Dětských doktorů je kritický nedostatek a bude hůř

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Odborníci upozorňují, že už tak kritická situace s nedostatkem dětských lékařů v České republice by se do budoucna mohla ještě zhoršit.

V posledních pěti letech se počet ordinací snížil o 392 zařízení, pokles zaznamenaly všechny kraje. Podle posledních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) pak počet dětí, které nemají svého praktického lékaře, kolísá mezi 130 až 170 tisíci. O dalších 85 tisíc dětí a dospívajících se pak starají praktičtí lékaři pro dospělé.

V současné době je aktivních lékařů specializujících se na děti a dorost přes dva tisíce, více než polovina z nich je ale starší 60 let. Dá se tak očekávat, že v následujících letech přibyde lékařů, kteří své praxe zavřou kvůli odchodu do důchodu. Přijmout nové pacienty by přitom zvládlo pouze šest procent ordinací. Více než polovina se pak pohybuje na hranici kapacitních možností, zbylých 28 procent kapacitu nemá.

Nedostatek pediatrů ale nesouvisí pouze se stárnutím současných lékařů. Problém tkví i v nedostatečném počtu absolventů, kteří po atestacích skutečně nastupují do ordinací. „Více než polovina mladých atestovaných pediatrů zůstává v nemocnicích, nedochází ke slibovanému odchodu nejméně osmdesáti procent do terénu,“ popisuje Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD).

Její slova potvrzuje i Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS. „Pozitivní je, že skutečně více než devadesát procent absolventů nastoupí do do práce. Pouze polovina z nich ale působí jako praktičtí lékaři pro děti a dorost. Zbytek jde pak zejména do nemocnic nebo specializovaných ambulancí,“ vysvětluje.

Podle ÚZIS studuje na lékařských fakultách obory zaměřené na děti asi 1600 osob. Mezi lety 2016-2022 jich absolvovalo 318, z nichž 292 nastoupilo do zaměstnání. I tak je ale počet zaměstnaných absolventů nižší než počet zaniklých ordinací. V těch je navíc podle Hülleové situace nejzávažnější.

„Z dat uvedených u lůžkových zařízení se situace v jednotlivých nemocnicích liší. Jednoznačně ale vidíme, že celkový počet lékařů na počet potřebných úvazků v těchto zařízeních je vyšší, průměrný věk pediatrů je výrazně nižší a využití lůžek na dětských odděleních je celkově podprůměrné,“ dodává.

Odborníci se nicméně shodují, že problém současného lékařství se táhne několik let dozadu. „Nedostatek praktických dětských lékařů je i důsledkem dlouhodobé izolace tohoto oboru v minulosti, kdy existovaly dvě oddělené pediatrické atestace a lékaři z lůžkových oddělení nemohli do primární péče odcházet,“ vysvětluje praxi z let minulých Bronský.

Překážky podle něj trvají nadále, především pro lékaře na lůžkových odděleních, protože někteří z nich nemohou bez absolvování kvalifikačního kurzu nastoupit do ordinací ani dnes. Předseda České pediatrické společnosti tak vnímá jako jedno z možných řešení zrušení těchto kurzů, které jsou určené pro atestované lékaře.

S tím ovšem nesouhlasí Hülleová. „Praxe ukázala, že lékaři pracující léta na dětských odděleních potřebují doplnit teoretické i praktické znalosti pro práci v primární péči,“ říká s tím, že na podmínkách kurzu se shodlo jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Česká pediatrická společnost, kterou Bronský zastupuje.

Oba experti se ale domnívají, že je důležité navýšit počet rezidenčních míst pro pediatrii – tedy zařízení, ve kterých se mohou lékaři připravovat na praxi. Ministerstvo zdravotnictví v tomto roce podle mluvčího Ondřeje Jakoba vyčlenilo pro obory všeobecného praktického lékařství a pediatrie v rámci dotačního programu zhruba 467,5 milionu korun. V případě pediatrie ministerstvo počítá se 70 místy.

Dalším faktorem, který brzdí nástup praktiků do praxe, jsou i změny ve vzdělávání. Hülleová například připomíná „zrušení“ Fakulty dětského lékařství, která podle ní produkovala dostatečné množství pediatrů s kvalitními zkušenostmi. Od roku 1990 se ale změnilo jak jméno fakulty – dnes 2. lékařská – tak i některé obory.

Objem vzdělávání pediatrů se teď proto snaží navýšit alespoň ostatní lékařské fakulty. „Je to ale nedostatečné, chybí tam zejména praktické dovednosti,“ dodává předsedkyně SPLDD.

Podle Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost by situaci rovněž pomohlo, kdyby se podařilo zkrátit dobu, kterou lékaři tráví přípravou na atestaci. V současné době to je 4,5 roku, Hülleová navrhuje tři – případně čtyři – roky. Zatím ale neúspěšně.

Situaci by do jisté míry pomohlo řešit i rozšíření takzvaných týmových praxí. „V ordinaci by pracovali dva až tři lékaři pro děti a dorost, kteří by rozšířili ordinační hodiny a navýšili tím kapacitu pro registraci a péči o děti,“ říká Hülleová.

Týmové praxe navíc podle ní pomohou i s generační obměnou ordinací. „Díky nové úpravě vzdělávací náplně oboru pediatrie je po dvou a půl letech v přípravě na pediatra možné už další dva roky pracovat v ordinaci,“ vysvětluje Hülleová.

Podporou týmových praxí se momentálně zabývá i Pracovní skupina pro reformu primární péče na Ministerstvu zdravotnictví. Jde totiž o důležitou součást Strategického rámce rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030, který si klade za cíl udávat směr rozvoje péče o zdraví obyvatel pro toto desetiletí.

Kdy se ale situace skutečně změní, není zatím jasné.