Nadace rozdělovala desítky milionů. Skončily však u hazardu, tvrdí policie

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Jiří Gračka zní do telefonu roztrpčeně. A hned první větou potvrzuje, že se tak i cítí. „Víte co? Nejhorší, co člověk může v životě udělat, je někomu pomoci. Je to hnusné, ale je to tak,“ říká.

U šedesátiletého muže s titulem inženýra zazvonili v prosinci policisté. Nejenže je nečekal, ale ještě více ho zaskočila několikahodinová domovní prohlídka.

Nyní je Jiří Gračka z Uherského Brodu jedním z deseti obviněných ve vůbec první kauze, kdy se detektivové snaží dokázat, že hazardní firmy roky obcházely zákonem stanovenou povinnost posílat část obratu „na charitu“.

Firmy provozující automaty, rulety nebo loterie nemusely totiž do roku 2012 platit daně, místo toho jim zákon nařizoval, aby určité procento obratu posílaly na veřejně prospěšné účely. Některé společnosti to však pojaly po svém: dávaly ve skutečnosti často milionové příspěvky na oblíbené koníčky svých majitelů, zatímco školy, malí sportovci nebo skutečná charita brali často od hazardu jen drobné.

Teď vyšetřovatelé z Národní centrály proti organizovanému zločinu tvrdí, že odhalili první hazardní „velkou domů“. Společnost Auto Games, dříve dvojka na trhu výherních automatů, vytvořila podle policejního obvinění penězovod, jímž se nejméně 169 milionů, určených podle zákona na dobročinnost, vrátilo jejím majitelům a manažerům.

Jak se podvod pomocí bílých koní, spřátelených firem a výběrů milionů v hotovosti z bank údajně odehrál, popsaly Seznam Zprávy podrobně v úterním článku.

Hlavními postavami podvodu jsou podle policie Pavel Buráň, majitel společnosti Auto Games a Robert Juřička, předseda představenstva.

Jednu ze stěžejních úloh však podle policie sehrál také už zmíněný Jiří Gračka a jeho Nadace Via Fortuna. Na případu nadace detektivové ukazují, jak podle nich podvod s „penězi na charitu“ fungoval.

Od společnosti Auto Games dostala Gračkova nadace během tří let celkem 75 milionů – to byly ony odvody na veřejně prospěšné účely, jež hazardním firmám nařizoval zákon. Nadace si pak, jak je obvyklé, vytipovala příjemce a poslala jim finanční příspěvek.

Jenže podle policie to byl jen předem vytvořený kruh, jak dostat peníze zpět do firmy Auto Games a k jejímu majiteli Pavlu Buráňovi. Příklad: nadace věnovala v roce 2011 celkem 2,9 milionu společnosti Galvena, která se zabývá povrchovou úpravou kovů. Bylo deklarováno, že peníze použije na novou, ekologičtější technologii.

Jenže v té době měl v téhle firmě podíl právě majitel Auto Games Pavel Buráň. Takže peníze, které poslal na povinnou dobročinnost, vlastně podle policie poskytl sám sobě. Byť přes Nadaci Via Fortuna.

Stejně se to odehrálo i v případě pětimilionového příspěvku pro motorest na dálnici D1, který také tehdy patřil Buráňovi.

Dalších 8,5 milionu poslala Nadace Via Fortuna jako dar olomouckému občanskému sdružení Dambraco, napojenému na závodníky rallye. Přítelkyně jednoho z jezdců pak obratem peníze vybrala v hotovosti a podle policie odevzdala Buráňovi z Auto Gamesu a šéfovi představenstva Juřičkovi.

„To obvinění je absolutní nesmysl, já ty peníze použil podle zákona,“ odmítá své stíhání Jiří Gračka z Nadace Via Fortuna.

Gračka doma na Uherskohradišťsku roky pořádal různé kulturní akce, koncerty nebo posvícení. Říká, že nadaci založil proto, aby mohl snáz podporovat začínají umělce. Zatímco z policejního usnesení je znát, že detektivové nadaci považují spíš za účelově založenou schránku na protékání hazardních milionů.

„Přispěl jsem třeba akci, kde vystupovala Ewa Farna, tehdy začínající čtrnáctiletá holka. Nebo Marek Ztracený. Dnes jsou to zlatí slavíci, ale tehdy teprve začínali,“ vyjmenovává Jiří Gračka, se kterými známými umělci se stýkal.

