„Profackujte je. Za krabku cigaret.“ Exkurze dětí v pasťáku má policejní dohru

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve výchovném ústavu ve Višňovém u Znojma se letos 22. září odehrály podle několika svědectví události, které překonávají i ty nejhorší představy o tom, co se v zařízeních tohoto typu děje.

„Pan učitel nám řekl, že je potřeba vystrašit kluky z nějakého domova, kteří dělají bordel. Že je nemáme moc bít, ale použít přiměřené násilí. Prostě jim vysvětlit, aby poslouchali, chovali se slušně, jinak že dopadnou jako my,“ vypráví učeň ze třídy zedníků.

Toho dne přivezli do ústavu ve Višňovém skupinku dětí ze Střediska výchovné péče z Moravského Krumlova. Děti mezi osmi a třinácti lety přivedli do učebny v přízemí, kde sedělo pět učňů – čtyři z nich mají trestní minulost a soudem nařízenou ochrannou výchovu. Organizátoři výletu tvrdí, že šlo o jakousi exkurzi. Na příkladu starších učňů chtěli prý dětem ukázat, jak by mohly dopadnout, kdyby se nepolepšily.

Popis dalších událostí je drsný, ale reportéři mají v rukou svědectví tří očitých svědků-učňů, kteří byli ve třídě a na plnění výše uvedených „instrukcí“ se podíleli. Redakce má také audio záznamy hovorů zevnitř višňovského ústavu, které byly pořízeny krátce po návštěvě z Moravského Krumlova – také z nich plynou svědectví, že proti menším dětem bylo použito násilí, a to s vědomím učitelů.

„Toho největšího, který zlobí nejvíc, jsme měli vzít a profackovat. A za to strašení jsme měli slíbenou krabku cigár,“ říká už citovaný učeň.

Případ už také prověřuje policie, protože kvůli podezření ze řízené šikany bylo podáno trestní oznámení.

Svědectví učňů ze zednické třídy, kteří události z 22. září popisují, získala redakce od každého zvlášť. Reportér s nimi mluvil odděleně, vzájemně o svých svědectvích nevěděli, ale popis událostí se shoduje.

„Učitelé otevřeli dveře třídy, těm dětem řekli: ‚Jděte dovnitř,‘ pak odešli a zavřeli za sebou dveře zvenčí. Byli jsme tam sami a pro nás to byl jasný signál,“ říká jeden ze svědků, který už není v ústavu a žije momentálně na ubytovně v Brně.

„Nejdřív jsme na ty borce křičeli. Vulgarity. Nadávali jsme jim. Říkali jsme jim, že se nemají chovat tak, aby neskončili jako my v pasťáku. Děti začaly hned brečet, bály se,“ vypráví druhý a také už bývalý učeň žijící nyní v bytě v centru Brna.

V ústavu, jak se zjistilo při ověřování výpovědí, měl pověst bitkaře. „Chtěly ze třídy utéct, ale nešlo to, protože někdo zvenku držel dveře, nebo bylo zamčeno, nevím,“ vzpomíná na události staré přes dva měsíce. A pak popisuje, jak se na „lekci“ sám podílel.

„Byl tam takový menší, silnější, tlustý. Toho jsem chytil, on mi začal brečet. Jsem mu říkal: ‚Neřvi.‘ Chytil jsem ho takhle zezadu,“ a ukazuje reportérovi, jak chlapci za zády zkroutil ruce. „Ještě jsem viděl, jak vedle ten malý brečí. Ti malí se začali lepit k tomu velkému. Další kluk ležel na zemi, spadl u umyvadla. Jestli ho někdo skopnul, to nevím.“

Že malé děti z Moravského Krumlova ten den ve Višňovém u zedníků byli, potvrzuje i ředitel višňovského ústavu Vladislav Popelka.

Sám řekl, že šlo o exkurzi, a jeho věty naznačují, že podobné návštěvy jako ta z 22. září patří podle něho k běžným metodám, jak děti s poruchami chování vychovávat. Takových návštěv mají prý ve Višňovém hodně a v principu jde podle ředitele o to, menším dětem ukázat, jak a kde můžou skončit.

„To je prevence. Aby si uvědomily, pokud mají fungující rodiny, jaké štěstí mají,“ vysvětluje ředitel výchovného ústavu.

Na rozdíl od svědků ze zednické třídy však ředitel tvrdí, že se 22. září nic neobvyklého nestalo. Ač u toho osobně nebyl, tvrdí, že během exkurze byly děti pod dozorem učitelů. Ale potvrzuje, že malé děti po návštěvě v zednické třídě plakaly, podle ředitelových informací to bylo z vylekání.

„S dětmi byl po celou dobu náš a jejich pedagog. Dětem ukázali ústav, vysvětlili, jak to tu chodí a pak otevřeli dveře do třídy zedníků. Někdo z těch našich čertů tam měl něco zařvat, děcka se rozbrečela a exkurze končila,“ popisuje Vladislav Popelka svou verzi.

V řadě věcí není se svědectvím tří učňů ani s dalšími svědky v rozporu. I jeden z jeho podřízených reportérům řekl, že viděl, jak malé plačící děti odcházejí ze zednické třídy.

„Plakaly. Uvnitř jsem nebyl, ale když ze třídy vycházely, viděl jsem je,“ říká pedagog ústavu, který byl celou situací otřesen. Ředitelovu verzi však v důležitém ohledu zpochybňuje: „S dětmi ve třídě žádný pedagog nebyl, to vím.“

Výchovná lekce v zednické třídě netrvala podle silnější části účastníků dlouho, tak dvě, tři minuty. Svědectví učňů se shodují, že nejtvrdší při ní byly facky a kopance.

