Inspektor: Obce odmítají, aby do čela škol musely jmenovat vítěze konkurzů

V Hnojníku na Frýdecko-Místecku se starostka Dagmar Malíková rozhodla jmenovat ředitelem základní školy svého favorita, ačkoli konkurz vyhrál oblíbený pedagog Adam Gallus.

Rodiče požadují transparentní komunikaci a jmenování vítěze, protestují, vedení obce doručili petici s 300 podpisy. Na začátku prosince se ozvaly i děti. Na chodbě základní školy asi stovka žáků vyšších ročníků zvonila klíči, skandovala, ťukala a bouchala na dveře ředitelny.

V posledním díle podcastového pořadu Ve stínu jsme přinesli detaily celého jmenování. Včetně popisu průběhu podivné schůzky a zákulisního zapojení politika SPD.

Politizování výběrových řízení je spoluodpovědné za nižší zájem vhodných uchazečů o ředitelské posty.

Z výzkumu PAQ Research a Kalibro zpracovaného pro Učitele naživo vyplynulo, že kdyby se snížila administrativní zátěž, odstranilo politikaření z výběrového řízení a nastavila lepší podpora ze strany zřizovatele, usilovalo by o vedení škol o 25 % více zájemců.

Že i malá škola může být politickým kolbištěm ukázal příběh z moravskoslezského Hnojníku. O tom, jak se tato okolnost projevuje na fungování škol, mluvíme s ústředním školním inspektorem Tomášem Zatloukalem.

Výběrová komise vybere nejlepšího kandidáta, ale zřizovatel si může vybrat, koho jmenuje. Jaké je vůbec postavení komise?

Komise má vybrat nejlepšího kandidáta, což je zohledněno v jejím složení. Jsou tam zástupci zřizovatele, dané školy, školní inspekce, ale také tam mohou být personalisté, případně psychologové. Odborníci posoudí kvalitu uchazečů a sestaví pořadí. Doporučení ale není pro zřizovatele závazné.

Jak často se stává, že zřizovatel vybere někoho jiného než vítěze?

Zřizovatelé stále častěji respektují doporučení komise. V devíti z deseti případů jmenují výherce.

Nastavení komisí prošlo novelizací, přesto je jejich hlas pouze doporučující. Proč?

Novelizace byla motivována daty, která jsme poskytli ministerstvu školství po velké vlně rekonkurzů před několika málo lety. Posílila se odbornost komisí a Česká školní inspekce dostala kompetenci kromě svého zástupce navrhnout ještě další dva odborníky z oblasti vzdělávání. Když jsme o tom debatovali, tak se ukazovalo, že by bylo dobré, aby doporučení bylo více závazné. Ale varianta, že by zřizovatelé museli respektovat komisi, byla neprůchodná.

Odmítly ji samotné obce?

Ano. Pak byla kompromisní varianta. Pokud by zřizovatel nerespektoval výběrovou komisi, musel by vyhlásit nové výběrové řízení. Ani tato varianta neprošla.

Opět přes odpor samotných starostů a starostek?

Ano. Na druhou stranu z dat vidíme, že podíl jmenování z jiných než prvních pozic se výrazně snížil. Zřizovatelé tak odbornost komisí respektují a má to konkrétní pozitivní dopad.

Osobně jste pro to, aby bylo rozhodnutí komise závazné?

Kompromisní varianta by podle mě nezpůsobila žádný výrazný zásah do kompetencí. Naprostá většina zřizovatelů rozhodnutí komisí respektuje. Naopak, pokud zaznamenáme nějaké problémy, tak se týkají právě těch ředitelů vybraných z jiného než prvního místa.

Průměrně se na jedno ředitelské místo hlásí 2,5 uchazeče. Není to málo?

Velmi to záleží na zřizovateli. Pokud je aktivní, tak se hlásí vyšší množství vhodných kandidátů. A nejen aktivní v propagaci výběrového řízení, ale ve specifikaci, jakou školu vlastně chce mít. Je to přitom naprosto výjimečná věc.

Každý se může podívat na vyhlášené konkurzy a uvidí, jak málo zřizovatelů píše, že hledají ředitele školy, který bude naplňovat jejich vizi. Většinou pouze specifikují formální požadavky, součástí kterých je koncepce rozvoje školy. Ale rozvoje jakého, když ten zřizovatel svou vizi vůbec neformuluje.

