Náměstek Maláčové je stíhán za machinace. Byl jsem naivní, říká

Když se v jeho kanceláři objevili policisté, nejprve nepochopil, co se děje.

Na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde Jan Baláč působil jako náměstek, se tu a tam detektivové objevovali. Ale vždy se předem objednali a dali vědět, co si odnesou. Většinou šlo o dokumenty ke starším případům, které se týkaly počítačových systémů a zakázek.

Jenže tentokrát přišli policisté bez ohlášení – a byly jich desítky. Šli najisto do Baláčova úřadu. „Nevěděl jsem, proč si pro mě přišli. Ale pak mi dali do ruky papír a hned jsem pochopil,“ vzpomíná Jan Baláč na únorové ráno loňského roku.

V úředním dokumentu o zahájení trestního stíhání byl policejním jazykem na několika stranách popsán celý děj. Devětatřicetiletému náměstkovi za ČSSD sdělovali, že je důvodně podezřelý z korupce a machinací s IT zakázkami a jaké proti němu mají vyšetřovatelé důkazy. A také že způsobená škoda činí podle policie půl miliardy korun.

Baláč, jinak také absolvent prestižní London School of Economic, tak nyní čeká na soud. Se státním zástupcem nedávno uzavřel dohodu o vině a trestu – k činům se přiznal výměnou za mírnější trest.

„Doufám, že do vězení snad nepůjdu,“ věří bývalý náměstek. Jeho dohodu se žalobcem musí ještě schválit soud.

Baláče si v roce 2019 přivedla na ministerstvo kamarádka a stranická kolegyně z ČSSD Jana Maláčová. Dostal – kromě mnoha dalších povinností – na starosti i IT systémy, což je právě na Ministerstvu práce džob tak trochu za trest.

Od roku 2013, kdy tehdejší ministr Jaromír Drábek z TOP 09 rozboural staré IT systémy na výplatu dávek a předal tuto agendu bez soutěže konkrétním firmám, se další vlády pokoušely dát ministerské aplikace do pořádku, marně.

Úspěch má totiž dvě podmínky.

Jednak je třeba najít v otevřených výběrových řízeních nové dodavatele IT systémů – pokud možno kvalitnějších a za méně peněz.

Za druhé musí tyto aplikace bezpodmínečně fungovat, jak mají. Ročně přes ně proteče 100 miliard korun a je nemyslitelné, že by lidé kvůli výpadku nedostali dávky nebo podporu v nezaměstnanosti.

Splnění těchto dvou podmínek měla s nástupcem sociálních demokratů na ministerstvo v roce 2014 původně zajistit ministryně Michaela Marksová. Jak to dopadlo, popsal před třemi lety Nejvyšší kontrolní úřad, když vydal zdrcující zprávu o tom, jak ministerstvo nestíhá termíny soutěží a nehospodárně vyhazuje stamiliony. Například jen to, že udržuje staré systémy a zároveň platí firmám za vývoj nových, stálo úřad 30 milionů měsíčně.

Další ministryně za ČSSD Maláčová pak na pozici IT náměstka jmenovala už zmíněného Baláče. „Věřil jsem, že je na ministerstvu aparát, který to zvládne. V tomhle jsem byl nepolíbený,“ říká nyní bývalý náměstek, který před příchodem na ministerstvo pracoval mimo jiné jako ředitel Nadace České spořitelny nebo manažer v ČEZ.

Až později Baláč zjistil, že aparát, na nějž spoléhal, sestává jenom ze dvou úředníků, kteří systémům jako jediní opravdu rozuměli. Plus ze skupiny mnoha externích poradců – ministerstvo totiž nemělo šanci na tuto práci sehnat interní IT specialisty, neboť je z tabulkových platů prostě nezaplatilo.

První kapitola Baláčovy trestní kauzy se začala psát před Vánocemi roku 2019. Ministerstvo tehdy bylo v kleštích. Už dříve vypsalo klíčovou zakázku na jeden ze dávkových systémů a dostalo dvě nabídky. Nadnárodní společnost DXC Technology přišla s nabídkou za 267 milionů. Dosavadní dodavatelská firma OKsystem vypočítala cenu na 829 milionů.

Takže obrovský rozdíl a podezření, že první firma buď cenu záměrně snížila pod náklady, aby vyhrála. Nebo druhá rozpočet neúměrně nafoukla.

Ministerstvo se po nějaké době usneslo, že firma DXC Technology cenu takzvaně podstřelila a vyloučilo ji.

Už tehdy bylo zřejmé, co bude následovat: podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, odvolávání, několik rozhodnutí, jestli je cena v pořádku, možná i spor u soudu.

Navíc byly na klíčový dávkový systém navázány další plánované IT aplikace, a tak hrozil obrovský průšvih. Pokud by se systém kvůli právním tahanicím zdržel, strhl by s sebou do možná až několikaletého zpoždění i další chystané aplikace.

A to by nejen znamenalo platit další stamiliony navíc, ale pro ministryni Maláčovou i nutnost přiznat, že úkol vyřešit nové aplikace nezvládla.

Tehdejší náměstkem Baláč se v této situaci setkal se zástupcem společnosti DXC Technology – Robertem Baxou.

Šlo o trochu pikantní schůzku. Baxa totiž dva roky před tím z Ministerstva práce a sociálních věcí nedobrovolně odešel, a to právě z pozice náměstka pro IT. Podle už zmíněné zprávy NKÚ jdou za ním jako za architektem všech změn v dávkových systémech některá zásadní pochybení.

