Dítě fyzicky potrestal každý druhý Čech. Experti varují před dopady na psychiku

Plácnutí přes zadek, prudší zatahání za ruku –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ někdy ale i facka nebo „seřezání“ páskem. Je takové jednání v pořádku? Fyzické tresty na dětech se v Česku řeší už mnoho let, naposledy se k nim ve veřejné debatě vyjádřila poslankyně Nina Nováková z poslaneckého klubu lidovců, podle které je „plácnout batole přes zadek v pohodě“.

Výroky poslankyně odsoudil mimo jiné Marek Výborný, šéf KDU-ČSL a ministr zemědělství. Debata o tom, jestli je fyzicky potrestat dítě v pořádku, nebo ne, se na českém internetu opět rozjela.

Co si Češi myslí o fyzických trestech a jaké s nimi mají zkušenosti, zjišťovali na přelomu listopadu a prosince pro Seznam Zprávy výzkumníci společnosti Ipsos. Z dat získaných od celkem 1001 respondentů starších 18 let mimo jiné vyplývá, že své dítě alespoň někdy tělesně potrestala více než polovina respondentů.

„Z dat je patrné, že z lidí, kteří přiznali tělesné trestání svých dětí, jich naprostá většina uvedla, že to bylo výjimečně. Zajímavé je, že se takřka vůbec nelišilo procento mezi muži a ženami,“ popisuje Michal Kormaňák, analytik z agentury Ipsos.

Podle oslovených odborníků je otázka tělesných trestů na dětech citlivé generační téma. Mnoho dospělých totiž samo nějakou formu fyzického trestu v mládí zažilo a přijde jim tedy normální dítě čas od času fyzicky potrestat. Vyplývá to nejen z odpovědí respondentů v průzkumu pro Seznam Zprávy, ale také například z letošního výzkumu iniciativy Pod svícnem, která se věnuje rozšiřování povědomí o domácím násilí.

„Chápu, že spousta rodičů má tendenci obhajovat fyzické tresty na dětech i kvůli tomu, že jejich rodiče je třeba používali na ně. Oni to pak vnímají tak, že z nich taky vyrostli slušní lidé. Často se setkáváme s tím, že muži říkají –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ já jsem byl bitý jako žito, ale potřeboval jsem to,“ říká Michaela Studená, jedna ze zakladatelek iniciativy.

O fyzickém, ale i psychickém strádání dětí se podle zkušeností Studené v Česku málo odborně mluví. Debata se často stočí pouze na témata jako „facka nikomu neublížila“. Z dat, která iniciativa nasbírala v létě tohoto roku, přitom jasně vyplývá, že fyzickými tresty se v českých domácnostech alespoň někdy ze strany svých rodičů setkalo osm z deseti lidí.

Letní výzkum zároveň ukázal souvislost mezi tělesnými tresty a sexuálním násilím. 11 procent respondentů tehdy uvedlo, že v dětském věku bylo obětí sexuálního útoku. Častěji to byli právě lidé, jejichž rodiče používali fyzické tresty a násilí dítě vidělo i u nich.

„Důležité je si uvědomit, že tak, jak my vychováváme své děti, ony jednou budou vychovávat zase ty své. Zároveň se tak budou chovat v partnerských vztazích. Když budeme děti neustále ponižovat, přenesou si takový vzorec do dospělosti. A ze zkušenosti víme, že mohou mít větší tendence, aby samy byli obětí, ať už psychického nebo fyzického násilí. A nebo dokonce být tyranem,“ vysvětluje Studená.

Z průzkumu pro Seznam Zprávy je také vidět, že nadpoloviční většina Čechů, kteří někdy své děti fyzicky trestali, toho nelituje. Spíše nebo rozhodně to tak cítí více než 56 procent dotázaných.

„Zajímavé jsou rozdíly u těch, kteří uvedli, že tělesného potrestání svého dítěte litují. Ženy jsou smířlivější, lituje jich 45 procent, u mužů je to jen 34 procent. Muži zároveň častěji říkají, že toho rozhodně nelitují, konkrétně jich to uvedlo 20 procent, zatímco u žen je to pouze 13 procent. Co se týká věku, je vidět rozdíl mezi generacemi. Lidé nad 55 let mnohem častěji uváděli, že své dítě někdy, byť výjimečně, fyzicky potrestali,“ popisuje Kormaňák.

