„Nebavíte se se mnou,“ říkal, když střílel. Jenže problém byl jinde, ukázaly posudky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bylo krátce před třetí odpoledne, 21. prosince 2023 se v hlavní budově filozofické fakulty scházeli tradičně lidé na zpívání vánočních koled. Jeden z pedagogů zaregistroval cestou do prvního patra budovy na Palachově náměstí přicházejícího muže v černém oblečení.

Jak později pedagog vypověděl, muž držel „pušku s nápadně dlouhou hlavní“. Přibližoval se a křičel: „Tady se bude střílet.“

Po osmi měsících se teď nově ukazuje, že střelcem vyřčená věta byla jednou z mála, kterou svědci v osudný den zaznamenali. Podle další dosud nezveřejněné výpovědi ještě směrem k lidem, které zřejmě vůbec neznal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebyli to jeho spolužáci a ve škole se s nimi nesetkával, sdělil důvod, proč na ně střílí: „Moc se se mnou nebavíte.“

Víc nic.

Proč to nadějný student historie s červeným diplomem říkal? A jak se stalo, že se z muže, jehož si budeme pamatovat jako masového vraha Davida K., stal ten, kdo má na kontě smrt 17 lidí a 25 dalších zraněných?

Snažily se na to odpovědět znalkyně z oboru psychiatrie a forenzní psychologie, které pro policii vypracovaly podrobné posudky čítající dohromady na 200 stránek. Jsou součástí vyšetřovacího spisu. Obě znalkyně docházejí ke stejným závěrům, ať už co se týče struktury osobnosti Davida K. nebo jeho motivací k činům, jichž se dopustil.

„Téma smrti nosil D. K. dlouho v mysli,“ píše na adresu pachatele expertka na obor zdravotnictví, psychiatrie a zvláštní specializace forenzní psychologie Ludmila Čírtková. „Nejdříve šlo o sebevražedné představy a myšlenky. Projevovaly se u něj prakticky od teenagerských let jako odpověď na chybějící potěšení, prázdnotu, ztrátu smyslu a naplnění.“ 

Že v sobě David K. cítil prázdnotu, popisuje i její kolegyně psychiatrička Gabriela Leblová. „Byl emočně plochý, neuměl vyjadřovat city, navenek lhostejný ke chvále i kritice. Jen málo činností mu dělalo radost (anhedonie). Neměl k sobě úctu,“ vysvětluje expertka v posudku, který stejně jako zprávu Ludmily Čírtkové Seznam Zprávy prostudovaly.

Ludmila Čírtková a Gabriela Leblová se k případu jako znalkyně vyjadřovat nemohou, avšak pro jiného odborníka, primáře oddělení ochranné léčby Psychiatrické nemocnice Bohnice Jiřího Švarce, nad jejich závěry překvapilo, „že to byl tak inteligentní, nekonfliktní, tichý a schizoidní, to znamená velmi introvertní člověk“.

„Čekal jsem někoho hloupějšího, disociálnějšího, což by bylo typické pro pachatele takových činů,“ říká primář Švarc, na jehož oddělení jsou v péči pachatelé trestných činů, kterým soud nařídil ochrannou léčbu.

Kromě znaleckých posudků existují o povaze a osobnosti Davida K. svědectví mnoha lidí, které bylo třeba pročíst na stovkách stran policejního spisu. Kdyby se David K. nezastřelil, probíraly by se tyto materiály před soudem, ale takto byl případ odložen a informace, co ho k činu přivedlo, zůstávají veřejnosti nepřístupné v policejním spisu. Mohou do něj nahlédnout jen oběti, jejich advokáti či zmocněnci.

K závěrům znalkyň patří i to, že David K., byť se jeho čin zdá být projevem šílence, netrpěl žádnou duševní chorobou. Neměl projevy bludného chování, žádné hlasy mu nenašeptávaly, aby vraždil. Moc dobře si tedy uvědomoval, co dělá.

Klíčovou roli v tom, proč zabil sedmnáct lidí, hrála podle znalkyň smíšená porucha vrahovy osobnosti se schizoidními, narcistními a disociálními rysy.

Jde o narušené chování trvající celý dospělý život. „Porucha osobnosti je obecně trvalá charakteristika jedince a jeho vzorců chování, která se odchyluje od kulturní normy v oblastech vztahů k jiným lidem a zvládání interpersonálních situací, zvládání impulzivity a uspokojování potřeb, efektivity, emotivity a vnímání a interpretace lidí, událostí i sebe sama,“ poznamenává v posudku psychiatrička Leblová.

