Hrozí Jurský park? Riziko klonování je jinde, říká k oživení pravlků vědec

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přes 12 tisíc let se pravlci obrovští nevyskytovali v přírodě. Teď ale tři zdravá mláďata tohoto druhu pobíhají ve Spojených státech. Za průlomovým oživením pravěkých šelem, které mimo jiné lovily i mamuty, stojí americká společnost Colossal Biosciences.

Její vědci v souvislosti se „vzkříšením“ vyhynulého druhu zdůrazňují, že cílem jejich aktivit je záchrana ohrožených druhů, i když v malém počtu. To by podle reprodukčního biologa Josefa Fulky z Výzkumného ústavu živočišné výroby mohlo přispět i k větší variabilitě mezi jednotlivými druhy zvířat.

„Když nějakých zvířat zbývá malý počet, je to jako kdyby měla dcera děti se svým otcem. Genom si je příbuzný a to potom vede k různým odchylkám. Klonování a modifikace genomu by do toho ale vnesly větší rozmanitost, což bych asi i doporučoval, aby nedošlo k degeneraci,“ říká. V rozhovoru pro Seznam Zprávy pak zmiňuje možná rizika klonování i to, jestli by bylo možné „oživit“ pračlověka.

Společnosti Colossal Biosciences se podařilo přivést na svět tři mláďata pravlka obrovského. Jak velký průlom to je?

Za těmi samotnými klony je určitě spousta úsilí, detailnější publikaci jsem ale zatím nečetl. Ti vědci nicméně museli najít kosterní zbytky, z toho analyzovali genom – jak ten pravlk vypadal – a srovnali to s vlkem šedým. Následně v genomu vlka změnili 14 genů, které se lišily, a buňky následně použili jako při běžném klonování. Posun tam tedy je, ale spíše směrem k budoucnosti humánní medicíny a samotných technik. Promítne se to asi do možností, jak léčit nemoci.

Dá se podobný postup využít i k záchraně momentálně vymírajících druhů zvířat?

Pokud jsou ještě na světě a máme z nich buňky, tak v podstatě ani ne. Protože máme jejich genom a ta zvířata stále žijí. Pokud máme uložené tělní buňky od ohrožených zvířat někde v dusíku, tak tato metoda není příliš využitelná. V daném případě jde skutečně o druhy, které už nežijí. Ale co se těch ohrožených druhů týče, tam se zase můžeme bavit o větší variabilitě.

V jakém ohledu? Narážíte třeba na to, že by se vytvořením klonů například mrtvých nosorožců bílých mohla rozšířila „genetická paleta“?

V podstatě je to tak, samozřejmě v malém množství. Když nějakých zvířat zbývá malý počet, je to jako kdyby měla dcera děti se svým otcem. Genom si je příbuzný a to potom vede k různým odchylkám. Klonování a modifikace genomu by do toho ale vnesly právě tu větší rozmanitost, což bych asi i doporučoval, aby nedošlo k degeneraci.

My jsme se mimochodem o něco podobného snažili u koně Převalského. Ti koně se mezi sebou dlouhodobě páří – otec s dcerou, bratr se sestrou. A z toho důvodu jsou ti dnešní koně asi trochu jiní než ti původní, kteří tu pobíhali třeba před padesáti lety. Chtěli jsme proto z uložených zbytků kostí a kůže zjistit, jak vypadal ten původní a porovnat ho se současným, kterého bychom případně modifikovali přes buňky a použili je ke klonování toho „skutečného“ koně Převalského. Nezískali jsme na to ale peníze.

Jak vás tak poslouchám, zní to vlastně spásně – návrat k původním druhům, větší rozmanitost, možnost oživit vyhynulá zvířata. Teď bych ale přešla k rizikům. Nehrozí například, že si tímto způsobem vytvoříme například invazní druhy, které pak poškodí okolní přírodu?

Toho se upřímně malinko obávám. Vývoj běží dopředu sám, v přírodě je ale vše pozvolné. A my se teď snažíme nějakým zlomem do toho procesu vnést něco nového, co tam ale vlastně úplně nepatří. A v tom doopravdy vidím potenciální nebezpečí.

Lidská činnost samozřejmě vede k tomu, že některé druhy mizí, ale měli bychom vyvinout i snahu, abychom tomu zamezili. Spíš než přivádět zpět k životu mamuta nebo pravlka by bylo dobré zaměřit se právě na druhy jako je třeba nosorožec bílý, kůň Převalského ale také původní plemena skotu.

Klonování ale přináší i etické otázky. Když například naklonujeme druh, který vymírá kvůli úbytku přirozeného prostředí, nevystavujeme ho vlastně horšímu osudu?

To si úplně nemyslím, ale samozřejmě je nutné vnímat i další stránky. Kupříkladu není možné říct si, že v českých lesích pobíhali medvědi, a tak jich tam vpustíme tisíce. U všeho je potřeba přemýšlet a tady to není jinak.

Další věcí z pohledu etiky je pak samozřejmě klonování lidí, to dělat nemůžete. Když došlo k naklonování ovce Dolly, objevovaly se vize, že je teď možné dělat to samé se Saddámem Husajnem a dalšími diktátory. To ale byly spíše fantazie. Postupem času se totiž ukázalo, že věda má v tomto ohledu vyšší ambice – třeba směrem k nemocem, jak jsem už zmínil.

Říkáte, že klonovat lidi se nesmí, nicméně jen ze zvědavosti – šlo by podle vás naklonovat předchůdce lidí?

Tak teoreticky to možné je. Musíte si ale uvědomit, že i kdyby se vám podařilo vytvořit to embryo, muselo by se přenést do dělohy reálné ženy. Ta by ho pak také musela odnosit a následně to dítě porodit. A to už je něco, co si úplně představit nedokážu.

Je stále nutné, aby byla samička, která klon nosí, příbuzná klonovanému druhu? Nebo už to dnes umíme obejít?

Existují určité kličky, ale obecně to musí být příbuzný druh. Známe případy, kdy třeba ovce porodila kozu, takže nějaké techniky už máme, ale stále potřebujeme, aby si ti zástupci byli podobní.

Takže pokud bych chtěla klonovat dinosaury, stačila by mi k tomu slepice?

Těžko říct, tohle si úplně představit nedokážu.

Klonování dinosaurů, potažmo Jurský park, se tedy nekoná.

Slovy Jamese Bonda – nikdy neříkejte nikdy. Ale v současné době mi to přijde doopravdy nepravděpodobné.

Pojďme tedy k něčemu reálnějšímu. Jak samotný proces klonování probíhá a co je na něm nejnáročnější?

Klonování je především o citu. Moje dcera třeba klonuje myši, to já bych nedokázal, protože jsou na mě už těžké. Musíte umět rozeznat tisícinu vteřiny od setiny vteřiny. Nejprve ale musíte najít jedince a vypěstovat buňky. Pak získáte vejce a do jeho jádra pak přenášíte genetické informace z buněk. Embryo se pak vyvíjí asi pět dní, následně hledáte příjemce.

Samotné klonování je otázkou hodiny, dvou, ale celý ten proces je otázkou týdnů, spíše měsíců. Nejnáročnější je ale určitě sehnat peníze a také lidi. Klonování je hlavně o citu a talentu, potřebujete na to skutečně elitu, nemůže to dělat kdejaký čudla.