Končící vrchní žalobce vysvětluje, proč mlčel, když Blažek kritizoval

Končící vrchní státní zástupce v Olomouci Radim Daňhel byl ve funkci necelý rok, a přece se dostal do řady složitých situací.

Hlavně když ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS kritizoval práci jeho státních zástupců, kteří prověřují rozsáhlý případ podezření z korupce a manipulací kolem privatizace městských bytů v Brně a také na Blažkovo jméno při tom narážejí.

Pro Daňhela, jak připouští, to znamenalo problémy. Třeba se žalobkyní Petrou Lastoveckou, která bytovou kauzu dozoruje. „Komunikace s ní se vyvíjela od toho, že jsme si telefonovali, psali různé zprávy, až po to, kdy jsem to i já posunul do formálnější pozice, protože mi to přišlo vhodnější,“ říká Daňhel o vztazích s kolegyní, s níž se zná přes dvacet let, a nějakou dobu byli dokonce téměř sousedi.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy také popsal, jak vidí ministra Blažka. „Osobně ho vnímám jako racionálního člověka, který do komunikace a rozvažování, alespoň podle toho, jak jsem ho mohl poznat, nevkládá emoce. Dle mého názoru se snaží naslouchat,“ prohlásil Daňhel.

Proč jste řekl o rezignaci dříve ministru Blažkovi než Igoru Střížovi jako nejvyššímu státnímu zástupci?

Nebyl to můj úmysl. Já jsem to chtěl říct nejprve panu nejvyššímu státnímu zástupci 9. května, kdy se jednalo o platech v justici. Pan nejvyšší státní zástupce tam nebyl, a když jsem pak mluvil s panem ministrem, řekl jsem mu to. Druhý den ráno jsem to volal nejvyššímu státnímu zástupci.

Jak jste ve své funkci vnímal, že jméno ministra spravedlnosti Pavla Blažka figuruje v brněnské bytové kauze?

Nechci se vyjadřovat, kdo a jak v jaké kauze figuruje. To, že je ministrem Pavel Blažek, mi nepříjemné nebylo, protože já osobně ho vnímám jako racionálního člověka, který do komunikace a rozvažování, alespoň podle toho, jak jsem ho mohl poznat, nevkládá emoce. Dle mého názoru se snaží naslouchat a snaží se věci racionálně řešit.

Je ale veřejně známo, že jedna domovní prohlídka, která souvisí se zmíněnou bytovou kauzou, probíhala také u současného ministra životního prostředí Petra Hladíka. Necítil jste se pod politickým tlakem?

To je otázka dobrá, ale je potřeba si uvědomit časové souvislosti. Když probíhala ta realizace, já jsem opravdu jména těch osob, kterých se realizace týkala, neznal – je to možná i moje nějaká naivita. Nic mi neříkala. Žádný tlak jsem necítil. První vlna nějakého zájmu přišla, když Nejvyšší státní zastupitelství zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání vůči dvěma osobám, které s těmi brněnskými kauzami souvisely.

Když Nejvyšší státní zastupitelství zrušilo stíhání těchto dvou žen, ministr Blažek na twitteru napsal: „… systémové selhání represivních orgánů státu je a bude řešeno vrcholnými orgány veřejné moci…“. Žalobkyně Lastovecké, která dozoruje, se pak zastala Unie státních zástupců i nejvyšší státní zástupce. Proč jste tehdy nevystoupil vy také a stejně se proti slovům ministra neohradil?

Ten důvod je zcela prostý, mně přijde velmi nesprávné, neprofesionální reagovat na tweet. Čekal jsem, jestli bude oficiální reakce ze strany Ministerstva spravedlnosti, která by řekla, že my tady řešíme nějaký koncepční problém a chceme znát vaše stanovisko a chceme to vysvětlit. Já to, že bylo zrušeno Nejvyšším státním zastupitelstvím usnesení o zahájení trestního stíhání, neberu jako systémové selhání justice. Je to naopak důkaz toho, že ta justice funguje.

V pátek vydalo Ministerstvo spravedlnosti tiskovou zprávu, ve které se uvádí, že jedním důvodem vaší rezignace je také to, že nebylo možné efektivně řídit pobočky v Brně a Ostravě. Na pondělní poradě se žalobci jste však řekl, že vaše rezignace není o pobočkách, ale o tom, že tu odpovědnost nemůžete unést. Máme to tedy chápat tak, že pobočky fungují, ale vám se je nepodařilo dobře řídit?

Ta vaše otázka nabízí alternativy. Já jsem nedokázal nastavit způsob řízení tak, jak bych si ho představoval. I to, co jsem já vnímal jako obtížné řízení, tak se opravdu pravděpodobně projevilo i ven.

Tak se vám tedy ty pobočky nepodařilo uřídit?

