Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když vystudovaný právník Adam Hromas loví v paměti, jak začal jeho boj s nelegálními billboardy, vybavuje si první covidový rok 2020.
Tehdy se prý v jeho bydlišti na východním okraji Prahy naráz objevilo hned několik nepovolených reklamních tabulí, a to v těsné blízkosti místních komunikací, kudy jezdí kloubové autobusy i kamiony. „Působilo to na mě velmi bezohledně,“ říká Adam Hromas.
V tu dobu ještě nevěděl, že všechny ty tabule patří jihočeskému podnikateli slovenského původu Antonu Fischerovi. Ale pochopil prý brzy, že úřady nemají velký zájem z pozemků černou reklamu odstranit.
Rozhodl se tedy ke své první aktivistické akci a nastříkal na Fischerovy plochy kosočtverce. „Myslel jsem, že se někdo probudí, ale za tři dny ty plachty zmizely a za další tři týdny tam byly úplně nové,“ popisuje Adam Hromas.
K ničemu nevedlo ani to, že nahlásil nelegální reklamní cedule policistům. „Případ dostal na stůl úředník z Říčan, který mi sice do telefonu nejdříve poděkoval, ale potom prohlásil, že je to organizované nějakým mafiánem a ať prý jim tam už žádné takové podněty raději nedávám,“ popisuje dále svou anabázi čtyřicetiletý právník Hromas, člen facebookové skupiny „Přidej se a strhni to“.
Nakonec se s Antonem Fischerem dostal v květnu 2022 i do přímé fyzické potyčky. Poté, co si v Čestlicích v tamním Hornbachu zakoupil štafle a začal nepovolené plachty (viz níže box) vlastnoručně strhávat.
Loni pak Adam Hromas podal na Fischera trestní oznámení a k tomu následně přidal další dvě doplnění.
V tuto chvíli se čtyřletý boj právníka Hromase s reklamním bossem může jevit jako úspěšná mise.
Anton Fischer byl totiž počátkem listopadu obviněn hned z několika závažných trestných činů – vydírání, loupeže, výtržnictví, omezování osobní svobody.
„Trvá to už čtyři roky. Nebojujeme jen s Fischerem, ale i se státem, který nelegálním billboardům dlouhou dobu jen mlčky přihlížel,“ říká Adam Hromas.
„Vrátí se mu to jako bumerang“
Že hlavním strůjcem jeho současných problémů s orgány činnými v trestním řízení je právě Adam Hromas, usuzuje i sám stíhaný byznysmen.
„Ano, on je tím klíčovým člověkem. To on to proti mně sepisoval a dával do kupy. Já sám jej považuji za hlavu organizované skupiny,“ uvedl ještě před vánočními svátky Anton Fischer.
Zároveň pro Seznam Zprávy prohlásil, že dobojováno stále není a aktivisté v čele s Hromasem nezvítězí. „Hromasovi se to vrátí jako bumerang, až se prokáže, že to jsou všechno jen křivá nařčení,“ věří stíhaný Fischer, že bude očištěn.
Letos v září v rozhovoru pro Seznam Zprávy tento podnikatel uvedl, že po celé republice má asi 1500 billboardů, většina z nich je oboustranná, tudíž jde o zhruba 3000 reklamních ploch. Zároveň přiznal, že většina z nich je u silnic instalována nelegálně.
Tvrdil ale, že postupně chce dát vše do pořádku a že očista bude dokončena během příštího roku. Rychleji to prý nejde, protože má málo lidí.
Kromě toho Anton Fischer také prozradil, že stále řídí podnikatelskou skupinu Eurobillboard, ačkoliv má už z dřívějška kvůli vydírání podmínku a soud mu zakázal podnikání.
V prosinci byl Fischer podle informací Seznam Zpráv na výslechu. A jak sám redakci popsal, nakonec skončil na jeden den v cele předběžného zadržení.
„Každopádně to skončilo tak, že po 24 hodinách jsem byl předveden před soudce, kde se rozhodovalo o mém vazebním stíhání. Po čtyřech hodinách soud dospěl k závěru, že důvody k vazbě nejsou. Momentálně jsem tedy vyšetřován na svobodě, budu určitě s policií spolupracovat,“ tvrdí Fischer. Je si prý jistý, že ve vězení nakonec neskončí.