Schůzka Baláče s Baxou, v jehož éře vyhrála právě DXC Technology některé zajímavé zakázky, se odehrála přímo na ministerstvu. „Byl tam, jak se říká, slon v místnosti. Něco, kolem čeho jsme kroužili, a ani jeden o tom nechtěl začít mluvit. Tak jsem si řekl, že vystoupím z té úřednické role. Když schůzka skončila, Baxa mi řekl, jestli bychom si mohli dát ještě tři minuty o samotě. A to byla chyba,“ vzpomíná Baláč.

Robertu Baxovi totiž prý jinými slovy řekl, že by firma DXC Technology měla ze zakázky vycouvat. Pakliže to udělá, proplatí jí ministerstvo několik milionů z jiné zakázky, o niž vedlo s firmou spor.

„Ano, přesvědčoval jsem ho, ať odstoupí. Protože budou další zakázky, do kterých se budou moci přihlásit a které by mohli vyhrát. Ale také jsem řekl, že vždycky budeme hrát férově. Upřímně – nevěděl jsem, že se takhle o zakázkách nesmím bavit a že to může být i trestné,“ tvrdí Baláč.

Vyjednávat však o zakázkách stylem „něco za něco“, se podle trestního zákoníku jmenuje „pletichy při veřejné soutěži“. Baláčův protějšek Baxa z firmy DXC Technology si navíc rozhovor tajně nahrával. A pak s ním šel na policii, která – jak ukazují dokumenty z vyšetřování – další schůzky monitorovala.

Seznam Zprávy se chtěly Baxy na tuhle část případu zeptat, například na detaily nahrávání schůzky s Baláčem. Baxa se s redakcí komunikuje zcela minimálně, a to kvůli kritickým článkům z minulosti, které se týkaly nezvládnutých zakázek na IT systémy.

Baláče tak koncem února detektivové obvinili právě z pletich a také ze zneužití pravomoci. Kromě něho začali stíhat i dnes už bývalého šéfa odboru IT Karla Macka, který se také jedné ze schůzek zúčastnil.

Škodu, která byla popsanými trestnými činy způsobena, vypočetla policie na více než 550 milionů. K částce policie dospěla jako k rozdílu mezi nabídkovými cenami obou firem.

Jan Baláč s odstupem opakuje, že nabídkou pro DXC Technology chtěl jen uvolnit zabetonovaný stav, aby důležitá zakázka mohla běžet dál.

„Byl jsem naivní,“ uznává. „Vážně jsem nevěděl, kde je ta hrana. A teď vidím, že moje řešení bylo za ní. Od začátku se hájím, že moje jednání nebylo vůbec společensky škodlivé,“ říká Jan Baláč.

Vyšetřování pro něj nakonec dopadlo vlastně příznivě. Ačkoli v textu policejního obvinění psali kriminalisté o úplatcích, během vyšetřování už slova o korupci nezaznívala – a jakákoli zmínka o nich nebyla ani v důkazech ve spisu, ani v podané obžalobě.

Z uzavřené dohody o vině a trestu pak státní zástupce odstranil i více než půlmiliardovou škodu. Takže z původního případu vlastně zbylo jen Baláčovo zákulisní vyjednávání o tom, že DXC Technology nebude při zakázce na dávkový systém dělat problémy a uvolní ministerstvo cestu k dokončení soutěže.

„Nejvíc bojuju s tím, jestli jsem se tehdy zachoval správně. A vlastně si pořád myslím, že spíš ano. Smí se porušovat zákon? Jasně, že ne. Jenže tohle byla prostě situace, na kterou zákony nestačí. Volil bych jiná slova, nemluvil bych tak otevřeně a na schůzkách by seděl i ministerský právník,“ vyčítá si dnes exnáměstek Baláč.

Další osud zakázky na dávkový systém mu navíc dává zapravdu. Skutečně došlo k fatálním průtahům. Ministerstvo sice vyhrálo spor před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, že firmu DXC Technology vyřadilo po právu kvůli „podstřelené“ ceně, rozhodnutí však loni zrušil Nejvyšší správní soud. S odůvodněním – zjednodušeně – že ministerstvo musí jednotlivé položky cenové nabídky firmy DXC Technology ještě důkladněji rozpitvat a vysvětlit, proč je považuje za podezřele nízké.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tak dnes odhaduje, že se klíčový dávkový systém spustí za pět let. A to ještě při optimistickém scénáři. Ačkoli podle původních scénářů stanovených exnáměstkem Baxou, dnes hlavním svědkem v Baláčově trestní kauze, měla aplikace dávno běžet (termín spuštění do ostrého provozu byl podle dokumentů, které ministerstvo průběžně předkládalo poslancům, konec roku 2020).

Jan Baláč dnes po všech zkušenostech pochybuje, jestli státní úředníci vůbec dokáží zajistit, aby vybrané IT firmy pod jejich dohledem stvořily něco tak rozsáhlého, vysoce odborného, drahého, zabezpečeného, vzájemně provázaného a právně složitého, jako jsou právě dávkové systémy.

Ostatně, jak už zaznělo, přebudování IT aplikací začalo v roce 2014, není dokončené a ještě několik let nebude. Ani za miliardových nákladů.

„Co jsem díky téhle kauze zjistil? Že stát je prostě na IT v takovémto rozsahu krátký,“ shrnuje svou nabytou zkušenost Baláč.