Nepravdy, zkreslená fakta. Jak žalobci naložili s kauzou vraždy ve Slopném

Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) v pondělí vydalo tiskovou zprávu, ve které odmítlo manipulaci s důkazy v případu vraždy ve Slopném. NSZ prověřovalo postup vlastní žalobkyně, která měla zkoumat možná pochybení Lea Foltýna, tehdejšího dozorového žalobce kauzy Slopné.

Na nesrovnalosti v případu, v němž byli za vraždu penzisty Miroslava Sedláře v roce 2014 odsouzeni Maroš Straňák a David Šimon k více než dvacetiletým trestům, upozornily Seznam Zprávy v podcastové investigativní sérii Slopné: Kdo je vrah? Soud letos v červenci nepravomocně zamítl žádost odsouzených o obnovu procesu.

Redakce zanalyzovala prohlášení NSZ, v němž žalobci mimo jiné tvrdí, že se příběh předkládaný redakcí „zcela míjí s fakty zjištěnými v trestním řízení“ a poukazuje na mezery a nepravdy v prohlášení žalobců.

„Dne 11. 9. 2023 předala Adéla Jelínková Nejvyššímu státnímu zastupitelství písemnost označenou jako (cit.) „Zločin Slopné“ s přílohami. Okolnosti související s nařčeními, která autorky těchto materiálů vznesly vůči státnímu zástupci činnému ve věci „vraždy ve Slopném“, se po předchozím postoupení z Nejvyššího státního zastupitelství staly předmětem prověřování realizovaného orgány činnými v trestním řízení v obvodu působnosti Krajského státního zastupitelství v Ostravě,“ píše v úvodu NSZ.

Redaktorky Adéla Jelínková a Christine Havranová předaly Nejvyššímu státnímu zastupitelství souhrn informací, které zjistily při své terénní práci a rozhovorech se svědky. Rovněž poskytly nahrávky klíčových svědectví i s jejich přepisy. Redakce tak postupovala ve veřejném zájmu – aby policisté mohli osoby, které redakci poskytly nová zásadní sdělení, vyslechnout ještě předtím, než bude podcast publikován.

První díl vyšel na Seznam Zprávách 20. 10. 2023. Policisté spolu se státním zastupitelstvím ovšem svědky vyslýchali až poté v listopadu, kdy se jejich nová svědectví objevila v médiích. Někteří svědci přitom uváděli, že se vypovídat bojí – a že se obávají odplaty okolí.

Nejvyšší státní zastupitelství zkoumalo právě prověřování, které se týkalo někdejšího dozorového státního zástupce vraždy ve Slopném Lea Foltýna.

Prověřování jeho činnosti spustila odhalení, která přinesl právě podcast Slopné: Kdo je vrah? Redaktorky v něm mimo jiné uvedly, že Foltýn věděl o tom, komu patří DNA na kukle, jež se našla poblíž místa činu vraždy a na níž byla i krev oběti, vrchnímu soudu to ale nesdělil.

K zatajenému DNA se žalobci NSZ vyjádřili následovně:

„Ohledně údajného zatajení informace o ztotožnění původce DNA na pleteninové kukle nalezené v blízkosti místa činu bylo z opatřených důkazních prostředků zjištěno, že státní zástupce činný ve věci „vraždy ve Slopném“ na operativní informace získané zlínským policejním orgánem ze Slovenské republiky v rámci mezinárodní policejní spolupráce, s nimiž byl prokazatelně konfrontován dne 9. 6. 2014, reagoval dne 12. 6. 2014, kdy písemným pokynem uložil policejnímu orgánu učinit adekvátní procesní opatření ve vztahu k osobě Zoltán Kovács, jejíž profil DNA byl na uvedené kukle zajištěn.“

Jak ovšem ukazuje přímo policejní spis (viz snímek výše), Leo Foltýn o tom, že DNA patří slovenskému recidivistovi Zoltánu Kovácsovi, věděl už v květnu 2014 – tedy celý měsíc před rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci. Soudu o tom ale tehdy nic nesdělil.

