Článek
Martin Dvořák, který řídil dopravní podnik v letech 2007 až 2011, teď pro Seznam Zprávy popsal, co po něm organizovaná skupina chtěla a jak k tomu došlo.
Dvořák není v případu Dozimetr, v němž uvázli lobbisté, manažeři a politici, obviněný. S policií podle svých slov spolupracoval. Detektivové na bývalého šéfa městské společnosti narazili při prověřování společného záměru pražského dopravního podniku a firmy Nové Holešovice Development (NHD) na revitalizaci okolí Nádraží Holešovice.
Podle policie se před dvěma lety kvůli tomuto společnému projektu obrátil ekonomický ředitel dopravního podniku Matej Augustín na šéfa NHD Serge L. Borensteina. Jak vyplývá z policejního spisu, chtěl po něm, aby zaplatil skupině kolem bývalého náměstka primátora Petra Hlubučka a lobbisty Michala Redla pět milionů korun. Poslíčkem vzkazu od Augustína k Borensteinovi byl právě Martin Dvořák. O několik dnů později schůzku popsal policii.
„Ano. Jednoznačně jsem vypověděl, jak mě oslovili. Ukázal jsem jim formu komunikace v telefonu. Policistům jsem řekl, že nepadla žádná částka. Těmito dvěma výslechy moje role v celém příběhu zhasla,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Dvořka šíří paniku
Vaše jméno figuruje ve spisu případu Dozimetr. Jak se to seběhlo, že se o vás zase mluví v souvislosti s případem v dopravním podniku?
Na úvod bych chtěl říct, že moje jméno je a bohužel už navždy bude toxické, takže to je jeden z důvodů. (pozn. red.: Dvořáka vloni soudy osvobodily v případu jízdenek pro pražský dopravní podnik.) Chci ale jasně říct, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, takže od dopravního podniku se chci držet co nejdál.
No ale informace o dění v této městské společnosti máte i 11 let po svém odchodu, takže úplně daleko se asi také nedržíte.
Samozřejmě, že sleduji dění kolem dopravního podniku. Spousta lidí pořád opakuje mantru, že mám zájmy v dopravním podniku. Deklaruji, že to tedy určitě nemám – už jen kvůli tomu, co jsem říkal před chvilkou. Jízdenková kauza, ve které jsem byl pravomocně osvobozen, mě dehonestovala, což mně dodnes hodně pije krev. Vadí mi, že novináři nebyli schopní definovat ekonomickou realitu fungování za mě a po mně. Ekonomická situace dopravního podniku je alarmující a bije do očí. Jen provozní náklady se za posledních 10 let zvýšily o 3,9 miliardy při téměř totožných dopravních výkonech.
Podle policejních dokumentů v případu Dozimetr se na vás obrátila skupina kolem lobbisty Michala Redla. Proč?
Díky tomu, že jsem dopravní podnik řídil a mám povědomí o tom, co se v Praze děje, jsem velmi často oslovován vždy novými skupinami, které ovládnou dopravní podnik. Jen připomenu, že od mého odchodu se v čele společnosti vystřídalo sedm nebo osm ředitelů. Ukazuje se, že tu probíhá nekonečný politický a lobbistický boj o dopravní podnik. Všichni si myslí, že tam je zakopaný poklad. Ten podnik tím mimořádně trpí. Takže abych vám odpověděl, stává se, že mě někdo osloví a ptá se na fungování podniku. V tomto případě šlo o tehdejšího ekonomického ředitele Mateje Augustína.
Augustín vás měl požádat o schůzku v dubnu 2020. Došlo k ní?
Ano. Napsal mi zprávu, že by si se mnou rád popovídal. Neznal jsem ho. Sešli jsme se a on přede mnou deklaroval jakousi nabídku pro Serge Borensteina. Zdůrazňuji, že součástí tohoto vzkazu nebyla žádná finanční částka.
Předal jste vzkaz?
