Dovoz německého odpadu zpětinásobil. Snadno u vás mizí, říká německý novinář

Tajné sledování kamionů, odhalování falešných dokumentů, hrabání se v tunách odpadů, zaznamenávání lží, výmluv a vyhýbavých odpovědí řidičů, úřadů, obchodníků s ilegálními odpady. Přes dvacet let se německý investigativní novinář Michael Billig zabývá odpadovým byznysem v Evropě. Rozkrývání ilegálního obchodu ho často zavedlo i Česka.

Za reportáž „Špinavé ochody s německým odpadem“, kterou odvysílala německá veřejnoprávní televize ZDF, získal v roce 2023 česko-německou novinářskou cenu.

„Mám za to, že české kontroly nejsou tak přísné jako u nás a ani zákony na ochranu životního prostředí nemáte tak přísné,“ řekl Michael Billig v podcastu Seznam Zpráv 5:59.

Aktuálně rozkrývá, stejně jako Seznam Zprávy, pozadí nelegálního dovozu odpadu z německé firmy Roth International, který se objevil na různých místech jižní i severní Moravy. Tentokrát ale vzbudil nález kusů větrných elektráren, letadel, automobilů či bateriových článků značnou pozornost veřejnosti, českých a německých úřadů a politiků.

„Tento ilegální odpad v České republice vydatně zamával vysokou bavorskou politikou. Je pro nás velmi důležité, aby se tato událost rychle a jasně vyřešila a vyvodily se z toho náležité důsledky,“ řekl ve středu televizi MSN24 předseda bavorského výboru životního prostředí a ochrany spotřebitelů bavorského parlamentu Alexander Flierl (CSU).

„Musíme počkat na ukončení vyšetřování státního zastupitelství a úřadu vlády Horní Falce, ale pokud se prokáže, že opravdu došlo k ilegálnímu vývozu odpadu, tak se samozřejmě musí odvézt zpět a řádně zrecyklovat,“ dodal německý poslanec Flierl.

Michael Billig v rozhovoru popisuje, jak přeshraniční odpadový byznys funguje, kdo na něm vydělává a proč to není sexy téma.

Jak a proč se vlastně německý odpad, a třeba i legálně, do Česka vozí?

Odpověď se bude asi lišit případ od případu, ale faktem je, že Němci vozí do České republiky odpadu víc a víc. Od roku 2004, kdy Česko vstoupilo do Evropské unie, se vývoz odpadu z Německa k vám zvedl zhruba pětinásobně. Jde o desítky tisíc tun odpadků, které se do Česka dostávají legálně - tedy k dalšímu zpracování, třeba k recyklaci nebo k takzvanému „energetickému využití“. Nesmí se ale vyvážet jen tak na skládku nebo se likvidovat jakkoliv jinak. To je zakázáno - jak podle německého práva, tak podle českého.

Je tedy pohodlnější nebo levnější poslat odpad k nám do Česka, než ho likvidovat v Německu?

V některých případech mají němečtí vývozci odpadu sídlo tak blízko českých hranic, třeba v Bavorsku nebo Sasku, že to mají do Česka dokonce blíž než do míst, kde se odpad likviduje v Německu. Takže na jedné straně hraje roli vzdálenost a na straně druhé mám pocit, že české kontroly nejsou tak přísné jako v Německu. Ani zákony na ochranu životního prostředí nemáte tak přísné jako u nás. V Česku může odpad snadněji zmizet.

Dám příklad, na německých silnicích proběhne za rok na deset tisíc kontrol přepravy a převozu odpadu. Česká celní správa, která má takové kontroly na starosti v Česku, jich provedla kolem pěti set. To není moc a, když jsem sám sledoval některé ilegální převozy odpadu z Německa do Česka, musím říct, že přechod hranice je úplně snadný. Náklad nikdo nekontroluje. Čeští celníci řeší hlavně pašování drog, cigaret, zaměřují se na příhraniční hazard, ale přílivu odpadků se podle mého názoru moc nebrání.

Kolik mohou odpadové firmy ušetřit, když svůj odpad pošlou do Česka?

Žádná oficiální čísla samozřejmě neexistují a je těžké to odhadovat. Je to ale byznys, ve kterém se točí miliardy eur. Likvidace odpadu v Německu je drahá a náklady na ní se, podle toho o jaký druh odpadků se jedná, pohybují odhadem mezi 60 a 70 eury za tunu. V České republice se to dá pořídit zhruba za polovinu, spíš i za míň.

V každém případě likvidací v Česku ušetříte - a spousta lidí na tom chce vydělat. Pokaždé, když se s odpadem manipuluje a projde někomu rukama, musí dotyčný dostat zaplaceno a každý z toho řetězce na tom chce něco vydělat. Před dvěma a půl lety jsme sledovali jeden náklad odpadu přes německé hranice až do Čech.

Na začátku stála odpadová společnost v Bavorsku, která vykupovala odpad i od dalších firem. Ta ho pak prodala zprostředkovateli, který ho přeprodal další firmě, tentokrát z Česka. Ta ho předala další české společnosti, a ta ho pak oficiálně nechala v jedné české cementárně. Takže jen v tomto konkrétním případě bylo zapojeno téměř půl tuctu subjektů.

A jak to celé funguje? V Německu lidé vytřídí odpad a zaplatí poplatky. Tak to funguje i u nás, ale co se s těmi odpadky děje dál?

