„Nabídli 5 tisíc, ať už neotravuju.“ Náměstek ministra dle soudu krátil věřitele

Když Ministerstvo spravedlnosti řeší vytváření a vynucování zákonů, které mají chránit věřitele, jimž dluží peníze krachující firmy, je u toho náměstek ministra spravedlnosti Radomír Daňhel (ODS). Ač letitý přítel Pavla Blažka (ODS) oficiálně insolvence v gesci nemá, byl v poslední době na jednáních s advokátní komorou, poslanci či na konferenci ve Sněmovně.

Zároveň ovšem soudy postupně zneplatňují kroky, kvůli nimž za Daňhelovy asistence zmizel věřitelům z dosahu areál s benzinovou pumpou v Mikulově v hodnotě desítek milionů korun. A to z firmy, jejímž poradcem a následně i likvidátorem byl Radomír Daňhel.

Zatímco konkurzní správkyni zůstala prázdná schránka bez majetku a s nesplacenými dluhy, pumpu vlastní firma, která dodnes v Brně sídlí na stejné adrese jako Daňhelova účetní firma Deup.

Ač se příběh začal odvíjet už před více než 20 lety, věřitelé doteď nedostali své desítky milionů. Daňhelovi obchodní partneři se totiž stále pokoušejí nápravu u soudů zablokovat. Ústavní soud ovšem naposledy loni v květnu potvrdil, že kroky, na kterých se Daňhel podílel, způsobily zkrácení věřitelů.

„Ač se celou, značně spletitou operaci stěžovatelka snaží prezentovat jako přínos pro (všechny) věřitele úpadkyně, má Ústavní soud za to, že ve výsledku touto transakcí došlo (mohlo dojít) k poškození nezajištěných věřitelů,“ zamítl stížnost mužů, pro které Daňhel pracoval, v usnesení předseda senátu Tomáš Lichovník.

Ztotožnil se tak s předchozími verdiktem soudů, podle kterých si nynější náměstek ministra spravedlnosti Daňhel i majitelé obou firem museli být vědomi, že jejich postup může ke zkrácení věřitelů vést, protože společnost, na kterou pumpu převedli, na její zaplacení vůbec neměla.

„S tím byly srozuměny nejen smluvní strany (převodu nemovitostí  –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pozn. red.), ale též i likvidátor, jenž s nimi spolupracoval a podílel se na realizaci celého projektu spočívajícího v převodu sporných nemovitostí a jejich následném pronájmu,“ konstatoval v roce 2021 předseda senátu Vrchního soudu v Praze Jindřich Havlovec a celou transakci označil za neplatnou.

Soud navíc explicitně poukázal na roli Daňhela, který mimo jiné jako likvidátor firmy mohl celý převod kvůli nezaplacení peněz zrušit, ale neudělal to. Naopak ještě souhlasil se zápočtem části peněz vůči údajné jiné pohledávce, s níž přišla jeho vlastní účetní firma a dluh tak ponížil.

Celý příběh začal tím, že mikulovská společnost MBZ kolem roku 1998 odebrala pohonné hmoty za zhruba 30 milionů korun. Společníky firmy byli bratři Michal Marcinčák a Petr Marcinčák, jejich poradcem pak Daňhel, který s bratry dodnes je v obchodním rejstříku zapsaný i v jiných firmách.

Firma MBZ pod jejich vedením sice palivo prodala, ale nezaplatila. A krátce nato už neměla ani majetek, jehož prodejem by dluh mohla uhradit.

Její benzinku s pozemky ovládla druhá firma pojmenovaná MBZ M, která vznikla těsně předtím a opět patří Marcinčákovým. Bratři sami se sebou totiž uzavřeli smlouvu o prodeji budov a pozemků mezi firmami za 35 milionů korun. Nejenže MBZ M na zaplacení budov tehdy vůbec neměla, ale ani je nikdy nezaplatila.

Marcinčákovi slibovali, že až jejich nová firma získané nemovitosti pronajme, pošle získané peníze jejich staré firmě, aby mohla zaplatit dlužné desítky milionů za palivo. Benzinku se sice firmě MBZ M skutečně podařilo pronajmout, ale u soudu pak její majitelé uváděli, že z toho utržili méně peněz, než tušili. Vyplatili tak jen banky, které měly budovy zastavené kvůli úvěrům.

Bratři tak získali pro svou novou firmu BMZ M areál bez těchto zástav, ale na věřitele původní firmy MBZ, který chtěl peníze za benzin, už nezbylo. Doklady, jak vysoké byly vyplacené zástavy, soudy nedostaly. Vycházely jen ze svědectví mužů.

Případ sice prověřovala hodonínská policie, ta ho ale odložila s tím, že se nepodařilo prokázat, že by se muži dopustili trestného činu poškozování věřitele.