Pak prý dostal možnost spolupracovat s firmou Auto Games, která se rozhodla přes jeho nadaci posílat podle zákona peníze na dobročinné účely. Podle policistů to nebyla náhoda, Gračka – a sám to nepopírá – pro Auto Games pracoval jako kontrolor automatů v hospodách a barech.

Nadace měla v prvním roce činnosti na rozdělení necelé dva miliony, o dva roky později už hospodařila se 64 miliony – většina příjmů jim plynula od společnosti Auto Games.

„Já na začátku netušil, že se jednou budu pohybovat v takových částkách. Ale pak jsem si říkal: Proč ne, však čím víc peněz budu mít, tím víc poskytnu,“ vysvětluje Gračka.

Že to pro regionální nadaci z Moravy byly na tuzemské poměry ohromné peníze, ukazují srovnání: Nadace J&T, založená silnou finanční skupinou, vybrala loni na darech také zhruba 65 milionů. To znamená stejně jako Gračkova nadace v roce 2011. A jedna z největších nadací v Česku, Nadace Via, předloni hospodařila s dary ve výši 55 milionů.

Jiří Gračka přesvědčuje, že o osudu peněz, které přeposílal obdarovaným, ani na chvíli nepochyboval. Natož o milionech pro firmy navázané na Pavla Buráně nebo o podpoře rallye stájí. Nevěří, že si Buráň a spol. získávali peníze zpět. „Pan Buráň není tak hloupý, je to seriózní, v pohodě člověk,“ tvrdí Gračka.

Ze svého pohledu měl prý vše pojištěné: s každým obdarovaným sepsal smlouvu a pak i čestné prohlášení, že peníze od nadace použije na předem dohodnutý účel. To byl i případ závodníků rallye.

„Kdybych neměl doklady, že se zúčastnili mezinárodních závodů, mohl bych si myslet, že ty peníze zmizely kdovíkde. Ale já od nich mám všechno tohle doložené,“ přesvědčuje Gračka. „Jestli ty doklady jsou falešné, to – přiznám se – jsem nešetřil. Tak daleko můj způsob uvažování nešel. Věřil jsem, že ty peníze použijí podle smlouvy,“ dodává Gračka, obviněný za činy, za které hrozí až deset let vězení.

Buráň s Juřičkou z Auto Games nesouhlasí, že s hazardním odvody na charitu podváděli, jak je viní policie.

„Nic takového se nestalo, peníze na veřejné prospěšné účely byly odvedeny, jak bylo stanoveno v rozhodnutích ministerstva financí,“ napsali ve společném prohlášení pro Seznam Zprávy. Upozorňují navíc na fakt, že v trestním spise zatím neviděli žádný důkaz o tom, že jim někdo peníze – vybrané v hotovosti – opravdu nosil zpět.

Nepopírají, že přes nadaci Jiřího Gračky mohly některé společnosti spoluvlastněné Pavlem Buráněm získat příspěvky z peněz, jež předtím Auto Games nadaci věnoval. Ale vypichují, že jestliže například zmíněná továrna-galvanovna tyhle miliony čerpala, pak se odehrálo vše podle pravidel: loterijní zákon tenkrát bez podrobností stanovil, že peníze z hazardu na dobročinnost mají plynout na kulturní, sportovní, vzdělávací nebo ekologické účely. A vylepšení výbory v továrně měl být právě ekologický projekt.

Na druhou stranu, původní myšlenka poslanců byla jiná: odvody na veřejně prospěšné účely zavedli v 90. letech proto, že hazard podle zákona neplatil daně. Tak aby alespoň tímhle způsobem vyrovnali jeho prokazatelnou škodlivost. Třeba tak, že loterijní firma podpoří místní fotbalisty nebo přispěje městu na založení nového parku.

„Když jste majitelem loterijní společnosti a budete si peníze posílat do občanského sdružení, tak si s tím můžete dělat, co chcete,“ připustil nedokonalost zákona v roce 2010 Tomáš Zídek, tehdejší náměstek ministra financí. Odvody na dobročinnost označil nadto za „pitomost“. V roce 2012 je poslanci ze zákona vyškrtli.