Muž, který vyhrál v Rathově kauze. Do vězení nemusí a zbohatl

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dlouhých devět let si Jindřich Řehák dával dobrý pozor, aby nebyl moc vidět. Do soudní síně vcházel zásadně na poslední chvíli, předtím pobýval většinou v ústraní na dvoře soudu mezi pokuřujícími advokáty.

Ke kamerám a fotoaparátům novinářů se otáčel zády. S novináři zásadně nemluvil.

A stejné to bylo v polovině června, kdy Vrchní soud v Praze definitivně uzavřel dlouhou a spletitou korupční kauzu kolem hejtmana Davida Ratha. Řehák, který dal podle obžaloby Rathovi úplatek 12 milionů, se usadil v publiku, aby si poslechl rozsudek nad svou firmou Hospimed.

Řehákova společnost dodávající zdravotnickou a kuchyňskou techniku dostala za úplatky přísný trest dvouletého zákazu veřejných zakázek, který pro firmu závislou na dodávkách do státních a krajských nemocnic může být likvidační.

Ale jinak je šedesátiletý podnikatel a lékař Řehák faktickým vítězem celé kauzy. U soudu vyvázl z hrozby mnohaletého vězení. A během tučných let, kdy jeho firma i s pomocí prokázaných machinací ve veřejných zakázkách vydělávala stamiliony, velmi zbohatl.

Jindřich Řehák byl od roku 2013 obžalovaný společně s Rathem a jeho spolupracovníky, doktory Kateřinou a Petrem Kottovými. Za úplatky při zakázkách Středočeského kraje ve výši desítek milionů.

Při jeho trestním stíhání měli policisté za prokázané, že Jindřich Řehák slíbil Petru Kottovi 12 milionů za dodávku na vybavení jednoho z pavilonů nemocnic v Kolíně a v Kutné Hoře. Detektivové sledovali, jak se Řehák s Kottem sešli na obědě, z pizzerie pak Kott podle jejich zjištění odcházel s kufříkem.

Doma, kde měli Kottovi tajně namontované policejní mikrofony, se manželé ještě předtím bavili o tom, kolik „Jindra“ přinese – podle policie tím jednoznačně mysleli Řeháka.

„Jindra? Osm,“ odpovídá Kott své ženě na policejní nahrávce z roku 2012. „No s tou Kutnou Horou osm.“

Po obědě s Řehákem pak Kott své ženě na odposleších vyprávěl dojmy ze schůzky. Mimo jiné to, že se se zdravotnickým byznysmenem „bavili celkem nezávazně a v kufru osmička“.

Podle prvoinstančního rozsudku krajského soudu šlo o jasný úplatek. Podnikatel Řehák dostal pět a půl roku natvrdo, i když před soudcem navzdory odposlechům korupci popíral.

„Považoval bych to za osobní urážku a skončil bych s takovým člověkem komunikaci,“ prohlásil při přelíčení Řehák na dotaz, jestli si mu Kott řekl o peníze bokem. A vysvětloval, že v hnědém kufříku byly jen reklamní materiály o zdravotnické technice.

Odvolací vrchní soud vedený předsedou senátu Pavlem Zelenkou ale potom Řeháka osvobodil. Soudce Zelenka označil část odposlechů za procesně nepoužitelnou, tudíž že nemohly sloužit jako oficiální důkaz. Soudce Zelenka tak z kauzy vyloučil právě ty odposlechy, které se týkaly zdravotnických zakázek – to znamená i Řeháka.

Ačkoli i nadřízený Nejvyšší soud už předtím prohlásil, že jsou nahrávky právně v pořádku.

Jindřichu Řehákovi však i po osvobozujícím verdiktu zůstala na krku ještě druhá část kauzy, která se soudila samostatně. V ní byla obžalována jeho firma Hospimed, svého času jedna ze dvou největších zdravotnických společností, jako právnická osoba.

Vrchní soud s předsedou senátu Alexandrem Károlyim kauzu právě letos v červnu uzavřel s verdiktem, že Hospimed Ratha a Kottovy uplácel – a má za to přijít na dva roky o možnost uzavírat smlouvy vzešlé z veřejných tendrů.

Nastala tedy paradoxní situace: Majitel firmy Řehák byl jedním senátem vrchního soudu osvobozený kvůli neuznaným odposlechům, jeho společnost ovšem jiným senátem téhož soudu potrestána – s argumentem, že stejné nahrávky naopak mohou sloužit jako zákonný důkaz.

Podobné tresty soudce Károlyi rozdal i dalším firemním aktérům Rathovy kauzy, například obří stavební společnost Metrostav nesmí čerpat zakázky tři roky. „Společnosti udělaly všechno proto, aby se to již neopakovalo,“ vysvětlil vrchní soudce, proč nerozdal ještě vyšší tresty.

Jindřich Řehák založil firmu Hospimed v roce 1990: Z kariéry lékaře přehodil výhybku do obchodu se zdravotnickými přístroji a dalším vybavením. Vrchol firma zažívala kolem roku 2009, kdy utržila přes 1,5 miliardy a v kolonce zisku před zdaněním svítila v jejím účetnictví částka 217 milionů.

