Lepší mediální obraz si Redl a spol. kupoval v Parlamentních listech

Spolupracující obviněný Pavel Dovhomilja popsal, jak si skupina kolem Michala Redla zajišťovala pozitivní mediální obraz: „Posílali jsme pravidelně za reklamu. Tím se vyřešil nepříjemný tlak ze strany Parlamentních listů.“

„Říkal bych tomu výpalný,“ přitaká naprosto lakonicky Pavel Dovhomilja v druhém díle podcastové minisérie Gučiho archiv. Popisuje situaci, kdy o něm nebo o někom blízkém, jako třeba o Petru Hlubučkovi či Michalu Redlovi, mělo vyjít něco nepěkného v Parlamentních listech.

„Vnímal jsem to jako tlak, a tak jsme de facto platili za to, abychom měli klid,“ vysvětluje metodu, kterou si skupina kolem Michala Redla zajišťovala klid na práci.

„Pomluva je totiž v našem světě nejhorší zbraň. Když někdo řekne, že po Dovhomiljovi jde policie, nikdo se s vámi nesejde. S tím jsem bojoval poslední dva roky,“ vysvětluje muž, který ve skupině používal přezdívku Guči. V byznyse, jenž stojí na hraně zákona nebo za ní, je paradoxně dobrá pověst zásadní. Korupční dohody se logicky poměrně obtížně vymáhají soudně, a tak reputace, že člověk dodrží slovo a že spolupráce s ním je bezpečná, je zásadní. Dovhomilja to dobře věděl, a proto na „dobrou pověst“ pečlivě dbal.

„Ve chvíli, kdy se o nás někde napsalo špatně, třeba v Parlamentních listech, tak jsem se většinou ozval Honzovi Holoubkovi. Zašel jsem tam, popovídali jsme si o tom a domluvili jsme se, že objednáme nějaký reklamy, bannery. Dohodl jsem se s nimi na rámcové smlouvě, podle které jsme jim posílali pravidelně za reklamu. Tím se z mého pohledu vyřešil nepříjemný tlak ze strany Parlamentních listů. Žádnou reklamu jsme ale reálně neměli,“ popisuje Dovhomilja to, co nazval výpalným.

Nezůstává jen u slov, ze svého archivu vytáhl rámcovou smlouvu i fakturu. První dokument, podepsaný v srpnu 2018, je na milion a půl, reálně podle Gučiho slov zaplatili 800 tisíc korun. Druhá listina, faktura, je na 300 tisíc korun.

Smlouva je uzavřena s PR agenturou JT media, kterou vlastní jistý Jan Tvrdoň. Zprvu byl po telefonu velmi vstřícný. „Tento týden jsem ale pryč. Příští týden v pondělí dohledám věci, které jsou potřeba,“ slíbil.

Po týdnu čekání ale přestal zvedat telefony a odpověděl jen SMS zprávou: „Vámi uvedená mediální konstrukce, kde pan Dovhomilja uvádí, že mělo jít ‚o formu jakéhosi výpalného‘, tak tohle jednoznačně odmítám a kategoricky se proti tomu ohrazuji.“

Žádné doklady o reklamní kampani za více než milion nepředložil. Proto Seznam Zprávy oslovily i šéfredaktora Parlamentních listů Jana Holoubka.

„Jestli jde o Redla, tak za mnou chodilo hodně lidí, kteří se chtěli dohodnout, abych vynechal Redla s Hlubučkem, ale Pavel Dovhomilja to nebyl,“ prohlásil Holoubek a slíbil, že doklady k reklamě dohledá a předloží. „My to musíme mít, protože ještě navíc procházíme normálním auditem,“ dodal.

Nakonec poslal odkazy na dva články, v nichž Dovhomilju citovali. Jeden je označen jako komerční článek, druhý nikoliv. Pod jedním z textů je dohledatelný třetí článek, opět označený jako komerční sdělení.

Problém všech tří je však v tom, že nedopovídají data vydání – jsou mnohem mladší než předložené faktury. Když Holoubka Seznam Zprávy upozornily, že data nesedí, slíbil, že dohledá reklamní bannery.

A další den poslal kopie dvou listů. Pod titulkem a fotografií je modrý rámeček a v něm jméno Dovhomiljovy firmy. Ani jeden ale nevypadá jako snímek internetového banneru. „To je vtipný, to ani není naše logo. To teď dodělávali, pravděpodobně,“ soudí Dovhomilja poté, co mu Seznam Zprávy podklady předložily.

Podle experta, šéfa etické komise PR agentur Vladimíra Bystrova, ani předložené výstupy neodpovídají fakturovaným částkám.

„Toto není PR, ale reklama,“ říká k textům označeným jako komerční článek. Neoznačený článek pak nazval „nepoctivým PR“.

Podle něj by podobná reklama mohla stát mezi třiceti a pětatřiceti tisíci korunami za banner či komerční článek. S pomocí jednoduché matematiky se lze dovtípit, že částky uváděné Dovhomiljou neodpovídají tomu, co předložil šéfredaktor Parlamentních listů Holoubek.