Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Andrey Voronin žil roky běžným životem dobře situovaného pražského Rusa. Rodák z Novosibirsku přišel do Česka s rodiči a bratrem, měl byt v novostavbě u Vltavy, podnikal.
Veřejně nevystupoval, byl nenápadný.
Změnilo se to, když Seznam Zpráv před lety popsaly jeho druhý život.
Šestatřicetiletého muže dopadla díky informacím od tajných služeb policie v roce 2018. Obvinila ho, že se roky nabourával do vízového systému, přes který Vietnamci na ambasádu v Hanoji podávali žádosti o povolení k pobytu v Česku.
Výnos z tohoto hackerského kousku je podle detektivů ohromující: pro obžalobu ho vyčíslili na 853 milionů.
Nyní jsou Andrey Voronin, jeho rodina a sedm údajných vietnamských kompliců obžalováni z několika trestných činů.
Také před soudem, který tento týden začal, se Voronin snažil vyhnout pozornosti. „Necítím se vinný,“ prohlásil zpoza roušky nasazené na obličeji.
Odmítl odpovídat na otázky soudkyně, požádal, aby se proces konal bez něj – a rychle opustil soudní síň.
Víza jen za 380 tisíc na ruku
Poprvé dokázal Andrey Voronin podle obžaloby „hacknout“ vízovou aplikaci v roce 2015.
O česká víza museli Vietnamci od roku 2009 žádat elektronicky, přes systém nazvaný Visapoint. Byl zaveden kvůli tomu, aby skončily nedůstojné fronty před českou ambasádou v Hanoji, kde se dala dobrá místa v pořadníku vykšeftovat jen přes místní mafii.
Andrey Voronin a jeho bratr Alexander, absolvent pražské matematicko-fyzikální fakulty, dokázali podle žalobců systém celkem snadno obejít: použili Andreyem vyvinutý počítačový program, který uměl „protlačit“ systémem ty žádosti o víza, které si bratři vybrali.
Software také překonával ověřovací kód CAPTCHA – řadu písmen a čísel, jež je nutné opsat z obrázku, a doložit tak systému, že komunikuje s živým člověkem. A ne se softwarovým robotem. Další program zase uměl zařídit, aby se webová aplikace, přes kterou se žádost podávala, pro běžné žadatele tvářila jako nedostupná.
Zatímco tedy tito lidé museli sedět celé noci u počítače a doufat, že se v systému otevře volné „okénko“ k vyplnění formuláře, Voroninové podle policie nechali zaregistrovat k žádosti o vízum ty Vietnamce, kteří jim předem zaplatili. Dokumenty popisují, že peníze vybírali přes prostředníky, jimiž byli Vietnamci dlouhodobě žijící v Česku.
Sazba za úspěšně podanou žádost o vízum činila 15 tisíc eur, zhruba 380 tisíc korun. Celková bilance za čtyři roky: 2990 žádostí o vízum, 853 utržených milionů korun.
Zájem o život a práci v Česku byl tehdy obrovský, ročně chtělo víza až 15 tisíc Vietnamců. A české firmy tlačily, ať je sytém pružnější – trápil je dlouhodobý hlad po dělnících.
Kdo jsou obžalovaní v kauze vietnamských víz
Andrey Voronin – Podle policie hlavní organizátor. Devětatřicetiletý rodák z Novosibirsku, zdatný technik, který má české i ruské občanství, podle obžaloby „hackl“ systém pro registraci žadatelů o česká víza na ambasádě ve vietnamské Hanoji.
Alexander Voronin – Andreyův bratr, získal titul doktora přírodních věd na Univerzitě Karlově. Podle policie například na konspirativních schůzkách přebíral seznam žadatelů o víza a peníze.
Nejla Voronina – Matka Andreye a Alexandera. Obžaloba tvrdí, že měla na starosti finanční záležitosti. Například správu bankovních účtů a nemovitostí, které si rodina koupila z nelegálních stamilionů.
Vladimir Voronin – Otec rodiny, důchodce. Údajně se podílel na „vyprání“ části peněz přes nákup nemovitostí.
Kristina Novikova – Přítelkyně Andreye Voronina. Podle policie například nakupovala součástky pro sestrojení telefonní ústředny, díky níž skupina zajišťovala víza Vietnamcům, kteří poskytli úplatek.
Thanh Hung Le – Tlumočník a zprostředkovatel českých víz Vietnamcům. V Česku žije 40 let, vystudoval zde vysokou školu.
Pham Hong Nghia – Zprostředkovatel víz, v Česku žije 27 let.
Nguyen Hoang Vu – Zprostředkovatel, rodák z Moskvy.
Nguyen Doc Duyen – Zprostředkovatel.
Vu Tuan Phuong – Podnikatel žijící v Česku.
Tran Duy Khoa – Zprostředkovatel.
Ngyuen Tnahn Hai – Člen skupiny, je souzený jako uprchlý.
Skupina je souzená za nelegální přístup k počítačovému systému a praní peněz. Organizátoři mohou jít až na osm let do vězení.
Hanoj 84 232 321 378. Obsazeno
Alexander Voronin u soudu připustil, že poskytovali žadatelům o víza placené služby – tak aby jejich žádosti uspěly, protože převis poptávky a nabídky byl obrovský.