Od Rathova zatčení se Hospimed v tržbách už jen propadal, ubývalo zakázek – zpět na vrchol se společnost nikdy nevyšplhala. Dnes počítá se ziskem kolem dvaceti milionů před zdaněním.

„Ač není společnost Hospimed jakkoli omezována v účasti ve veřejných zakázkách, pokračuje prokazatelná a zřetelná diskriminace naší společnosti jak zadavateli (zakázek), tak bankami, pojišťovnami, leasingovými společnostmi a dalšími institucemi, které společnosti odmítají poskytovat služby,“ postěžoval si Řehák ve výroční zprávě za rok 2021 zveřejněné v obchodním rejstříku.

O tom, že je firma obžalovaná z korupce, nestojí ve výroční zprávě ani slovo. Pouze najdeme poznámku, že je Hospimed „mediálně spojován s několika soudními případy“.

Seznam Zprávy chtěly po Řehákovi vyjádření k rozsudku nad jeho firmou, k Rathově kauze a dalším tématům. Na žádost o rozhovor však nereagoval, stejné to bylo i v minulosti.

Jeden z mála rozhovorů Řehák poskytl pro firemní časopis, bylo to v roce 2010, kdy Hospimed slavil dvacáté výročí založení. „Do práce humor nepatří. Myslím, že odvádí pozornost a řadu lidí a spolupracovníků svádí k ležérnosti a menší ostražitosti, která ne vždy bývá namístě,“ vysvětlil Řehák, jinak ale prý milovník klasických francouzských komedií.

Za zákazníky, jak tehdy vzpomínal, najezdil pět tisíc kilometrů měsíčně. „V autě poslouchám rádio jako jediný zdroj informací o aktuálním celospolečenském dění. Vynález televize jsem ještě nevzal na vědomí. Čtu jen odborně zaměřený tisk,“ říkal Řehák, který ideálně den začínal pětikilometrovým během a na dovolené jezdil neorganizovaně, jen s batohem na zádech.

Už tehdy se však také objevovaly kritické hlasy, jak je možné, že většinu velkých zdravotnických zakázek na přístroje a další vybavení vyhrávají pouze dvě firmy: Řehákův Hospimed a pak společnost Puro Klima, později také odsouzena v Rathově případu.

Vysvětlení přišlo ještě dřív než soudní trest za úplatky pro Ratha. V roce 2011 udělal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v Hospimedu a dalších firmách takzvanou šťáru, oficiální řečí: místní šetření. Úředníci si zkopírovali zaměstnanecké maily, zabavili dokumentaci k zakázkám, dostali se i k Řehákovu pracovnímu diáři.

To vše kvůli podezření, že Hospimed společně s dalšími skrytě ladí své nabídky do veřejných zakázek tak, aby se ve skutečnosti žádná soutěž nekonala a aby vítěz byl předem jasný. Podle podezření úřadů jednoduchá dohoda zněla: Jednou nabídne lepší cenu Hospimed, podruhé zase konkurent, anebo se – opět po předchozí dohodě – do soutěže přihlásí jen jeden zájemce, který tak bude mít vítězství jisté.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže spočítal, že právě jediná nabídka dorazila nemocnicím v 75 procentech výběrových řízení vypsaných v roce 2011. A z toho v 80 procentech byla právě od Hospimedu.

Po zmíněné kontrole (místním šetření) úředníci ze zabavených mailů a dokumentů zjistili, že některé nabídky Hospimedu a dalších firem na vybavení nemocnic v Liberci nebo Ostravě byly téměř stejné graficky, dokonce že obsahovaly i stejné chyby. Akorát se mírně lišily v cenách jednotlivých položek – firma, která měla předem soutěž prohrát, každou z položek navýšila o 2200 korun.

Z mailů, které si zaměstnanci posílali, zase úředníci vyčetli, že se firmy předem domlouvaly na rozdělení trhu. Hospimed nakonec od úřadu dostal pokutu 36 milionů, marně se proti ní později bránil u soudu.

„Pro zmíněnou vysokou míru shody (v nabídkách) neexistuje podle soudu jiné možné vysvětlení, než že nabídky byly vypracovány na základě předchozí spolupráce (Hospimedu a Puro Klimy),“ upozornila soudkyně Zuzana Bystřická v rozsudku z roku 2019, který Seznam Zprávy pročetly.

Jindřich Řehák kromě zdravotnického byznysu začal investovat do jiného oboru. Už v roce 2007 s pomocí 90milionové evropské dotace zahájil budování hotelu ve Frýdlantu na Liberecku, u přehrady Souš ve stejném kraji koupil později za 24 milionů někdejší státní hotel a nakonec přidal nedalekou horskou chatu Smědava (stála ho 37,5 milionu).

Všechny tyhle nemovitosti vlastní Jindřich Řehák jako fyzická osoba, stejně tak v uplynulých letech nakoupil několik bytů na exkluzivních místech v centru Prahy.