Článek
Pro Izraelku Goni Biranovou, která žije a studuje v Praze psychologii, je letošní 7. říjen „černou sobotou“ a zůstává především příběhem lidí. „Jsme malá komunita, všichni jsme propojení a všech se teror Hamásu nějak dotkl,“ říká Biranová v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Platí to i o ní, daleko od domova – mezi 1400 oběťmi je její zavražděná kamarádka Shahar, mezi 240 unesenými Hamásem je nejlepší kamarád jejího přítele. Je mu 26 let a o jeho dalším osudu neslyšel nikdo celý měsíc nic.
V Praze Biranová organizuje vzpomínkovou akci, která se koná dnes vpodvečer na Václavském náměstí s názvem Přiveďte je domů hned teď (Bring Them Home Now)!
Vedle vystavení portrétů unesených je v plánu i vizuální vystoupení s „rukojmími“ Hamásu – někteří účastníci budou mít spoutané ruce, pásku přes oči a budou potřísněni červenou barvou, která má symbolizovat krev obětí teroru.
Bezpečněji než v Německu
Konflikt Izraele a Hamásu se odráží i v ulicích evropských měst. Zejména v západních metropolích v uplynulých týdnech bouřily mohutné demonstrace na podporu Palestinců a explicitně proti Izraeli, který v sebeobraně vpadl do Gazy s cílem zničit Hamás. Pojí se s nimi i výpady vůči Izraelcům, a dokonce i vůči místním židovským obyvatelům. V Česku se po celý měsíc konají akce na podporu obou stran konfliktu. Na akci pořádné Federací židovských obcí na podporu Izraele minulý týden vystoupil i premiér Petr Fiala (ODS).
Expert o izraelských snahách o osvobození rukojmích:
„Víme, že v Gaze je 240 potenciálních rukojmích, nevíme však, kolik z nich je už po smrti, kteří z nich například zemřeli při izraelském bombardování, nevíme, jestli byl někdo z nich do Gazy odtažen nemocný nebo zraněný a krátce nato zemřel, ani to, kolik lidí zemřelo již v Izraeli, ale jejich těla dosud nebyla identifikována,“ uvedl v rozhovoru pro SZ britsko-izraelský bezpečnostní analytik Rob Geist Pinfold.
„V Česku se cítím bezpečně, určitě více než moji přátelé v Německu či ve Francii. Ale i já mám strach mluvit hebrejsky na ulici. Stačí, aby člověk narazil na jednoho extremistu, a mohou se stát hrozné věci. Napětí pociťuji,“ přiznává Goni Biranová.
Pražské setkání na připomínku unesených Izraelců v Gaze má proběhnout poklidně. „Budeme se držet, zpívat a modlit se. Je to už měsíc, ale bolest se nijak nezmírnila,“ říká Biranová.
O útoku se dozvěděla v sobotu 7. října nad ránem. Nejdříve si myslela, že jde o jednu z mnoha situací, kdy bojovníci Hamásu ostřelují izraelské území. O rozsahu útoku se dozvídala postupně ze zpráv.
„Znám mnoho z těch, kteří se účastnili hudebního festivalu Nova. Upřímně, kdybychom byli v Izraeli, je velmi pravděpodobné, že bychom tam byli taky,“ říká Izraelka. Neubrání se slzám, když mluví o videích, která záhy začala kolovat online, na nichž teroristé vraždí bezbranné civilisty.
Do Prahy přišla před necelými čtyřmi lety se svým přítelem, který na Univerzitě Karlově studuje medicínu. Volba na Česko padla prý díky spřízněnosti mezi oběma zeměmi i proto, že tu mladí lidé hledali podle svých slov uvolněnější život než doma.
Život ve válce
V sobotu 7. října nad ránem napadli teroristé z Hamásu Izrael přívalem raket, zároveň se jim podařilo proniknout na území židovského státu podzemními tunely i vzduchem. Poté rozpoutali vraždění – mužů, žen, starých lidí i dětí. Izraelské bezpečnostní složky byly zaskočeny. Zemřelo 1400 Izraelců, hlavně v kibucech v hraniční oblasti, a bezmála 200 lidí, včetně dětí, teroristé zavlekli do Gazy.
Hamás hrozil, Izraelce přesto útok překvapil
Přečtěte si rozhovor s expertkou Irenou Kalhousovou z pražského Herzlova centra pro izraelská studia:
Izrael reagoval silou – leteckými útoky i pozemní operací. Podle údajů úřadů ovládaných Hamásem zemřelo v Gaze 10 tisíc lidí. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu u příležitosti připomínky útoku v úterý uvedl, že cílem izraelské operace je dosáhnout dlouhodobé „odpovědnosti nad bezpečností“ v Gaze.
Goni Biranová říká, že s palestinskými civilisty soucítí. Vnímá je také jako oběti Hamásu, jenž se namísto správy země soustředí na teror. „Celý život žiju v realitě válečného konfliktu, takový je život v Izraeli, ale to neznamená, že jsem si na něj zvykla. Soucítím s palestinskými civilisty. Je to hrozné, ale zároveň nevím, jaká je jiná cesta než zničit Hamás. A to i pro Palestince, aby je nezatahoval do teroru, aby mohli žít lepší život,“ domnívá se studentka.
V Česku podle ní lidé rozlišují mezi „legitimní rezistencí“ a terorem proti civilistům. Napětí ale podle ní panuje na univerzitní půdě. „Znepokojuje mě, když lidé ospravedlňují Hamás a říkají, že Izrael si teror zasloužil. Nebo když spolužáci v pondělí po útoku přišli do školy s palestinskými vlajkami. Vnímám to jako podporu toho, co se nám stalo,“ dodává.
