Macronův vyslanec radí Česku, ať pořídí rovnou flotilu jaderných reaktorů

Alexis Dutertre už na své misi v Praze zažil leccos: geopolitické změny po ruské invazi na Ukrajině i zdejší zvraty ve strategickém tendru na stavbu nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany, jehož se účastní i francouzská státní společnost EDF.

Česko a Francii v posledních letech sblížilo prosazení jádra coby čistého zdroje v EU i na sebe navazující předsednictví Evropské unii v rozkolísaném roce 2022, tedy v časech, kdy Evropa teprve hledala dnes už jednoznačný postoj vůči ruské agresi.

Česko-francouzské vztahy –⁠ snad nejlepší v moderní historii –⁠ ale projdou v souvislosti s jaderným tendrem zátěžovou zkouškou. Dutertre se dlouhodobě snaží českou vládu přesvědčit, aby si –⁠ jeho slovy –⁠ vybrala „evropskou“ cestu –⁠ oproti konkurenci z Ameriky v podobě společnosti Westinghouse a korejské KHNP.

Jak říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy, francouzská vláda nyní apeluje na Prahu, aby rozhodla rovnou o stavbě čtyř reaktorů, na místo původního jednoho. „Apelujeme na českou vládu, aby zvolila cestu flotily reaktorů a rychle se rozhodla pro čtyři reaktory na místo jednoho, ideálně dva v Dukovanech a dva v Temelíně,“ říká francouzský diplomat.

EDF v úterý odevzdávala svou nabídku ČEZ. Vy jste jim s doručením pomohl osobně. Co jste tím chtěl říct?

Zaprvé bych rád řekl, že jde o zásadní milník. EDF odvedla skvělou práci a připravila velmi konkurenceschopnou a kompletní nabídku. A je to týmová práce, jako velvyslanec Francie se tomuto projektu věnuji tři roky, takže je přirozené, že jsem byl u toho.

EDF je státní firma, takže podpora francouzského státu je jasná.

Nejde ale jen o to. Francouzská vláda plně podporuje tuto konkrétní nabídku, tak jak byla odevzdaná –⁠ nejen pro jeden nový blok v Dukovanech, ale i indikativní projekt pro tři další bloky, který je součástí této nabídky. Pro mě bylo důležité dát jasně najevo podporu Paříže. A v následujících týdnech bude znát i z dalších aktivit na ministerských úrovních.

Mluví se také o návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze. Můžeme ho tu čekat brzy?

Na tom pracujeme. První element bude návštěva naší ministryně pro energetiku, která přijede do Prahy nejspíš v polovině prosince. A na dalších se pracuje.

Když jste odevzdávali nabídku ČEZ, nepadlo u toho úlevné „konečně“? Tendr běží více než pět let, prošel řadou dramatických momentů, jako například vyřazení Rosatomu v roce 2021, k tomu další odklady…

Po celou dobu byla důležitá konzistence, která byla znát jak z předchozí vlády, tak z té současné. V tom, že jádro musí být součástí českého řešení energetické bezpečnosti i přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. A také součástí dlouhodobé vize nevystavovat se hrozbě v podobě závislosti na fosilních zdrojích a jejich zneužívání coby zbraně, tak jak to vidíme v kontextu ruské agrese na Ukrajině.

Máme důvěru v českou vládu. Už kvůli tomu, že nezačínáte od nuly, je tu velká jaderná tradice a také protože se tendr drží evropských pravidel pro spravedlivou soutěž, bezpečnost a transparentnost.

Před časem jste ale vyjádřil jisté pochybnosti, když ČEZ odložil datum podání nabídek s ohledem na jednoho z uchazečů. A Francouzi jím nebyli. Je tendr fér z vašeho pohledu?

Dnes je dnes, jsme tu, k dalším odkladům nedošlo. Pro nás je důležité, že EDF ukázala, že celou věc bere velmi vážně a že její nabídka byla připravená včas.

Jak tvrdá je konkurence mezi uchazeči v té diplomatické rovině? Jde o těžké váhy –⁠ nepochybně Francie a USA.

Soustředím se na výhody, které nabízí EDF. Jsme jediným uchazečem, který zároveň vlastní a provozuje své reaktory, ve Francii jich máme 56 a jsme znovu největšími čistými vývozci elektřiny v Evropě. Umíme se poučit z našich chyb v minulosti.

