Milost za korupci? Přijde mi to logické, říká Středula, proč to navrhl

Prezidentský kandidát Josef Středula byl jedním z hybatelů žádosti o prezidentskou milost, kterou podala mocná stavební firma Metrostav odsouzená za korupci.

Předseda největší odborové centrály to přiznal, když ho reportérka Seznam Zpráv oslovila v úterý po jedné z debat kandidátů na prezidenta.

Ač nebyl předem na rozhovor upozorněn, věděl Josef Středula hned, o čem je řeč. V odpovědích však opakovaně připomínal, že už si na detaily svého angažmá v celé věci nevzpomíná. Schůzka se zástupci odborové organizace Metrostavu, kde podání žádosti o milost kolegům poradil, se prý totiž odehrála už více než před půl rokem.

Bylo znát, že odpovědi si Josef Středula rychle promýšlí. U otázek, které se týkaly jeho případné přímluvy za milost u hlavy státu, jako by se snažil získat čas. „To je dobrá otázka,“ uvedl vždy svoji odpověď - jak dokládá záznam celého rozhovoru, který si můžete pustit v úvodu tohoto textu.

Vrchní soud v Praze potrestal Metrostav a její dceřinou společnost Metrostav Infrastructure v kauze bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha desetimilionovou pokutou a zákazem účastnit se veřejných zakázek po dobu tří let. Loni v červnu je uznal vinnými z podplácení a manipulací s veřejnými zakázkami při rekonstrukci pavilonu v kolínské nemocnici a při přestavbě části nemocnice v Kladně.

A právě v této věci podle doložených zjištění Seznam Zpráv odboráři o milost u prezidenta požádali. Přesto prezidentský kandidát Středula tvrdí, že případ, který s odboráři Metrostavu řešil, s korupční kauzou Davida Ratha nesouvisel.

Říká, že případ po rozhovoru s odboráři zhodnotil tak, že trest není fér. Že stačilo, že Metrostav zaplatil pokutu a manažery, kterých se kauza týkala, propustil. „Protože oni už byli potrestáni a také přijali opatření, která se toho týkala, takže tam myslím, že už to bylo násobeno,“ popsal prezidentský kandidát svůj pohled na pravomocný rozsudek v jedné z největších korupčních kauz v Česku.

S tím, že mu přišlo„logické“, že další trest už je nadbytečný.

Podle informací Seznam Zpráv jste se přimlouval u pana prezidenta za milost pro Metrostav. Proč?

Ne. Já jsem jednal s mými odboráři, protože se na mě obrátili ze základní organizace odborového svazu Stavba, ptali se mě, jak to vidím. Jednalo se o spor, který je asi deset let starý. Bylo to někdy v létě nebo na počátku léta, kdy jsem s nimi mluvil. Dochází tam k tomu, že to teď likviduje firmu, která je ryze česká, velká, a to rozhodnutí už bylo přijato dávno. A ještě je tam, pokud si pamatuju, že nesmí mít na nějaký časový úsek přístup k veřejným zakázkám. Ale je to situace, která se odehrála, nevím, 10 let zpátky. Už si to opravdu pamatuji jenom rámcově.

Jde o Metrostav, který teď v kauze Rath dostal vlastně…

...to nemá souvislost. Kauza Rath s tím nemá souvislost. To je úplně jiná kauza, která se už odehrála historicky a oni za to byli… padlo rozhodnutí. A s Rathem to nemá nic společného.

Ale já se ptám na to, že odbory Metrostavu žádají prezidentskou milost právě v té kauze Davida Ratha. Metrostav byl odsouzen k tomu, že nesmí mít tři roky veřejné zakázky. A oni vás prý oslovili, abyste se přimluvil u pana prezidenta. Na toto se ptám.

Oni se na mě obrátili…

...a mělo to být teď.

Ne, ne, ne, teď to nebylo. Už je to nějakou dobu. Myslím si, jestli to byl květen nebo červen, možná i duben. Já si to teď opravdu nepamatuju. Už je to nějakou dobu, kdy jsme s kolegy z odborového svazu Stavba o tom mluvili. Řekli, že souhlasí s tím, že jejich předchůdci udělali chyby, a potom tam ještě bylo, že k tomu ještě dostali něco do budoucna - to se jim nelíbilo právě proto, že to firmu ohrožuje.

