Článek
Ve chvíli, kdy se začalo střílet, byla v budově filozofické fakulty jenom o dvě patra níž než šílený střelec.
„Ze zásahovky na nás křičeli: Utíkejte, co nejrychleji můžete. To byl asi nejhorší moment - běžíte v zástupu lidí zády ke střelbě,“ vypráví studentka a stále se jí třese hlas.
Hluk na chodbách zaznamenala Jana a její spolužáci přibližně v 15:05. Protože pořídila fotku, dokáže určit i přesný čas.
„Nejdřív jsme měli za to, že se někde koukají na fotbalový zápas. Řvali tam přes sebe nějací chlapi. Teprve po dalších dvou minutách jsme přestali s výukou, protože ten řev nepřestával,“ líčí první momenty svého čtvrtečního dramatu.
Jeden ze studentů se v tu chvíli šel podívat z okna a zahlédl první policejní vozy. Ostatní se také nahrnuli k oknu. „Náš přednášející ale zachoval chladnou hlavu a říká: Nikdo nebude vycházet na chodbu,“ popisuje.
Střelba na filozofické fakultě
- Nejnovější informace: Střelec z fakulty se dopisem přiznal k vraždě v Klánovickém lese, řekla policie
- Rekonstrukce: Pět pochybností kolem tragédie na fakultě
- Online: Den státního smutku sledujeme online
- Kde hledat pomoc? Krizová centra mají posílený provoz
- 5:59: Co víme a jaké jsou otazníky?
- Expert: Platí pravidlo prvních zavřených dveří
- Reportáž z Hostouně: Poslední dny jezdil s pouzdrem na kytaru
- Vražedná zbraň: Střelec použil vysoce přesnou pušku
- Svědectví: „Někde tam běhal po chodbách a bušil na dveře“
- Pět minut šíleného střelce: Video ukázalo, jak pálil z ochozu na ulici
- Komentář: Česko se otřáslo. Podlehnout ale nesmí
- Sociální sítě: Policie monitoruje příspěvky, které schvalují trestný čin
V tu chvíli ale ještě zpravodajské servery mlčely. Pořád nebylo slyšet žádnou střelbu. Jen neidentifikovatelný hluk. „Ještě pořád jsem si myslela, že se to odehrává někde na náměstí nebo v sousední budově,“ vzpomíná Jana.
Až o chvíli později, všechno se to seběhlo během pěti minut, jak sama říká, začaly přijíždět další policejní vozy, tentokrát už i s policisty v civilu. A jak z okna zahlédli, že se všichni dívají na střechu fakulty. „To se mi udělalo špatně. Teprve v tu chvíli jsme pochopili, že se to odehrává u nás. A najednou ustal i hluk na chodbě.“
Svědek z restaurace:
Vyučující se v ten moment odvážil a otevřel dveře. Na jejich patře zahlédl už jen jednoho člena zásahové jednotky. „Nahlédl do učebny, aby zjistil, kolik nás tam je. A pak s takovým váháním řekl: ‚Tak dobře, běžte ven. Rychle. Ruce nahoru.‘“
Na schodech a kolem budovy už postávali policejní ozbrojenci, kteří je stále popoháněli a žádali, ať drží ruce nad hlavou. Někteří se stihli obléct, někteří vyběhli jen na lehko, někdo v rukou držel tašku či kabát.
Online zpravodajství:
Střelba se ozvala, když Janina skupina doběhla zhruba doprostřed náměstí Jana Palacha.
Na nábřeží ještě postávali lidé. Když uslyšeli střelbu, začali i oni utíkat spolu s evakuovanými.
„Střelba neustávala a pokračovala dalších pět sedm minut,“ snaží se o co nejpřesnější popis. Když má upřesnit počet výstřelů, s omluvou řekne, že byla „docela častá“.
Pak jsem už jen viděla, jak přijíždějí houkající sanitky.
Snažila se najít zprávy v médiích, ale stále bylo ticho. „Já jsem se modlila, aby ten střelec nevyběhl ven. Bylo to tak, jak to bývá ve filmech, akorát že jsem to zažívala na vlastní kůži, v přímém přenosu.“
Pravděpodobný scénář událostí:
Z prvních informací potvrzených policií a ze zjištění redakce lze dát dohromady první pravděpodobný scénář čtvrtečních tragických událostí.
- Ve čtvrtek ve 12:20 dostala policie informaci o tom, že mladý muž z obce Hostouň odjel do Prahy s tím, že si chce vzít život. O 25 minut později zjistila, že v Hostouni byl nalezen jeho pětapadesátiletý mrtvý otec.
- Po synovi poté vyhlásila pátrání, z činu podezřívali právě jeho syna, ročník 1999.
- Policisté věděli, že podezřelý je studentem filozofické fakulty a že má ve čtvrtek odpoledne přednášku v budově Univerzity Karlovy v Celetné ulici. Proto tuto budovu evakuovala.
- Ve skutečnosti však hledaný byl v budově filozofické fakulty na Palachově náměstí, kde zahájil palbu. Před 16. hodinou policie oznámila, že střelec byl zneškodněn.
Jak vypráví, sama si vůbec nepřipouštěla, že by se v Česku mohlo něco podobného odehrát. Jaké měla štěstí, jí došlo až za čtvrt hodiny. „Když jsem se dozvěděla o mrtvých, složila jsem se.“
Poté, co si stresující minuty promítla zpětně, neodpustí si vzkaz odpovědným úřadům a politikům.
„Je na čase, abychom měli ve školách krizový plán pro tyto situace a aby s ním byli seznámeni i studenti a učitelé, protože dneska jsem viděla, že to absolutně chybí,“ uzavírá a dodává: „Jen číst o tom nestačí.“