Vrchní soud v Praze ovšem později v jednom ze série rozsudků v roce 2011 došel k opačnému závěru. „Uvedený sled jednotlivých kroků vyvolává důvodný závěr, že šlo o úmyslné machinace s majetkem budoucího úpadce a o snahu vyvést majetek ze společnosti,“ usnesl se.

Daňhel dodnes řešení, díky němuž jeho obchodní partneři mohli léta získávat miliony z provozu benzinky, hájí. Podle něj je pro zbytek věřitelů firmy výhodné.

„MBZ vypořádala závazky zástavních věřitelů, které řádově v desítkách milionů převyšovaly cenu nemovitostí, čímž nejen uspokojila zástavní věřitele, ale vytvořila výhodu pro ostatní věřitele, neboť pohledávky zástavních věřitelů ani jejich části již nebudou v probíhajícím řízení uspokojovány a z prostředků, kterými byli vypořádáni zástavní věřitelé, byla těmito část, řádově v milionech korun, vrácena ve prospěch ostatních věřitelů,“ tvrdí Daňhel.

Původní společnost MBZ i s obřím dluhem nakonec Marcinčákovi necelých 14 dnů po prodeji nemovitostí poslali do likvidace a likvidátorem jmenovali svého dosavadního poradce Daňhela, který měl v popisu práce co nejlépe umořit závazky firmy.

Dluh ale likvidátor Daňhel dle svého tvrzení prodal dnes už neexistující ostravské firmě za zlomek ceny –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 8,5 milionu. A následně MBZ poslal do konkurzu, protože neměla na zaplacení pohledávek dostatek majetku ani žádnou výdělečnou činnost.

Soud tak správu MBZ svěřil konkurzní správkyni Ladislavě Kolínové. A ta začala bojovat za to, aby soudy kroky Daňhela a jeho známých zneplatnily.

Nakonec dosáhla klíčového, nicméně dílčího vítězství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Vrchní soud v Praze rozhodl, že MBZ za svou benzinku žádné reálné protiplnění nedostala. „Proto je smlouva (o prodeji nemovitostí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pozn. red.) neúčinným právním úkonem, neboť ke zkrácení věřitelů úpadkyně skutečně došlo,“ shrnul kroky firem v dnes pravomocném rozsudku, který se v tom odkázal na předchozí stanovisko Nejvyššího soudu. Další navazující spory, v nichž se vydání majetku podnikatelé pokoušejí zablokovat, ale stále pokračují.

Konkurzní správkyně Kolínová se toho, aby soudy převedení majetku zrušily a ona tak z něj mohla zaplatit dluhy, pokouší domoci už 20 let. Případ, který je stále živý, komentovat nechtěla.

Vyjádřil se ale Radomír Bumbala, věřitel, který dodnes požaduje desítky milionů za dlužná paliva. Ten reportérům popsal, jak se na přelomu tisíciletí s podnikateli Marcinčákovými pokoušel dohodnout při schůzce na benzinové pumpě.

„Schůzku jsem inicioval já jako věřitel společnosti MBZ s pohledávkou tehdy asi 35 milionů korun. Pan Daňhel mi byl představen jako ekonom společnosti. Pamatuji si, že všichni tři byli extrémně sebejistí, arogantní. Nabídli mi pět tisíc s tím, ať už jdu a neotravuju je s tím,“ řekl Seznam Zprávám Radomír Bumbala.

Cílem mužů je podle něj soudní spory co nejdéle prodlužovat. Benzinku totiž dvacet let dále provozovali a k tomu i přilehlý hotel. „Snaží se vyždímat z majetku, který jim nepatří –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ protože patří do majetkové podstaty –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ co nejvíce,“ myslí si Bumbala.

Ten už vysoudil od Ministerstva spravedlnosti zhruba sto tisíc jako náhradu za to, že soudy záležitost neprojednaly v přiměřené lhůtě. V rozsudku, který k tomu vedl, zabírá prostý souhrn všech vynesených soudních rozhodnutí čtyři strany.

A Petr Marcinčák se s reportéry o záležitosti bavit nechtěl. „Jestli něco chcete, napište mi e-mail. Vaše názory a vývody mě nezajímají. Děkuji. Na shledanou,“ řekl a položil telefon.

Na písemné dotazy do vydání textu neodpověděl. Poslal pouze vyjádření, že (v již dávno pravomocně zrušených) rozsudcích nejnižší instance mu původně soud dal za pravdu. „Mohu vás ujistit, že po celou dobu vedení soudních sporů jednáme v souladu se zákonem a nejednáme protiprávně. S ohledem na skutečnost, že tento soukromoprávní spor stále probíhá, nepovažuji za vhodné tento více komentovat,“ zakončil komunikaci vinař.

Nynější náměstek ministra spravedlnosti Daňhel zlý úmysl popírá. „To, že se soudní spory vedou desítky let s různými výsledky u soudů různých stupňů, je skutečnost svědčící jednak o složitosti, ale také o vývoji právních názorů za poslední desítky let,“ vyjádřil se k tomu reportérům náměstek ministra spravedlnosti Daňhel.