Ano, šel jsem za Sergem a sdělil mu, co mi Augustín řekl. Shodli jsme se, že se s žádnými zákulisními lidmi nebudeme v tomto stýkat. Ano, pan Augustín byl ekonomický ředitel, nabídku však neučinil oficiálně na půdě dopravního podniku. Sešli jsme se někde v parku, vyhodnotil jsem to jako divný a zvláštní příběh. Bylo to celé komicky konspirační. Myslím, že jsem odmítavé stanovisko pana Borensteina už dál ani nepředával a ignoroval jsem to.
Ve věci už se pak z vaší strany nic nedělo?
Pro mě v tu chvíli příběh s Augustínem skončil. Tím, že z mé strany směrem k těmto lidem nedošlo k žádné zpětné reakci, na následujícím jednání představenstva dopravního podniku začal být projekt, který přitom byl již s panem Borensteinem odsouhlasený politickou reprezentací a managementem, torpédován. Byla to ukázka moci a síly, okamžitá vendeta. Pak se kolem celé věci začaly rojit spekulace a výsledkem bylo, že radní Scheinherr podal trestní oznámení.
Policie však v usnesení o zahájení stíhání uvádí: „Podmínkou pro to, aby ze strany představenstva došlo k podpisu smlouvy, byl požadavek o zaplacení částky pět milionů korun.“
To byla fáma, která se kolem toho rozprostřela. Mě pan Augustín požádal, abych Sergi Borensteinovi vzkázal, že jsou nějaké podmínky, aby s ním dopravní podnik smlouvu podepsal. O žádné částce jsem se nechtěl bavit a vůbec jsem nechtěl komunikaci tímto směrem vést.
Takže ale Augustín směrem k vám musel něco naznačovat ohledně peněz, které by jim Borenstein měl dát za podpis smlouvy?
Naznačování je naznačování. Nechci se vykrucovat, jsou to už ale dva roky, každý ty tehdejší náznaky může různě interpretovat.
Takže to, že mělo jít o úplatek pěti milionů korun, vás nyní překvapuje?
Nepřekvapuje, protože už tehdy se kolem toho tato fáma objevila. Policie se mě na to ptala tehdy, já jsem jí ale řekl, že v jednání mezi mnou a Augustínem žádná taková konkrétní částka nepadla. Nic takového jsem nevyřizoval.
V květnu 2020 jste dvakrát vypovídal na policii. Spolupracoval jste tedy?
Ano. Jednoznačně jsem vypověděl, jak mě oslovili. Ukázal jsem jim formu komunikace v telefonu (dle policejních dokumentů kriminalistům předložil svůj mobilní telefon, uvedenou komunikaci policie fotograficky zadokumentovala, pozn. red.). Policistům jsem řekl, že nepadla žádná částka. Těmito dvěma výslechy moje role v celém příběhu zhasla.
V dané době probíhal i soud v jízdenkovém případu, ve kterém jste usedl na lavici obžalovaných. Nebylo riskantní scházet se s takovými lidmi, když vám v jiném případu dopravního podniku hrozilo vězení?
Ano, v dané době moje kauza nebyla ukončena a běžel soud. Představa, že bych se začal motat kolem zákulisních dohod a vyjednávání, to by pro mě bylo strašně riskantní. Po schůzce s Augustínem jsem věděl, že s nimi raději dál komunikovat nebudu, smrdělo to.
Proč jste vůbec předával Borensteinovi vzkaz od Augustína?
Považoval jsem za nutné mu to vyřídit, aby Serge věděl, co se kolem toho děje. Pracoval na projektu dlouho, zasloužil si vědět, co protistrana požaduje a plánuje.
Když jste byl na výslechu, byla ve hře s vyšetřovateli nějaká dohoda? Ve smyslu: Vy nám něco řeknete na Augustína a spol., vám to pomůže v jízdenkovém případu?
Ne, to určitě ne. To by technicky ani právně nebylo asi možné.
Nechtěla po vás policie rozkreslit vazby mezi manažery a lobbisty, které znáte?
