Další Zemanův muž má potíže s prověrkou. Byl tváří družby s Čínou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jde nepochybně o příběh dozvuků končící zemanovské éry, vyznačující se silnou východní linkou.

V minulosti byl Jan Kohout šéfem česko-čínské obchodní komory a řídil i na čínské komunisty napojený Institut Nové hedvábné stezky.

O prověrku, konkrétně na střední stupeň „tajný“, si zažádal podle svých slov už v únoru v roce 2021. Tehdy byla jiná politická situace než dnes a zdálo se, že se díky Zemanově podpoře podaří jeho návrat do diplomacie, a to na atraktivní post velvyslance v Itálii. A bez prověrky nemohou ambasadoři úřadovat.

Standardní doba prověrky na stupeň „tajný“ je podle Národního bezpečnostního úřadu, který osvědčení o přístupu k utajovaným informacím vydává, šest měsíců. Kohout ale čeká už rok a půl.

Není zároveň jediným člověkem ze Zemanova okolí, kdo má trable s prověrkou. Na bezpečnostní osvědčení vůbec nedosáhl hradní kancléř Vratislav Mynář, ten kvůli podezřením z dotačních machinací.

Kohout, bezpochyby zkušený diplomat a dvojnásobný „úřednický“ ministr zahraničí, se dnes v Černínském paláci pohybuje nenápadně. Působí v kanceláři státního tajemníka úřadu, budoucího velvyslance v USA Miloslava Staška. Má tam čekat na svůj vytoužený odjezd na velvyslanecký post. „O bezpečnostní prověrku má Jan Kohout zažádáno a řízení trvá,“ uvedla tisková mluvčí ministerstva Mariana Wernerová.

Na dotaz, zda se s ním stále počítá na post velvyslance v Římě, neodpověděla – s odkazem na diplomatické zvyklosti. „Personální záležitosti ve věcech velvyslaneckých postů jsou v režimu (utajovaných informací – pozn. redakce), tudíž je nemůžeme komentovat,“ uvedla pouze.

Co přesně Kohout v mezičase dělá, úřad také nesdělil. Ještě krátce po loňských volbách přitom exministr hlásal, že by se rád podílel na českém předsednictví Evropské unii, které právě probíhá. Nyní na dotazy Seznam Zpráv neodpověděl.

Nominaci na post v Itálii mu podle neoficiálních informací zařídila už vláda Andreje Babiše – i navzdory odporu tehdejší opozice i řady bezpečnostních expertů .

Leccos lze pak v této věci vyčíst z oficiálních stránek české ambasády v Itálii. Tam jako velvyslankyně působí Hana Hubáčková od roku 2015, tedy už sedmým rokem. Standardní doba působení diplomatů na jednotlivých misích v zahraničí jsou přitom čtyři roky, poté se z naprosté většiny střídají. Přetažená štace Hubáčkové v Římě tedy nasvědčuje tomu, že je střídání na postu velvyslance v Itálii zaseknuté.

Standardně diskrétní je ve věci Kohoutovy prověrky Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). „Každé bezpečnostní řízení je neveřejné, a proto NBÚ standardně nesděluje informace o bezpečnostním řízení konkrétní osoby jiné osobě než účastníkovi bezpečnostního řízení, odpovědné osobě, která potvrzuje důvodnost žádosti (zpravidla zaměstnavatel žadatele) a kontrolnímu orgánu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (Stálá komise pro kontrolu činnosti Národního bezpečnostního úřadu),“ sdělila Seznam Zprávám Dagmar Urbancová z kanceláře ředitele úřadu.

Úřad může stanovené lhůty pro prověrky uvádět pouze v obecné rovině. Ale i tyto obecné informace dokládají, jak velké zpoždění Kohoutova prověrka má. „V obecnosti lze uvést, že základní lhůta stanovená zákonem pro provedení bezpečnostního řízení pro stupeň utajení ‚Tajné‘ je šest měsíců,“ dodala Urbancová. Zároveň upozornila, že v naprosté většině případů je proces vydání prověrky ukončený před uplynutím této základní lhůty.