„Dále se státní zástupce bez nedůvodných průtahů obrátil na Okresní prokuraturu v Trnavě s žádostí o právní pomoc spočívající v provedení výslechu slovenského občana Kovácse, jehož zapojení do předmětné trestné činnosti se však nepotvrdilo, byť orgány činné v trestním řízení vyvinuly patřičnou aktivitu a užily legitimní procesní postup směřující ke zjištění dalšího možného pachatele zločinu vraždy,“ napsalo v tiskové zprávě NSZ.

Není pravdou, že Foltýn konal „bez nedůvodných průtahů“, jak píše NSZ. Okresní prokuraturu v Trnavě kontaktoval až 8. 7. 2014, tedy měsíc poté, co vrchní soud pravomocně odsoudil Straňáka se Šimonem a více než dva měsíce poté, co se o ztotožnění DNA dozvěděl.

Sám Foltýn to potvrdil v dopise tehdejšímu předsedovi trestního senátu krajského zlínského soudu, kde popisuje svoji verzi událostí (viz obrázek níže).

Před zlínským soudem letos v létě, který se zabýval možnou obnovou případu, pak Foltýn k tomu, proč tehdy vrchnímu soudu nepředložil informace o ztotožnění DNA, uvedl, že nehodlal soudu sdělovat informace typu „jedna babka povídala“.

Kovácse policisté jednou vyslechli na Slovensku, ten jim sdělil, že s vraždou nemá nic společného, policisté poté jeho prověřování odložili s tím, že na místě činu nebyly nalezeny jeho pachové stopy.

„Je zcela nepochybné, že dotčené soudy již od roku 2014 věděly o existenci pleteninové kukly nalezené nedaleko místa činu, na níž byla zajištěna DNA osoby Zoltán Kovács. Tato informace nebyla nikdy vyhodnocena jako nová skutečnost nebo důkaz soudu dříve neznámý, který by sám o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnil jiné rozhodnutí o vině, přestože se toho obhajoba domáhala v návrzích na povolení obnovy řízení, které byly soudem vždy zamítnuty,“ uvedlo NSZ.

Argumentace o „nové skutečnosti“ je zkreslená. Vrchní soud o původci DNA Zoltánu Kovácsovi nic nevěděl. A to přesto, že tuto informaci měl již nejméně měsíc před rozsudkem žalobce Foltýn. Poté, co odsouzení podali návrh na obnovu řízení, který se opíral o zjištění DNA, zlínský soud proces odmítl otevřít s tím, že Kovács mohl být třetím pachatelem – a že proti dvojici odsouzených vypovídají pachové stopy. Ty jsou dnes odborníky zpochybňovány jako ne zcela průkazné.

„Lze proto konstatovat, že státní zástupce činný ve věci „vraždy ve Slopném“ se nedopustil zatajení ani zničení důkazních prostředků, naopak adekvátně reagoval na operativní informace týkající se ztotožnění původce DNA na nalezené kukle a bezodkladně učinil potřebné procesní kroky směřující k opatření validního důkazu, který by byl využitelný i v případné další fázi řízení, a ke zjištění dalšího možného pachatele zločinu vraždy. Postup státního zástupce je proto namístě hodnotit jako odborný, dostatečně iniciativní a především zákonný,“ obhajuje Foltýnův postup NSZ.

Nejenže Foltýn vrchnímu soudu nesdělil informace o ztotožněné DNA, která ukazovala na slovenského recidivistu Zoltána Kovácse, ale ve spisu policistů, jejichž vyšetřování dozoroval, se ani neobjevily informace o tom, že zavražděný Sedlář obchodoval se zbraněmi. Tyto poznatky přitom policisté měli, jak redakci potvrdil tehdejší hlavní vyšetřovatel kauzy.

Podle advokátů mělo toto jednání značný vliv na obhajobu, která neměla všechny relevantní informace, které by mohly poukazovat na další motiv vraždy.

