Každý sedmý člověk se po covidu již nevymanil z „paralelního světa“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Rakovinu dokáže vyléčit lék ivermektin.“ - Myslíte, že jde o dezinfo z let 2020 nebo 2021, kdy společnost žila ve strachu z neznámého koronaviru, který měl umět vyléčit právě lék určený primárně zvířatům? Nikoliv, jde o tvrzení z letošního roku, které šířila jihomoravská opoziční zastupitelka Petra Rédová Fajmonová (Stačilo!).

Rédová, původním povoláním zdravotní sestra, převzala slova slavného herce Mela Gibsona, který o údajném zázračném léku mluvil v podcastu Joa Rogana. Problém je v tom, že neexistují žádné vědecké důkazy podporující použití ivermektinu k léčbě rakoviny. Ivermektin je pouze zařazen na seznam základních léků Světové zdravotnické organizace pro svou účinnost proti několika parazitárním onemocněním.

Nebylo to poprvé, co Rédová, která se v minulosti neúspěšně pokoušela dostat do Senátu v dresu strany PRO Jindřicha Rajchla, sdílela dezinformaci. V roce 2022 například šířila smyšlenku, že v Polsku rozdávané jodové tablety jsou „pokračováním likvidace lidstva“. Ve videu na sociální síti desetitisícům sledujících tvrdila, že Poláci vyvolají fiktivní atomový útok nebo jaderný výbuch a budou lidi „rvát tady tím jódem, ale nebude to nic jiného než tablety od Pfizeru.“

Ve skutečnosti šlo přitom jen o to, že polské ministerstvo vnitra nechalo preventivně do všech okresů v zemi rozvézt tablety jodidu draselného pro případ jaderné havárie na válkou zasažené Ukrajině.

Jak se dezinformátoři jako Rédová dostali k takovému počtu sledujících? Konspirace, lži i polopravdy byly součástí českého veřejného prostoru už dávno, důležitý milník se ale udál přesně před pěti lety - se začátkem pandemie koronaviru. Z online sociálních bublin, ve kterých se konspirace šířily pomalu a mezi menší počet lidí, se najednou dostaly do mainstreamu. I kvůli radikalizaci části společnosti.

Zaznamenány byly případy násilných činů vyvolané právě vírou v dezinformace – poškození aut zdravotníků či pronásledování politiků a epidemiologů. Podobnou dohru mělo projednávání případu Janou Peterkovou, která šířila během pandemie dezinformace, kdy příznivci dezinformací násilím vtrhli do soudní síně.

„Symptomem těchto problémů bylo to, že lidé seděli doma a nudili se. Tím pádem měli menší počet vjemů, mozek v této chvíli zleniví a přestává mít schopnost se učit. A přestáváme být přirozeně fyziologicky odolní proti dezinformacím,“ vysvětluje Eva Klusová, expertka na dezinformace a hybridní hrozby a výzkumná analytička Akademie věd.

V době bezprecedentních opatření proti viru se tak podle expertů nedalo divit, že někteří lidé konspiracím propadli. Takové emotivní momenty jsou totiž živnou půdou pro různé manipulátory, neboť lidé hledají vysvětlení, případně viníka situace. A to nemalé části společnosti dezinformátoři poskytli.

Podobně jako u jiných oblastí, v pandemii dezinformace více méně kopírovaly témata, která řešila společnost. Zpočátku se tedy jednalo o původ viru, následně o způsoby, jak se nenakazit, či jaké „zaručené triky“ na nemoc fungují až po očkování.

„Zatímco nejprve nebyla patrná politická motivace, dezinformace a nesmysly se vztahovaly fakticky k lékařské rovině problému, nejpozději s očkováním se z pandemie covid-19 stalo i geopolitické téma,“ říká Miloš Gregor, poradce premiéra v oblasti dezinformací.

Kromě vakcín bylo na českém internetu možné najít mnoho nepravdivých tvrzení, například že pandemie je jen „hoax“ vytvořený elitami, které chtějí vyděsit veřejnost, aby byla snáze manipulovatelná.

„Následně, když už byl problém evidentní, se hovořilo o tom, že pandemie je uměle vyvolána, že ji šíří například záměrně infikovaní komáři, 5G síť nebo letadla pomocí chemtrails,“ popisuje Tomáš Koblížek z Filosofického ústavu Akademie věd.

Objevily se pak také mnohé dezinformace o možnostech léčby: u nás se kromě ivermektinu například šířila tvrzení, že může pomoci také pití alkoholu nebo užívání antibiotik. Podle Koblížka dezinformátoři často nebývají tolik kreativní a recyklují starší zavedené narativy.