V diplomatického zákulisí zaznívá, že Kohout o prověrku usiluje i za pomoci právníků a že jde o poměrně vypjatý zápas o detaily.

Délka a průběh řízení závisí také na míře spolupráce nejen prověřované osoby, ale i všech dalších úřadů a institucí, s nimiž NBÚ spolupracuje a z jejichž informací konečné rozhodnutí vychází.

„Například vyzve-li NBÚ prověřovanou osobu k určitým úkonům, jako je odstranění nedostatků v podané žádosti, upřesnění údajů v ní uvedených nebo sdělení doplňujících údajů, bezpečnostní řízení se přerušuje a lhůta pro jeho dokončení začíná opět běžet až po odstranění nedostatků nebo doplnění požadovaných údajů,“ vysvětluje Urbancová.

Jako mezní lhůtu prověřování kandidáta na prověrku úřednice z NBÚ uvádí 27 měsíců. Tato délka řízení i bez možných přerušení by ale znamenala, že by Kohout prověrku mohl dostat třeba až po skončení mandátu prezidenta Zemana. Ten je zřejmě v současné politické konstelaci jediným vlivným zastáncem jeho pokračování v diplomacii a zároveň pojistkou, že i tato vláda musí s Kohoutem počítat.

Kohoutovy ambice vrátit se do diplomacie, a rovnou na jeden z nejžádanějších postů, už politici stávající vládní koalice kritizovali v minulosti.

„Angažuje se v lobbistickém sdružení s přímými vazbami na čínskou firmu CEFC, respektive CITIC Group. U CEFC přitom organizace Sinopsis přinesla informace o jejím napojení na čínskou vojenskou rozvědku. Bezpečnostní informační služba upozorňuje na aktivity těchto firem jako na bezpečnostní riziko,“ uvedl předloni lidovecký poslanec Jan Bartošek, dnes místopředseda Poslanecké sněmovny, ve své interpelaci vlády Andreje Babiše.

V minulosti se o možných bezpečnostních rizicích plynoucích ze spolupráce s Číňany v zemanovské éře mluvilo i v souvislosti s bývalý ministrem zahraničí Babišovy vlády Jakubem Kulhánkem (ČSSD). Krátce byl externím poradcem CEFC, jejímž prostřednictvím měly do Česka dorazit velkorysé čínské investice slibované prezidentem Zemanem. V avizovaném stamiliardovém objemu k tomu ale nikdy nedošlo. Kulhánek však byl i přes toto angažmá, zřejmě s ohledem na jeho externí a krátkodobý charakter, držitelem prověrky dokonce na nejvyšší stupeň „přísně tajný“.

Podle zdrojů z bezpečnostní komunity mohou úřady při rozhodování o prověrce pro Kohouta procházet například financování „jeho“ Institutu Nové hedvábné stezky. Sám Kohout v začátcích projektu v médiích říkal, že je financovaný ze soukromých darů.

Dlouhodobým pozorovatelem čínského lobbingu v Česku i politického vývoje v samotné Číně je česká akademická organizace Sinopsis.

„Pan Kohout vsadil svou profesní kariéru a svůj morální kredit na budování úzkých vztahů s čínskými protějšky, ať už v Číně samotné, nebo u čínských představitelů v ČR. Jako bývalý člen strany a ve své době přesvědčený komunista měl samozřejmě vždy k Pekingu relativně blízko. Obávám se ale, že v tom byl i jistý druh konjunkturalismu, jak dokládá jeho posun na opačný konec politického spektra do Trikolóry. Nakolik mohou být takové postoje přínosné pro českou diplomacii, posoudí její vedení,“ říká Kateřina Procházková ze Sinopsis.