„Ale nesouhlasím s tím, že to bylo se špatným cílem, jakým je blokování,“ řekl Alexander Voronin, který jako jediný člen rodiny poskytl soudu obsáhlejší vyjádření.
„Překonání bezpečnostních opatření tím, že jsme zautomatizovali přepsání písmenek? Každý laik musí uznat, že to je vycucané z prstu,“ uvedl.
Seznam Zprávy o kauze „hacknutých“ víz
Obchod s vízy, který podle obžaloby vydělal skupině Rusů a Vietnamců stamiliony, Seznam Zprávy popsaly v roce 2019 v sérii článků.
Zprávy o tom, že vízový systém podléhá manipulacím, chodily z Bezpečnostní informační služby v letech 2013 až 2016 politikům pravidelně. Kontrarozvědka ve veřejné výroční zprávě popisovala, že někdo na vízech vydělává.
Ministerstvo zahraničí tak v roce 2017 elektronický systém vypnulo a nahradilo obyčejným telefonem. Kdo chtěl vízum, musel zavolat do Hanoje na speciální linku.
I tohle však Andrey Voronin podle obžaloby „zvládl“: ze stovek SIM karet, USB mikropočítačů a dalšího vybavení podomácku sestrojil telefonní ústřednu, jejíž pomocí z pražského bytu linku 84 232 321 378 na české ambasádě bombardovali voláním.
„Ústředna ji zahltila do takové míry, že linka velvyslanectví byla neustále obsazena,“ popsala u soudu státní zástupkyně Petra Ullrichová.
Domlouvání obchodů a předávání milionů v hotovosti a seznamů šťastných žadatelů se odehrávalo v obchodním centru Zličín na okraji Prahy.
Tajné sledování a převleky
Obhajoba, že Voroninové jen pomáhali Vietnamcům za provizi, naráží na důkazy sesbírané vyšetřovateli. Policisté zmapovali, že bratři patrně dobře věděli, že mohou mít v patách detektivy nebo příslušníky tajných služeb.
Takže Alexander Voronin se například před schůzkami se zprostředkovatelem v pražském obchodním centru na Zličíně narychlo převlékal do jiných šatů, aby zmátl případné sledovací týmy. A Andrey zase jednání v kavárnách zpovzdálí pozoroval. Aby případně včas odhalil cokoli podezřelého.
V komunikaci s Vietnamci, především přes aplikaci Viber, vystupovali pod smyšlenými jmény Lukáš Bláha a Lukáš Valenta.
Nejla Voronina, matka obžalovaných bratrů (a sama stojí také před soudem), odmítla, že se podílela na trestných činech.
Voroninovi byli podle kriminalistů dobře organizovanou skupinou. Andrey, mozek a hlavní technik, Alexander zajišťoval jednání s vietnamskými zprostředkovali, na některé schůzky také létal do Vietnamu.
Jejich matka Nejla byla podle policie manažerem skupiny – starala se o bankovní účty nebo správu bytů, které si rodina za peníze od Vietnamců nakoupila. Podobně otec Vladimir. Andreyova přítelkyně Kristina Novikova zase nakupovala komponenty pro sestrojení ústředny a různými dalšími službami bratrům pomáhala.
„S obžalobou nesouhlasím, protože jsem se ničeho nedopustila,“ prohlásila Nejla Voronina a dodala, že kvůli trestnímu stíhání bere antidepresiva.
Na otázky soudu i státního zástupce nechtěla odpovídat. A stejně její manžel Vladimir. „Nesouhlasím absolutně s ničím, z čeho jsem obviňován,“ pronesl pouze.
A podobně se vyjádřila i Andreyova přítelkyně Kristina Novikova: „Nesouhlasím s tím, vůbec s tím nesouhlasím.“
Obžalovaní Vietnamci, žijící v Česku i několik desítek let, říkají: Byli jsme jen zprostředkovatelé víz a tlumočníci.
Obžalovaní vietnamští zprostředkovatelé víz většinou před soudem nechtěli vypovídat. Nebo se jen stručně hájili, že s Voroninovými ani nepřišli do kontaktu. Případně že pracovali jen jako tlumočníci nebo zprostředkovatelé pojištění a dalších dokumentů nutných pro pobyt v Česku. A že o nabouraném vízovém systému nevěděli.
„Osobně jsem nikdy neregistroval termíny, to není moje práce, moje činnost nebyla v žádném ohledu nelegální,“ řekl Thanh Hung Le, který – jak uvedl před soudem – si nesmírně váží, že mohl v Česku vystudovat strojní fakultu a dalších 35 let v zemi žít.
Česko-rusko-vietnamská kauza s tolika obžalovanými nese u soudu i jisté komplikace. Nejen kvůli rozsáhlosti – bude se projednávat značnou část tohoto roku.
Policisté navíc pořídili stovky hodin odposlechů. U soudu se proto řešilo, jestli se budou odposlechy, z velké části ve vietnamštině, v soudní síni přehrávat a rovnou překládat. Nebo zda bude stačit předložení podrobných přepisů.