Příčinou ale nebyla jen samotná porucha osobnosti. Podle Ludmily Čírtkové se David K. sám v sobě radikalizoval. V jeho mysli postupně klíčila fascinace násilím po až „toxickou fixaci vražednou činností“. To vše na pozadí jeho schizoidního charakteru se zhoršujícími se narcistními rysy. Byl samotář, uzavřený do svého světa fantazií, který nedokázal mít vřelé city a necítil potěšení z ničeho.

Vražedné plány v jeho hlavě začaly podle znalkyň uzrávat zhruba začátkem loňského roku.

„Psychologicky jde o proces dekompenzace schizoidní (poruchy) osobnosti projevující se rozpadem morálních hodnot a svědomí, který má takřka autonomní dynamiku sebenabuzování,“ píše znalkyně Čírtková a dodává, že k tomu značně přispívalo právě to, že neměl dostatek kontaktů s lidmi.

Profil osobnosti Davida K. znalkyně sestavily na základě svědectví jeho rodiny, spolužáků, učitelů, kolegů z práce, lékařů a známých a dokonce i z výpovědí jeho samotného, které si poznamenala psychiatrička, k níž krátce chodil. Vycházelo se i z obsahu jeho počítače, z výsledků brouzdání po internetu a taky z dopisu, ve kterém se přiznává k vraždám v Klánovicích.

Především z výpovědí Davida K. u lékařky a ze svědectví okolí je patrné, že skutečně neuměl navazovat vztahy s druhými lidmi. Jak se píše v posudku: „Necítil je.“ A vůbec nechápal princip kamarádství.

Na gymnáziu však přesto tři přátele měl –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dva chlapce a dívku, se kterými udržoval, byť velmi zřídka, kontakt i později při studiích na vysoké škole. Když byl však nyní jeden z nich osloven, ukázalo se, že mluvit o Davidovi K. se mu už nechce.„Nemám zájem o rozhovor,“ řekl. A na otázku proč, odpověděl: „To je osobní záležitost.“

Výpovědi spolužáků z gymnázia o Davidovi K. však zaznamenala při rozsáhlém vyšetřování policie.

Z pročtených vyšetřovacích spisů vyplynulo, že kluci se spolu ve škole bavili o počítačových hrách nebo třeba o military tématech či o historii. „Měli jsme jako společný zájem zbraně. Někdy ve vyšších ročnících gymnázia jsme si koupili airsoftové, ale nikdy jsme nebyli společně hrát,“ popsal policistům jeden ze spolužáků.

Jako další věci, které Davida K. zajímaly, vyjmenoval anime seriály s obskurní, bizarní tematikou, částečně pornografickou. „Ale přišlo mi, že je to spíše záliba v té bizarnosti než v tom obsahu, v tom pornu samotném,“ uvedl.

Podle některých dalších svědků ze školy David K. svým projevem vybočoval. „Všichni si o něm říkali, že on bude ten, který to ze všech spolužáků dotáhne daleko,“ řekla policistům jedna spolužačka. Žádost o rozhovor s reportérkou však i ona odmítla.

Asi nejdůvěrnější vztah měl David K. ke kamarádce této svědkyně. Právě tyto dvě dívky dokázaly odhadnout, že osobnostní potíže Davida K. mají vážnější charakter. A to když po nástupu na vysokou školu začal často mluvit o tom, že spáchá sebevraždu.

Dívky udělaly to, co měly. Nejdříve Davidovi K. v září 2021 předaly seznam kontaktů, kam se může obrátit o pomoc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Diakonie, Centrum krizové intervence v Bohnicích, Linka bezpečí a další. Později ale zjistily, že tam nezavolal.

O rok později, když stále proklamoval, že se zabije, vyhledaly psychiatričku. Ta z kamarádek, ke které měl bližší vztah, Davida K. k návštěvě lékařky přemluvila. A  dokonce ho tam i doprovodila.

Jenže podle už citovaného psychiatra Jiřího Švarce z bohnické léčebny je jednou z charakteristik schizoidní poruchy osobnosti to, že se lidé léčit nechtějí. Přestože by jim psychoterapie mohla pomoci.

Jde to například cestou analýzy, kdy klient s terapeutem zjednodušeně řečeno hledají příčiny pacientova chování a řeší, jak to změnit. Nebo je zde cesta kognitivní behaviorální terapie, při které se konkrétně v případě schizoidní poruchy člověk v podstatě učí, jak jednat s lidmi.

