Neprávem je odsoudili na základě pochybných stop. Justiční omyl, řekl soud

Dva justiční omyly – tři neprávem odsouzení lidé. Jen za poslední čtyři roky zlínský krajský soud z vězení propustil tři muže, které do věznice původně svými rozsudky poslal. Jednoho muže za únos, další dva za ozbrojenou loupež ve zlatnictví.

V obou případech soud nakonec po právních tahanicích nebo nálezech Ústavního soudu dospěl k závěru, že proti mužům neexistují žádné důkazy, které by jejich vinu prokazovaly. Za mřížemi všichni tři strávili řadu měsíců.

Původní verdikty se opíraly z velké části o metodu pachové identifikace, která ale byla podle expertů a výzkumníků z České zemědělské univerzity (ČZU) do roku 2018 prováděna nespolehlivým způsobem.

„Chtěl jsem aspoň omluvu, když už je člověk konečně doma, o peníze mu nejde. Odsoudili mě kvůli pachovým stopám, o kterých znalci i psovodi neříkali pravdu,“ říká dnes jeden z neprávem odsouzených Miloš Zezula.

Jak omylné pachové stopy do roku 2018 byly, rozebraly redaktorky Seznam Zpráv ve třetím díle investigativní série Slopné: Kdo je vrah? Právě pachové stopy totiž sehrály v případu vraždy ve Slopném, za niž už 11 let ve vězení sedí dva mladí muži, významnou roli.

Loni v únoru zlínský krajský soud propustil z vězení na svobodu zmíněného Miloše Zezulu a Martina Skalického. Oba muže ten samý soud původně v únoru 2019 odsoudil na osm a pět let ve vězení za násilnou loupež v uherskohradišťském klenotnictví.

Dvě maskované osoby v roce 2015 vtrhly do prodejny se šperky a začaly loupit. V činu je ale vyrušili náhodní svědci, jednoho z nich poté jeden z pachatelů postřelil do nohy. Z místa činu oba pachatelé ujeli na motorce.

Za několik měsíců se policisté začali soustředit nejdříve na Skalického, kterého později obvinili, a následně i na Zezulu. Ten ve chvíli, kdy mu v jeho autoservisu policisté prováděli domovní prohlídku, ani nevolal právníka. „Nechtěl jsem právníka, věděl jsem, že jsem nic neudělal, tak proč bych ho měl mít,“ vysvětloval reportérkám Zezula.

Žádný ze svědků předvolaných soudem nikdy neřekl, že by loupež spáchal Zezula nebo jeho známý z vesnice Skalický. Co svědci popisovali, byl výškový rozdíl mezi oběma pachateli.

Jediným důkazem se tak pro zlínského soudce Jiřího Dufka staly pachové stopy. „Od počátku trestního řízení bylo zřejmé, že pro rozhodnutí o vině obžalovaných bude stěžejní vyhodnocení odborných vyjádření oboru kriminalistické odorologie, respektive vyhodnocení činnosti služebních psů,“ napsal Dufek v únoru 2019 v nepravomocném odsuzujícím rozsudku, který má redakce k dispozici.

Ten se zároveň odvolával i na neurčité „operativní poznatky“ vyšetřujících zlínských kriminalistů, kteří měli údajně „poznatky z prostředí“, že pachateli jsou Skalický se Zezulou.

Jak se ale později – už po propuštění mužů – u soudu ukázalo, ony poznatky směřovaly od sestry Zezuly, se kterou měl v té době spory ohledně dědictví, a především pak od jejího manžela, který byl tehdy policistou. Ten vyšetřujícímu kriminalistovi sám volal a na Zezulu mu dal „tip“. Proti Skalickému pak s operativci mluvila žena, se kterou měl tentokrát spory Skalického otec.

Zezulu se Skalickým k soudu poslal někdejší žalobce Leo Foltýn. Stejný státní zástupce obžaloval i Maroše Straňáka a Davida Šimona v případu vraždy ve Slopném. Obě obžaloby stály převážně na pachových stopách.

