vyústil v likvidaci Reinharda Heydricha. Život tohoto válečného zločince inspiroval Čvančaru k vydání rozsáhlé fotografické publikace „Heydrich“.
- Velký ohlas pak vyvolal životopis legendy druhého a třetího odboje Pravomila Raichla „Život na hranici smrti“.
- Ve spolupráci s režisérem Oliverem Malinou-Morgensternem připravuje celovečerní dokument o vraždě Jana Masaryka „Pravda vítězí, ale dá to fušku“.
Víc odvahy než celé instituce
Jaroslav Čvančara i badatelka Jandečková čelí kvůli svým závěrům často ostré, až nevybíravé kritice.
Podle historika a politika Pavla Žáčka však analyzují velmi odvážně něco, co jsme si až dosud nebyli vůbec schopni připustit. A nelze to zcela zavrhnout.
„Historici i veřejnost se s touto stále jen těžko představitelnou variantou musí prostě nějak vyrovnat. Například Václava Jandečková měla ve svém bádání víc odvahy než celé instituce. A výstup Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV)? Ten je naprosto tragický,“ tvrdí Žáček, podle něhož však stále nelze vyvrátit podezření, že na smrti Jana Masaryka se podílely sovětské zpravodajské služby.
To mimochodem naznačuje i oficiální web ruské rozvědky. „A to i přesto, že šéf československých komunistů a předseda vlády Klement Gottwald Masaryka velmi potřeboval, aby svou účastí v kabinetu legitimizoval únorovou prokomunistickou vládu,“ připomíná rovněž Žáček.
A jaké variantě smrti Jana Masaryka dává přednost? „Stále bych nezavrhoval prapůvod té vraždy v Sovětském svazu. Ale jak říkám - pátrejme opravdu všemi směry. Tedy i tím, po němž jde Jaroslav Čvančara. Zatím jsme se totiž nevypořádali ani s podklady, které máme k dispozici.“
