„Dcera chce být pilotka.“ Mladí kadeti si zkusili Měsíc, Mars i beztíži

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mezi ranvejí a čtvrtým terminálem se na pražském ruzyňském letišti u zábran tísnili rodiče a kamarádi 26 kadetů a kadetek.

„Ahoj mamí,“ křičela jedna z mladých studentek v modrém kosmickém obleku. „Ahoj,“ zaznělo z davu. Mávání, hopsání dávalo tušit, jak moc se na tento den kadeti těšili a připravovali.

Jedna z modrých postaviček, která po schodech stoupala do letadla a míjela prezidenta Petra Pavla, je i dcera Hany Petraturové.

„Manžel sleduje kosmonautiku a vesmír. Když se o tom dozvěděl, tak jí to navrhl, a dcera je také takový nadšenec, takže se do toho vrhla,“ říká.

„Sleduji to každý den, čtu články, dívám se na videa. Dceři jsme to nenutil, ale spíš jsem jí říkal, víš, že tady třeba startuje Super Heavy raketa. A pak se jaksi chytla sama. Jablko nespadlo daleko od stromu,“ směje se její otec Radim Petratur.

„Už nějaký ten rok mluví o tom, že by se chtěla stát vlastně pilotkou. Pro mě jako pro rodiče to nemusí být úplně pozitivní zpráva, protože se to moc neslučuje s rodinným životem, ale když ji to baví, tak ji v tom prostě musím podpořit,“ dodává.

Na ploše, na dohled od letadla, je s rodinou i nejlepší kamarádka šestnáctileté Lindy. „Doufám, že si půjde za svým snem,“ přeje jí její nejlepší kamarádka Alesia Senese.

Letadlo rozbíhá motory a postupně tak na sebe rodiči kadetek a kadetů křičí. Když se pak velký stroj otočí, ovane je horký vzduch plný spáleného benzinu.

Původně se hlásilo 861 studentů, na palubu speciálního letadla se jich dostalo 26. Kadeti absolvovali náročné testy.

„Vyzkoušeli si, jakým způsobem se vybírají astronauti. Byly tam drsné fyzické i psychologické testy. Měli třeba za úkol poznávat emoce. Nebo měli před nimi kosmickou loď, která byla všelijak orientovaná, a měli rozhodnout, jestli má zahnout doleva, nebo doprava. Rychle se to střídá a je opravdu těžké udržet pozornost,“ popisuje Jan Veselý ze vzdělávací kanceláře Evropské vesmírné agentury ESA pro Česko.

Testovány byly i jejich komunikační dovednosti, schopnost motivovat ostatní nebo úroveň angličtiny.

Projekt Česká cesta do vesmíru má podpořit i národní výzkum a ekonomiku. Trh s vesmírnými technologiemi se totiž rychle rozvíjí. Podle Petra Jonáka se českým firmám postupně daří dodávat finální produkty - třeba satelity - s vysokou přidanou hodnotou.

Právě modernizaci česká ekonomika nutně potřebuje. „Národy podobně velké jako jsme my rozvíjí svůj vesmírný program, protože za vesmírným vývojem se skrývá další příležitost pro technologický a ekonomický rozvoj,“ řekl na tiskové konferenci po letu ministr dopravy Martin Kupka (ODS).

V Česku nyní působí na 150 firem a vzdělávacích institucí, které se zaměřují na vesmírný výzkum a trh.

„Do deseti let světový trh s kosmickými aktivitami dosáhne 1,8 bilionu dolarů (41,6 bilionu korun, pozn. red.). To je obrovské číslo. Pokud nepolevíme a budeme se nadále rozvíjet tempem, kterým se rozvíjíme, tak máme velkou šanci si na tento trh sáhnout,“ doplnil koordinátor projektu Václav Kobera.

Dalším cílem projektu je nalákat talentované mladé lidi k vědě. Zároveň by měli být i ambasadory pro ostatní a tím šířit povědomí o kosmu, fyzice, chemii a o dalších přírodovědních oborech.

Že se to může povést, mi dokazují Karin a Zdeněk Broukalovi z Ostravy. Na palubě měli svého sedmnáctiletého syna Hynka.

Původně se zajímal o společenské vědy a pro jeho smysl pro spravedlnost si rodiče říkali, že asi bude jednou třeba soudce. Karin Broukalová učí na gymnáziu, a když na něm měl přednášku popularizátor kosmonautiky Jan Spratek, řekla si, že by to mohlo být pro něj.

„Odmalička lepil modely planet, zajímal se o všechny encyklopedie o planetách, astronomii, kosmonautice, navštěvoval planetária. To trvalo tak do prvního stupně základní školy,“ říká.

O projektu mu řekla, pak to pustila z hlavy. Uchazeči museli natočit vlastní videoprojekt. „Natočil projekt o tom, jak lze provozovat sex ve vesmíru,“ směje se jeho otec Zdeněk. Kvalitní projekt zaujal a Hynek si stav beztíže vyzkoušel.

Samotná cesta k vybrání v něm probudila zájem o kosmonautiku. „Minulý týden jsem přišel k němu do pokojíčku, samozřejmě všude binec, jak v tanku, a on tam sestrojuje raketu. Spojuje drátky a říká mi, že jakmile dosáhne určité výšky, tak se otevře padáček, roztočí se vrtulka a hezky to spadne dolů,“ dodává jeho otec.

Hynkovým snem je dostat se na prestižní Technickou univerzitu v Mnichově. „Je super, že v 17 letech dostanou zprávu, že když zamakají, tak to jde. To je neskutečné,“ dodává jeho matka.

Studenti prožili ve stavu beztíže asi pět minut. Letadlo totiž mělo vyhrazený letecký prostor mezi Libercem a Krkonošemi, do kterého žádný jiný stroj nesměl.

Nejprve - na otrkání - si zkusili, jaké to je chodit po Marsu. Poté po Měsíci. Nakonec přišlo 12 stavů beztíže, vždy zhruba po 20 vteřinách.

Už zmíněný Jan Veselý měl možnost na simulátoru zažít, jaké to je chodit po Měsíci i Marsu. Stroj člověka nadlehčuje a brýle s virtuální realitou simulují tamní prostředí.

„Po Měsíci se musí skákat. Astronauti na Měsíci neskákali pro radost, ale protože se tam nedá jinak chodit. Na Marsu je tíže asi třetinová oproti Zemi. Tam už nejde skákat, ale ani se nedá moc chodit. Potácel jsem se, je to strašné těžké, vůbec se mi nedařilo držet rovnováhu,“ říká Veselý.