Článek
Bývalý ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček v úterý prohrál soud se Seznam Zprávami. Redakce unesla důkazní břemeno: označila soudu důkazy, soud je nastudoval a došel k závěru, že Seznam Zprávy měly loni v květnu pravdu, když psaly, že Hamáček chtěl coby vicepremiér využít tajné informace o Vrběticích při svých jednáních v Moskvě.
Hamáčkova žaloba byla zamítnuta, jeho čest dle soudu nebyla poškozena, žádné peníze nedostane.
Co to celé znamená? Jedná se sice zatím o nepravomocné rozhodnutí prvoinstančního soudu, ale v několika směrech je velmi zásadní.
Ano, podstata kauzy dnes, pouhý rok poté, působí jako těžké retro. A to nejen proto, že z Hamáčka udělaly říjnové parlamentní volby politickou mrtvolu, která už nikoho nezajímá.
I další okolnosti série našich loňských článků jsou dnes poněkud zastaralé: vicepremiér plánoval cestu do MOSKVY, na níž chtěl při jednání s lidmi z Putinova okolí využít tajné policejní informace o vrbětické kauze (odhalení dvou ruských agentů zapojených do výbuchů muničních skladů v roce 2014) při jednání o nákupu ruských vakcín proti COVIDU a uspořádání summitu PUTIN–BIDEN v Praze.
Co je podstatné: Seznam Zprávy to zjistily od několika zdrojů obeznámených s přípravou Hamáčkovy cesty. Konkrétně od některých z lidí, s nimiž vicepremiér konzultoval nejen svou cestu, ale i význam a mimořádnou citlivost tehdy ještě veřejnosti neznámých informací o ruském podílu na výbuších.
Teprve když po dvou týdnech vláda tyto tajné informace odkryla před veřejností, což vyvolalo mezinárodní poprask a následné vyhoštění dvou desítek ruských diplomatů z Česka, Hamáček svůj původní plán moskevské cesty označil za „kamufláž“ a tvrdil, že do Moskvy vůbec nikdy odletět nechtěl.
Jenže tu bylo dost svědků, kteří věděli, že celému národu lže. Cestu řešil s diplomaty, úředníky či šéfy tajných služeb a policie. Navíc sám zanechal při přípravě cesty nemálo stop. A to vše byla příležitost pro naše reportéry Janka Kroupu a Kristinu Cirokovou.
Informace se jim podařilo získat, jenže jejich zdroje nechtěly či nemohly jít do přímé konfrontace s tehdy mocným členem vlády. Veřejné odkrytí našich důkazů, k nimž nás vyzýval nejen Hamáček, ale překvapivě i některá média, nebylo možné právě proto, že by zároveň s tím byla odkryta identita zdrojů – a to by pro tyto lidi nebylo bezpečné.
(Mimochodem, i známá aféra Watergate, odhalená deníkem The Washington Post a vedoucí k pádu amerického prezidenta Nixona, zůstávala dlouho bez jasných, veřejnosti předložených důkazů, ještě mnohem déle pak bez potvrzení zdroje informací.)
Nátlaku na zveřejnění důkazů a zdrojů jsme nepodlehli a trvali na tom, že pravda zcela jistě vyjde najevo. Už proto, že všichni ti, s nimiž se Jan Hamáček o své moskevské cestě radil, budou muset po zveřejnění textů vypovídat při uzavřeném jednání Poslanecké sněmovny nebo policejním vyšetřování.
Bylo to poněkud zdlouhavé a některé slabší povahy možná i začaly podléhat Hamáčkovým výkřikům o prolhaných novinářích a šermování žalobou. Nicméně proces, který se zveřejněním článků Seznam Zpráv rozjel, nám dal za pravdu.
Případem se kromě Poslanecké sněmovny a Senátu začala celkem rychle zabývat i policie, konkrétně Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ). Naše prvotní informace vyhodnotila jako relevantní a vážné a případ začala vyšetřovat kvůli dvěma možným trestným činům: ohrožení utajované informace a zneužití pravomoci úřední osoby.
Policie si po dobu několika měsíců zvala na výslechy účastníky schůzek s Hamáčkem i Hamáčka samotného, všichni v utajeném režimu vypovídali do protokolů, a před policisty se tak rýsoval obraz toho, jak a s čím se chystal český vicepremiér zajet do Moskvy za Putinovými lidmi.
