Článek
„Raději nechytám na veřejnosti svou partnerku za ruku,“ svěřuje se Darja. Teprve v bezpečí shromáždění na obranu proti předsudečnému násilí se odhodlává a vytahuje transparent „jsem queer“.
Václavským náměstím mezitím zní zpěv Pavla Vítka. Se svým partnerem Janisem Sidovským se stali jedním z prvních párů, který se v Česku nechal registrovat. A to hned v roce 2006.
„Tady konečně necítím pohledy lidí, u kterých nevím, jestli na nás budou jen civět, nadávat nám, nebo mi rovnou vrazí facku,“ dodává Darja.
Účastníci středeční piety na Václavském náměstí přišli uctít památku Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha, které před bratislavským LGBT+ podnikem Tepláreň před dvěma týdny zavraždil terorista.
Bratislavský vrah se otevřeně přihlásil k homofobii, rasismu a antisemitismu. A účastníci shromáždění, se kterými Seznam Zprávy mluvily, přišli také proto, aby varovali před radikalizací i české společnosti.
„Nebojím se, ale radši na sebe neupozorňuji. Když jsem jel sem metrem, tak na mě jeden týpek divně koukal. Pro jistotu jsem si tak sundal z ruky barevný prstýnek a transparent schoval,“ říká Oskar, který přiznává, že se na veřejnosti raději chová co nejvíc nenápadně.
Menší postava a černé vlasy tomu napomáhají. Odsuzující pohledy cizích tváří v hromadné dopravě ho ale nemrzí tolik jako nevraživost těch blízkých.
„Od té doby, co se o mně ví, že jsem trans, tak mě naše učitelka na angličtinu začala úplně ignorovat. Nemluví se mnou, nevyvolá mě, když se hlásím,“ popisuje Oskar, kterému je takového přístupu líto, ale už si na něj zvyká. Nic jiného mu také nezbývá.
„Spolužáci si vždycky najdou čas, aby mi podkopli nohu,“ svěřuje se o šikaně Oldřich Franta (nalevo).
„Spolužáci si vždycky najdou čas, aby mi podkopli nohu,“ přiznává zase středoškolák Oldřich Franta, že zažívá šikanu od vrstevníků.
„Řeším to s učiteli. Pár lidí mi je oporou, ale bohužel jich moc není,“ dodává bez větších emocí.
Oldřich to bere jako fakt. I když v Česku není radikalizace společnosti taková jako na Slovensku, i z nejvyšších pater politiky zaznívají nepřijatelné výroky. Předseda SPD Tomio Okamura například při projednávání manželství pro všechny řekl, že by raději skočil z okna než být adoptován stejnopohlavním párem.
„Musíme společně zastavit, aby se šířily předsudky, které krmí nenávist. Motivace toho teroristy byla krmená veřejnými vyjádřeními veřejných osobností včetně politiků a političek,“ odkázal se Czeslav Walek z iniciativy Jsme fér na důvody, které stály za bratislavskou vraždou dvou lidí.
Káťa a Leo na shromáždění, které odsoudilo předsudečné násilí.
I v Česku ale přibývá útoků směrem k LGBT+ lidem. Data organizace In Iustitia ukazují, že incidentů motivovaných sexuální orientací a genderovou identitou v loňském i letošním roce razantně přibylo.
„Děsí mě, že k tomu došlo tak blízko. Když může někdo vraždit LGBT+ lidi v Bratislavě, tak se bojím, aby se to nestalo i tady,“ říká Káťa.
„Necítím se v Česku moc komfortně. A stačí k tomu, že se člověk trochu odlišuje,“ dodává její partnerka Leo, se kterou Káťa na demonstraci přišla. Právě Leo s předsudky bojuje, a stačí k tomu úplná drobnost. Malinko excentrický účes na hlavě.
Skupina odborářů podporujících LGBT+ lidi. Oldřich je druhý zleva.
Vzorovým reprezentantem propojování společnosti je Kryštof Vanča. Jak přiznává, ač představitel většiny, chtěl dát LGBT+ lidem najevo, že v Česku nejsou sami. Zároveň zhruba uprostřed davu funguje jako takový relikt minulosti, myšleno jen v dobrém. Je hrdým odborářem. Ti přitom protestovali na Václavském náměstí naposledy, tehdy proti zdražování.
„Jsme tady jako odboráři, kteří chápou solidaritu v širším kontextu. Její projevy mezi odbory a LGBT komunitou mají totiž dlouhou tradici táhnoucí se už od osmdesátých let minulého století,“ odkazuje se rovněž na minulost Vanča. Účast na demonstraci bere jako odborářskou povinnost. Z práce to měl také pár kroků, pracuje v Národním muzeu.
Vyjma piety se ale účastníci sešli také proto, aby vládě přednesli tři základní požadavky.
„Abych jako transčlověk mohl žít normální život, tak se toho ode mě žádá fakt hodně. Navíc většina lidí prostě nechce některé věci podstoupit, ale bez toho se do běžné společnosti zařadit nemůžeme,“ naráží Maxmilián Čech na povinné kastrace při úřední změně pohlaví.
Maxmilián Čech s přáteli nad duhovou vlajkou.
Česko je přitom jednou z posledních zemí, která podobnou podmínku uplatňuje. V rozhovoru pro Seznam Zprávy se vládní zmocněnkyně pro lidská práva zavázala, že udělá všechno proto, aby tuto praxi zrušila. Stejně tak podporuje i další dva požadavky – uzákonění manželství pro všechny a zařazení LGBT+ lidí do skupiny ohrožené předsudečnou trestnou činností.
Jednoduše proto, aby Česko už dál nepřistupovalo k některým lidem jako k občanům druhé kategorie. To vede jen k tragickým událostem, jako byla ta bratislavská.