Redaktorky ve svém pátrání zjistily, že Kovács, jehož DNA se na kukle našlo, byl součástí skupiny, která obchodovala se zbraněmi – a podle jeho vlastních slov právě i se zavražděným Sedlářem.

Foltýna dále orgány činné v trestním řízení prověřovaly vzhledem k výpovědi, kterou reportérkám poskytl jeden z korunních svědků obžaloby Ludvík Rakaš (dnes Mencl). Ten v roce 2014 před soudem svědčil, že se mu odsouzený Straňák ve vazbě přiznal, že Sedláře zavraždil. V létě roku 2023 ovšem redaktorkám sdělil, že si svědectví vymyslel, že se mu Straňák nepřiznal nikdy.

Dále uvedl, že se jeho bratranec Milan Rakaš, který proti Straňákovi v roce 2014 vypovídal také, měl dohodnout ohledně své výpovědi se žalobcem Foltýnem – a že výměnou za toto svědectví požadoval opuštění věznice.

Před soudem, který letos řešil na základě důkazů shromážděných redakcí možnou obnovu případu, Mencl opět obrátil a řekl, že lhal redaktorkám. O tom, že Rakaš si svou výpověď vymyslel s vidinou nižšího trestu, ovšem letos před soudem promluvil i další svědek – Erik Grodl.

„V rámci prověřování druhé části údajného protiprávního jednání státního zástupce činného ve věci ‚vraždy ve Slopném‘, které mělo spočívat v navedení svědka Milana Rakaše ke křivé výpovědi před soudem, bylo zajištěno velké množství listinných důkazů, byla vyslechnuta řada osob a provedeny lustrace v dostupných policejních registrech i evidencích Vězeňské služby ČR. Po vyhodnocení důkazních prostředků bylo zjištěno, že svědek M. R. byl k návrhu státního zástupce vyslechnut Krajským soudem v Brně, pobočkou ve Zlíně, u hlavního líčení dne 6. 1. 2014. Dokonce bylo přistoupeno i k provedení konfrontace mezi tímto svědkem a obžalovaným M. S., přičemž svědek M. R. na svých tvrzeních setrval a jeho ‚klíčová‘ svědecká výpověď byla soudem vyhodnocena jako věrohodná,“ uvedlo NSZ.

Před soudem v roce 2014 Rakaš tvrdil, že svým svědectvím pro sebe nehodlal získat žádnou výhodu. Foltýn přitom vždy popíral, že by se za Rakaše jakkoli přimlouval nebo že by po něm Rakaš přímluvu za nižší trest požadoval.

Jak se ale u letošního soudu ukázalo, nic z toho nebyla pravda.

„Postup státního zástupce Lea Foltýna budí pozornost, neboť na příslušné (z pohledu soudu drzé) požadavky advokáta, které jdou přinejmenším za hranici advokátní etiky, nemělo být ze strany státního zástupce vůbec reagováno, anebo na ně mělo být reagováno tak, že by se v souvislosti s nimi vůči advokátovi ohradil a tyto výslovně odmítl, a to třeba i za případného podání podnětu příslušnému orgánu České advokátní komory ke kárnému postihu advokáta,“ komentoval například Foltýnovu korespondenci soudce Pavel Dvorský, jenž se případnou obnovou procesu zabýval.

Foltýn v Rakašův prospěch intervenoval, a to v průběhu dvou let, hned několikrát – a to i přímo u žalobců, kteří řešili Rakašovu trestnou činnost. Obracel se na ně vždy poté, co jej oslovil Rakašův advokát s prosbou, ať se za jeho klienta přimluví.

Policisté v dokumentu, ve kterém letos odložili Foltýnovo prověřování, přitom napsali, že zjistili, že Foltýn poslal do věznice pouze „informativní dopis“ o tom, že Rakaš v případu svědčil. Když je obhajoba vyzvala k předložení korespondence, citovali pouze jeden z dopisů. Vzhledem k nesrovnalostem si dozorový spis žalobce vyžádal soudce Dvorský – a v něm se objevil kompletní záznam komunikace ve prospěch Rakaše.