Používání tělesných trestů podle odborníků u dětí zvyšuje riziko pozdějšího agresivního a rizikového chování i dlouhodobých psychických problémů. ‍„I zdánlivě malá facka může zanechat na dětské duši obrovské šrámy,“ upozorňuje Petra Wünschová, ředitelka a zakladatelka Centra LOCIKA, které pomáhá dětem a jejich rodinám žít bez násilí.

„Studie ukazují, že děti, které zažívají násilí, mají vyšší pravděpodobnost trpět úzkostmi, depresemi a problémy s agresivitou​. Výchova by neměla být založena na strachu, ale na porozumění a respektu. Tělesné tresty u dětí vytváří představu, že násilí patří do blízkých vztahů, že je v pořádku blízkému člověku ublížit, ponížit ho nebo v něm vyvolat strach, pokud se nechová tak, jak já chci. Vytváří tak podhoubí pro rozvoj násilí ve společnosti ve všech jeho podobách,“ dodává Wünschová.

Podle ředitelky ale nejde jen o psychické následky. Statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) ukazují, že za posledních devět let má 900 dětí kvůli násilí v rodinách trvalé zdravotní následky a 48 jich dokonce zemřelo.

MPSV spolu s Ministerstvem vnitra proto nově přicházejí s programem, který má násilí ve společnosti snižovat. Kromě strategických dokumentů, které zavazují vládu problém domácího násilí více řešit, půjde například o posílení „nápravných programů“ pro lidi, kteří se násilí dopouštěli.

„Osoby, které mají problémy s násilím, mohou tyto intervenční programy absolvovat dobrovolně. V některých případech jim to ale může nařídit soud či přestupková komise,“ přibližuje Kateřina Bělohlávková z odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra.

Doplňuje, že ze zkušeností vedou takové programy k omezení agresivity u lidí, kteří k ní měli v minulosti sklony. „Typicky je pořádají neziskové organizace a vede je psychoterapeut. Přirovnala bych to k anonymním alkoholikům,“ vysvětluje Bělohlávková.

V diskuzi kolem tělesných trestů odborníci často zmiňují jinou věc –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aktuálně projednávanou novelu občanského zákoníku. Nahlas se diskutuje především o tom, zda do ní přidat ukotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí.

Z průzkumu pro Seznam Zprávy také vyplývá, že veřejnost je spíše či rozhodně (více než 51 procent) proti tomu, aby byly tělesné tresty na dětech zakázané. Zhruba třetina (35 procent) lidí by naopak zákaz fyzicky trestat děti přivítala.

„U této otázky jsou jasně vidět obrovské rozdíly v odpovědích mezi těmi, kteří někdy své dítě fyzicky trestali, a netrestali. Chování z minulosti jasně ovlivňuje jejich postoj –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pouze 22 procent těch, kteří své dítě fyzicky trestalo, se zákazem souhlasí. U skupiny, která netrestala, je pro zákaz 57 procent. To je extrémně výrazný rozdíl,“ poukazuje Kormaňák.

Za ukotvení zákazu tělesných trestů bojuje například Klára Šimáčková Laurenčíková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Zákaz by podle ní byl spíše symbolický, i tak ale vyzdvihuje jeho důležitost.

„Vysílá to jasný signál české rodičovské veřejnosti, ale i profesionálům, kteří pracují s dětmi a hlavně dětem samotným, že fyzické trestání nechceme dál jako společnost tolerovat a považovat právě za něco, co je běžné, normální a co stojí za to postupně nahrazovat nějakými zdravějšími alternativami komunikace a výchovy,“ říká pro Seznam Zprávy Šimáčková Laurenčíková.

Novela zákona je aktuálně ve třetím čtení ve Sněmovně, poté ji však ještě čeká projednání v konzervativnějším Senátu. Zmocněnkyně vlády apeluje na politiky, aby kromě debaty nad tělesnými tresty řešili také, jak rozvinout systém podpory rodinám, které jsou v akutní krizové situaci a fyzické trestání dětí u nich může pramenit i z frustrace.

„Musíme se snažit vymyslet, jak nastavit efektivní podporu v péči rodičům samoživitelům, jak do systému zavést programy na rozvoj rodičovských dovedností, zvládání stresu, práce s emocemi právě pro ty rodiče, kteří pozitivní rodičovské vzory ve vlastním dětství nezažili,“ sděluje Šimáčková Laurenčíková.