Do predátorských časopisů psala i Nerudová. Nejsem tomu ráda, říká dnes

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pavlu Tulejovi překazilo rýsující se ministerskou kariéru odhalení, že jako vědec v minulosti publikoval v predátorských časopisech pochybné pověsti. Avšak bývalý rektor Slezské univerzity není jediným zástupcem akademické sféry, který směřuje do vysoké politiky s podobným škraloupem.

V časopisech, řazených mezi predátorské, opakovaně publikovala i Danuše Nerudová, někdejší rektorka Mendelovy univerzity. Seznam Zprávy takových případů napočítaly devět. Bylo to od roku 2009 do roku 2015, kdy na brněnské vysoké škole působila nejdříve jako proděkanka a posléze prorektorka.

Nyní Nerudová jako lídr kandidátky STAN aspiruje na post europoslankyně a zároveň by ráda Česko reprezentovala v roli eurokomisařky.

Připouští, že šlo z její strany o selhání, a lituje toho. „Samozřejmě z dnešního pohledu nejsem ráda, že některé mé články vyšly v časopisech, které mají pochybnou hodnotu,“ reagovala Nerudová na dotaz Seznam Zpráv.

„Od doby, kdy se tato problematika na akademické sféře začala řešit a akademická obec si vydefinovala znaky a seznamy podvodných časopisů, už jsem v nich nepublikovala,“ vidí bývalá rektorka jako podstatné.

Danuše Nerudová od roku 2002 do dnešních dnů publikovala 260 textů vědeckého charakteru, u nichž byla uvedena jako autorka nebo spoluautorka.

Seznam Zprávy to spočítaly z informačního systému Mendelovy univerzity. Mnohdy šlo jen o příspěvky ve sbornících nebo o texty v českých či slovenských časopisech, přičemž dost často se články týkaly daňové problematiky, což je specializace Nerudové.

V některých letech ve spolupráci s kolegy vyprodukovala i přes 20 textů, nejvíce (28) v roce 2007, kdy na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity začala řídit Ústav účetnictví a daní. Pro srovnání: Třeba v roce 2022, kdy objížděla republiku v rámci prezidentské kampaně, nepublikovala žádný odborný text, loni dva, letos zatím také ani jediný.

V zahraničních predátorských časopisech, uvedených na tzv. Beallově seznamu, dle dostupných informací opakovaně publikovala od roku 2009 do roku 2015. Existuje minimálně devět takových případů. Nejčastěji - hned v šesti případech - šlo o časopis Business Review, dále dvakrát o časopis Journal of American Business Review a jednou v American Academy of Business Review.

Základní slabina podobných periodik je dle expertů v tom, že před publikací neprobíhá standardní oponentura, texty jsou často publikovány hned poté, co autor vydavateli zaplatí. Ve zmíněných časopisech se dle dostupných informací platilo od 598 do 898 dolarů (od 14 do 21 tisíc korun), přičemž oficiálně se jednalo o platbu „za registraci“, nikoliv za vydání článku. Zatímco u vydavatele jde o zdroj zisku, pro vědce může jít o způsob, jak si zkratkou usnadnit práci a uspíšit kariéru.

Seznam Zprávy proto zajímalo, zda i Danuše Nerudová za vydání platila. „Zda se za publikování platilo, si nevzpomínám, je to více než deset let,“ reagovala Nerudová neurčitě s tím, že dnes se běžně platí i v solidních časopisech.

Bývalá rektorka Mendelovy univerzity vidí jako zásadní, že po roce 2015 už v těchto problematických časopisech nepublikovala, a může se také pochlubit výrazným progresem v kvalitě své vědecké práce. To dokládá třeba čísly z citační databáze Web of Science (WoS). „Za celou svoji vědeckou kariéru mám ve WoS 74 záznamů, přičemž od roku 2015 jich je 50,“ podotkla.