„On třeba nemusí cítit radost nebo lásku, ale ví, co to je a co cítí ostatní, jak s tím pracovat a jak potěšit toho druhého. Dá se to všechno naučit, pokud člověk chce,“ vysvětluje primář Švarc.

Mimochodem právě Davidovi K. nejbližší kamarádka loni 21. prosince po poledni zavolala záchrannou službu s tím, že má o něj strach. „Napsal mi velice děsivé zprávy. On má psychické problémy, sklony k sebevraždám a hlásil se z facebooku, ale nadále se mi nehlásí,“ ohlásila, jak známo ze spisu, operátorce. 

Díky tomu policie začala po Davidovi K. pátrat, zjistila, že má zbrojní průkaz a legálně drží osm zbraní.

Z posudků dvou soudních expertek také plyne, že psychické potíže se u Davida K. začaly zhoršovat přechodem na vysokou školu.

Nedokázal se pořádně začlenit do kolektivu a najít si kamarády. Neuspěl ani u dívky, které se svým velmi neobratným způsobem, připomínajícím spíš stalking, snažil dvořit.

V období covidové pandemie se dostal do ještě větší sociální izolace. Byly zavřené vysokoškolské koleje a on se musel vrátit do domu k rodičům. Tam se čím dál víc uzavíral do sebe a do vlastního světa bizarních a násilných představ.

„V životní cestě D. K. nelze nalézt žádný nosný vztah, který by fungoval jako protektivní faktor. Projevoval se jako výrazný introvert a od nástupu na vysokou školu většinu času trávil sám u počítače,“ popisuje znalkyně Ludmila Čírtková.

Když se pak David K. v září 2022 dostal do péče psychiatričky, řešil s ní mimo jiné právě svoji neschopnost mluvit s lidmi. „Kontakt s lidmi bych vlastně chtěl rozvíjet, ale na druhou stranu si říkám, co bych z toho měl? Rychle by mě to asi omrzelo. Nemám moc tendence mít vztah s nikým,“ svěřoval se jí podle zápisků, které si z jeho výpovědí udělala. Stěžoval si i na to, že nemá z ničeho radost. „Ve finále mě ani samotného nebaví moc nic.“

V ordinaci u psychiatričky se David K. svěřil, že myšlenky na sebevraždu přišly v období covidu, kdy měl spoustu volného času a zažíval „nudu“. Ani po covidu se ale prý jeho stav mnoho nezlepšil. Přiznal se, že si koupil provazy a chtěl se po bakalářských státnicích zabít –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nakonec si prý řekl, že ještě počká.

Na popud psychiatričky začal brát David K. antidepresiva. Hospitalizaci odmítl. K lékařce ale nakonec přišel jen na čtyři sezení. Mluvil na nich i o sporech s rodiči.

Rok a dva měsíce před střelbou prohlásil, že myšlenky na sebevraždu odsunul a přemýšlí o něčem jiném. „Třeba v rámci těch hádek s rodiči, nějak je potrestat. Než k tomu přistoupím (k sebevraždě), tak jim něco udělat předtím. Takový opak, motiv, je umlátit. Aspoň jednoho… otce,“ svěřoval se s tím, že když na to myslel, ulevilo se mu.

Lékařka si tehdy zapsala, že sice ventiloval agresivní fantazie vůči otci, ale nejevil tendence je uskutečnit. „Pacienta nadále nehodnotím toho času jako bezprostředně rizikového,“ uvedla do lékařského spisu psychiatrička. Zdůvodnila to tím, že David K. spolupracuje, že přistoupil na léčebný plán a že také otevřeně sdílí své pocity.

V listopadu 2022 David K. u lékařky řekl, že myšlenky na vraždu otce přicházejí už méně často. Přesto se ve vzteku objevují. „Vůči rodiči, ale teoreticky i vůči snadnému cíli. Třeba někdo, kdo by to potenciálně nečekal. Třeba spolužák,“ prohlásil podle lékařské dokumentace David K. Uvedl však také, že takové pocity rychle odeznívaly. Že by doopravdy chtěl vraždit, odmítal.

Pak na žádost lékařky podstoupil David K. také vyšetření u psycholožky. Přišel k ní v druhé polovině prosince, tedy přesně rok před útokem na filozofické fakultě.