Když ale zřizovatel takovou vizi představí, tak se mu hlásí daleko více uchazečů.

V případě Hnojníku se bavíme o mateřské a základní škole. Jsou tyto školy moc blízko politice? Protože motivovaní učitelé si mohou jednoduše říct, že jim spory se starostkou nebo starostou za to nestojí.

Je to velmi různorodé a nedá se jednoznačně říct, jestli to platí plošně. Máme 3500 zřizovatelů, kteří jsou velmi odlišní a s různými přístupy. Ale že je role zřizovatele ovlivněna politickými vlivy, to se stává. Nevyhneme se tomu, když obce vedou komunální politici a zároveň obce zřizují školy.

Je ve vztahu mezi zřizovatelem a základním školstvím něco, co je potřeba napravit?

Je to problém a hledají se způsoby, jak ten vztah přenastavit. Máme různé koncepty jako je společenství obcí, svazkové školy. Souvisí to ale spíše s ekonomicko-personálními a organizačními záležitostmi.

Z dat vidíme, že malé školy s třídami od 1. do 9. mají problém získat kvalifikované aprobované pedagogy, protože nedokáží zajistit úvazky a musí kombinovat hodiny. Nabídka nepovinných předmětů je také výrazně limitována, což má dopad na kvalitu vzdělávání.

Ministerstvo školství se snaží hledat způsob, jak organizaci vzdělávání zefektivnit, ale svazkové školy mohou vzniknout pouze tehdy, když se domluví zřizovatelé. A tam se ukazuje, že ta domluva není úplně jednoduchá.

Zřizovatelé jsou klíčoví, máme jich ale velmi mnoho. Nenajdeme v Evropě stát, který by měl z hlediska zřizovatelů tak atomizovaný vzdělávací systém.

Recept na to, jak zvýšit počet kvalitních uchazečů, je tak vlastně apel na zřizovatele? Promyslete si, jaké školy chcete, a co nejméně do nich politicky zasahujte?

Sdělte, jakou školu chcete a velmi úzce s tím ředitelem komunikujte. Zřizovatel má právo a kompetenci hodnotit ředitele, takže tam je velmi důležité, aby spolu pravidelně komunikovali, aby ten ředitel dostával od zřizovatele zpětnou vazbu.

Ředitel je klíčovým aktérem ve vzdělávání. Když je ředitel kvalitní, tak dokáže školu výrazně pozitivně posunout. Pokud je ředitel nekompetentní, tak přestože bude mít velmi šikovné učitele, tak oni sami nedokáží školu posunout.

Musíme vytvořit systém, který zajistí, aby si zřizovatelé vybírali připravené uchazeče, kteří pak budou schopni realizovat jejich vizi. Zřizovatelů máme hodně a starosta nemusí být vždy z oboru vzdělávání, nemusí tomu rozumět, ale má velké pravomoci. Je potřeba i jim dát podporu, aby věděli, jak mají s řediteli pracovat.

Zároveň když ředitel potřebuje podporu a pomoc, tak ji má v tom roztříštěném systému daleko. Je to úkol ministerstva školství, aby podporu ředitelům přiblížila.

Takže opět narážíme na příliš roztříštěný systém. To je ten největší problém?

Je to atomizace systému a velká míra decentralizace, která je obecně dobrá, ale v případě České republiky je abnormálně velká a způsobuje víc problémů než benefitů. Projevuje se tak, že ředitelé mají velmi širokou míru kompetencí, nesrovnatelnou s řediteli v jiných evropských zemích.

S tím souvisí i obrovská míra odpovědnosti zejména v personální, provozní a organizační oblasti. Mají pak výrazně méně času a prostoru pro pedagogické vedení školy.

Ředitele by mělo zajímat, co potřebují učitelé, jak probíhá výuka, jak se žákům daří dosahovat námi očekávaných výsledků. Nejen, kolik je jedniček, dvojek, trojek.

Jenže na to potřebuje čas, který věnuje tady výběrovému řízení na výměnu oken, tam zase aukci cen energií, potom řeší personální věci, zajišťuje úklid, stará se o školní jídelnu.