V průběhu soudního líčení se Skalickým a Zezulou se ke slovu dostal někdejší znalec v oblasti pachových stop Martin Kloubek, který v případu zpracoval znalecký posudek. Při procesu v roce 2018 o nově upravené metodě řekl: „Snažili jsme se prosadit, aby metoda byla více věrohodná, validní. Prokázalo se, že věrohodná je, ale bylo soudy vytýkáno policii, že psovod to zakládá sám. Dnes už to musí založit jiná osoba. Pokusy nevyvrátily, že je metoda věrohodná.“

Dnes již zesnulý Kloubek mluvil o výzkumu, který od roku 2011 na popud Ministerstva vnitra prováděla Česká zemědělská univerzita přímo na policejních psech. Její výzkumníci dokázali, že věrohodnost výsledků pachové komparace prováděné do roku 2018 byla velmi nízká. Od používání pachových stop jako důkazu vědci naopak odrazovali (viz box níže).

Přestože byl Kloubek s výsledky výzkumu seznámen, stejně jako se studií policejního prezidia, na které se sám podílel a která hovořila o tom, že je riziko pachové stopy používat už jen v rámci operativní činnosti, před soudem o tom mlčel.

Soudce Dufek předvolal i dnes již bývalého psovoda Ladislava Křápka, jehož feny pachy Skalického a Zezuly v klenotnictví ztotožnily. „Dnes v době důkazní nouze mají pachové stopy stěžejní roli,“ zopakoval u přelíčení několikrát psovod. Na otázku, co říká na výzkum České zemědělské univerzity, odpověděl, že jde o „nesmysly“.

Přestože u stejného soudu svědčil i výzkumník z České zemědělské univerzity Ludvík Pinc, který označil pachovou identifikaci za silně nevěrohodnou, soud se přiklonil k názorům Kloubka a psovoda, že pachové stopy věrohodné jsou. A muže za loupež odsoudil.

Soudce Dufek v rozsudku nebral výsledky výzkumu ČZU příliš vážně, což mu v roce 2022 vytkl i Ústavní soud. Právě na základě jeho nálezu zlínský soud Zezulu se Skalickým po dvou letech strávených za mřížemi propustil.

Soudce Dufek například prohlásil, že výzkumníci by neměli hodnotit na „svých dojmech a pocitech“ a že svým vyjádřením o nespolehlivosti pachových stop „překročili Rubikon“.

Ve svém rozsudku pak dále uvedl, že jestliže by se neměly brát v potaz výsledky pachové identifikace, u které vědci zjistili velkou chybovost, nemohly by se brát validně ani svědecké výpovědi, kdy dle něj část lidí lže a část si věci nepamatuje.

Proti tomuto jeho tvrzení se ale ústavní soudci důrazně ohradili. „Soud se zprávou ČZU náležitě nezabýval a naopak její výsledky bagatelizoval nevhodným srovnáním s výslechy svědků v trestním řízení a s hodnocením jejich výpovědí, což jsou ovšem nesrovnatelné důkazy a hodnoticí postupy,“ uvedl Ústavní soud s tím, že člověk na rozdíl od psa je „nadán rozumem“.

S pachovými stopami se podle Ústavního soudu špatně vypořádal i vrchní soud, když rozsudek zlínského krajského soudu fakticky potvrdil. Podle ústavních soudců přitom výzkum ČZU znamená nový důkaz, který soudy ve svých rozsudcích zohlednit musí.

Několik dní po citovaném nálezu Ústavního soudu zlínský soud muže z vězení pustil a později proti nim stáhl i obžalobu. Ve vězení si oba odseděli dva roky.

Ve stejnou dobu, kdy byli Zezula se Skalickým odsouzeni za loupež, zlínský soud propustil z věznice Mírov Michala Šnajdra. Ve vězení si odseděl 14 měsíců za únos – ten ale nespáchal. Soud ho původně odsoudil na deset let. I ve Šnajdrově případu sehrály důležitou roli pachové stopy.

