Článek
Často teď z mnoha stran zaznívá kritika, jak je možné, že se objevují v médiích přepisy odposlechů nebo citace z policejních dokumentů. Teď nejnověji v kauze exnáměstka pražského primátora za STAN Petra Hlubučka. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek už avizoval, že se to bude prověřovat a že se tím bude zabývat Vrchní státní zastupitelství.
Je to věčné téma ve společnosti a vždy se objeví – zejména – u těch, kdo zrovna vládnou. Musím přiznat, že už mě to nebaví. Je to pořád stejné. Každé čtyři roky – vždy nová politická garnitura fňuká a brečí nad úniky ze spisů.
Ono je to celé trochu jinak. A přitom taky velmi jednoduché.
Problém hledejte v prvé řadě u sebe, milí politici. Chovejte se tak, abyste se nemuseli stydět se podívat každé ráno do zrcadla. Neberte úplatky, buďte čestní, jděte příkladem. Očividné problémy ve své straně řešte hned a transparentně. Kdyby se zlínská buňka STAN odstřihla už minimálně v roce 2015 od kontroverzního podnikatele Michala Redla, bývalého spolupracovníka gangstera Radovana Krejčíře, nikdy byste nemuseli čelit takovému skandálu.
Za druhé. Novináři dělají svou práci. Informují o tom, co se ve společnosti děje. Do tohoto základního pilíře svobodné společnosti – přinášet informace – patří i to, že se snaží zjistit, co se stalo, když policie zatkla náměstka pražského primátora.
Za třetí. V kauze STAN nemusíte šetřit úniky do médií od policie, nebo od státního zastupitelství. Je to prosté, Watsone. Když sdělíte obvinění třinácti podezřelým, máte tu hned třináct advokátů a tím pádem třináct míst, odkud může nějaký policejní dokument uniknout. Zdůrazňuji: nejde o žádný přísně tajný dokument. Jde o usnesení policie o zahájení trestního stíhání, které nepodléhá stupni utajení. Novináři v této kauze během prvního týdne očividně čerpají informace hlavně a jen z tohoto policejního usnesení.
Čtvrtý bod bude nejzávažnější. A tady dávám za pravdu těm, kdo se diví. Mám totiž pochybnosti o přiměřenosti toho, co policejní rada napsal do policejního usnesení. Jsem přesvědčen, že tady hledejte – milí kritici – zakopaného psa. Nikoli v médiích.
O mém názoru na policejní dokument se můžete dočíst více v analýze, která vyšla na stránkách Reportér magazínu.
Zjednodušeně zde zmíním jen toto:
Usnesení o zahájení trestního stíhání pražské kauzy má 88 stran. Policejní rada podplukovník Jan Zbrojka ho vypracoval 14. června 2022. A popisuje vznik zločinného spolčení třinácti lidí. Z policejního dokumentu opravdu vyplývá, že policie narazila na politické zločince, kteří se drali za mocí a ziskem. O tom žádná.
Jenže celé to tak trochu až příliš zavání politikou. 88 stran usnesení je podle mého názoru spíš takový mišmaš všeho možného, jsou tam i jasné trestné činy, ale není tam žádná „velká rána“. Zní to zajímavě, ale na mnoha místech to trpí klasickým policejním problémem, že o korupci aktéři mluví na zachycených nahrávkách odposlechů, ale důkazy pro předání peněz nejsou.
Kladl bych si tedy dvě jiné základní otázky.
Proč policejní rada zvolil takový tón publikování smíchaných informací do obvykle strohého úředního sdělení? Počítal snad s tím, že se to dostane na veřejnost a způsobí to politický skandál? A až teprve pak se bude řešit celý případ v trestněprávní rovině?
Druhá otázka zní: Nepomohly snad policejnímu vyšetřování snahy bezpečnostní divize Andreje Babiše?
Aby bylo jasno. Úkony trestního řízení byly zahájeny na základě existujícího podezření o nelegálních aktivitách na pražském magistrátu. Policie si to nevycucala z prstu. Není to tedy uměle vyvolaná kauza. Trestní oznámení podal náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr z uskupení Praha sobě.
Jedna věc se ale má zdůraznit: policie zahájila úkony trestního řízení v celé kauze 30. července 2019, tedy za vlády premiéra Andreje Babiše, který těžce nesl porážku své strany v Praze a ztrátu vlivu v této velké aglomeraci. S vědomím toho, jak fungovala bezpečnostní divize Andreje Babiše a jak úpěnlivě se snažili její detektivové už v té době zjišťovat vše, co by bylo možné na lidi kolem „proradného Michala Redla“, bych byl opatrný. Minimálně lze konstatovat, že „obludnostem případu“ a větší politizaci mohly dopomoct právě zákulisní a „neviditelné“ aktivity Babišových lidí tím, že dodávali do veřejného prostoru, ale i svým policejním kontaktům správné a citlivé údaje o hnutí STAN.
Je fakt, že Babišovi se tato kauza hodí. Jeho tým vytváří dlouhodobé marketingové akce a někdy samozřejmě i „aktivní očerňovací opatření“. Ty byly v posledních třech letech zaměřeny nejdříve na Piráty, jimž Babiš hodně nepřál. Později se soustředil na STAN, protože v něm vidí slabinu pětikoalice.
Skrze případy, které kolem STAN skutečně jsou, lze vliv tohoto hnutí minimalizovat. Což může vést k rozkolům ve vládě. Navíc je čím dále zřetelnější, že Babiš jako potenciální kandidát na Hrad nepotřebuje silného protikandidáta pětikoalice (pokud takový vůbec přijde). Kauzy STAN minimálně zajistí pro Babiše, že se mu v prezidentském klání nepostaví Vít Rakušan, který měl v říjnových volbách 2021 vůbec nejvíc preferenčních hlasů a byl tak nejpopulárnějším a nejnadějnějším politikem nové generace.
Po kokainových večírcích u Michala Redla, které zaznamenaly policejní kamery a píše se o nich obsáhle i v policejním usnesení, si upozaděním ambicí Víta Rakušana může být Andrej Babiš téměř jistý.
Tímto poněkud jiným pohledem na případ chci říct, že „věci se děly“ a STAN má smůlu a bude muset platit za své chyby. Ale otázka také je, jestli se policie nesnažila vytřískat „něco navíc“. Minimálně je to cítit z textu policejního usnesení. Což je zarážející a vede to k opatrnosti při posuzování její práce.
Ač volám po kritickém zhodnocení policie, v žádném případě to neznamená, že by se měli novináři stáhnout a čekat, až co rozhodne soud. V politice se dějí věci, které nerozhodují soudci.
A poslední věc: určitě to celé není vina novinářů. Přece nejsou vinni jen za to, že dělají svou práci. Je jen otázka, jak dobře, kvalitně a kriticky.