To je divoká představa, že by policie využívala zrovna mě (smích). Nebyl bych na to vhodný kandidát. Navíc když chcete, aby se za tímto uzavřela voda, nebudete po sobě touhle vodou cákat. Pro mě éra dopravního podniku skončila a jsem rád, že jsem byl u soudu očištěn.
Snažili se vás po schůzce s Augustínem další členové této skupiny kontaktovat?
Upřímně řečeno, mé zájmy a aktivity se s touto skupinou nepotkávaly a neprotínaly. Jestli měli obavy a strach, nevím, ale nemyslím si. Z jejich pohledu mělo jít v případě projektu Nové Holešovice o triviální záležitost. Žádnou zpětnou vazbu jsem od nich ale neměl.
Ani lobbista Michal Redl vás nekontaktoval? V usnesení se například píše: „Dovhomilja Augustínovi sdělil, že Michal Redl je vystresovaný a nikdo se teď nechce scházet. Podle Dovhomilji se jednalo o cíleně vytvořenou paniku a odpovídá to rukopisu Dvořky.“
Dvořka jsem asi já (smích). Nikdo už mě pak fakt nekontaktoval, z mého pohledu příběh v květnu 2020 skončil. Zaplaťpánbůh, protože ta forma schůzky s Augustínem byla divná a já věděl, že v tomhle nejde pokračovat.
V dřívějších případech se uplácelo, aby firma XY zakázku vyhrála. Organizovaná skupina kolem Michala Redla podle policie chtěla úplatky za to, že kontrakt v dopravním podniku bude pokračovat či neskončí. Změnil se způsob ovlivňování zakázek?
To neumím posoudit, zda tento přístup je novinkou. Spíš mě děsí, že politici, kteří za sebou nemají žádný konkrétní manažerský a politický úspěch, o to víc křičí „korupce, korupce, korupce“. Stalo se to úplně mantrou. Přitom po čase se ukáže, že se v korupci sami smočí.
Stalo se to ODS, ČSSD, Věcem veřejným, TOP 09, teď STAN. Neuvázli v tom zatím Piráti, na druhé straně jejich primátorovi v Praze se současná aféra stala de facto pod rukama. Takže to nevypadá na kdovíjakou schopnost bojovat s korupcí. Zkrátka něco politici křičí do médií, něco úplně jiného pak dělají v zákulisí.
Prokletý dopravní podnik
Zažil jste éru lobbisty Ivo Rittiga. Jak byste ho porovnal s Redlem?
Podobné to určitě není. A já už nechci být spojovaný s Rittigem. Znám ho, nemám k němu žádné výhrady, vím, jak to bylo, vím ale určitě, že dopravní podnik neřídil. Průřezově měl několik firem, které zastupoval – ale obecně, na vícero frontách, i v privátní sféře. Dovolil bych si tvrdit, i když bude spoustu lidí pištět, Ivo Rittig byl už v 90. letech jeden z prvních lobbistů toho klasického ražení.
Redl je jedním z jeho pokračovatelů?
To určitě ne.
Jak jste vnímal exnáměstka Petra Hlubučka, kterému se politicky podařilo dopravní podnik dostat na několik let pod kontrolu?
Historicky jsme se potkali na společenských a kulturních akcích. Na mě vždy působil jako razantní, přímý, tvrdý politik. Teď ho budou všichni odsuzovat, tehdy jsem si říkal, že po dlouhé době tu je politik, který umí bouchnout do stolu a posunout věci dál. Akorát tedy bouchal do stolu asi jiným směrem…
Proč se neustále dějí průšvihy právě v pražském dopravním podniku?
Dopravní podnik je prokletý, vždycky se kolem něho vedou politické střety. Každý si tam chce urvat maximum. Ve finále se neřeší strategie a akcionářské zadání, ale primárně jde o to, kdo obsadí v dopravním podniku jakou pozici. Pozice se obsazují v zásadě politicky. Akcionář musí dát tvrdé zadání, co od vedení podniku požaduje a jaké jsou cíle. Přijde mi, že takové zadání tu nikdo nedostal.
