Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Takový šok většina lidí do té doby nezažila. Ze dne na den zákaz chození ven, většina prací se, chtě nechtě, přesunula do online světa a mnoho lidí zažilo nový standard: porady přes aplikace, nutnost vše, co jde, vyřídit online. Přizpůsobit se samozřejmě musely i úřady, vláda nebo městské firmy. Bylo zkrátka potřeba rychle reagovat.
„Já na tu dobu kromě toho covidu vzpomínám vlastně velmi pozitivně. Všem byl jasný společný cíl, za kterým šla celá veřejná správa a samospráva a koneckonců i všichni občané. A najednou úplně zmizel nějaký resortismus, obavy z toho, zda můžu, nebo nemůžu něco poslat kolegům z jiného úřadu, najednou jako kdyby nikdo nehledal důvody, proč něco nejde, ale všichni hledali cesty, jak to udělat,“ říká Benedikt Kotmel z pražské městské firmy OICT, který je v současné době pověřen vedením Úseku produktového řízení a v době covidu ve firmě vedl datovou platformu Golemio.
Efektivita byla neuvěřitelná
Jeho tým tehdy stál mimo jiné za rychlým zrodem webu covid.praha.eu, který umožňoval vyhledávat odběrová místa a ušetřil Pražanům mnoho času a stresu. Z kanceláře plné ajťáků se ze dne na den dostal do světa, kde spolu komunikovali lidé z armády, hygiena, velká města, malé obce, malé firmy nebo velcí dodavatelé.
Všichni potřebovali „řešit covid“. Hned.
„Najednou se nebavil jenom náměstek s náměstkem, ministr s ministrem, ale na jednom jednání seděl ministr, primátor, plukovník a náš datový analytik a bylo to neuvěřitelně efektivní. Pro mě to byla ukázka toho, jak by mohl stát fungovat, kdyby měl skutečně průbojné a jasné směřování. Bez ohledu, jak to vypadalo navenek, ta efektivita byla na poměry veřejné správy neuvěřitelná,“ popisuje Kotmel.
Po prvních měsících a několika vlnách pandemie přišla pro mnohé spása v podobě očkování. Ministerstvo zdravotnictví spolu s dobrovolníky z Česko.Digital rychle vyvinulo a nasadilo informační web covid.gov.cz a rezervační systém pro očkování, který i přes počáteční problémy dokázal zvládnout registraci milionů občanů. S ním přišla i nutnost certifikátu nutného například pro možnost vycestovat ze země. A aplikace Tečka.
„V této době a období po ní byl zvýšený zájem o digitální státní produkty v podstatě plošný. Z našeho pohledu bylo zásadní využití aplikace Tečka/Čtečka, kde se jak veřejnost, tak úřady seznámily s konceptem offline uložení skutečností na zařízení uživatele, což například připravilo cestu pro dnešní eDoklady,“ vysvětluje Martin Mesršmíd, ředitel Digitální a informační agentury (DIA).
Tečku mělo v jednu chvíli nainstalovanou až 7 milionů lidí, mnozí ji využívali jako „vstupenku“ při cestování nebo v restauraci, kdy aplikací prokazovali, že jsou očkovaní. Po ústupu viru lidem aplikace přestala dávat smysl, Ministerstvo zdravotnictví tehdy avizovalo, že chystá její vylepšení a má být obdobou elektronické karty pacienta. Trvalo to více než dva roky, až loni v březnu Tečku nahradila EZKarta. Její nové funkce Seznam Zprávy popsaly v prosinci, v mobilu ji má stále staženo několik milionů lidí.
Pandemie covidu tedy působila jako jakýsi katalyzátor digitální transformace státní správy – co by běžně trvalo roky, muselo být implementováno během měsíců. Česko podle expertů zaznamenalo výrazný pokrok rovnou v několika oblastech.
K revoluci došlo zejména v oblasti elektronické komunikace s úřady. Počet aktivních datových schránek vzrostl během pandemie o více než 30 %, občané si začali zvykat na elektronická podání místo osobních návštěv.
Vzorem byla Plzeň
„Dnes mnoho Čechů považuje za samozřejmost odeslat daňové přiznání online nebo řešit změnu trvalého bydliště bez návštěvy úřadu,“ tvrdí Alexander Bruna, ředitel společnosti Elevaty.ai, který pomáhá firmám inovovat pomocí AI.
Možná nejdůležitějším trvalým posunem je podle něj zvýšená digitální gramotnost na obou stranách – jak u občanů, tak u úředníků.
„Například senioři, kteří byli během pandemie nuceni naučit se používat online nástroje pro komunikaci s rodinou, nyní často využívají tyto dovednosti i pro komunikaci s úřady. Úředníci zase získali nové kompetence v digitálním světě, což zefektivňuje jejich práci,“ říká Bruna.
Tyto změny vedou k měřitelným výsledkům: podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) mezi lety 2019 a 2022, kdy ČSÚ tuto metriku měřil, vzrostl podíl občanů využívajících elektronickou komunikaci s úřady takřka o čtvrtinu. Zvýšilo se také například používání e-receptů, které je na přibližně 150 procentech než v době před pandemií.
„Spousta lidí si to vyzkoušelo, protože to bylo nutné, a už u toho zůstali,“ míní Kotmel.
