Hazard si podle policie sebral 169 milionů na charitu. 10 lidí obviněno

Článek si můžete poslechnout v audioverzi.

O občanském sdružení Dambraco toho není možné mnoho zjistit. Mělo sídlo v Olomouci, v celkem nenápadném dvoupatrovém domě. Nikdy nezveřejňovalo, kdo za ním stojí. Nebo čím se zabývá.

Svého času však bylo oblíbencem hazardu. Před dvanácti lety mu firma Auto Games, tehdy jeden z největších provozovatelů výherních automatů, převedla na účty celkem 25 milionů.

Byly to peníze, které podle tehdejších zákonů musely hazardní firmy povinně odvádět na takzvané veřejně prospěšné účely. Bylo to jakési povinné „výkupné“ – mimo jiné za to, že hraní některým lidem způsobilo závislost a zničilo životy.

Na kontu sdružení Dambraco se miliony, které dorazily s označením „na provozní náklady“, případně „na kulturní účely“, neohřály: obratem je někdo vybral v hotovosti. Případně byly poslány na účty dalších společností. A opět si je někdo odnesl z banky v tašce.

Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu jsou nyní přesvědčeni, že vědí, kde miliony z hazardních odvodů společnosti Auto Games ve skutečnosti končily.

Na sklonku loňského roku obvinili deset lidí, včetně Pavla Buráně, majitele firmy Auto Games, a Roberta Juřičky, šéfa představenstva. Policisté jsou si jisti, že tito manažeři vytvořili síť sdružení, firem, nadací a bílých koní, přes nějž se miliony poslané „na charitu“ vracely zpět do firmy Auto Games.

Policisté spočítali, že si obvinění vrátili nejméně 169 milionů, zákonem určených na dobročinné účely. Plných 93 procent transakcí detektivové vyhodnotili jako „značně podezřelé“.

„Tyto finanční prostředky pak byly cestou dalších subjektů účelově zapojených v řetězci prakticky obratem vybírány v hotovosti a následně předávány zpět zástupcům společnosti Auto Games, kteří je investovali do svého dalšího podnikání, do nákladů spojených s provozem svých dalších obchodních společností nebo je používali pro své osobní účely,“ píší policisté v textu obvinění, které Seznam Zprávy získaly.

Obvinění z Auto Games něco takového odmítají. Nic z toho, co popisuje policie, se podle nich nestalo.

Hazardní firmy nemusely do roku 2012 platit daně, ale podle zákona měly povinnost odvádět šest až dvacet procent z výtěžku na veřejně prospěšné účely. Co tenhle termín znamená, ale nebylo nikde pořádně vysvětlené. Ministerstvo financí pouze stanovilo, že má jít o podporu kulturních, sportovních, vzdělávacích nebo ekologických projektů či organizací.

Ve skutečnosti ale ministerstvo nikdy nekontrolovalo, jestli peníze doputovaly na skutečnou dobročinnost. Stačilo, když hazardní společnosti doručily dokumenty, že peníze tímto směrem věnovaly – a uvedly jméno obdarovaného.

Ministerstvo tvrdilo, že k hloubkovým prověrkám nemá důvod. Peníze totiž fakticky nebyly státu, jako když jde o daně. Ale patřily hazardním firmám a ministerstvo jen evidovalo, že hazard formálně tuto povinnost plní.

Tak se stalo, že každý rok končily obrovské částky u různých občanských sdružení či firem bez historie, v golfových resortech, na soukromých sjezdovkách nebo u automobilových závodníků. Reportéři Seznam Zpráv ještě jako autoři Hospodářských novin popsali mezi lety 2009 a 2012 desítky takových kauz.

Občanské sdružení v nich například natáčelo za miliony údajné cestopisy, které ovšem nikdo nesměl vidět. Kupovalo si opuštěné hotely na horách. Nebo vykazovalo, že desítky milionů používá na začlenění uprchlíků – přitom nemělo ani vlastní kancelář, předseda sdružení se skrýval před otázkami reportérů a po činnosti organizace nezůstaly žádné stopy.

Případ uherskohradišťské společnosti Auto Games je mezi všemi výjimečný v tom, že je první kauzou, kdy kriminalisté jdou přímo po provozovateli hazardu a snaží se mu dokázat, že si peníze určené na veřejné blaho nechával.

„Nic takového se nestalo, peníze na veřejné prospěšné účely byly odvedeny, jak bylo stanoveno v rozhodnutích ministerstva financí,“ reagovali v písemném prohlášení majitel Pavel Buráň a šéf představenstva Robert Juřička pro Seznam Zprávy. Dodali, že od příjemců peněz vždy dostávali písemná potvrzení, nač peníze použili.

Policisté přesto v dokumentu o zahájení trestního stíhání popisují, jak Auto Games naposílala nadaci Via Fortuna celkem 75 milionů, z nichž nejméně 40 milionů se vrátilo zpět do firmy. Nadace například obdarovala společnosti, ve kterých měl majitel Auto Games Pavel Buráň většinový podíl.

Jedna z firem vykázala, že za tyto „charitativní“ peníze vylepší výrobní proces, aby by ekologičtější. Další miliony věnovala nadace závodním stájím rallye, z nichž pak podle policie část peněz doputovala přes výběry peněz v hotovosti opět do Auto Games.