Když se podíváte na projekt Hinkley Point C ve Velké Británii se dvěma reaktory, EDF prokazatelně zapojuje místní průmysl a dodavatele. U Hinkley Point C je místní průmysl zapojen z 64 procent a EDF to může replikovat v Česku, zejména pokud se vláda rozhodne navýšit počet bloků, které se budou v Česku stavět.

Ve Francii jsme zahájili stavbu šesti nových reaktorů ve třech existujících lokalitách v párech, protože tak je to efektivnější a konkurenceschopnější. Může vzniknout velmi konkurenceschopný evropský dodavatelský řetězec. I proto apelujeme na českou vládu, aby zvolila cestu flotily reaktorů a rychle se rozhodla pro čtyři reaktory na místo jednoho, ideálně dva v Dukovanech a dva v Temelíně.

Pro českou vládu to i s ohledem na geopolitiku nemusí být snadná volba. Co byste říkali na to, kdyby se právě plán čtyř reaktorů rozdělil mezi víc uchazečů o výstavbu v Česku?

Dává smysl spíše využít efekt replikování a využít jednu technologii.

Česko-francouzské vztahy měly v minulosti své složité okamžiky. Teď se ale zdají být v dobré kondici. Jak moc to stojí právě na jádru a spolupráci v této oblasti i na půdě EU?

Je to důležitá součást, ale nebyl by to úplný obrázek francouzsko-českých vztahů, pokud by byl zredukovaný jen na jádro. Známe se dobře. Věříme si, i když v některých otázkách můžeme mít různé postoje, ale to je úplně normální.

Naše vztahy posílila spolupráce při navazujících předsednictvích EU, která se odehrávala v době, kdy bylo potřeba jednotně čelit obrovskému vnějšímu otřesu, kterým byla ruská agrese na Ukrajině. V této věci máme společný postoj a cítíme stejnou zodpovědnost. Hodláme Ukrajinu podporovat tak dlouho, jak to bude potřeba, aby byla zajištěna svrchovanost a bezpečnost Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznávaných hranic z roku 1991. To byl cement, který upevnil naše předsednictví. Obě země víme, o co se tu hraje.

Ano, máme společný zájem na rozvoji jádra, ale tady jde o mnohem víc než o to prodat a postavit jeden reaktor. Jde o evropské partnerství v oblasti průmyslu, technologií a energetické bezpečnosti, které trvá šedesát, možná sto let, a na kterém dál stavíme.

Směřuji k tomu, co se může stát, pokud by česká vláda odmítla nabídku EDF. Jak moc by to mohlo poznamenat politické vztahy? Nepochybně dobře víte, jak je pro Prahu důležitá podpora velmoci, jako je Francie, například právě v jádru uvnitř EU, kde jádro má řadu nepřátel.

Nechtějte po mně, abych se vydával tímto směrem v den, kdy EDF odevzdala svou nabídku (rozhovor se uskutečnil v úterý 30. října – pozn. red.). Ta je stoprocentně evropská, kompletní, je za ní stoprocentně státem vlastněná firma s plnou podporou francouzské vlády s očekáváním, že budou následovat další kroky a další bloky. Jsme na začátku nové fáze, máme vůli soutěžit a odevzdat to nejlepší, aby česká vláda velmi seriózně zvážila důležitost a výhody evropské technologie a cesty.

Sám zdůrazňujete bezpečnostní aspekt rozvoje jádra. Francouzský Framatome, což je dceřiná firma EDF, zůstává součástí projektu výstavby jaderné elektrárny Paks 2 v Maďarsku pod vedením Rosatomu. Proč v tomto projektu pokračujete? To není bezpečnostní hrozba, takto úzká spolupráce s ruskou státní firmou?

V prvé řadě, to není EDF, ale Framatome. Co Framatome nabízí pro technologii VVER (ruský reaktor - pozn. redakce), je palivo, které není Rosatomu. Takže ideou je diverzifikace a mít palivo z evropské produkce kompatibilní s VVER technologií. To má logiku pro všechny země s VVER technologií. Projekt kontroly a řízení je ostatně z roku 2019, ale nepostupuje a není v rozporu se sankcemi, nadto se jedná o spolupráci s členskou zemí EU. Framatome tam je s plánem dát tomu evropský rozměr a snižovat rizika.

