Krátce před smrtí v Dubaji Mynářova druha zadrželi. Měl u sebe plán velké zakázky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až do jara minulého roku byly schopnosti pražského podnikatele Martina Horáka známy jen v zákulisí byznysu a - jak se dále dočteme - u tajných služeb.

Když ho však potom 23. března 2022 na lince Praha-Dauhá kdosi vyfotografoval, jak doprovází do Kataru Zemanova kancléře Vratislava Mynáře, a předal snímek médiím, zůstalo už jméno Martin Horák v obecném povědomí.

I proto se jeho náhlá smrt, která ho zastihla v dubajském hotelu Atlantis na konci posledního zářijového týdne, stala veřejným tématem. A věcí, která ani po měsíci není zcela objasněna.

Martin Horák zemřel v Dubaji v pátek ráno 29. září. Nečekaně. A za zvlášť podezřelých okolností.

Zprvu se mezi jeho známými šířila informace, že šlo o plicní embolii, později však tamní úřady přišly s verzí, že český byznysmen spáchal sebevraždu.

Že věc prověřuje, uvedla i česká policie v Praze, ale z reakcí sesbíraných v policejních kruzích spíše vyplývá, že dosud fakticky nedělala nic. Komentář mluvčího pražské policie Jana Daňka to vystihuje: „Mohu potvrdit, že se případem zabýváme, kriminalisté ale nechtějí podávat žádné další informace.“

Autor tohoto článku znal však Martina Horáka vcelku dobře. V posledních letech s ním strávil mnoho hodin hovorů, kde Martin Horák častokrát mimo záznam vysvětloval pozadí sledovaných kauz včetně korupčních skandálů. Po jeho smrti se reportér SZ setkal s jeho nejbližšími příbuznými i obchodními spolupracovníky. Zvláštní je, že s nikým z nich dosud policie nemluvila.

Seznam Zprávám se tak podařilo sestavit obrázek posledních dnů tohoto podnikatele před osudným odletem do Dubaje. Následná sebevražda do něj vůbec nezapadá…

Reportér Seznam Zpráv nebyl jediný, komu Martin Horák dokázal otevřít dveře k důležitým kauzám. Bližší vztah měl s civilní kontrarozvědkou BIS, ale také vojenskou tajnou službou.

Hlavní charakteristikou Martina Horáka bylo to, že měl silnou vazbu na svoji rodinu. Když mu zavolaly dcery nebo manželka, s níž byl od střední školy, věnoval se jim, ať řešil cokoli. Což je důležitý detail vzhledem k následujícím událostem.

S mladší dcerou také odletěl v září na osudnou dovolenou do Dubaje. Původně měla letět i jeho žena, ale kvůli brzy neplatnému pasu ji nepustili do letadla. Martin Horák chtěl výlet zrušit, na naléhání manželky přece jen s dcerou odletěl.

Další den ráno byl nalezen pod terasou hotelového apartmá. Šestnáctiletá dcera v Dubaji zůstala bez otce, během následujícího víkendu pak pro ni letěla matka, která si vyřídila nový pas.

Nezdá se však, že by před odletem do Dubaje byl Martin Horák pod větším tlakem, než byl zvyklý - vzhledem k tomu, čím se zabýval a s kým se stýkal.

Jeho kamarád Michal například prozradil, že den před cestou sháněl pro dceru lyže, které si od něj každoročně půjčuje. „Potřeboval je o šest centimetrů delší, než měl minulý rok,“ říká Horákův známý.

Pravda však také je, že přibližně týden před odletem zadržela Martina Horáka policie. Jeho telefon a notebook zkopírovala kvůli případu, v němž právě obvinila v další větvi kauzy Dozimetr Jindřicha Špringla, jehož už v souvislosti s tímto rozsáhlým případem stíhá kvůli jiným podezřením.

Důvod, proč si policisté z protimafiánské centrály NCOZ přišli i pro Martina Horáka, byl ten, že se se Špringlem dva týdny před tím sešel v kavárně Radiocafé, kterou provozuje jeho žena.

Horák se Špringlova případu nebál. Ale věděl, co policisté v jeho počítači najdou.

„Na obvinění v Dozimetru jsme na něj nic neměli, to musel vědět,“ potvrzuje detektiv, který na kauze pracuje. Martin Horák měl obavu z něčeho jiného. V počítači měl totiž dokumentaci k veřejné zakázce na trasu tramvaje přes horní část Václavského náměstí. Problém byl v tom, že dokumentace zakázky byla z doby, kdy ji dopravní podnik ještě oficiálně nevypsal.