Mezi stíhanými je tak i Jiří Gračka, zakladatel nadace Via Fortuna a bývalý zaměstnanec společnosti Auto Games. „Jak já jsem mohl zjistit, co s penězi udělali? Měl jsem smlouvu, že peníze přebírají, a čestné prohlášení, na co je použijí. Co jsem měl ještě udělat víc?“ nechápe Jiří Gračka, za co ho policie stíhá.

Podle obvinění se detektivové zabývali dobročinností společnosti Auto Games už od roku 2012, a to na základě trestního oznámení podaného Finančním analytickým úřadem, který bojuje proti praní špinavých peněz.

Podle Hospodářských novin ale policisté kauzu „zazdili“ a nikdy na ní nezačali důsledně pracovat. Až teprve před časem ji znovu oživila Národní centrála proti organizovanému zločinu. Výsledkem jsou aktuální trestní stíhání.

První informaci o nich před Vánoci zveřejnil server iRozhlas.

Vyšetřovatelé v usnesení o zahájení trestního stíhání zdůrazňují, že celý systém fungoval fakticky v kruhu: Auto Games poskytla podle zákona peníze sdružením a sportovcům, ale na veřejné blaho šla jen malá část peněz a většinu poslíčci donesli zpět majiteli Auto Games.

Jenže zároveň policisté v dokumentu nezmiňují, jak konkrétně Pavel Buráň nebo jeho manažer Robert Juřička peníze dostávali. Stojí v něm pouze, že se tak dělo „na dosud blíže neurčeném místě“. Usnesení nezmiňuje žádného konkrétního svědka, který měl být u předání peněz. A nepřiznal se k tomu při výslechu ani nikdo z dalších obviněných.

Toto místo policejního obvinění Pavel Buráň s Robertem Juřičkou napadají. „V usnesení úplně absentuje skutečnost či důkaz o tom, že by byly peníze vráceny zpět,“ napsali na dotazy redakce.

Oba muži také argumentují tím, že nikdy z firmy Auto Games nešly peníze na zákonem stanovené dobročinné účely do společností, v nichž měl Pavel Buráň podíl. To je pravda, policisté však – jak už bylo uvedeno – tyhle toky peněz vypátrali přes nadaci Via Fortuna. Ale i kdyby se to dělo napřímo, nebylo by to podle Buráně s Juřičkou nic protizákonného.

„Nicméně i kdyby to tak bylo, že společnost Auto Games poslala peníze na veřejně prospěšné účely některé z (Buráňových) firem a tato by řádně doložila, že finanční prostředky byly použity na sportovní, zdravotní, ekologický či jiný veřejně prospěšný účel, tak by se (Buráň) ničeho nedopustil, neboť toto by nebylo v rozporu s povinnostmi stanovenými pro odvody na veřejně prospěšné účely,“ napsali oba obvinění v písemné odpovědi redakci.

Desítky milionů z Auto Games se podle policistů „přepíraly“ také přes zmíněné závodní týmy rallye. Firmě Abic, napsané podle policie na bílého koně a dnes už zaniklé, poslala 20 milionů, podle oficiálních dokumentů na „náhradní díly závodních vozidel a zajištění závodů“.

Není dohledatelné, že by tato společnost provozovala motoristický sport. Podle policie ji fakticky ovládal Martin Kalakaj, který za provizi dobročinné peníze vybíral a předával majiteli z Auto Games Buráňovi.

Podobně, říká policie, se to dělo se závodní stájí Antonína Tlusťáka, úspěšného jezdce a vicemistra Evropy. Tlusťákova společnost obdržela od Auto Games miliony, které Tlusťák podle policie poslal opět do zmíněné firmy Abic. Případně je vybral v hotovosti. Celkem mělo jít podle policie o 22,5 milionu.

Antonín Tlusťák se brání, že detektivové si z celého příběhu vybrali jen to, co se jim hodilo. „Nic z toho není pravda, já ty peníze opravdu utratil za sport. Žádné igelitky jsem nikam nenosil,“ prohlásil Tlusťák.

Říká také, že policisté nepochopili, jak je motorsport drahý. Takže když uviděli částky v desítkách milionů, které jeho firmou protekly, automaticky je považovali za podezřelé – a spojili je s hazardními odvody. „Já jim ale u výslechu nabízel: Pojeďte se mnou na závody a uvidíte, co to stojí,“ podotkl Antonín Tlusťák.

Hlavní postavy kauzy Pavel Buráň a Robert Juřička z Auto Games dávají případ do souvislosti s bývalým společníkem firmy Jaroslavem Novotným. Ten se s Buráněm po rozpadu jejich byznysového partnerství přel o stamiliony za vyplacení jeho podílu.

„Já tomu moc nerozumím. Ty podvody se měly odehrát do roku 2012. A moje spory s panem Buráněm začaly, až když jsem z firmy v roce 2014 odešel. Takže to časově nesedí,“ reagoval Novotný.

Pravdou ale je (a policejní usnesení to také zmiňuje), že Jaroslav Novotný podal kvůli hazardním odvodům ve své bývalé firmě několik trestních oznámení. Přímo v nich označil Buráně za člověka, který o podvodech ví a těží z nich.

Jaroslav Novotný byl také později obžalovaný, že zorganizoval Buráňův únos. Minulý týden zlínský krajský soud nepravomocně Novotného osvobodil s tím, že se příběh, tak jak ho popisovala obžaloba, vůbec nestal.