Dengue? Nejhorší pocit, co jsem zažil, říká Burian, známý jako Kapitán Demo

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Když mě ráno viděli kamarádi, zavolali rovnou sanitku,“ popisuje hudebník Jiří Burian jeden z kritických momentů nákazy tropickou horečkou dengue. Donedávna se jí mohli lidé nakazit pouze při cestování do tropických oblastí. To se ale nyní mění.

Na vině je klimatická změna. Projevuje se kromě dalšího častými teplotními výkyvy či vlnami veder. Na evropském kontinentu tak vytváří schůdnější podmínky pro přenašeče této choroby, jimiž jsou komáři.

O závažnosti onemocnění se na vlastní kůži přesvědčil i kritikou a početným publikem ceněný český hudebník, dýdžej a producent Jiří Burian, známý například z projektů Republic of Two, Southpaw nebo Kapitán Demo. Nákazu si i s ženou přivezl z Bali. První příznaky ale zaznamenali až pár dní po příletu.

„Máte silné střevní potíže, brutální únavu a musíte mít v sobě neustále prášky proti bolesti. Říkají tomu bolest zlomených kostí, protože cítíte, jak se vám rozpadá tělo,“ popsal Seznam Zprávám.

Jaké byly první příznaky onemocnění?

Zimnice, horečka, čtyřicítky, bolesti kostí. Chovalo se to nejdříve jako velmi silná chřipka.

Kdy jste si uvědomil, že se onemocnění nedá pouze „vyležet“ a je třeba vyhledat lékařskou pomoc?

Přepadlo mě to asi druhý den po návratu. Dopoledne jsem měl mít jeden koncert a odpoledne druhý v Karlových Varech. Před druhým koncertem jsem si říkal, že je to špatné. Ale koncert jsem musel odehrát, a proto jsem se napumpoval nějakými léky, abych to zvládnul. Večer jsem sice ještě usnul, ale noc už byla hodně těžká, a když mě ráno viděli kamarádi, zavolali rovnou sanitku.

Jak se příznaky lišily od běžné horečky?

Je to veliký rozdíl v tom, že například tři dny nemůžete vůbec jíst. Máte silné střevní potíže, brutální únavu a musíte mít v sobě neustále prášky proti bolesti. Říkají tomu bolest zlomených kostí, protože cítíte, jak se vám rozpadá tělo.

Ještě v polovině prvního týdne, který jsme já a moje žena strávili na Bulovce, za námi doktoři přišli s tím, že nám to napadlo játra a bílé krvinky. Chvílemi to bylo opravdu drastické. Je to asi nejhorší pocit, co jsem zažil.

Jak vypadal ve vašem případě průběh?

Asi týden trvalo to nejhorší. Po pěti dnech se mi začalo dělat trochu lépe a vydržel jsem třeba půl dne bez prášků na bolest. Ale další den byla zase kritický. A pak už se mi udělalo zase lépe a nemusel jsem prášky brát. Dnes je to čtrnáct dní od chvíle, kdy jsem pocítil první příznaky.

U mě teď přišla druhá fáze. Měl jsem v sobotu dvoukoncert, ale při rekonvalescenci se nemáte stresovat. Máte být prostě v klidu. To ale nejde, když jste na stagi a pod sebou vidíte pět tisíc lidí. Trochu jsem to fyzicky přehnal. Nemám sice horečky, ale není mi moc dobře.

Nemocí se můžete nakazit i v Česku, typicky si ji ale lidé přivezou z tropických krajin. Jak tomu bylo ve vašem případě?

My jsme se nakazili na Bali. O nemoci jsme nic nevěděli. Měli jsme tam hromadu kamarádů, kteří nám ale neříkali, že bychom se měli očkovat. Věděl jsem, že existuje něco jako „Bali sickness“, což je ovšem onemocnění z vody. Nad komáry jsem nepřemýšlel.

Přiznávám, že jsme se měli lépe informovat. Byla to naše chyba. Spíš jsme to brali tak, že tam jezdí sousta našich kamarádů a nikdo nic nechytil

Jak se zotavujete? Cítíte nějaké dlouhodobé následky?

Ani ne. Moje žena na pár dní ztratila chuť a všechno jí prý potom chutnalo jako kov. Následky jsou ale únava, různé nespecifikovatelné bolesti svalů, brnění hlavy, změny nálad a podobně. Je to docela náročné.

Onemocnění je přece jen v Česku stále vzácné. Jak se s ním popasovali lékaři, kteří o vás pečovali?

Hned to identifikovali z krevních testů. Byli jsme na Bulovce, kde jsou na to dobře vybavení. Samozřejmě se musí hlídat i specifické problémy, což u nás byly asi bílé krvinky a játra.

Co byste doporučil lidem?

Doktoři mi vysvětlovali, že se nemoc týká tropických míst, ale už je i v Evropě. Když ale někdo bude vyjíždět do destinací, jako je Bali, očkování je důležité. Nicméně je to individuální. A jde asi rovněž o jistý ukazatel, že by měl člověk zpomalit.