Článek
Mezinárodní rozhodčí tribunál se bude ve středu a ve čtvrtek v Londýně zabývat otázkou, jak se mají „porcovat“ miliardy, které rozhodci už přiřkli Čechošvýcarovi Josefu Šťávovi a jeho firmě Diag Human za zmařené obchody s krevní plazmou z 90. let. Seznam Zprávám informaci potvrdil mluvčí Ministerstva financí Ondřej Macura i advokát firmy Diag Human Jan Kalvoda.
Jde o to, zda má Šťávův Diag Human nárok na celých zhruba 17 miliard korun, které by mu podle rozhodčího nálezu z roku 2022 měla Česká republika i s úroky uhradit. Anebo zda má být tato částka snížena o 30 procent – tedy o požadavky, které ve stejné kauze už před lety vznesl někdejší právní zástupce firmy Diag Human Jiří Oršula. Po něm tuto pohledávku získala švýcarská firma Towit a některé další subjekty.
Podle mluvčího Macury bude trio rozhodců při ústním jednání řešit pouze to, jestli má být náhrada škody, přiznaná tribunálem Šťávovi a Diag Human, snížena. A nikoli to, kdo další by část odškodnění od českého státu měl získat. „Mezinárodní rozhodčí tribunál nebude rozhodovat o tom, že by Česká republika měla případně vyplácet 30 procent namísto Josefa Šťávy a firmy Diag Human jinému subjektu,“ zdůraznil mluvčí ministerstva.
Advokát firmy Diag Human Jan Kalvoda vidí v samotném otevření této otázky jen účelové jednání českého státu. „Česká republika neusiluje o snížení své celkové platební povinnosti, ale o její přerozdělení. Vlastně o to, aby mohla zaplatit část svého závazku místo poškozené firmě Diag Human offshorové firmě či někomu ještě dalšímu, ať je to, kdo je to,“ prohlásil Kalvoda. „Je to docela riskantní hra,“ uvedl také.
Vyhověli argumentům Česka
Případ kolem firmy Diag Human je bezprecedentní obchodní spor, jehož kořeny sahají až do roku 1991. České republice může způsobit poměrně výrazný zásek do státního rozpočtu.
Vše začalo nedlouho po sametové revoluci, kdy české Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo výběrové řízení na odběratele a zpracovatele krevní plazmy. Dánská firma Novo Nordisk neuspěla i kvůli tomu, že se spojila se Šťávovou firmou, kterou v dopise do Dánska tehdy český ministr zdravotnictví Martin Bojar bez dokladů vykreslil jako pochybnou (viz chronologie níže).
Šťáva od té doby usiluje o náhradu ušlého zisku, nejdříve skrze soudy, poté formou (české) obchodní arbitráže (1996 až 2014) a následně také zmíněné mezinárodní investiční arbitráže (2017 až 2022), u níž po vynesení nálezu ještě dobíhá odvolací řízení.
Podle mluvčího Ministerstva financí Ondřeje Macury zástupci ČR již v průběhu investiční arbitráže namítali, že má být případná náhrada škody přiznaná firmě Diag Human a Josefu Šťávovi snížena v důsledku postoupení části pohledávky na advokáta Oršulu. Macura také podotýká, že platnost postoupení pohledávky v nedávné době potvrdily i české soudy – v září 2022 Vrchní soud v Praze a v březnu 2024 Nejvyšší soud ČR dovolaní proti tomuto rozsudku odmítly.
„Soud v Londýně tomuto argumentu České republiky přisvědčil a rozhodl, že rozhodčí tribunál v investiční arbitráži by se měl touto otázkou (snížení náhrady škody) zabývat,“ uvedl mluvčí.
Chronologie kauzy Diag Human: Dopis, jenž vedl ke dvěma arbitrážím
PŘEDEHRA
1991: Ministerstvo zdravotnictví ČR vyhlásilo výběrové řízení na zpracovatele krevní plazmy. Přihlásilo se 12 subjektů, vybrána byla rakouská firma Immuno Wien, druhou volbou byla španělská Instituto Grifols.
1992: Celá kauza naplno odstartovala 9. března 1992, kdy tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal dopis viceprezidentovi dánské firmy Novo Nordisk, v němž jej informoval, že ve výběrovém řízení na zpracovatele plazmy jejich firma neuspěla i kvůli „pochybnosti o solidnosti“ firmy Conneco (pozdější Diag Human), za níž stál Čechošvýcar Josef Šťáva.
Úplně otočili
Advokát Jan Kalvoda, zastupující firmu Diag Human, poukazuje na to, jak se český stát k „Oršulovu“ nároku během let stavěl diametrálně odlišně.
„Česká republika zprvu Oršulův nárok odmítala, přímo i v několika soudních sporech před českými soudy i v tuzemské obchodní arbitráži. Ostatně zákonná pravidla u sporných pohledávek za státem vylučují jejich uznání. Ukládají nechat věc na soudu,“ poukazuje Kalvoda.
Přístup se prý ale změnil – téměř ze dne na den – v prosinci 2009. „Česká republika své stanovisko v obchodní arbitráži tehdy obrátila a počala offshore nárok uznávat, opakovaně a vehementně. A to právě ve chvíli, kdy se s touto pohledávkou do arbitráže přihlásily dvě offshore firmy neznámých vlastníků, z nichž jedna vznikla v Karibiku pár dní předtím,“ poukazuje Kalvoda.
Oršulův částečný úspěch před českými soudy (kdy i Ústavní soud loni stvrdil, že má Diag Human svému bývalému advokátovi zaplatit 45 milionů s úroky) se podle tvrzení Kalvody týká jen dělení peněz přiznaných částečným nálezem z roku 2002 (tehdy stál firmě Diag Human musel vyplatil 326 milionů korun), nikoliv ale miliard přiznaných konečnými nálezy v obou arbitrážích.
Mezinárodní rozhodčí tribunál, jenž o věci ve středu a ve čtvrtek bude jednat, je složen z předsedy, kterým je Bernard Hanotiau, a dvou rozhodců. Daniel M. Price je jmenován žalobci a Rolf Knieper Českou republikou.
