Článek
Tento týden uplynulo přesně deset let, kdy se upřela pozornost na lobbistu Ivo Rittiga. Na začátku prosince 2011 prohlásil zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček před novináři, že firmy napojené na Rittiga měly z pražského dopravního podniku odsávat peníze z jízdenek do Karibiku.
Do hledáčku veřejnosti a policie se dostal i tehdejší ředitel dopravního podniku hlavního města Martin Dvořák. Kriminalisté ho spolu s Rittigem a dalšími v roce 2014 obvinili za tunelování dopravního podniku. Dvořák ale letos v listopadu případ definitivně vyhrál. Osvobodily jej soudy a nejvyšší státní zástupce v případu ani nepodal dovolání k Nejvyššímu soudu.
Dvořák v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že bude chtít za své stíhání milionové odškodnění. „Kdyby se to povedlo, chtěl bych část peněz vynaložit na nějaký mediální, žurnalistický projekt. Respektive na objektivní zpravodajství,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Uplynulo 10 let od zveřejnění informací o 17 haléřích odtékajících z jízdenek pražského dopravního podniku do firem usídlených v Karibiku a spojených s lobbistou Ivo Rittigem. Vy jste v dané době dopravní podnik řídil, kauza pro vás ale skončila až nyní. Jak hodnotíte těch deset let?
Vzalo mi to strašně moc. Velkou část důstojnosti a reputaci, kterou jsem si předtím jako manažer budoval. To vysvětluje i mou v uvozovkách nesnášenlivost vůči médiím. Když nás obvinili, vyšlo 12 tisíc článků. Když teď pro nás případ skončil a my jsme byli definitivně osvobozeni, vyšlo jen pár textů. Zaplatil jsem si za vypracování statistiky. Náš případ ukázal, že systém vyšetřování je zneužitelný. Nejde jen o nás, tohle se může stát komukoli jinému.
Na druhou stranu takhle přece celá soustava funguje. Vyšetřovatelé mají podezření, na soudu pak je, aby věc rozhodl.
Vadí mi, že když máte na někoho pifku a někomu seberete byznys, může to vyústit v extempore, kterého jsme byli svědky v naší kauze. Vůbec si nedokážu představit, jak tohle jiní mohou ustát. Nebýt mého silného ekonomického a rodinného zázemí, neseděl bych tu s vámi – buď bych byl na psychiatrické léčebně, nebo už seděl na Borech.
Systém prokuratury a vyšetřování funguje jako ve středověku, nemá to nic společného s moderní dobou. Politicky a ekonomicky je systém zneužitelný. Pro mě příběh skončil až nyní, kdy nejvyšší státní zástupce nepodal v případu dovolání k Nejvyššímu soudu. Na kauze je nejzajímavější fatální selhání žalobce, který připustil, že se se spisem manipulovalo, že z něj zmizel klíčový důkaz ve prospěch obžalovaných, že pracoval s „korunními svědky“, kteří byli soudem demaskováni jako zloději a lháři sledující své vlastní zájmy.
Budete stát žalovat?
Určitě. Budeme žádat stát o náhradu škody, která nám stíháním vznikla. Do konce roku budeme mít jasno. Budu požadovat nejen morální, ale i finanční satisfakci. Mně i mým kolegům to zničilo profesní kariéru.
Haléře v Karibiku
Obžaloba se snažila prokázat, že někdejší šéf pražského dopravního podniku Martin Dvořák společně s jeho ekonomickým ředitelem Ivo Štikou obešli zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělili zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph.
Údajně se na tom předem dohodli s ředitelem Neographu Janem Janků a Peterem Kmeťem, Rittigovým obchodním partnerem. Státní zástupce tvrdil, že na Kmeťův návrh účelově označili jízdenky za ceniny, což jim umožnilo nevyhlásit otevřenou výběrovou soutěž na dodavatele.
Podle obžaloby 17 haléřů z každé jízdenky vyrobené pro dopravní podnik končilo přes zahraniční firmy u Rittiga a Dvořáka v Karibiku. Podle soudů ale k žádnému porušení zákona nedošlo a skupinu obžalovaných soudci osvobodili.
O kolik peněz budete žádat?
Budou to určitě jednotky milionů korun.
Pokud se to podaří, na co peníze použijete?