Na regionální úrovni vynikly zejména kraje a města, které již před pandemií investovaly do digitalizace. Kromě zmiňované Prahy například Jihomoravský kraj a město Brno, které nabídly občanům kompletní online portály pro přístup ke službám během uzávěr.
„Tyto municipality dokázaly rychle adaptovat existující infrastrukturu na nové požadavky, což potvrzuje, že dlouhodobé investice do digitalizace se v krizových situacích vyplácí,“ míní Bruna.
Zajímavé jsou příklady regionálních projektů, které se staly inspirací pro celostátní řešení. Například online rezervační systém na testování vyvinutý Olomouckým krajem byl později adaptován i dalšími regiony, a některé jeho principy se promítly do designu národního očkovacího systému.
Podobně se systém Portál občana města Plzně stal vzorem pro modernizaci celostátního Portálu občana díky svému intuitivnímu rozhraní a širokému spektru služeb.
Experti chválí také systém datových schránek, který fungoval jako páteřní komunikační kanál mezi občany, firmami a úřady, prokázal svou spolehlivost i při násobném nárůstu zátěže. Zatímco mnohé systémy kolabovaly, datové schránky podle statistik České pošty zvládly zpracovat až o 60 % více zpráv bez výpadků, což umožnilo nepřerušené fungování kritické komunikace.
Přes nesporný pokrok v posledních letech ale zůstávají v českém e-Governmentu zásadní nedostatky a nikdo se moc neraduje, když slyší v jedné větě „stát“ a „digitalizace“.
Jedním z hlavních problémů je roztříštěnost systémů. Jednotlivé registry a databáze často fungují jako izolované ostrovy – například stavební úřad nemá přímý přístup k datům katastru nemovitostí, i když oba pracují se stejnými objekty. Občan tak stále musí fungovat jako „živý USB disk“ přenášející informace mezi institucemi.
Úřady si navíc v minulosti často pořizovaly vlastní IT řešení, často „na míru“ od různých dodavatelů, bez ohledu na to, jestli bude možné je propojit s ostatními. Výsledkem je technologická mozaika – některé registry běží na moderních cloudových platformách, jiné na zastaralých mainframech z 90. let.
Podle aktualizované analýzy NÚKIB používá veřejná správa v ČR více než 8200 informačních systémů, přičemž průměrné stáří klíčových systémů je 12 let. „Propojení takto rozdílných systémů je jako stavět most mezi různými planetami,“ dodává Bruna.
Změna v myšlení lidí
Dalším nedostatkem je podle odborníků nejednotná uživatelská zkušenost napříč službami. Zatímco v soukromém sektoru se klade důraz na intuitivní rozhraní, státní systémy často trpí zastaralým designem a komplikovanou navigací. To potvrzuje i nedávný index spokojenosti se státními aplikacemi vytvořený Evropskou komisí, kde jsou Češi pod průměrem EU.
Nejvíc nám ale podle Mesršmída chybí lidé.
„Chybí nám počtem i kvalitou, chybí nám profesionálové, kteří by do státní správy chtěli přejít nejen z přesvědčení, ale i z čistě pragmatických finančních důvodů. Stále se nám nedaří zaplatit kvalitní odborníky a digitalizace tím neustále trpí,“ míní ředitel DIA.
Suma sumárum - pandemie ani tak neurychlila digitalizaci veřejné správy, jako spíše změnila myšlení lidí i úředníků, že je něco takového možné.
Urychlila především přijetí online schůzek a vzdáleného jednání, což se dnes stalo běžnou součástí jejich fungování. Úřady si osvojily práci s datovými schránkami a elektronickými formuláři, což zjednodušilo vyřizování agendy. Rychlejší akceptace Bankovní identity a Národní identitní autority pak otevřela cestu k širšímu využívání digitálních služeb.
Po skončení covidových karantén se maximální vlna využívání online služeb snížila, ale stále na úroveň vyšší než před covidem. V roce 2019 měl například Portál občana 45 tisíc uživatelů a 29 služeb. Nyní je služeb přes 600 a uživatelů je již více než 1,7 milionu. A čísla dále rostou. Právě v reakci na pandemii také došlo k širšímu zavedení zmiňované Bankovní identity, která dnes umožňuje milionům občanů přihlašovat se ke státním službám online.
„Při využívání přístupu k elektronické identitě už dnes převládá Mobilní klíč eGovernmentu, ale Bankovní identita udělala v téhle oblasti neocenitelnou službu. Když stát řekl, že co je dost dobré pro přístup k bankovním informacím, je dobré i pro něj, zjednodušil tím přístup pro miliony lidí,“ informuje Martin Charvát, vedoucí týmu Digitálního Česka z Odboru digitalizace Úřadu vlády.
Kritici nicméně státní digitalizaci vyčítají absenci jednotné digitální identity s širokým pokrytím služeb. Ačkoli bankovní identita představuje pokrok, stále neexistuje univerzální řešení srovnatelné například s estonským systémem, které by fungovalo napříč všemi veřejnými i soukromými službami a umožňovalo komplexní digitální zastupování občanů.
„Na rozdíl od lídrů v e-Governmentu, jako je Estonsko, kde 99 % služeb funguje online, Česko stále kombinuje digitální procesy s těmi papírovými, což vede k neefektivitě a frustraci na straně občanů i úředníků,“ uzavírá Bruna.