Já jsem detekoval nějaká pochybení, tu drobná, tu větší, tu školácká. Detekoval jsem je já i Nejvyšší státní zastupitelství, které nad námi vykonává dohled. Já jsem o těch všech výhradách věděl. Takže se začaly objevovat chyby, které pochopitelně v té mé jistotě o tom bezvadném fungování začaly vzbuzovat nějaké otazníky.

Jak často jste na ty pobočky dojížděl? Jak jste s těmi lidmi ty problémy řešil?

Já jsem problémy primárně řešil se svým náměstkem. Nebylo v mých silách, abych kvůli každému jednotlivému zjištění jel na pobočku nebo aby dotyčný přijel sem. Poté to sklouzlo do té písemné formy, která mi nevyhovuje. Nebylo to pružné, nebylo to příjemné pro všechny strany. To byl ten stav, kdy zjistíte, že práci neděláte tak, jak jste byl zvyklý. Jak jste přesvědčený, že by se dělat měla, aby to byl dialog partnerů. Když si člověk dopisuje, něco napíše, druhá strana to nepochopí a nemá bezprostřední možnost se zeptat. Může dojít ke komunikačním šumům.

Mluví se o problémech v komunikaci se žalobkyní Petrou Lastoveckou. Jak často jste spolu mluvili? Telefonovali jste si? Nebo to je ten případ, že jste si dopisovali?

Tam se komunikace pochopitelně vyvíjela. Kolegyně Lastovecká je člověk, kterého znám ze soustavy státního zastupitelství v podstatě nejdéle. Byla jedním z těch, která mě v uvozovkách vítala, když jsem 4. ledna 2001 po základní vojenské službě nastupoval na Okresní státní zastupitelství Brno-venkov, kde ona tehdy působila. Známe se přes dvacet let, a když jsem bydlel v Brně, bydleli jsme asi dva vchody od sebe. Ta komunikace se vyvíjela od toho, že jsme si telefonovali, psali různé zprávy až po to, kdy jsem to i já posunul do formálnější pozice, protože mi to přišlo vhodnější.

Po svých podřízených jste prý často vyžadoval vyplňování nejrůznějších formulářů, psaní přípisů o tom, jaké otázky posílají novináři a jak přesně jim žalobci odpovídají. Nevedlo to k byrokratizaci úřadu?

Povinnost učinit záznamy o kontaktu s novinářem byla stanovena od roku 2011 doktorem Ištvanem (bývalý olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan). Já jsem se ale dostal do situace, kdy jsem byl opakovaně konfrontován nařčením nebo spekulací, že z našeho úřadu unikají informace. Když jsem tuto spekulaci s dotyčným řešil, vždy jsem dostal odpověď, že veškeré informace, které jsme poskytli, jsme poskytli legálně. Já jsem začal být poměrně alergický na sousloví „legálně poskytnutá informace“. Po dlouhém váhání jsem to opatření doktora Ištvana zrušil, nahradil novým, které některé věci zpřesnilo. Já jsem na to musel reagovat, protože úniky informací vnímám jako obrovský problém, pokud k nim dochází. Takže podle mě to k byrokratizaci nevedlo.

Jednou z těch kauz, kdy byli žalobci obviňováni z vynášení informací, byla už zmíněná bytová kauza v Brně. Jestli jste měl možnost to číst, Seznam Zprávy minulý týden zveřejnily text, ze kterého vyplývá, že na „úniku“ se podílel sám ministr Pavel Blažek a že zdroj úniku tajil. Řešil jste s ministrem, jak on sám s tajnými informacemi z kauzy nakládal?

Ne. To nebyly utajované informace, jak je vnímáme jako právníci. Tedy podle zákona o utajovaných informacích. Já jsem to s ním neřešil, protože předmětem těch článků byly jakési části jakéhosi spisu, které měly uniknout někdy před čtyřmi lety. Takže já opravdu nevím, odkud ty informace unikly. Nevím, jak se k současnému ministrovi spravedlnosti dostaly. Nemám důvod věřit tvrzení, že ty informace kolovaly v té době po Brně a měly sloužit jako nějaké kompro. Pokud jsem zaznamenal jakékoliv výtky například pana ministra, nešlo o tuto část spisu. Já bych osobně tyto věci do jednoho pytle nemíchal.

Budete se vracet na Okresní státní zastupitelství v Kroměříži, odkud jste odešel?

V pondělí jsem podal prostřednictvím nejvyššího státní zástupce žádost o přeložení do Kroměříže.

Vaše místo v Kroměříži přitom zůstalo dodnes neobsazeno. Počítáte s tím, že na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci dlouho nebudete?

Budu tady do té doby, než budu přeložen na okresní státní zastupitelství. Určitě tady budu muset být do konce července, to mi zaniká funkce vedoucího státního zástupce. A nevím, jestli se do té doby stihne rozhodnout o mém přeložení.