Není tato francouzská účast něco, co vám čeští politici vyčítají?

Ne. Pokud jde o nabídku pro Českou republiku, EDF je od začátku velmi transparentní. Jednou z fází tendru byl také bezpečnostní dotazník. EDF odpověděla a je v souladu s českými očekáváními ohledně minimalizace bezpečnostních rizik, zejména pro její dodavatelský řetězec.

Prezident Macron možná trochu překvapil svým projevem letos v Bratislavě na bezpečnostní konferenci Globsec, kdy mimo jiné uvedl, že možná Francie ne vždy dostatečně naslouchala našemu regionu, a vyjádřil sounáležitost se střední a východní Evropou, jakou ze Západu málokdy slýcháme. Bude to dlouhodobá změna politiky?

To nebyl jen projev, nešlo o změnu politiky, to je celá strategie. A není to jen důsledek ruské invaze. Už když byl poprvé zvolen v roce 2017, prezident ukázal zájem obnovit vazby se střední a východní Evropou. To souvisí s hledáním konsenzu uvnitř EU na řadě témat. Ano, opravdu řekl, že jsme možná ne vždy naslouchali. Ale pro něj je důležité naslouchat, a to se i děje.

Prezident Macron ale například ještě po invazi zastával pozici udržovat přímé kontakty s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, což třeba právě pro země s přímou zkušeností se sovětskou nadvládou bylo citlivé.

Tyto kontakty ale přestaly. A nikdy se neděly bez předchozího hovoru s prezidentem Zelenským a bez následného debrífinku. Na podzim roku 2022 prezident Macron představil revizi naší bezpečnostní strategie, v níž je jasně uvedené, že musíme anticipovat možnost dalších konfrontací s Ruskem, které zůstane nepřátelskou zemí vůči EU, a že ruská agrese je zásadní změnou pro evropskou bezpečnost. Také zcela odmítáme akceptovat ideu sfér vlivu: v Evropě není místo pro ruské imperiální fantazie.

Na příští Evropské radě v prosinci budou lídři a lídryně EU rozhodovat o posunu v přístupových jednáních s Ukrajinou. V této souvislosti se v Unii vede debata o reformě a změně hlasování a omezení jednomyslnosti v zahraničněpolitických otázkách či daních. Nakolik bude Francie trvat na zrušení veta v těchto jednáních?

V prvé řadě bych chtěl říct, že Francie podporovala udělení statusu kandidátské země Ukrajině. Na summitu NATO ve Vilniusu jsme aktivně debatovali i o ukrajinské perspektivě v NATO. Máme dlouhodobou vizi Ukrajiny coby člena EU a NATO.

Nejprve se musíme podívat na závěry Evropské komise, nakolik všechny kandidátské země, mezi nimi Ukrajina, plní své úkoly. Co my říkáme, je, že pokud se EU rozhodne rozšířit, musíme se také podívat na evropské politiky, aby EU zůstala efektivní i při 35 členech. Pro nás to není o institucích, ale pro nás je klíčové, aby EU zůstala akceschopná i v nepřátelském prostředí, které vytváří Rusko, i tváří v tvář čínskému soupeření. Ta otázka zní - jak můžeme mít silnější a méně závislou Evropu v 35 členech.

Asi ale chápete, jak je pro Česko otázka veta citlivá. Navíc se začíná ozývat v české kampani před volbami do Evropského parlamentu.

Dělat z toho jen otázku veta je karikatura. Pro nás to není otázka veta nebo rozšíření kvalifikované většiny, to není hlavní téma. Prezident Macron to řekl v Bratislavě: pokud jde o rozšíření, není to otázka „jestli“ a „kdy“, ale „jak“. Chceme, aby rozšíření bylo úspěšné a aby byla Unie schopná jednat podle vlastních zájmů, a to ve vnějším prostředí, které je brutálnější a konkurenčnější.

Musíme proto debatovat o složitých otázkách s cílem provést souběžně vnitřní reformy, jako je rozpočet, vlastní zdroje Unie, společná zemědělská politika, regionální fondy a průmyslová konkurenceschopnost. Chceme, aby se rozšíření stalo hybnou silou pro silnější Evropu v oblastech, kde dnes vidíme strategickou závislost: energetika, obranný průmysl, polovodiče, umělá inteligence, léky, potravinová bezpečnost.