Ještěd slaví 50 let. Unikátní fotky ze stavby, design i chystaná renovace

Když v roce 1963 vyhořela chata na Ještědu a v soutěži na její náhradu zvítězil efektní projekt od architekta Karla Hubáčka, nevzbudil jednoznačné nadšení. Řada konzervativních hlasů volala raději po tradiční chatě, na jakou byli turisté na vrcholku kopce zvyklí.

Za nový vysílač s hotelem však už během stavby udělil Mezinárodní svaz architektů jejímu autorovi prestižní Cenu Augusta Perreta za technologii v architektuře. Na konci 90. let získal vysílač památkovou ochranu a časem si vydobyl i mimořádnou oblíbenost u veřejnosti.

Zvítězil dokonce ve dvou anketách o nejvýznamnější českou stavbu století, pořádaných v letech 2000 a 2018. Dnes je tato národní kulturní památka zapsaná i na předběžném seznamu pro nominace mezi poklady světového dědictví UNESCO.

Stavba je unikátní nejen svou konstrukcí a až kosmickým vzhledem, ale také spojením s uměleckými díly uvnitř a designem interiérů a vybavení od architekta Otakara Binara. Velká část se přitom poměrně autenticky zachovala a díky aktivitám spolku Ještěd 73 se postupně daří i renovace dalších. Ve spolku se angažují i zástupci provozovatele hotelu, Libereckého kraje a majitele budovy – Českých radiokomunikací.

Po 50 letech už ovšem budova a její technické vybavení nejsou v ideálním stavu a vyžadují nákladnou rekonstrukci. Její příprava je v procesu, ale kvůli náročnému financování či přísné památkové ochraně se už táhne několik let.

V soutěži na obnovu, vypsané spolkem Ještěd 73, v roce 2017 zvítězil projekt architektů Jiřího a Michala Krejčíkových z ateliéru ARN Studio z Hradce Králové. Ti navrhli například nový bezbariérový a celoroční vstup společně s výtahem, méně viditelné zasklení vyhlídkového ochozu, návrat designu pokojů k původním představám Otakara Binara nebo přemístění dodatečně přidávaných antén na konstrukce mimo budovu.

Další tři roky pak její autoři pracovali na detailní studii. „Poté byla odsouhlasena všemi členy spolku Ještěd 73 i jeho odbornými konzultanty včetně autora původního interiéru, Otakara Binara. V únoru 2020 byla studie obnovy schválena Vědeckou radou Generální ředitelky Národního památkového ústavu,“ sdělil Seznam Zprávám architekt Michal Krejčík.

Akce se tím posunula do další fáze, ale pak přišla pandemie covidu a vše ještě zkomplikoval tragický pád lanovky na Ještěd v říjnu 2021. Lanovka, vlastněná Českými drahami, od té doby není v provozu. Se stavbou vysílače a hotelu není přímo propojená, ale těsně s ní sousedí a je důležitá i kvůli dopravě na místo.

Ve studii architekti z ARN Studia navíc navrhli i jako možnost propojit venkovní návštěvnické prostory před vysílačem právě s lanovkou – vybudováním vyhlídkové terasy na střeše její horní stanice. A vlastník vysílače tento návrh bere vážně. „V současné době se jedná o změně vlastnictví pozemků pod lanovou dráhou. České radiokomunikace proto jednají ohledně dalšího postupu s Magistrátem města Liberec, Krajským úřadem Libereckého kraje a Českými drahami,“ uvedla mluvčí Českých radiokomunikací Anna Tůmová.

Podle vyjádření mluvčího Českých drah Emanuela Vitteka je možným kupcem lanovky město Liberec. „Co se týká výkupu budov a pozemků od Českých drah, jsou v současné době zpracovávány znalecké posudky,“ potvrdil Adam Lenert, náměstek libereckého primátora pro územní plánování a majetkoprávní záležitosti. Ve hře je i možnost prodloužení lanovky k parkovacímu domu skiareálu, k tomu město připravuje změnu územního plánu.

Devizou projektu Karla Hubáčka bylo nápadité spojení provozu hotelu a vysílače do jedné budovy. Architekt zvolil geometrický tvar, kterému se říká rotační hyperboloid. Širší dolní patra umožnila mimo jiné umístění hotelu a restaurace, v těch užších horních bylo místo na antény a jinou techniku.

U takto tvarované stavby je fasáda zároveň střechou, což se navíc v horském prostředí ve výšce tisíc metrů nad zemí stalo důvodem pro volbu inovativních technologií. Patra s hotelem a restaurací architekt navrhl obložit panely s hliníkovým povrchem a s okny se zaoblenými rohy. Na ta vyšší, s mikrovlnnými vysílači, použil kombinaci laminátů a plastů, což zajistilo nerušený signál. Celá stavba má železobetonové jádro a její kmitání ve větru vyvažuje speciální kyvadlový tlumič na špičce, dílo statika Zdeňka Patrmana.

Hotel i vyhlídková restaurace dodnes fungují, jeden z pokojů má i vybavení v původní podobě. Kromě interiérů a nábytku od Otakara Binara uvnitř budovy na první pohled zaujme umělecky ztvárněná betonová stěna se skleněnými plastikami, která navazuje i na schodiště do restaurace. Jejími autory byli uznávaní sklářští výtvarníci Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Keramický obklad hotelové haly a schodiště, které do ní vede, je uměleckým dílem Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové. Stejné autorky se podílely i na výzdobě pražského sídliště a stanice metra Invalidovna. Kovanou mříž u hotelového schodiště vytvořil Jaroslav Klápště.