Přesně tak, smetí se pak dál posílá do třídíren, kde se rozdělí podle toho, z jakého je materiálu. Něco se dá recyklovat, něco se spálí a využije se energie, kterou spalování vytváří. Co v Německu už není možné, je ukládání na skládku. U vás to stále ještě povoleno je, a tak se může třeba odpad z domácností nebo plasty dál skládkovat. To se týká ale jen českého odpadu, ne německého.

Existuje trik, kterým se dá zákon obejít a který mi popsaly české úřady: Německý odpad se jednoduše přeštítkuje na český. Na této praxi se podílí jak německé, tak české firmy, které se pak odpadu v Česku zbaví. A nejen toho německého, dá se předpokládat, že nelegálně svůj odpad u vás likviduje i Itálie nebo Nizozemsko. A je třeba taky říct, že nejde jen o odpad z domácností, ale i o průmyslový odpad z různých firem a společností. To je ostatně i případ nelegální skládky v Jiříkově a v Brně, kde mimo jiné leží zbytky letadel nebo větrných elektráren, jejichž legální likvidace je mnohem nákladnější.

Co je to za firmy, které tohle dělají? Jsou to typově malé, nebo větší společnosti? Seznam Zprávy informovaly o německé firmě Roth International.

Firmy, jako je třeba právě Roth International, jsou v Německu prakticky neznámé. Obecně platí, že většina firem, které se v Německu odpady zabývají, jsou jen málo známé. Souvisí to s tím, že téma odpadů a jejich likvidace není dost sexy, a tak se o něm ve společnosti prakticky nemluví. Média se o něj nezajímají, a to je podle mě součást celého problému.

V Německu produkujeme neuvěřitelné množství odpadků, ale nikdo nechce vědět, co se děje potom, co je hodíme do koše. Nakládání s odpady - i v té legální rovině - je v Německu obrovský byznys, o němž se toho, navzdory jeho ziskovosti, moc neví. Spousta lidí na něm chce vydělat. Legálně i nelegálně - a ty světy se často protínají.

Do byznysu s odpady jsou zapojeni i skuteční zločinci, kteří figurují i v jiných trestných aktivitách, jako jsou podvody, praní špinavých peněz nebo obchod s drogami. Když jsem v té věci pátral, narazil jsem i na lidi ze sex byznysu, a těch propojení na legálně fungující firmy v oboru je tam celá řada.

Vy jste, Michaeli, napsal knihu, v jejímž názvu se přímo mluví o německé odpadové mafii - má tento problém v Německu skutečně takové rozměry?

Myslím, že je to větší problém, než si byli lidé dosud ochotni připustit. Já se ve své knize zabývám hlavně obdobím od roku 2005, kdy Německo zpřísnilo zákony o odpadech, zakázalo skládkování, a to, co se dělo mezi roky 2005 až 2012, bylo přesně to, co se v posledních letech děje v Česku nebo v Polsku.

Odpadky se ve velkém objevovaly na už zavřených skládkách po celém Německu. V jedné štěrkovně v Braniborsku se za rok a půl nashromáždilo 300 tisíc tun odpadu. Kriminalisté, kteří se tím tehdy zabývali, mi později říkali, že teď se celý problém přesunul z Německa do východní Evropy, takže v Německu už se s tím sice moc nepotýkáme, ale své odpadky odvážíme do Česka a Polska. Mám podezření, že to není záležitost poslední doby, ale že se to děje už velmi dlouho.

Zajímají se o přeshraniční ilegální převoz odpadu nějak víc německé úřady?

Ano, snaží se s tím bojovat. Někdo víc, někdo míň. Potíž v Německu je v tom, že každý úřad je zodpovědný jen za určitou oblast a někdy máte pocit, že jeden úřad neví, co se děje v působnosti toho druhého. Odpovědnost se hodně tříští - někdy ji nesou spolkové země, někdy menší správní celky, místní úřady, a když se odpad přesouvá napříč spolkovými zeměmi, je to ještě problematičtější. A opravdoví šíbři se o hranice nestarají. Jedou svůj byznys mezinárodně a podle mého s nimi úřady nestačí držet krok.

Dá se čekat, že se to v nejbližší době změní? Že bude třeba Německo lépe vymáhat dodržování zákona a že německý odpad nebude končit v Česku? Nebo je řešením zakázat skládkování i v Čechách nebo třeba v Polsku?

To jsou dobré otázky, ale těžko se na ně hledá odpověď. Mnozí lidé z oboru, lobbisté a podnikatelé říkají, že kdyby země na východ od Německa zavřely skládky, zločinný byznys s odpadem by to omezilo. Problém Německa je ještě někde jinde - produkujeme tolik odpadu, že je obtížné nakládání s ním kontrolovat a monitorovat a ty tvrdé zákony, které jsme přijali, prosazovat.

I v Německu se pořád objevují černé skládky, třeba v severoněmeckém městě Güstrow, kde černá skládka existovala 20 let a byl na ní třeba odpad z Nizozemska. Když se nad tím zamyslíte, potřebujete v boji s ilegálním odpadem takové lidi, jako je starostka z Jiříkova Barbora Šišková, kteří jsou odhodlaní a mají odvahu se tomu problému postavit. A taky odhodlané a odvážné úřady a politiky, kteří se k té problematice přihlásí.