Expert na terorismus: Hamás nyní v podstatě vyhrál

Pozemní operace v Pásmu Gazy by přinesla ohromné množství ztrát na obou stranách, říká politolog Josef Kraus, který vedl terénní výzkumy v konfliktních oblastech Blízkého a Středního východu. Vědecky se zaměřuje na problematiku terorismu nebo náboženského radikalismu.

Kraus v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, proč je palestinský útok tak úspěšný a jaké trumfy v rukou má naopak izraelská armáda.

Po zahájení palestinské ofenzivy se nabídlo srovnání s útokem Ruska na Ukrajinu. Dává smysl, aby Západ vojensky podpořil Izrael například dodávkou zbraní?

To určitě není něco, co by bylo potřeba, a to z prostého důvodu: Izrael je v tomto konfliktu ten silnější, lépe vybavený a lépe připravený. V případě rusko-ukrajinského konfliktu naprosto regulérně podporujeme slabší stranu, která je na té podpoře výrazně závislá. Izrael má vojenské kapacity na to, aby byl schopen útoku reálně čelit a vést odvetná opatření. Jeho kapacity jsou dramaticky vyšší než kapacity Hamásu nebo Palestinského islámského džihádu. Takže to srovnání nefunguje.

Skutečný problém ale bude, že tyto kapacity Izraeli nakonec nepomůžou k tomu, aby neměl velké množství obětí z řad vlastních vojáků. Pokud opravdu fyzicky vstoupí do Gazy, tak počet obětí bude dramaticky vyšší než v tuto chvíli, kdy dochází jenom k ostřelování zdálky.

Hamás v tuto chvíli v podstatě vyhrál, protože podnikl bezprecedentní útok, který byl neskutečně úspěšný a i když teď bude čelit značným odvetným opatřením ze strany Izraele, tak tohle je úspěch, který mu nikdo neodpáře. A jakékoliv další oběti Hamásu nebo civilních Palestinců dokáží velice dobře politicky využít.

Mohou vůbec Palestinci držet nějaká území osídlená Židy? Mohou vést něco na způsob pravidelné války?

Já si to nedovedu představit. Izraelská armáda patří naprosto bezesporu mezi největší, nejsilnější, nejlépe vyzbrojené i nejlépe vycvičené ozbrojené síly v celé oblasti, velice těžko bychom hledali nějakou konkurenci. A právě to je také důvod k tomu, jakou taktiku druhá strana využívá, neboť logicky není nikdy schopna postavit takovou ozbrojenou sílu.

Ten konflikt nevypadá jako třeba současná válka na Ukrajině, že se střetnou dvě klasické armády na nějaké frontové linii a dochází k ostřelování, k výpadům, tankovým soubojům, leteckým soubojům. Takhle si to vůbec nemůžeme představit.

A jak tedy?

Hamás využívá především taktiku ‚hit and run‘. Udeří, stáhne se, čeká. Bude se snažit vtáhnout izraelské síly do nějaké pasti nebo přímo do Gazy, což bude velice nepříjemný způsob boje, pokud tam Izraelci skutečně po zemi vtrhnou.

Palestinci nemají příliš přístup k těžké vojenské technice a fungují spíše na úrovni nějakých komand, malých skupinek osob vybavených palnými zbraněmi. Jediné, co mají navíc, je ta reálná dělostřelecká podpora, protože disponují raketami, které si zčásti vyrábí sami, zčásti jsou tam velice pravděpodobně dováženy odjinud.

Jakou podobu má izraelská protiofenziva? Jsou to především letecké útoky?

Izrael využívá to, co je jeho hlavní důležitou silou, to znamená technologickou převahu. Ta spočívá v tom, že kontroluje nebe, má výborné možnosti rekognoskace terénu, má k dispozici satelitní techniku, drony a další věci, takže toho logicky chce využít. Z jeho pozice má smysl se s Palestinci v Gaze nebo s Hamásem utkávat spíše na dálku.

Nebudou ve velké míře riskovat životy vlastních vojáků, pokud mohou na dálku ostřelovat a relativně efektivně tak likvidovat nepřítele.

A co se stane, pokud se odhodlají vkročit do Gazy?

Kdyby se skutečně rozhodli (a já si pořád myslím, že na to spíš nedojde) vlézt fyzicky do Gazy, tak v tu chvíli se stírají rozdíly mezi extrémně vybavenou a silnou izraelskou armádou a palestinským Hamásem, který operuje na úrovni jednotlivých družstev s lehkými palnými zbraněmi.