„Dezinformace o covidu například přejímaly narativy, které se dříve používaly v souvislosti s virem HIV. Podle konspirátorů byl také vir HIV uměle vytvořen v amerických laboratořích a šířen s politickými cíli,“ přibližuje Koblížek.

Velmi zajímavým momentem byl pak pro konspirace začátek války na Ukrajině. Přestože ve společnosti tehdy stále řádila zmutovaná varianta viru, zprávy z ukrajinské fronty v médiích informace o pandemii přehlušily. Alternativní weby, skupiny na sociálních sítích, případně řetězové maily, tedy prostředky, kterými se „dezinfo“ šíří, najednou začaly plynule sdílet obsah shodný s ruskou propagandou.

Toho si všimli také Čeští elfové, internetová skupina dobrovolníků bojující s ruskými hybridními hrozbami, která o fenoménu mimo jiné vydala analýzu. Podle mluvčího skupiny Víta Kučíka byla mezi obdobím covidu a invazí Ruska na dezinfoscéně očividná jasná tematická parabola, která plynule propojila obě události od odporu k očkování k podpoře ruské agrese a odporu k Ukrajincům.

Od té doby je válka na Ukrajině hlavním tématem dezinformátorů. Intenzita jimi šířených zpráv společnost ovlivnila. Prostřednictvím masivního šíření ruské propagandy a konspiračních teorií v Česku podle bezpečnostního analytika Romana Máci vznikla jakási paralelní společnost žijící v úplně jiné realitě.

„Když meteorologové varují před povodněmi, je to podle paralelní společnosti uměle vytvořené strašení lidí. Když pak povodně skutečně přijdou, tito lidé si vše vysvětlí tím, že povodně byly uměle vytvořeny prostřednictvím údajných manipulací s počasím. Tito lidé tak nevěří lékařům a vědcům, kteří jsou podle nich také součástí spiknutí, a důvěřují různým kazatelům ze sociálních sítí, kteří šíří různé bludy a nabádají lidi k užívání veterinárních léčiv nebo k pití dezinfekce,“ popisuje Máca.

Podle Českých elfů spadá do paralelní společnosti zhruba 15 procent české populace. Češi zároveň šíření dezinformací jako závažný problém vnímají. Podle výzkumu agentury Median pro Český rozhlas se jich jako závažného problému obává 43 procent obyvatel. Souviset to může i s tím, že dezinformaci někdy alespoň jednou uvěřil každý druhý Čech, jak vyplývá z podzimního průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy.

Problém je ale podle odborníků jinde - na fenomén nedostatečně reagovali politici. Chaos v komunikaci, především během bezprecedentní pandemie, v lidech důvěru ve stát a instituce neposílil, shodnou se oslovení experti. Poté, co vládu Andreje Babiše vystřídala vláda Petra Fialy, mohla podle analytičky Centra pro informovanou společnost Veroniky Víchové ukázat, že strategická komunikace, krizová komunikace a obrana proti dezinformacím mohou být potřebné nástroje státu v digitálním světě.

„Bohužel nás ale ani pandemie neprobudila dostatečně a napříč dílčímu pokroku stát ani dnes nemá adekvátní systém, kapacity a strategii pro komunikaci v různých situacích. Česko v tom nyní dělá podobnou chybu jako předchozí vláda na Slovensku, která proces budování strategické komunikace rovněž nedotáhla, jelikož mu nevěnovala dostatečnou prioritu,“ přibližuje Víchová.

Podle Terezy Kráčmárové ze spolku Fakescape, která se zaměřuje na mediální gramotnost, zvýraznila pandemie slabiny české společnosti v oblasti odolnosti vůči dezinformacím a ukázala potřebu zlepšení mediální gramotnosti, důvěry ve věrohodné zdroje a efektivnější komunikace ze strany státu.

Jedním z garantů boje proti dezinformacím má být Odbor strategické komunikace státu, který vznikl v loňském roce a na veřejnosti za něj nejčastěji mluví plukovník Otakar Foltýn. Jeho kolega a ředitel odboru Oldřich Bruža pro Seznam Zprávy sděluje, že v poslední době zaznamenává v oblasti dezinformací stále častější využívání umělé inteligence.

„Jde o tvorbu obsahu, jako jsou videa, pozměněné obrázky, po možnosti vygenerovat obrovské množství komentářů od reálně působících uživatelů. Webům ruské propagandy se také již podařilo ovlivnit obsah v chatbotech umělé inteligence, kdy při odpovědích začaly nástroje jako ChatGPT používat ruské propagandistické zdroje,“ dodává Bruža.