Přestože policisté, kteří možnou Foltýnovu trestnou činnost vyšetřovali, měli do spisu přístup, rozsah Foltýnovy korespondence neodhalili. A dané státní zástupce, kterým Foltýn ve prospěch Rakaše psal, vyslechli až těsně předtím, než vypovídali u soudu.

„Svědkovi M. R. byl výkon trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců za majetkovou trestnou činnost přerušen již usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2013. Z předmětného usnesení i všech dalších rozhodnutí vydaných v tzv. vykonávacím řízení vyplývá, že důvodem pro přerušení i finální ‚ukončení‘ pobytu odsouzeného Rakaše ve vězení byl výhradně jeho závažný zdravotní stav, který byl objektivizován odbornými vyjádřeními lékařů, znaleckými posudky a zprávou Vězeňské služby ČR. Všechna tato rozhodnutí vydal soud, nikoliv státní zástupce, jehož nelze činit odpovědným za obsah podání nebo požadavků vznesených obviněným, jeho obhájcem či jiným podatelem. Státní zástupce činný ve věci ‚vraždy ve Slopném‘ vyřizoval podání Rakaše, která sepsal jeho právní zástupce, v mezích zákonných parametrů určených zákonem o státním zastupitelství a trestním řádem,“ uvedlo NSZ.

Rakašovi nebyl celý trest v listopadu roku 2013 odpuštěn, ale pouze přerušen – a on, vzhledem k dopisům, které jeho obhájce Foltýnovi posílal, usiloval o to, aby se do vězení již nikdy nevrátil. Což se také stalo.

Foltýn pouze „nevyřizoval podání“, jak NSZ tvrdí, ale vlastními slovy žalobcům popisoval, jak důležitý byl Rakašův přínos ve vraždě ve Slopném. O tomto si se žalobci i telefonoval, o čemž pořizoval do svého spisu poznámky. Za Rakaše se tedy přimlouval – proto se i soudce v roce 2014 ptal, zdali Rakaš má nějakou motivaci k tomu, u soudu svědčit, případně lhát. O Rakašových snahách o odpuštění trestu ale Rakaš ani Foltýn nikdy nepromluvili.

Přestože Foltýn i Rakaš tvrdí, že se zkontaktovali až poté, co Rakaš opustil vězení, podle Mencla se tak stalo ještě ve vězení. To Mencl zopakoval jak vyšetřovatelům, tak letos před soudem.

„Kontrola provedená Nejvyšším státním zastupitelstvím ve věci údajné manipulace s důkazy potvrdila, že v přípravném řízení byl náležitě zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, příslušné orgány činné v trestním řízení dospěly k zákonnému a důvodnému závěru o neexistenci skutečností, které by jakkoli nasvědčovaly podezření, že by se státní zástupce činný ve věci ‚vraždy ve Slopném‘ v dané věci dopustil trestné činnosti,“ uvedlo NSZ.

Jak již bylo zmíněno, policisté se žalobkyní svědky vyslýchali až poté, co jejich výpovědi zveřejnily Seznam Zprávy. Orgány činné v trestním řízení se spokojily pouze s tvrzením recidivistů o tom, že si před novinářkami vymýšleli.

Novinářky rovněž ve svých výstupech nehodnotily možnou trestněprávní rovinu Foltýnova jednání, ale poukazovaly na pochybnosti a nesrovnalosti, které ve svém postupu činil.

„V tomto směru se tedy příběh prezentovaný novinářkami Adélou Jelínkovou a Christine Havranovou zcela míjí s fakty zjištěnými v trestním řízení,“ uzavřelo NSZ.

Redaktorky po celou dobu své investigativní práce na případu vraždy ve Slopném přistupovaly k důkazům provedeným u předchozích líčení kriticky – a podrobovaly je důkladné analýze.

Z informací, které redakce přinesla, se vynořil jiný příběh vraždy ve Slopném než ten, jak jej dodnes prezentují soudy a žalobci.