V tu chvíli budou Izraelci donuceni bojovat stejným stylem proti podobnému protivníkovi a reálně se bude jednat o gerilový boj. V městské zástavbě budou muset čistit jednotlivé čtvrti, ulice, domy a byty. To jsou vlastně všechno věci, které už budou záviset na pěchotě. Tam Izrael jednak ztrácí výhodu technologické a jiné převahy, a zadruhé to s sebou ponese ohromné množství lidských ztrát, a to na obou stranách.

Proč mají izraelské útoky tolik civilních obětí mezi Palestinci? Je to pouze tím, že Hamás využívá civilní objekty, nebo je to zároveň záměr izraelské armády?

Hamás využívá civilní objekty, ono to v podstatě v Gaze ani jinak nelze. Je to velice hustě zastavěné místo, je to jedno velké, husté město. Je logické, že pokud jsou tam ti bojovníci umístění, tak jsou uvnitř městské zástavby. Pokud dochází třeba k plošnému bombardování, tak to logicky dopadá i na civilní cíle.

A potom je to také osvědčená taktika ukrývat bojovníky a provádět výpady z čistě civilních objektů. Ty na sebe potom přitáhnou pozornost dělostřelecké, raketové nebo letecké palby. To s sebou nese velké množství vedlejších ztrát, takže trpí především civilní obyvatelstvo. Žijí tam dva miliony lidí, které není možné přemístit do bezpečí. Nutně budou součástí vojenské operace a povede to k lidským ztrátám.

Není ale zároveň teror vůči civilnímu obyvatelstvu součástí izraelské strategie?

Ono to jde výrazně proti zájmu státu Izrael. Jestliže teď za něco Izrael bude kritizován v případě těch odvetných opatření, tak to nebude za to, že se brání, nebo že provádí odvetu. To všichni naprosto jasně chápou po tom excesívním útoku. Ale bude velice pravděpodobně kritizován za množství civilních ztrát, které s sebou ten útok ponese.

To je naopak taktika Hamásu, vztáhnout to na ten národ. Na palestinské straně začne zase umírat v důsledku vojenských operací velké množství civilního obyvatelstva, což přinese mezinárodní rozhořčení a Hamásu to paradoxně přinese body. Izrael začne velice rychle čelit intenzivní mezinárodní kritice, takže civilní oběti Hamás tolik nebolí, civilní oběti budou bolet velice intenzivně stát Izrael. Jenže moc nemá, jak se tomu vyhnout.

Vraťme se ještě k sobotnímu útoku. Proč byl tak výrazně úspěšnější než v minulosti? Podařilo se ho utajit díky tomu, že Hamás upustil od sofistikovanější techniky, konkrétně mobilních telefonů?

Začal bych od konce. To, co zmiňujete, už je v tuto chvíli standard, protože v podstatě jakákoliv elektronická komunikace může být zachycena, může být dešifrována, může být prolomena, může být odposlouchávána. Izraelci v tomto patří mezi světovou špičku. Tohle je tedy modus operandi, který běží už delší dobu a představuje naprosto minimální základ toho, aby se taková operace okamžitě neprovalila a byla úspěšná.

Co bylo tedy tentokrát jinak?

Jednou z příčin úspěchu je ignorace ze strany izraelských bezpečnostních sil. Zároveň je vidět, že ten útok byl masivní, sofistikovaný, docházelo ke koordinaci jednotlivých bojových sil. Docházelo jak k použití člunů, tak jakýchsi provizorních rogal a letadélek pro překonání vzdálenosti, v podstatě se jednalo o paravýsadek na izraelské území.

To jsou relativně nové věci a je vidět, že izraelský bezpečnostní aparát s tím nepočítal a nedokázal na to správně zareagovat. Zcela zřejmě ta operace byla velice dlouho plánovaná, protože takovou věc nedokážete vytvořit během jedné noci. Tohle jsou měsíce a měsíce příprav, práce a především koordinovanosti.

Jak konkrétně tedy útok vypadal?

Oproti několika osamělým vlkům s nožem se najednou bavíme o stovkách lidí, kteří byli schopni proniknout na izraelské teritorium, doteď ještě operují a vytváří problémy. To je něco, co se neskutečně obtížně koordinuje a čeho doposud Hamás nebo jiné skupiny nebyly v takovém rozsahu schopné. Nyní vidíme, že toho nějak schopné jsou.

Zároveň zjevně dochází ke spolupráci mezi jednotlivými skupinami. Není to pouze Hamás, ale například i Palestinský islámský džihád, který delší dobu stál spíše bokem a tvořil konkurenční skupinu vůči Hamásu. Najednou je schopen participovat a koordinovat se na takovém útoku.

