„Jde o hříchy mládí.“ Děkan vysvětluje, proč psal do predátorských časopisů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Problém s publikacemi v pochybných vědeckých časopisech se netýká jen politicky exponovaných osob, jako je Pavel Tuleja, Danuše Nerudová či Karel Havlíček, o nichž v minulých týdnech přinesly informace Seznam Zprávy.

Obdobné skvrny na své kariéře mají i někteří významní akademičtí funkcionáři. Ukazuje to případ Jiřího Špalka, děkana Ekonomicko-správní fakulty brněnské Masarykovy univerzity.

V letech 2007, 2008 a 2011 publikoval jako spoluautor články v časopise Business Review, který je na seznamu potenciálně predátorských titulů sestaveném Američanem Jeffrey Beallem.

Ve stejném časopise opakovaně publikovala i Danuše Nerudová, a jak Seznam Zprávy vyčetly z webu Masarykovy univerzity, děkanu Špalkovi vyšel v roce 2011 také článek v řeckém časopise European Research Studies Journal, kam přispíval i nynější stínový premiér za hnutí ANO Karel Havlíček a který podle některých akademiků má též predátorský charakter.

Děkan Špalek připouští, že texty v časopisech, jež mají snížené nároky na recenzní řízení, mu nedělají dobrou vizitku. Ve vyjádření pro Seznam Zprávy tyto publikace nazval „hříchy mládí“. Věří, že už je dokázal odčinit pozdější vědeckou činností.

Profesor Špalek je dokonce přesvědčen, že mu spoluúčast na nepříliš kvalitních publikacích v kariéře nakonec pomohla.

„Vlastní zkušenost s existencí a snadnou přístupností ‚vědeckého publikačního bahna‘ mě nejen přiměla více se zajímat o bibliometrii a metody hodnocení vědy a publikací. Zejména jsem ve své další kariéře promýšlel a podnikal kroky, jak před problematickými publikacemi ochránit své kolegy a doktorské studenty,“ prohlásil také.

Jak děkan dále popsal, zmíněné publikace spadají do doby, kdy jako relativně čerstvý absolvent doktorského studia „byl osloven“ k účasti na jednom z fakultních projektů.

„Daný projekt předpokládal publikaci výstupů, a jelikož spadal do odlišné oblasti zkoumání, než je má dominantní – což je veřejná, resp. experimentální ekonomie –, akceptoval jsem publikační strategii mých kolegů z oblasti podnikové ekonomiky,“ uvedl.

V době, kdy se zmíněné publikace rodily, je prý s kolegy nenapadlo, že za americkým časopisem stojí v roli vydavatele jen relativně účelová organizace a časopis využívá ne zcela standardních technik.

„Články sice prošly recenzním řízením, to však – jak jsem v další fázi svého akademického života poznal – jen částečně odpovídalo standardům, které nyní znám ze ‚svého‘ oboru ekonomie,“ popsal Špalek. Za klíčový ale označuje fakt, že zmíněné publikace neměly žádný vliv na jeho habilitační a následné profesorské řízení.

Neuvádí je ani na svých osobních odborných webových stránkách.

O názor na Špalkovu publikační aktivitu požádala redakce předního českého ekonoma Daniela Münicha, který se už vyjádřil i k publikačním prohřeškům jiných kolegů z oboru. Na kategorické soudy si kvůli časové náročnosti detailní prověrky netroufá. Říká také, že už nechce být „solitérním morálním soudcem“.

V děkanových publikacích, které uvádí vědecká databáze Web of Science (WoS), vidí ale jak plusy, tak minusy.

„Těch článků v časopisech na indexu databáze WoS má skutečně dost, vlastně na české poměry poměrně hodně – 18. V těchto nejde o predátorské či ‚rodinné‘ časopisy. Na druhé straně ve valné většině jde o velmi lokální a vědecky málo významné české a slovenské časopisy,“ usuzuje Münich nad Špalkovými texty v databázi, které ale nezahrnují ranou (predátorskou) tvorbu.

Pozitivní rozdíl oproti jiným akademickým ekonomům spatřuje zase v tom, že se Špalek dnes neprezentuje v časopisech, které vydává jeho mateřská instituce.

Ke kritikům českých poměrů se vedle Münicha v minulých týdnech přidal další přední český ekonom Jaroslav Borovička, oficiální instituce k tomu zřízené – Česká konference rektorů, Rada vysokých škol či Rada pro výzkum, vývoj a inovace – se však celé problematice zatím systematicky nevyjádřily.

Na dotaz Seznam Zpráv toto „mlčení“ připustila i rektorka Karlovy univerzity Milena Králíčková, která dnes stojí v čele České konference rektorů.

Za Karlovu univerzitu se ale podle ní k věci „pravidelně vyjadřuje“ prorektor Ladislav Krištoufek. Jak také uvedla, otázku publikační etiky si jednotlivé vysoké školy upravují vlastními předpisy a postupy, přičemž prý Karlova univerzita je v tomto směru prý lídrem.

Důvod, proč oficiální místa k poměrně rozbujelé predátorské praxi veřejně nezaujala jasná stanoviska, může být i v tom, že mnozí vysocí akademičtí funkcionáři sami nemají úplně „čistý rejstřík“. Podobně jako je to u Jiřího Špalka.

Týká se to i samotné rektorky Mileny Králíčkové, která též v minulosti v predátorských časopisech publikovala, jak to už v roce 2021 popsal server E15. Šlo o čtyři články v časopisech uvedených na zmíněném seznamu Jeffreyho Bealla.

„K osobní problematice publikací v tzv. predátorských časopisech jsem se postavila čelem před rektorskou volbu, tedy již během roku 2021. Články jsem se tehdy rozhodla stáhnout a požádala také o jejich odstranění ze seznamu svých publikací. Od té doby se u mě nic nezměnilo,“ uvedla k tomu pro Seznam Zprávy stroze Králíčková, jejíž doménou je medicína.

Otázku redakce, zda právě toto není důvod, proč se jí řízená Česká konference rektorů k problematice predátorských časopisů dosud oficiálně nevyjádřila, nechala profesorka Králíčková bez komentáře.

Děkan z Brna Jiří Špalek je ale přesvědčen, že se praxe v Česku během let výrazně zlepšila a to, co se dělo před 15 lety, dnes už není možné.

„K mé velké radosti česká ekonomická věda od té doby ušla velký kus cesty. Byť stále existují kolegyně či kolegové, kteří ne vždy zcela rozumí zahraničnímu standardu a využívají v některých případech problematické tituly pro publikaci výsledků své práce, jsem přesvědčen, že jejich počet a vliv v čase klesá,“ vidí Jiří Špalek vývoj pozitivně.