(Malá odbočka: právě toto vyšetřování dovedlo policisty až do prezidentské kanceláře a k pátrání po tom, kdo tam v inkriminované době disponoval informacemi o Vrběticích, jenže narazili na to, že tajná zpráva BIS, která je obsahovala, byla „omylem skartována“, takže otisky prstů už nebylo z čeho snímat).
Vyšetřování případu, odstartované články Seznam Zpráv z loňského května, běží dál.
Už v listopadu ale policisté, tehdy už se znalostí výpovědí řady předvolaných svědků, rozhodli o odložení Hamáčkova trestního oznámení na redaktory Seznam Zpráv pro podezření z pomluvy. „Neshledali jsme důvody k zahájení úkonů trestního řízení,“ řekl tehdy stroze mluvčí NCOZ. Jinými slovy: policie došla k závěru, že redaktoři se žádné pomluvy vůči Hamáčkovi nedopustili.
A jsme u zásadního momentu, který měl vliv i na následný soud projednávající Hamáčkovu civilní žalobu na Seznam.cz a naše reportéry Kroupu a Cirokovou kvůli údajnému zásahu do jeho osobnostních práv.
Při prvním přelíčení letos v únoru se soudkyně Hamáčkovy právničky ptala, proč trvají na žalobě i v situaci, kdy policie trestní oznámení pro domnělou pomluvu odložila. Právnička odpovědět nedokázala a sám Hamáček nic vysvětlit nemohl – k soudu nepřišel. Soudkyně konstatovala, že jejich postoji nerozumí a považuje jej za „laxní“.
Zástupci Seznamu tehdy navrhli, aby si soud vyžádal od policie zdůvodnění, proč rozhodla, že reportéři Hamáčka nepomluvili. A vzhledem k tomu, že policejní šetření probíhá s ohledem na citlivost informací v utajovaném režimu, byly rovněž dokumenty, k nimž se soudkyně posléze dostala a prováděla v nich důkazy, tajné.
A soudkyně se na ně nemohla v úterý odkázat ani při vynášení rozsudku o zamítnutí Hamáčkovy žaloby. „Co se týká odůvodnění, veřejnost má v tomto bohužel smůlu, protože projednávány byly utajované informace. Tudíž jen velice stručně uvedu, že napadenými články nebylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, a proto byla žaloba zamítnuta,“ oznámila soudkyně Eva Harmachová.
Každý, kdo případ sledoval od začátku nebo si až teď přečetl souslednost dějů v tomto textu, si nejspíš sám dokáže odpovědět na otázku, o co soudkyně opřela svůj verdikt, potvrzující pravdivost našich loňských zjištění.
Jan Hamáček se odmlčel. V říjnových volbách jej odstřelili voliči i s celou ČSSD, která za ním v této kauze stála, jeho loňské bombardování veřejného prostoru o lžích novinářů, s nimiž se těší na setkání u soudu, vystřídalo ticho.
Zatím poslední vzkaz, který zavěsil na svou sociální síť, je ze začátku května a odkazuje k tomu, že je mu fajn.
Poněkud zapadla dubnová zpráva, že teď se z Hamáčka stal poradce českých zbrojařů – Hospodářská komora si ho vybrala díky „vyjednávacím schopnostem, velmi dobré znalosti legislativních procesů a kontaktům v diplomatických kruzích“ jako místopředsedu Sekce obranného průmyslu.
Případ Cesta do Moskvy zatím ještě definitivně neskončil. Jednak policejní šetření pro dva možné trestné činy dál běží, jednak je možné, že se Jan Hamáček vůči úternímu rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 odvolá. A případ se bude projednávat u soudu vyšší instance.
Nicméně už teď můžeme říct, že Seznam Zprávy dostály tomu, co říkaly od samého počátku. O pravdivosti našich zjištění jsme neměli žádné pochybnosti a byli jsme připraveni ji prokázat u soudu.
Už úterní verdikt je zásadní v tom, že ukázal, že takzvané důkazní břemeno jsme unesli a přitom dokázali uchránit identitu zdrojů našich informací.
Pro práci novinářů, nejen z naší redakce, je to bezesporu dobrá zpráva.