A vy jste o tom hovořil s panem prezidentem?

Hm, to je dobrá otázka. Já jsem je vyzval k tomu, aby se obrátili na prezidentskou kancelář. To jsem určitě udělal. To znamená, doporučil jsem jim postup, aby to udělali jako každý, koho se taková kauza týká.

A vy sám jste s panem prezidentem nehovořil? Třeba když jste za ním v listopadu na vlastní žádost byl?

Ne, ne, ne, vůbec jsme se o tom nebavili.

Ani v minulosti?

Ne, ne, ne. Tam bylo to, aby se právě ti, kteří jsou v té kauze přímo zapojeni, obrátili naprosto normálním způsobem na prezidentskou kancelář. Zda prezidentská kancelář tak učiní, nebo neučiní, to je na ní.

A jaký je váš názor? Myslíte si, že by měl Metrostav dostat milost?

Vy to kladete, jako by to byla otázka celého toho rozhodnutí. Vůbec ne. Tam opravdu bylo to, že oni souhlasí, že udělali chyby a za ty skutečně nesou zodpovědnost, ale byla tam pochybnost, do jaké míry je z jejich pohledu fér dostat ještě zákaz do budoucna. Ta kauza se odehrála dávno a teď to ohrožuje firmu, která už je v úplně jiném postavení, jsou tam úplně jiní lidé, než tam byli v minulosti, kdy se ty kauzy odehrály. To byl předmět té debaty. To, aby došlo ke zmírnění.

Aby nemuseli mít zákaz zakázek?

Protože jsou jedinou firmou v tomto oboru takovéto velikosti v České republice a obávají se o budoucí zaměstnanost.

A jaký je na to váš názor?

Já si myslím, že ti, kteří na to mají právo, to musí zvážit. Já nejsem ten, kdo zná spis, to ví oni, jak ten spis zní. A co se mne týká, byla to rada, kam se mají obrátit. Tedy na prezidentskou kancelář. Ta jediná může v tomto případě, pokud je pravomocné rozhodnutí, něco změnit. A jestli změní, nebo ne, to už je věc úřadujícího prezidenta a Kanceláře prezidenta republiky.

Takže nějakou větší podporu jste jim neslíbil?

Mně se to zdálo logické, že ten trest přijali se vším, co k tomu patří, akorát zpochybňují ten trest do budoucna. Nevím, jestli tehdy ta kauza už byla dokončena, co se týká právního stavu, když jsme o tom mluvili. To se přiznám, že to už je opravdu poměrně daleko.

Že vám to přišlo logické, to znamená co?

Logické v tom, že oni přijali trest, i ten finanční. Udělali všechna opatření na úrovni firmy. A vadila jim jedna věc - nelíbilo se jim, že teď, tedy mnoho let po tom přečinu, teprve dostali rozhodnutí o budoucím zákazu hlásit se do veřejných zakázek.

Takže jste s nimi souhlasil, že to není úplně fér?

Protože oni už byli potrestáni a také přijali opatření, která se toho týkala, takže tam myslím, že už to bylo násobeno. Ale je to subjektivní dojem. Od toho jsou soudy a od toho v tomhle případě je prezident, aby zvážil, zdali takovou věc může, či nemůže udělat.

Víckrát vás už kvůli tomu nekontaktovali? A větší podpora z vaší strany tam žádná není?

To jednání trvalo hodinu, možná hodinu a půl. Nejdřív se na mě obrátili kolegové s tím, jestli se můžeme setkat, tak jsme se setkali a probrali jsme to, jak se sluší a patří. Protože to ohrožení se týká zaměstnanosti.

Takže už nečekáte, že by se o tom dál jednalo? A žádali vás tedy o nějakou přímluvu u pana prezidenta?

Nepředpokládám, že by se na mě obrátili, ale mají na to plné právo. A co se týká přímluvy prezidenta, myslím, že na takovou věc už není ani prostor, ani čas.

Žádali vás o ni?

To je dobrá otázka. Protože my jsme se bavili opravdu o tom, co se s tím dá dělat. Takže tam nebyla otázka - musíte jít za prezidentem, řekni to prezidentovi nebo něco podobného. Myslím si, že takto to formulováno nebylo. Z mé strany to bylo tak - v tom případě se obracejte na prezidentskou kancelář.