„Byla to rychlovka. Tu-du-du-du a utekli,“ shrnuje – s úsměvem – jeden z nich. „Naši na ně naskákali, bili je. Jeden z nás tam skočil na toho největšího a praštil ho. Dostal tak dvě facky do obličeje.“ Byly to velké rány? „Spíš střední. No, možná větší než střední,“ dodává s upřesněním, že „obtisk na tváři napadenému dítěti nezůstal“.

Dětem z Moravského Krumlova se pak s pláčem podařilo utéct na chodbu, kde podle učňů čekali učitelé. „Na chodbě jsme se s nimi měli rozloučit a učitelé si je odvedli. To byl konec,“ uvádí učeň.

Svědkové se shodli, že pak dostali slíbenou odměnu, dokonce se shodují i na značce cigaret. „Startky s filtrem. Jedna krabička pro všechny.“

Navzdory svědectvím, která mu reportér předložil, trvá ředitel ústavu ve Višňovém Vladislav Popelka na tom, že se vlastně nic nestalo. Říká, že učňové, kteří promluvili, si vymýšlejí.

„O tom, že by byly ve třídě děti samy, nevím. Co jsem byl já oficiálně informován, k násilí tam nedošlo, nikdo nebyl zraněný. A to jsem viděl, protože ty děti jsem potkal, když odcházely z ústavu, a řekly, že se sem nikdy nechtějí dostat. Takže účel, proč jsme dělali ty exkurze, to splnilo,“ vrací se ke svým metodám ředitel Popelka.

Z dalších odpovědí na otázky reportérů plyne, že informace o návštěvě ze 22. září má však zprostředkované od pedagogů, učňů se osobně neptal.

„Proč bych se ptal našich dětí? Na to mám odborné pedagogy, psychology. Ti provádějí šetření. Nezávislé,“ říká reportérovi a nepřímo vysvětluje, proč se sám učňů na nic neptal.

„Vy věříte, že někoho zmlátili? Jsou to sérioví pachatelé trestné činnosti. Oni mají rozsudky. Jejich výpovědní hodnota je nula, mluví, jak se jim to hodí,“ objasňuje svůj vztah k mládeži, kterou vychovává.

Zároveň naznačuje, že v této chvíli je pro něj případ vyřešen. „Víte, co je presumpce neviny? Když věc šetří policie, já musím počkat na závěry policie,“ hájí ředitel svůj postup.

Druhý z organizátorů výchovné exkurze pak mlčí. Vedoucí moravskokrumlovského Střediska výchovné péče Pavel Psota potvrdil, že děti do Višňového přivezl a říká, že v době jejich pobytu ve třídě byl s ředitelem.

Při osobní schůzce reportérovi Seznam Zpráv sdělil, že na jeho otázky nebude odpovídat. Nebylo tedy možné ho s výpověďmi svědků konfrontovat. Například s jejich tvrzením, že u návštěvy ve třídě ve skutečnosti byl. Že i on ke strašení instruoval. A že po návštěvě dal učňům krabičku startek jako honorář. Neznáme také, jaký měl důvod s dětmi ústav ve Višňovém navštívit.

Sdílnější nebyl ani jeho nadřízený, ředitel Střediska výchovné péče Jan Košíček. „Obraťte se na zřizovatele, tedy na ministerstvo školství,“ sdělil reportérovi a položil telefon.

Jejich mlčení znemožnilo redakci i plán pohovořit s dětskými účastníky exkurze nebo s jejich rodiči.

Podle výpovědi učňů a jednoho z učitelů ve Višňovém se „strašení“ podobné tomu ze 22. září neuskutečnilo v ústavu poprvé.

„To se dělo několikrát do roka. Bývalo to ostřejší. Děti musely klečet. Jeden kluk třeba flusnul na zem a ony to musely slíznout,“ popisuje v brněnském bytě vlastní zkušenost už citovaný učeň-bitkař. Další dva spolužáci tuto historku potvrzují, ale znají ji pouze z vyprávění, když se o tom mezi chovanci mluvilo.

Jak plyne ze získaných svědectví višnovských pedagogů, o exkurzi se hovořilo i mezi zaměstnanci ústavu, některé také zasáhl pláč dětí, který ten den viděli a slyšeli.

„Za mé éry se to stalo několikrát. Tehdy se to až tak neřešilo, protože nikdo předtím neviděl vylézt ze třídy plačící děti. Tentokrát to několik z nás vidělo nebo slyšelo, takže ve sborovně jsme o tom pak docela diskutovali a vyptávali se svěřenců. Nikoho z nás předtím nenapadlo, že by toho byl někdo z vedení vůbec schopen,“ popsal Seznam Zprávám jeden z učitelů s tím, že učňové se i chlubili tím, že mohou někoho „zmasakrovat“, že to mají dokonce povolené.

Další z kolegů uvedl, že to, co se stalo 22. září, „bylo už přes čáru“. „To jsou děcka normálně z rodin. Kdyby se jich někdo zeptal a ony přiznaly, že je u nás zmlátili, je to na ostudu,“ svěřil se na nahrávce pořízené jedním z pedagogů bezprostředně po události.

Policie na dotaz k případu přes krajskou policejní mluvčí Petru Ledabylovou odpověděla, že případ je momentálně ve fázi prověřování.

Seznam Zprávy zjistily, že žáci výchovného ústavu už vypovídali, ale tvrdí, že o fyzickém mlácení pomlčeli. „Jste se zbláznil? Ve třídě jsme se dohodli, že o fackách a bití neřekneme. Sami jsme nechtěli mít problémy a policajti by stejně nic nevyřešili,“ říká jeden z citovaných svědků, který v ústavu stále pobývá, a během rozhovoru zdůrazňuje přirozenou nedůvěru k uniformám.

Případ budeme i nadále sledovat.