Dodává, že ve dvou případech šlo o nejprestižnější vědecké časopisy z kategorie Q1 a třikrát Q2. Poukazuje mimo jiné i na své monografie vydané prestižními nakladatelstvími a práce na několika evropských a národních projektech.

Jenže nejde jenom o pozitiva. Na některé problematické body její vědecké kariéry a publikační činnosti na konci roku 2022 upozornil mladý český vědec a právník Jakub Drápal. Zmínil mimo jiné případ, kdy se Nerudová v roce 2016 „připodepsala“ pod odborný text z oblasti biomedicíny, který nemá nic společného s jejím oborem. Nebyl sám, kdo se nad tím tehdy pozastavil, třeba též ekonom Jakub Steiner, který přednáší na univerzitě v Curychu.

Další přední český ekonom Jaroslav Borovička, jenž působí na americké New York University, přesto soudí, že mezi vědeckou prací Danuše Nerudové a odstoupivšího kandidáta na ministra pro vědu a výzkum Pavla Tuleji je viditelný rozdíl, a případy tak nejsou souměřitelné.

Práci Tuleji v rámci celého českého ekonomického výzkumu totiž vidí jako „velký negativní exces“, kdežto u Nerudové hovoří spíše o průměru.

„Paní Nerudová byla kritizována za celkově nepříliš významný publikační výstup - což bylo částečně dané tím, že se více věnovala řízení univerzity - ale takové otřesné příklady podle toho, co vím, u ní nikdo nezaznamenal. Celkově tak její vědecká práce spíše zapadá do českého průměru,“ uvedl na dotaz redakce Jaroslav Borovička.

Mnozí vědci ale i v souvislosti s případem Tuleja poukázali na to, že publikace v predátorských časopisech zanechávají v kariéře těžko smazatelné kaňky. „Přinejmenším posledních deset let se téma predátorských časopisů bere ve vědecké komunitě velmi vážně. A ten, kdo si s nimi někdy zadal, má značný reputační škraloup,“ napsal ve svém komentáři pro Seznam Zprávy profesor medicíny Josef Veselka.

Ekonom Daniel Münich při poměřování podobných případů radí hledět vždy na to, zda jde o ojedinělou mladickou nerozvážnost, nebo o zcela vědomé jednání zkušených vědeckých pracovníků.

„Myslím, že jsou dva základní případy, které se rozlišují. Jeden případ je systematické zneužívání. To lze poznat poměrně snadno tím, že člověk takových článků publikoval celou řadu. Pak jsou případy, kdy člověk neměl moc ponětí o tom, jaké jsou v daném vědeckém oboru standardy, a někam článek poslal,“ uvedl Münich v rozhovoru pro web iDNES.cz. Nikoho nejmenoval.

Nerudová své někdejší pochybení připisuje atmosféře doby. „Celý problém je v tom, že minulý systém hodnocení vědy - říkali jsme mu kafemlejnek - hodnotil pouze kvantitu, nikoliv kvalitu publikací. S tím souvisel i dynamický rozvoj predátorských časopisů, které na systému parazitovaly,“ uvedla pro Seznam Zprávy Nerudová.

Celý tento „zvrácený systém hodnocení“, jak o něm Nerudová dnes hovoří, se podle ní odrazil v systému financování vysokých škol a vedl k tomu, že část akademiků využívala „skulin systému, který toto umožňoval“.

Zlom pro ni osobně nastal až v roce 2015 poté, co si přečetla text výše zmíněného ekonoma Daniela Münicha. „O téma se začaly zajímat univerzity a začaly samy vydefinovávat znaky a seznamy těchto (predátorských) časopisů,“ popsala další vývoj Danuše Nerudová.

Zmíněný, téměř deset let starý text k predátorským časopisům obsahuje i tabulku, které české fakulty nejčastěji publikují v podivných časopisech. Na prvním místě tehdy byla Agronomická fakulta Mendelovy univerzity.