Článek
Čtrnáctitisícová Bílina na okraji Teplic je plná předvolebních hesel. Jedni slibují, že za Jirky, za Zuzky a za Fandy bude v Bílině líp. Druzí tvrdí, že Bílina má pod jejich vedením na víc. Další prohlašují, že co trápí vás, trápí také je. A jedni dokonce chtějí reálné činy, ne jitrnice, které prý svět neviděl.
Kontroverze ovšem vzbudily až billboardy hlásající čistou a bezpečnou Bílinu, žádné ghetto a nulovou toleranci s nepřizpůsobivými. Je na nich totiž vyobrazen krajně pravicový politik Tomáš Vandas, který se tu rozhodl kandidovat za uskupení Čistá a bezpečná Bílina.
Jeden z mnoha předvolebních billboardů, který cílí na nespokojené obyvatele.
„Nebydlí tu, spíš nějak přebývá“
„To nevím. To slyším poprvé, že by tu měl bydlet,“ říká postarší žena před šestipatrovým panelákem na předměstí Bíliny. Právě sem si v polovině července přihlásil Tomáš Vandas trvalé bydliště. „Myslím, že jsem ho tu viděl, ale možná se mýlím,“ kroutí hlavou muž se psem, kterému ukazujeme Vandasovy fotografie.
„Abych tak řekla, on tu nebydlí, ale spíš tak nějak přebývá,“ dává alespoň nějakou indicii domovní správcová, která má dům určený především pro seniory na starosti. „Poslední dobou tu jezdilo spíš to jeho auto,“ zmiňuje.
Tomáš Vandas při hlasování v Bílině.
V bytě, kde má Tomáš Vandas trvalé bydliště, jsme ho nezastihli a telefon nezvedl. On sám na facebookovém profilu vysvětluje, že v Bílině kandiduje proto, že ho oslovili přátelé. „Je potřeba ten zahnívající bílinský rybník rozčeřit a my budeme tou dravou štikou, která se o to postará,“ tvrdí.
Pronajatý byt má na bílinském sídlišti v Teplickém Předměstí. Žijí tu převážně Romové. Menší vcelku udržované paneláky s několika večerkami. Zrekonstruovaná školka a škola. Tráva posekaná a vcelku čisto. Je teplo, slunečno a ulice jsou plné dětí i dospělých.
Obyvatelé sídliště Tomáše Vandase osobně prý neviděli. Zato si všimli výrazné bílo-zelené dodávky se slovenskou espézetkou, která tu několikrát denně krouží. Na boku má napsáno „Jediní neslúžime globalistom!“, vzadu slovenský státní znak, nápis „Vrátit kraj luďom“ a portrét bývalého poslance Mariana Kotleby, kterého slovenský nejvyšší soud pravomocně odsoudil k podmínce za extremistický trestný čin na šest měsíců se zkušební lhůtou 18 měsíců.
Vůz, ze kterého zní Vandasova volební propagace.
Dodávka prý jezdí nejen po sídlišti, ale i po městě, a hlásá Vandasova předvolební hesla: čisté město, žádné ghetto, čistá a bezpečná Bílina. „To neřídí on, ale nějací dva holohlaví chlapi,“ říká parta mladíků před potravinami. „Jít mezi nás nemá odvahu. Jediné, co dělá, že si pořizuje selfíčka z města, to je tak všechno,“ domnívají se.
„Volila jsem Vandase, tady je katastrofa“
„Zatím to vypadá na slušnou volební účast,“ hlásí pár hodin po otevření místnosti předsedkyně volební komise Dagmar Tobischková z volebního okrsku číslo osm, do něhož spadá i Tomáš Vandas.
Před mateřskou školkou si povídají dvě ženy. Pod zárukou anonymity se svěří, že jsou jim Vandasovy slogany vlastně sympatické. Jedna zvažuje, že mu hlas dá. „Tady to sídliště je plné cikánů a nikdo s tím nic nedělá. Vždyť je jich už víc než nás. Chceme, ať se chovají, jak mají. Večer se tu bojíme chodit. Ještě v jedenáct v noci tu zpívají,“ stěžují si ženy předdůchodového věku.
„Na sociálce jim dávají víc peněz. Normálně v hotovosti, aby to nikdo neviděl. Však se podívejte, značkové oblečení, zlaté řetězy. Mají nárok na taxíka zdarma, dostávají speciální dávky na kojení. Mají víc než bílí, protože se jich všichni bojí,“ vyjmenovávají. Vše vědí samozřejmě jen z doslechu, důkazy nemají, ale jsou přesvědčené, že to tak je.
O chvíli později vychází z volební místnosti osmatřicetiletá Tereza, matka čtyř dětí. Pracuje v technických službách. „Volila jsem Bílinu nebo co tam bylo napsáno. Čistá Bílina,“ svěřuje se.
Osmatřicetiletá Tereza odevzdala svůj hlas Vandasovu hnutí.
Že dala hlas Tomáši Vandasovi, který brojí proti takzvaným nepřizpůsobivým, za kterou by mohl považovat zrovna i jí, nad tím nepřemýšlela. „Vybrala jsem si ho proto, aby udělal prostě něco pro Bílinu, když říká, že bude čistá a bezpečná, protože tady je katastrofa,“ vysvětluje.
Nedaleko dva mladíci opravují auto a dolévají olej do motoru. „Já jsem volil Vandase. Čistá Bílina,“ říká třiatřicetiletý Martin Sivák. „Chci, aby to tu trochu pročistil. Je tu plno degešů, špínošů, prostě těch, kteří se sem přistěhovali a dělají tu bordel.“
Podle Martina Siváka a jeho šestadvacetiletého kamaráda Jana Ottenchlagera je na sídlišti dlouhodobý a neřešený problém mezi Romy samotnými. Mezi starousedlíky a nově příchozími, kteří se takzvaně nepřizpůsobili. „Tady to nikdo neřeší.“
Martin Sivák a Jan Ottenchlager upozorňují na neřešené problémy v romské komunitě.
To devětapadesátiletá Alena a její šestapadesátiletá známá Kristína naopak burcují známé a příbuzné, aby volili jakoukoliv jinou stranu než Vandasovu.
„Je zlej. Je proti Romům. Mluví o nás jako o nepřizpůsobivých. Chce nás zdemolovat. Rozhodně ho nebudeme volit. Chce z nás udělat bezdomovce,“ říká pěstounka Alena.
„Chce z nás udělat bezdomovce,“ říká o Vandasovi pěstounka Alena.
„Vždyť tady ani nebydlí, vůbec to tu nezná, nic o nás neví, tak co by nám chtěl radit. My dáme hlas lidem, které známe osobně,“ dodává bývalá operátorka v továrně Kristína.
„Jsme úplně normální lidé jako vy. Nepotřebujeme, aby nám nějaký skin radil,“ dodávají ženy a chystají se k volbám. Tentokrát nejdou prý volit pro, ale proti. Proti „náckovi“ Vandasovi.