„V mých očích byl v tu chvíli David schopen terapeutické práce, která v jeho případě byla rozhodně indikovaná. On sám však nebyl zcela motivovaný k terapeutické práci, jeho motivaci jsem vnímala ve stádiu tzv. kontemplace,“ uvedla při vyšetřování psycholožka na policii.

Prosincová návštěva u psycholožky byla poslední snahou Davida K. udělat něco se svým stavem. V ordinaci se pak už neukázal.

Měl být –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ po všem, co o sobě lékařkám sdělil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hospitalizován? Bez souhlasu pacienta je to podle bohnického primáře Švarce ze zákona možné jen v případech, kdy je člověk bezprostředně sobě či svému okolí nebezpečný. Když jeví známky duševní poruchy či je pod vlivem návykové látky.

David K. však lékařkám tvrdil, že sebevraždu prozatím odložil. A ani se jim nejevil jako riziko.

„Myslím si, že většina kolegů a kolegyní v ambulanci by zvedla telefon a zavolala záchranku. Řekli by alibisticky, odvezte ho do psychiatrické nemocnice, protože ohrožuje sebe nebo okolí v důsledku duševní poruchy a tam si s ním už dělejte, co chcete. Jenže pokud by se takový člověk ocitl proti své vůli na uzavřeném oddělení psychiatrické nemocnice, rozhodně by to nezlepšilo jeho důvěru a chuť k psychoterapii… Podepsal by reverz, řekl by, že už nic páchat nechce, a museli bychom ho pustit,“ míní Jiří Švarc.

Do psychiatrické nemocnice v Bohnicích podle něho přivážejí třicet pacientů denně. Z toho dvacet si tam každý den nechají. O osudu těch, kteří nesouhlasí s hospitalizací, ale lékař na ní trvá, pak musí během týdne rozhodnout soud v rámci takzvaného detenčního řízení. Po třech měsících se pak rozhodování opakuje.

„Naprostá většina nedobrovolných hospitalizací ale skončí před tím třetím měsícem,“ dodává primář. Podle něj se tento institut nadužívá a psychiatričce Davida K. nelze postup vyčítat. Ostatně ani policie neshledala, že by se lékařka dopustila nějakého trestného činu.

Přesto primář Švarc říká: „Beru si z toho ponaučení a budu se i ve své praxi chovat v podobných případech obezřetněji.“

David K. se tedy od konce roku 2022 už nepokoušel něco změnit a svým myšlenkám dal volný průchod.

Přestože byl úspěšný student, přestože byl dobře finančně zajištěný, přestože žil v úplné rodině, nic to pro něj neznamenalo. Nemělo to pro něj už žádnou hodnotu. Podle znalkyně Ludmily Čírtkové se cítil odstrčen, lidmi nepřijímaný, prázdný, bezmocný, tedy „odpojený“.

Nikdo netušil, že si tajně vyhledává na počítači informace o masových a sériových vrazích, že se dívá na videa s násilnou tematikou.

A pak se rozhodl. Začal dělat kroky, které vyústily v masovou vraždu.

Na jaře roku 2023 získal zbrojní průkaz. O tom, že se léčil na psychiatrii, se jeho praktická lékařka nedozvěděla. Psychiatričce totiž její jméno odmítl sdělit, a tak neměla komu oznámit, že se u ní léčí. Proto získal bez problémů pro vydání průkazu potřebné lékařské potvrzení.

„Zbrojní průkaz jsem si pořídil přímo za účelem vražedné činnosti,“ napsal pak David K. v dopise, kde se přiznává k vraždám dítěte a otce v Klánovicích.

Násilné fantazie vyřčené u psychiatričky začaly tehdy z jara nabývat reálných obrysů. Sebevražedné myšlenky se definitivně prolnuly s těmi vražednými.

„D. K. vnímá ve své mysli pomstu/potrestání jako řešení své bezvýchodné situace. Myšlenky na pomstu ho nabíjejí, přinášejí mu pocity uspokojení,“ popisuje znalkyně Gabriela Leblová, co zřejmě cítil David K. v průběhu roku 2023, kdy si začal pořizovat zbraně a učil se střílet.

V průběhu roku si jeho spolužáci z vysoké školy všimli, že je David K. unavenější. Stěžoval si na nedostatek spánku kvůli nočním službám na letišti, kde měl brigádu, a taky méně jedl. Navíc podle nich působil, že je čím dál víc stresovaný. Například víc kouřil.