Kdyby se to povedlo, chtěl bych část peněz vynaložit na nějaký mediální, žurnalistický projekt. Respektive na objektivní zpravodajství. V dnešní době se média dostala do situace, kdy je nezajímá podstata problému, ale jsou pod ekonomickým tlakem a novináři jsou tlačeni do toho, aby chrlili emocionálně zabarvené a ideálně skandalizující články. Jde to na úkor kvality, což má ve výsledku negativní dopady na životy lidí, kterým se noviny, webové portály, rozhlas či televize věnují. Média by měla nést finanční odpovědnost za to, pokud vědomě poškodí fyzickou osobu či firmu.
To si chcete založit vlastní médium?
To ne, chtěl bych jít spíše cestou iniciování legislativních změn a podpory lidí, kteří se snaží domoci svých práv poté, co je poškodily zveřejněné lživé informace. Může jít například o nějaký think-tank, který by se zabýval tím, kde leží hranice mezi neškodným skandalizováním a devastačním zpravodajstvím, co proti tomu udělat a jak se bránit. Není možné o lidech beztrestně opakovaně lhát, za tím si prostě stojím.
Co jiného novinářům zbývá než popsat proces, jehož jsou svědky? Když vyšetřovatelé zahájí stíhání podnikatelů, manažerů či politiků, co jiného by měli dělat než tento děj popsat?
To chápu. Pak by se ale novináři měli zajímat o to, zda má policie na podezřelé dostatečně nabito. Nebo zda policejní konstrukce dává vůbec smysl. V našem případu znalecké posudky a různé analýzy říkaly, že dopravnímu podniku nevznikla žádná škoda. Byli jsme vláčeni bahnem, přestože jsme dokládali papíry o tom, že náš postup nebyl chybný a už vůbec nelegální. Realita byla naprosto obrácená mediální fikcí, což pochopil i soud.
O vás se před několika dny psalo ve zjištění serveru Investigace.cz, podle kterého se informace o vašem podnikání objevily v případu Pandora Papers. Dle dokumentů jste spolupracoval s offshorovou firmou podnikatele a expolitika Petra Bendy, mělo jít o pět milionů korun za analýzu investičních možností v oblasti Ruska. O co šlo přesně? Spolupracovali jste s Petrem Bendou nějak šířeji?
No to už je vrchol amatérismu a absurdity, soud jednoznačně v rozsudku konstatoval, že s touto firmou jsem neměl nic společného, švýcarská prokuratura nic o tomto spojení ani nenaznačila, a přesto vyjde takovýto lživý text. Bezmoc je jediné slovo, které cítím.
Před deseti lety případ o vyvádění peněz z dopravního podniku do Karibiku vykopl do éteru Nadační fond proti korupci, který dotuje finančník Karel Janeček. Jak hodnotíte jeho současnou aktivitu kolem Českého slavíka a spekulace o jeho kandidatuře na prezidenta?
Objektivně si myslím, že on je jen Marťan a je v tom nevinně. Podle mě jde o typ člověka trpícího mesiášským komplexem. Karel Janeček dosáhl mnoha úspěchů, podnikatelsky je velice výrazný a získané prostředky chce využít k páchání dobra. Má smůlu v tom, že jej tehdy obklíčili lumpové typu Karla Randáka, který za peníze celý náš příběh vypointoval. Mám obavu, aby se nestal i nyní se svými prezidentskými úvahami loutkou některých skupin na jejich šachovnici.
Spoluobžalovaným ve vaší kauze byl lobbista Ivo Rittig. Mají tihle političtí podnikatelé stále vliv na chování politiků?
Rittigův vliv je dávno v propadlišti dějin. Místo těchto lidí nastoupily nové figury, které se objevily s garniturou Andreje Babiše. Jediným receptem na boj proti korupci je idea, že čím méně veřejných peněz se bude přerozdělovat, tím méně se bude krást. Obsese korupcí vynesla k moci hnutí ANO, která je pro politickou kulturu mnohem horší než ti, co tu vládli před Babišem. On z toho udělal institucionalizovanou korupci.
Co se za těch deset let v politice proměnilo?
Nestalo se vůbec nic, jen máme novou zkušenost, že dobré PR a absolutní devastace politických soupeřů přes svá média a silné ekonomické zázemí vám stačí k tomu, abyste osm let byl u moci. ANO po sobě zanechává morálně-ekonomickou spoušť, kterou ještě vydává za úspěch.