„V autě mi vzali pachové vzorky, byla provedena analýza a pak mi řekli, že vzorek z mého auta se shodoval se vzorkem té unesené ženy,“ vzpomínal Šnajdr. Unesenou byla dcera vlivného podnikatele ze Zlínska Zuzana Vybíralová.

I v tomto případě se na Šnajdra vyšetřovatelé soustředili poté, co jim dal tip zlínský policista, který měl se Šnajdrem osobní spory. Šnajdr v té době udržoval poměr s partnerkou bratra zmíněného policisty. A proti kriminalistovi navíc v minulosti vypovídal na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) v jiné kauze. U soudu proti Šnajdrovi svědčil další muž, s jehož ženou měl Šnajdr opět poměr. Muž mluvil v tom smyslu, že Šnajdr se před únosem na Vybíralovou „neustále ptal“.

Zásadními důkazy se pro soudkyni Ivetu Šperlichovou staly pachové stopy. Psovodi identifikovali pach unesené ženy v jeho autě, pach Šnajdra naopak určili na ženině mikině. Tyto stopy u soudu v roce 2016 opět obhajoval znalec Martin Kloubek, který opět nezmínil závěry výzkumu o nespolehlivosti pachových stop. Pachovou komparaci prováděl stejný psovod jako v případu Zezuly a Skalického.

Vzhledem k tomu, že Šnajdr se svými advokáty během pobytu ve vězení zjistil důkazy, které zásadně narušovaly příběh tvrzený justicí, zlínský soud musel odsouzeného z vězení v roce 2019 propustit a obnovit proces. Soud Šnajdra obvinění zprostil a jeho odsouzení označil za justiční omyl.

Šnajdr například upozornil na to, že na místě únosu se podle výpisu vyskytovala jiná telefonní čísla než jeho – tyto informace měli zlínští policisté celou dobu k dispozici, nijak s nimi ale nepracovali. Na základě těchto zjištění soudy uznaly vinnými dva pachatele, kteří se k činu doznali.

„V tomto případu se ukázalo, že se policejní pes opět mýlil. Můžeme se jenom dohadovat, proč tomu tak bylo, jestli vůbec došlo k nějakému srovnání. Každopádně ve výsledku se zjistilo, že ta osoba byla unesena v jiném autě, jinými lidmi, a dokonce se prokázalo i to, že pan Šnajdr s tím neměl vůbec nic společného,“ řekl k případu Šnajdrův tehdejší obhájce Robert Cholenský.

„Co horšího by mělo soudy upozornit na to, že metodu pachové identifikace nelze brát jako validní důkaz, to už nevím,“ dodal Cholenský.

Postup zlínských policistů prověřovala GIBS i policejní prezidium. Podle obou orgánů k pochybením ze strany vyšetřovatelů došlo – údajně ale ne k záměrným a ta nezáměrná byla v době prověřování prý již promlčená.

V postupu zlínských kriminalistů ale Šnajdr vidí podobnosti s případem vraždy ve Slopném. Byl to právě on, kdo redaktorku o kauze Maroše Straňáka a Davida Šimona informoval. Při jeho pobytu na Mírově se totiž se Straňákem seznámil – a o případu se bavili.

„Pachové stopy, podpůrné prostředky, které sloužily k tomu, aby to vypadalo, že to jsou právě oni dva. Svědci, kteří byli najednou vytáhnutí odnikud. Jak probíhalo jejich obvinění, jejich proces, to se víceméně shodovalo se mnou. A člověk není hloupý a ví, že se to nestane jen jednou,“ říká Šnajdr.

V průběhu procesu vraždy ve Slopném se najednou skutečně objevili dva svědci, u kterých nebylo úplně jasné, kde se vzali.

Oba dva svědci u soudu řekli, že se jim Straňák ve vazbě k vraždě důchodce přiznal. O koho šlo? A jak o svých výpovědích mluví dnes?

Poslouchejte už tento pátek 10. listopadu ve čtvrté epizodě investigativní série Slopné: Kdo je vrah? Najdete ji v podcastu 5:59.