„Co mě jednou zaujalo a vyvedlo svým způsobem z míry, že dal najednou asi osm cigaret v kuse třeba za čtvrt hodiny. To jsem tenkrát opravdu koukal,“ vzpomněl si při výslechu na policii jeden ze spolužáků na to, jak Davida K. viděl zhruba v polovině října před budovou fakulty.

Podle toho, co policie našla po činu v historii vyhledávání jeho počítače, začal David K. na podzim 2023 ještě častěji číst informace o vrazích nebo se dívat na vražedná videa. Začátkem listopadu si vyhledal rozvrh hodin ve čtvrtém poschodí budovy filozofické fakulty na Náměstí Jana Palacha, kde pak zahájil vražedný útok.

„Minimálně od roku 2023 (v posledním roce života) je pro něj charakteristické dlouhodobé a silné nabuzení k vražedné činnosti, které je v takové míře destruktivity ojedinělé,“ poznamenává v posudku Ludmila Čírtková.

David K. podle obou znalkyň odpovídá profilu „lone-actor grievance-fueled violence“ tedy záští a křivdou vedeného osamělého školního střelce. Nenávist vůči sobě samému se přelila v nenávist vůči ostatním. Svou neschopnost navazovat vztahy vyčítal druhým.

„Každý jedinec potřebuje komunitu, ve které žije. D. K. ji neměl. Ani v rodině, ani na VŠ, ani v romantických vztazích. Snažil se, jak uměl on, ale bezvýsledně. Cítil, že o něj není zájem. Tak vznikl pocit křivdy, ze kterého se odvíjí sekvence motivů tedy motivační řetězec,“ uzavírá psychiatrička Leblová.

Přestože spolužáci z vysoké si u Davida K. všimli na podzim stupňující se nervozity, jeho rodina u něj údajně nic takového nezaznamenala.

O tom, že má doma zbraně, rodiče i sestra věděli. Nijak to netajil a je to ani nepřekvapilo. O zbraně se zajímal od dospívání. Rodiče byli podle výpovědi jejich dcery v podstatě rádi, že si našel koníček a jezdí na střelnice. Protože jinak byl většinu času zavřený ve svém pokoji.

Matku Davida K. se reportérka pokusila oslovit před jejím domem ve středočeské Hostouni. Na otázku, co říká na policejní vyšetřování, odpověděla: „Vadí mi všechno a nejenom v tom policejním vyšetřování.“

Nelíbí se jí, jak celý případ novináři prezentují. „Já jsem přišla o ty nejlepší dva kluky svého života, nebyli to žádní hajzlové. A vy z nás ze všech děláte hyeny,“ zakončila rozhovor. Ona i její dcera jsou úředně v případu zařazeny mezi poškozenými, neboť činy Davida K. přišly o manžela, respektive o otce.

Před čtyřmi měsíci, kdy ještě nebylo ukončené vyšetřování případu a policie o něm zarytě mlčela, rodinu střelce navštívila Lenka Šimůnková, které David K. zavraždil ve škole dceru Elišku. Měla spoustu otázek, chtěla znát odpovědi. Matka vraha s ní podle jejího vyprávění hovořila asi 40 minut.

„Ona říkala, že byl v naprostém pořádku. Nevěří tomu, že s jeho osobností by nebylo něco v pořádku,“ parafrázovala postoj matky Davida K. Lenka Šimůnková, když o setkání hovořila s autorkou textu (jako první schůzce obou žen informoval server Lidovky.cz).

Více informací o tom, jak blízcí Davida K. vnímali, nelze zjistit ani v rodině zavražděného otce. Reportérka sice krátce hovořila s jeho švagrovou, ale ta jen uvedla, že Davida K. neznala. „My o něm nic nevíme. On se narodil a my jsme ho nikdy neviděli. Jeho táta sem přestal jezdit před pětadvaceti lety.“

Čtyřiadvacetiletý student David K. se chtěl svým činem zapsat do historie. Zapsal se do ní neblaze.

„Nic na světě nemůže Davida K. omluvit,“ napsal v komentáři pro Echo 24 bývalý ředitel Knihovny Václava Havla, vystudovaný psycholog Michael Žantovský.

„To ale neznamená, že bychom se neměli snažit jeho čin vysvětlit, pokud ho nechceme chápat jako čisté zlo, které je z povahy věci nevysvětlitelné,“ doplnil však.

Dozvědět se motivaci Davida K. společnost potřebuje.