Jak velké jednotky a za použití jakých zbraní zaútočily? Čím naopak odpověděl Izrael?

Palestinský útok začal něčím, co bychom mohli nazvat dělostřeleckou přípravou, to znamená odpalováním velkého množství raket na izraelské teritorium. To není něco, s čím by Izraelci úplně nepočítali, k takovýmhle incidentům tam dochází relativně často, byť v tomto případě to byl ojediněle masivní útok. Izraelská protiraketová obrana je nicméně schopna docela účinně těmhle útokům vzdorovat.

S čím nikdo nepočítal, to je ten reálný výsadek lidské síly provedený prostřednictvím rogal a improvizovaných letadýlek, vylodění a překonávání hranice dalšími způsoby. A to v takovém rozsahu, na který izraelský bezpečnostní aparát nebyl připraven.

Modus operandi do této doby bylo několik lidí, kteří projeli autem nějakým checkpointem, dostali se na izraelské teritorium, vytáhli nůž nebo palnou zbraň a začali kolem sebe střílet do té doby, než je bezpečnostní sbor zlikvidoval. Tady ale máme několik set lidí, kteří taktikou speciálních sil, klidně to tak můžeme nazvat, nebo paravýsadkem, se dostali na to území a začali likvidovat vojenské checkpointy, základny, napadat policejní stanice. Ale potom také za pomoci neselektivního výběru střílet do civilního obyvatelstva. Zjevně to způsobilo takový zmatek, že izraelské bezpečnostní síly nebo vůbec IDF, armáda, nebyla schopná dostatečně rychle zareagovat.

Jak je možné, že izraelští vojáci i přes lepší výzbroj nedokázali útoku vzdorovat a dali se na útěk?

To teritorium je z velké části střeženo vojáky základní povinné služby bez velkých zkušeností. A najednou jsou postaveni před nepřítele, s nímž vlastně vůbec nepočítají, takže není až takové překvapení, že celá řada těch checkpointů nebyla schopna vzdorovat.

To, že došlo k obsazení několika vojenských základen, ukořistění těžké techniky, to už je hodně překvapující. A co je vlastně to nejvíce překvapující na tom všem, je ta velice dlouhá reakční doba izraelské armády. Izraelci tohle budou vyšetřovat a řešit velice důkladně.

Souhlasíte s tvrzením, že izraelská armáda chránila osadníky na úkor zabezpečení ostatních obyvatel?

Tady je nutné to vnímat v širším kontextu současné izraelské politiky, která trpí celou řadou problémů. Už měsíce jsou tam masivní protivládní demonstrace, které chtějí zabránit úpravám soudnictví, respektive bránit jeho nezávislost. Do toho současný premiér Netanjahu řeší ohromné množství problémů se svojí vlastní osobou, hrozí mu kriminalizace jeho jednotlivých historických kroků. Do toho tam mají vládu sestavenou na základě voleb, které dopadly jakýmsi patem, a jedinou možnou alternativou pro Netanjahua, jak sestavit vládu, je přizvat do ní radikály či extremisty, kteří zase, řekněme si upřímně, nejsou úplně kompetentní tu zemi spravovat.

To všechno dohromady způsobilo, že vláda začala odvádět pozornost od vlastních vnitřních problémů tím, že začala mnohem více rozvíjet osadnictví na Západním břehu. Nově budovaným osadám je ale třeba zajistit bezpečnost. Na to se izraelský bezpečnostní systém zaměřoval v podstatě poslední rok. Můžeme z toho vyvozovat, že naopak pustil ze zřetele jiné části země nebo jiné problémy, které by mohly nastat, to znamená vnější bezpečnost proti nepříteli typu Hizballáhu z Libanonu, anebo právě z Pásma Gazy.

Když mluvíte o nekompetenci některých politiků, myslíte tím ministra národní bezpečnosti Ben Gvira z krajně pravicové Židovské síly?

Není to jenom záležitost pouze tohoto rezortu. Vláda především tlačila agendu, která vychází z její politické orientace, kterou úplně v pohodě můžeme nazvat pravicově radikální. Tyto krajně pravicové strany mají jako naprosto klíčový bod svého programu rozšiřování těch osad směrem na Západní břeh. Tomu izraelská vláda a izraelská politika primárně věnovala posledních několik měsíců.

Už začínají na veřejnost prosakovat různé informace o tom, že bezpečnostní aparát v Izraeli byl varován. Že nejvyšší politické osoby v zemi měly informaci třeba ze zahraničí, od Egypta nebo odjinud, že může dojít k nějakému incidentu. Ale ty informace byly zcela zjevně ignorovány nebo špatně vyhodnocovány.