Hlavní obsah

Kauza Cimický: Hned čtyřikrát se podařilo skandál ututlat

Foto: Jaromír Vondrák, Profimedia.cz

Jan Cimický přišel k soudu jen jednou. Ze všech dalších stání se omluvil. Rozsudek padl v závěru roku 2024.

ČASOVÁ OSA. 39 sexuálně motivovaných skutků za 40 let. Jak mohlo psychiatru Janu Cimickému jeho chování procházet tak dlouho? Pohled do protokolů odhaluje vlivovou síť, mlčení zainteresovaných i zneužívání lékařské autority.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rok 2024 vstoupí do historie jako ten, kdy česká justice zúčtovala se dvěma mediálně známými sexuálními predátory.

Po exposlanci Dominiku Ferim si letos vyslechl rozsudek i psychiatr Jan Cimický. Zatímco Feri byl souzen a odsouzen za dvě znásilnění a jeden pokus o něj, Cimického potrestal prvoinstanční soud hned za 39 deliktů, které měl páchat po celých čtyřicet let.

Ponor do soudních protokolů nabízí odpověď na to, proč Cimickému jeho chování tak dlouho procházelo.

Každý z popsaných útoků začíná slovy: „Vědom si své převahy a autority vyplývající z jeho pozice veřejně známého lékaře.“ Totiž: Zneužité ženy při svých výpovědích zmiňovaly, že je jejich okolí odrazovalo, aby si na lékařskou celebritu stěžovaly. „Svěřila se spolupacientkám, které jí vymluvily, aby o tom někde hovořila,“ píše se například u jednoho z útoků.

Cimický podle všeho se svými konexemi a mediálním dosahem obratně pracoval. „Sám obviněný navíc dával na odiv své známosti z řad mediálně známých osob, veřejně leckdy vnímaných jako velmi vlivných. Dle výpovědi poškozených je i tento fakt v mnoha případech odrazoval od jakékoliv reakce,“ stojí ve shrnutí státního zastupitelství.

Vlna vlivných intervencí

Hned čtyřikrát přitom nechybělo mnoho a Cimický mohl být demaskován. Poprvé, když musel opustit post primáře bohnické léčebny. Její tehdejší ředitel Zdeněk Bašný si Cimického předvolal, aby mu vysvětlil stížnosti pacientek.

Cimický pouze připustil „dotyky pacientek za účelem jejich uklidnění“. Bašný přesto považoval za nezbytné, aby Cimický z nemocnice odešel. „V odborných lékařských kruzích existovalo povědomí o sexuální nezdrženlivosti obviněného, nicméně jednoznačné důkazy k tomu neexistovaly,“ vysvětlil Bašný, proč s Cimickým uzavřel dohodu.

Přesto následovala vlna intervencí vlivných lidí, zejména z České televize a z Českého rozhlasu, jak popsal Bašný.

Tím, že ukončili Cimického pracovní úvazek dohodou, zůstalo vše pod pokličkou. Jak se ukázalo, nebylo to poprvé. Podobná věc už Cimickému podle všeho jednou vyšla. Zmínil se o ní také Zdeněk Bašný, když si vzpomněl na případ z pražské střední zdravotnické školy, kde Cimický v minulosti učil: „Z vedení školy měl informaci, že s ním chtěli ukončit pracovní poměr z důvodů nedovolených sexuálních kontaktů se studentkami.“

Cimický se to ale prý dozvěděl a spolupráci ukončil sám –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dřív než vypukl skandál.

„Vyšší rozhodnutí na Nově“

Třetím nenaplněným zlomem mohla být reportáž v televizi Nova.

Na Cimického nasadili volavku. Jak figurantka popsala, už při prvním setkání se jí vyptával na její sexuální život a stetoskopem jí „vyšetřoval“ ňadra.

Další návštěvy se už nepodařilo zaznamenat, protože selhala skrytá nahrávací technika. I proto se vedení Novy rozhodlo natáčení stopnout. Spolupracovnice, která se na reportáži podílela, vypověděla, že „existovalo nějaké vyšší rozhodnutí, díky němuž byla příprava reportáže ukončena“.

Investigativní tým měl za to, že Cimického upozornil někdo z televize. Při poslední návštěvě se totiž podle figurantky změnila atmosféra. „Najednou se choval naprosto odměřeně a sdělil mi, že už nemá smysl, abych k němu chodila,“ popsala.

Čtvrtá možnost, jak Cimického odhalit, se přiblížila o dva roky později. V roce 2001 časopis Týden publikoval reportáž s názvem Zneužita lékařem. V ní reportérka Krystyna Wanatowiczová popsala důvody odchodu Cimického z bohnické léčebny. Žádný větší skandál se však nekonal. Většina médií dál mlčela. Úřady nechaly podezření vyšumět.

A Cimický i po tomto článku pokračoval ve své „nezdrženlivosti“, jak dobře ukazuje následující časová osa. Po roce 2001 ublížil podle nepravomocného rozsudku dalším třinácti ženám. Minimálně.

On sám ale vinu nikdy nepřiznal. Proti celému verdiktu se jeho advokát hned v soudní síni odvolal.

Doporučované