„Neměl co mít tu dokumentaci u sebe. Byl z toho hodně nervózní,“ prozradil reportérovi právník, s nímž kvůli tomu Martin Horák konzultoval alibi. „Poradil jsem mu, a pokud vím, tak to vyřešil,“ dodává však advokát, že do Dubaje mohl jeho klient odletět bez obav.

Mluvili spolu den před odletem, tedy dva dny před smrtí.

Ve stejný den však ještě Martin Horák píše SMS zprávu svému kontaktu ve vojenské tajné službě.

„Potřebuji se sejít, mám něco hodně zajímavého,“ píše člověku z Vojenského zpravodajství.

Schůzka se ale nestihla – během dvou dnů do odletu do Dubaje se nenašel termín.

„Nevím, co přesně chtěl, nestihli jsme se sejít,“ potvrzuje Horákův kontakt popsaný sled dění. S tím, že si termín domluvili na další středu, den po Horákově plánovaném návratu z cesty.

I proto ani tento muž nevěří verzi o sebevraždě.

Martin Horák s vojenskou tajnou službou spolupracoval nejméně od roku 2016. Že měl s vojáky kontakty, potvrzuje reportérovi jeden z Horákových kamarádů. „Tehdy v roce 2016 jsem měl problém kolem jedné zakázky ve Vojenských lesích,“ vyprávěl. „Mluvil jsem o tom s Martinem a řekl mi, že se mi druhý den ozvou vojáci, konkrétně plukovník V. R. - a to se i stalo. Řekl jsem jim o zakázce. Co přesně udělali, nevím, ale měl jsem pak pokoj.“

Vojenská tajná služba s Martinem Horákem sice spolupracovala, nešlo to však dál, než že byl pro Vojenské zpravodajství informačním zdrojem.

Byl pro něj unikátní svou schopností znát „ty správné lidi“. V poslední době tak kupříkladu seznámil vojenské rozvědčíky s některými svými kontakty v Kataru.

V posledních letech měl Martin Horák bližší vztah také s civilní kontrarozvědkou. Pro Bezpečnostní informační službu dokonce na několika velmi zajímavých kauzách pracoval.

Už dříve Seznam Zprávy popsaly, že sehrál důležitou roli v kauze kolem korupce na Ministerstvu zemědělství. Byl to právě on, kdo měl se svým kamarádem Romanem Schindlerem vyjednávat úplatek pro tehdejšího ministra Miroslava Tomana.

Schindler o tom nechce mluvit. „Nezlobte se, ale nebudu se vyjadřovat,“ reagoval už dříve na dotaz Seznam Zpráv a po smrti Martina Horáka na další dotazy vůbec nereagoval.

Případ kolem úplatků na Ministerstvu zemědělství začal také v už zmíněné kavárně Radiocafé. Schůzku, kterou tam Martin Horák měl, BIS monitorovala. Informace o podezření na korupci však potom policii předala příliš pozdě na to, aby policejní vyšetřování mohlo důkazy - i proti ministrovi - shromáždit.

Když se reportér Martina Horáka na účast v této kauze ptal, podnikatel byl ochoten mluvit, ale podmínkou bylo, že zveřejněný příběh pak nebude hlavně o něm. Toho se bál.

V kauze kolem exministra Tomana podle svých slov pracoval pro BIS, ale nešlo primárně o korupci na Ministerstvu zemědělství - ta měla být jen vstupenkou do větší a aktuálnější věci. Že šlo o důležitou kauzu, naznačuje i to, že jeho hlavním styčným důstojníkem v BIS byl - opět podle jeho slov - přímo ředitel Michal Koudelka. A reportérovi pak na kousek papíru napsal jména firem, o které šlo: PPF a O2. 

Martin Horák tehdy slíbil detaily, až se věci pohnou, ale už to nestihl. O jakou zakázku šlo - se podařilo Seznam Zprávám po Horákově smrti zjistit. „Martin řešil zakázku na automatizovaný daňový informační systém, dobře se znal s lidmi z O2,“ říká Horákův známý, který působí jako konzultant v IT.

Právě tato zakázka byla i pro O2 velmi důležitá. Podle zakladatele Hlídače státu Michala Bláhy ji stát vypsal přibližně za dvě miliardy 700 milionů a její zadávací podmínky byly podle něho nakloněné konsorciu O2/IBM.