Zaklekl na něj, když odstraňoval billboard
Výňatek z usnesení o zahájení trestního stíhání: „Dne 3. 5. 2022 v době okolo 15:10 před prodejnou Hornbach na ulici Lipová v Čestlicích, okres Praha-východ, tedy na místě veřejně přístupném, poté co Adam Hromas odstranil z kovové konstrukce nelegálně umístěný reklamní billboard tak, že přestříhal plastové stahovací pásky, kterými byl ke konstrukci připevněn, a ačkoli se tímto jednáním nedopustil žádného trestného činu, Anton Fischer a Oliver Fischer za nedodržení podmínek stanovených v § 76 odstavci 2 trestního řádu Adama Hromase bez právního důvodu zadrželi a toho se dopustili tím, že Oliver Fischer ohrožoval Adama Hromase slzotvorným sprejem, přičemž jej nahrával svým mobilním telefonem, zatímco Anton Fischer ho fyzicky napadl tím způsobem, že jej zezadu předloktím paže začal škrtit, až Adam Hromas upadl na zem, kde mu kolenem klekl na záda mezi lopatky a levou paži mu za zády bolestivě páčil…“
Zlomový případ z jihočeského Lišova
Usnesení o zahájení trestního stíhání Antona Fischera má kolem 50 stran. Seznam Zprávy se s ním měly možnost seznámit. Rekapituluje se v něm vícero případů z minulých let, o kterých redakce už většinou referovala.
Jde o kauzy, kdy Fischer společně se svým synem Oliverem a kolegou Tomášem Plánským (i oni jsou trestně stíháni) za použití násilí zakročili vůči lidem, kteří chtěli jejich nelegální reklamy odstranit. Podobně jako Hromas.
Jde třeba o případ zbitého pražského aktivisty Jana Vavřína, který se nechal přes facebook nalákat na likvidaci jednoho z billboardů, až se následně ukázalo, že domnělý parťák, s nímž vyrazil do akce, je ve skutečnosti Fischerův komplic Plánský.
Policejní usnesení rekapituluje i osobní zkušenost starosty z Radonic u Prahy Stanislava Němce z února 2023, jemuž Fischer s Plánským přišli vyhrožovat až domů poté, co starosta nechal z obecního pozemku do deponie přemístit Fischerův přívěs s nelegálním billboardem.
V materiálu nechybí ani kauza někdejšího zastupitele z Brandýsa nad Labem Patricka Zandla, jenž se dostal do potyčky s Fischerem poté, co chtěl jednu z jeho reklamních plachet hodit do kontejneru.
Nebo případ skauta Tomáše Holuba z Lišova u Českých Budějovic, jehož se Fischer snažil donutit k ukončení veškerých protibillboardových aktivit třeba tím, že loni na konci května nechal přistavit před dům jeho matky vůz s přívěsem a mobilním billboardem, kde bylo napsáno: „Ahoj, jsem Tomáš Holub a baví mě: 1) šikanovat místní podnikatele, 2) připravovat zaměstnance o práci, 3) krást majetek z veřejného prostranství. Pojďme říct Tomášovi a jeho matce, co si o nich myslíme!!!“
Adam Hromas dnes říká, že právě posledně uvedený případ jihočeského skauta Tomáše Holuba, jenž prý už delší dobu čelil Fischerovu zastrašování, vnímal jako zlomový. Tehdy považoval za nezbytné podat na Fischera a jeho lidi okamžitě trestní oznámení.
Koneckonců z usnesení o zahájení trestního stíhání je také zjevné, že Holubově kauze je věnován asi největší prostor, přičemž policisté vycházejí i z Hromasova svědectví.
Nařkl mě, že jsem mu ukradl prsten
V textu usnesení je vykreslen i zmíněný incident, který měl předloni s Fischerem samotný Adam Hromas, po němž kvůli zhmožděnému rameni a paži musel vyhledat lékařské ošetření.
Podle stíhaného Fischera zde ale jeden z důležitých momentů tohoto konfliktu zachycen není. „Adam Hromas nejdříve policii i na přestupkovém orgánu tvrdil, že já jsem mu z prstu ukradl snubní prsten. Dokonce v rámci přestupkového řízení předložil fotografii ze své svatby s prstenem na ruce v hodnotě 12 tisíc korun. Fotky a videa naštěstí prokázala, že než jsem na místo dorazil, tak on už ten prsten na ruce neměl,“ sdělil Fischer Seznam Zprávám k potyčce v Čestlicích.
Billboardový boss říká, že právě tato příhoda výmluvně svědčí o Hromasově nevěrohodnosti.
Aktivista Hromas připouští, že v tomto směru podezíral Fischera z krádeže prstenu opravdu bezdůvodně, což si sám posléze uvědomil. „Předpokládám, že jsem o něj (prsten) přišel už při lezení po Fischerově stojanu a manipulaci s plachtami,“ vidí inkriminovanou situaci dnes.
Nicméně stojí si za tím, že vše, co uvedl do trestního oznámení, je podloženo fakty, a rozhodně odmítá, že by někoho ze svědků přemlouval ke „křivé“ výpovědi. I to totiž o něm tvrdí stíhaný Fischer.
„Vůbec netuším, co má Fischer na mysli. Pokud jde o incident v Čestlicích, tam jsem žádného svědka ani neměl a naopak Fischerové přivedli jako svědka Tomáše Plánského, který – ačkoli u incidentu vůbec nebyl přítomen – byl připraven jako zcela nezainteresovaný pracovník bezpečnostní agentury hlídající billboardy potvrdit verzi Fischerů,“ upozorňuje aktivista.
Pomohl změnit zákon
Ačkoliv případ s Antonem Fischerem není u konce a o roli jednotlivých aktérů bude patrně muset rozhodnout soud, jeden úspěch si už Adam Hromas k dobru přičíst může.
I jeho úsilím, jež podporovala právníkova matka Olga Hromasová, která je starostkou městské části Praha-Petrovice, se podařilo v zákoně o pozemních komunikacích od letoška zjednodušit odstraňování nelegálních billboardů.
Čistit republiku od nepovolených cedulí mají teď za povinnost majitelé a správci silnic, pokud na to dá razítko příslušný silniční správní úřad.
Co se změnilo
- Novela zákona o pozemních komunikacích, která vstoupila v platnost 1. ledna 2024, přenáší zodpovědnost za odstranění nelegální reklamy ze silničních správních úřadů na majitele nebo správce komunikace.
- Billboard i za nových podmínek musí mít stavební povolení, které vydává příslušný stavební úřad.
- Pokud leží v ochranném pásmu komunikace mimo souvisle zastavěné území, potřebuje také souhlas silničního správního úřadu. Pokud toto povolení nemá, přistupuje se k jeho odstranění.
- Odstraněnou reklamu jsou majitelé či správci komunikací povinni uskladnit, po uhrazení nákladů spojených s odstraněním a uskladněním vydat majiteli nebo v případě jeho nezájmu po třech měsících sešrotovat.
Zdroj: Nelegalnireklama.cz
Matka a syn Hromasovi o nutnosti změny zákona jednali s nyní už bývalým poslancem a předsedou sněmovního podvýboru pro dopravu Ondřejem Lochmanem (STAN).
„Ano, Adam Hromas byl jedním z lidí, se kterými jsme na přípravě té novely spolupracovali. S ním spíše z toho pohledu aktivistického, s jeho matkou z pohledu komunální političky. A jsem rád, že ta novela přes některé počáteční problémy začíná fungovat a situace se v této oblasti zlepšuje,“ uvedl na dotaz Seznam Zpráv Ondřej Lochman, který je od loňského září senátorem.
Nicméně Anton Fischer svůj byznys s nelegálními billboardy přes všechny problémy a vlastní sliby stále rozšiřuje. Nově se teď jeho cedule objevily třeba v Prostějově. A opět na pozemcích, jejichž majitelé – jak redakce ověřila – k tomu nikdy nedali souhlas.