Tendr vypisovalo Generální finanční ředitelství a Martin Horák tu měl dobré kontakty - znal jednoho z náměstků a potom úředníka zodpovědného právě za ADIS, který dnes dokonce sedí ve výběrové komisi.

Právě s ním se Martin Horák den před svým odjezdem do Dubaje 27. září setkal. „Byl to kámoš, mluvil jsem s ním u nás na baráku (ředitelství GFŘ, pozn. red.) a mluvili jsme o bezpečnostních souvislostech ADIS, to je pravda,“ přiznal Seznam Zprávám úředník. „Domluvili jsme si setkání znovu po jeho návratu, měli jsme pokračovat v debatě,“ řekl také úředník, který Martina Horáka považoval za rodinného přítele.

Že by Martin Horák v této věci pro O2 pracoval, společnost přímo nepotvrzuje. „S panem Horákem společnost O2 nikdy neměla jakýkoli smluvní vztah. Pan Horák působil v různém čase na straně několika našich významných a renomovaných zákazníků a z tohoto titulu se účastnil některých schůzek a komunikace se zástupci naší společnosti,“ říká šéf komunikace společnosti Hany Farghali.

Tajná služba pak otázky na angažmá Martina Horáka v rozkrývání pozadí velké státní zakázky odmítla komentovat.

„K tomu, s kým a na čem BIS spolupracuje, se nevyjadřujeme. Nemůžu tedy potvrdit ani vyvrátit, že s panem Horákem nějaká spolupráce byla,“ odpověděl mluvčí BIS Ladislav Šticha.

Další vysoce citlivou věcí, kterou Martin Horák nedlouho před smrtí řešil, byla spolupráce s Katarem.

Podstatou příběhu, kterou už také Seznam Zprávy detailně popsaly, je vztah Martina Horáka a bývalých lidí z prezidentské kanceláře - zejména s Vratislavem Mynářem.

S ním se Martin Horák znal velmi dlouho, pocházeli oba ze Slovácka a potkali se také ve společnosti Tesille Dita, která vymáhala pohledávky pražského Dopravního podniku. Vztah těchto mužů nejlépe vystihuje historka, kterou autorovi textu kdysi Horák sám vyprávěl: před první prezidentskou kampaní Miloše Zemana pomohl s financováním a svými kontakty, byl také - jak později reportérovi potvrdil jeden pražský lobbista - osobně přítomen předání 10 milionů v igelitové tašce dvěma klíčovým spolupracovníkům prezidenta.

Když ale chtěl později za to protislužbu lidí od Zemana, odmítli ho. Z toho pramenila pak nevraživost s Martinem Nejedlým, vztah s Vratislavem Mynářem však zůstal nenarušen, scházeli se v jeho kanceláři na hradě, někdy i vícekrát týdně.

Právě Horák pak přesvědčil Mynáře k cestě do Kataru, kterou zmiňujeme hned na začátku tohoto článku. Pozvat do Prahy katarského emíra a udělat obchod s katarským plynem, byla jednou z posledních věcí, kterou Martin Horák za svého života řešil a na které mu opravdu záleželo.

Věci se nakonec odehrály - aspoň navenek - jinak, než by si plánoval. Martin Horák, Mynář a další, kteří se do plánu zapojili, naslibovali řadě lidí obchody, katarské investice a emírovi schůzky s evropskými státníky. Ale jak už víme, nestalo se nic a například emír odjel z Prahy, aniž ho představitelé Unie nechali na svém jednání vystoupit.

Vratislav Mynář redakci na žádost o rozhovor o vztazích s Martinem Horákem neodpověděl, reportér však i bez něj narazil na důležitý detail. Martin Horák krátce před odletem do Dubaje obcházel své kontakty, zda by mu nepomohly diskrétně zařídit v některé z českých bank přijetí velké částky - právě z Kataru.

„Chtěl po mně, jestli bych mu s tím nepomohl, ale já jsme neměl jak, měly to být vyšší desítky milionů,“ přiznal reportérovi jeden významný pražský advokát. Že si nevymýšlí a že Martin Horák skutečně hledal pro peníze cestu do Česka, dokládá pak SMS zpráva, kterou se reportérovi podařilo získat.

Martin Horák na přelomu srpna a září píše jedné své známé: „Mohla byste se mi v bance zeptat na možnost přijímaní plateb ve formátu SWIFT MT103 FTP, prosím? Mám zahr. klienta a ten vyžaduje pouze tento typ transferu peněz.“