„Za Havla tu fabriky zavřely.“ Teď město každé ráno postihne exodus

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to krajina jako stvořená pro milovníky chátrajících průmyslových areálů. Zašlé železniční vlečky, nekonečná síť potrubí i mohutné komíny liduprázdných fabrik. Blansko a jeho blízké okolí bývalo výkladní skříní těžkého průmyslu v socialistickém Československu.

Známé podniky ČKD, Metra nebo adamovský Adast v normalizačním období dávaly práci více než deseti tisícům dělníků. Navazovaly na železářskou a strojírenskou tradici, sahající až do osmnáctého století. Po divoké privatizaci 90. let minulého století zanikly, nebo se v lepším případě rozdrobily do menších firem.

„Je to škoda. Nedokážu posoudit, jestli to tehdy byla nutnost. Kvůli tomu útlumu musí víc lidí za prací dojíždět,“ říká sedmdesátník Milan Křivánek, procházející centrem města.

Jinak si život v Blansku chválí. Vyzdvihuje postupnou přeměnu centra a hlavně loňské otevření mostního nadjezdu, který ukončil útrpné čekání místních na frekventovaném železničním přejezdu. „Stávali jsme i třicet čtyřicet minut na závorách. Teď se nám ulevilo,“ říká Křivánek.

Dvacetitisícové město symbolizuje porevoluční přeměnu Česka se mnoha výdobytky i neduhy, včetně neutuchajících debat o směřování českého hospodářství. I po třiceti letech od pádu komunismu se místní rozcházejí v náhledu na zkázu velkých továren.

Je pátek dopoledne, teplota - září navzdory - atakuje tropickou třicítku. Blansko postrádá typické historické jádro, přesto na několika místech v centru posedávají na lavičkách a klábosí desítky hlavně starších lidí.

Pěší zónou v Rožmitálově ulici prochází šedesátník Karel Klíma. V ruce si nese balení buřtů, chystá se na večerní opékání. Bydlí v nedalekém Ráječku a život v regionu si pochvaluje. „Je to ideální lokalita pro dojíždění za prací do Brna. Tady v Blansku větší uplatnění chybí. Bylo by potřeba, aby zkrachovalé areály přešly na vojenský průmysl, který nám za Havla zavřeli. Je velká škoda, že se tu dál nerozvíjí elektrotechnika, která tady měla tradici,“ míní.

Také jej mrzí, že Blansko podle něj příliš nenavazuje na uměleckou práci s kovem. „Sochy odtud se vyvážely do celého světa. Umělecká kovařina je stále hodně ceněná,“ doplňuje.

Sentiment hlavně u starších lidí pozoruje také starosta města a krajský radní Jiří Crha (ODS). „Lidé to v sobě pořád mají. Podniky byly obrovské, každý měl kolem pěti tisíc zaměstnanců,“ upřesňuje.

Jedním dechem ale dodává, že například podnik zaměřený na elektroniku Metra Blansko po revoluci nedokázal být konkurenceschopný. „Myslím si, že to je dnes už překonáno. Na zaměstnanost už zánik těchto podniků podle mě vliv nemá, máme totiž jednu z nejnižších nezaměstnaností v kraji,“ chlubí se. Letos v červenci bylo v okrese bez práce jen 3,4 % procenta lidí, lepší číslo než krajský průměr.

Starosta dodává, že na Blanensku vzniklo plno malých podniků, které se vyčlenily z původních továrních kolosů. V průmyslové zóně na severu města fungují velké firmy se stovkami zaměstnanců. Vyrábějí třeba léčiva, plechové díly nebo žáruvzdorné materiály. A dávají práci stovkám lidí.

Crhova slova potvrzuje i teenager Martin Čech. Učí se na místní Střední škole technické a gastronomické a zrovna mu skončilo vyučování. Jak říká, útlum kdysi velkých fabrik jej nijak netrápí. „Vůbec mi to nepřijde. Nic mi tady nechybí. Chci se stát elektrikářem, těch lidí je málo a dobře platí,“ má jasno.

Změně myšlení u nastupující generace se přizpůsobila i nabídka škol. Zanikly některé specializované učební obory, které měly v regionu dlouhou tradici. „V momentě, kdy se velké fabriky rozpadly, potřeba některých specifických profesí zmizela,“ vysvětluje ve své kanceláři ředitel místního gymnázia Radek Petřík.

Střední průmyslová škola v blízkých Jedovnicích se snažila některé obory obnovit, podle Petříka už ale o ně nebyl dostatečný zájem a kapacity tam nezvládli naplnit.

Naopak na gymnáziu studuje více než 500 žáků. Kapacita je podle ředitele zcela naplněná. Kromě školáků z Blanenska také dojíždějícími z Brna. „Tento školní rok jsme museli otevřít jednu třídu navíc, pokryje tu současnou obrovskou poptávku. Trochu tak řešíme problémy Brna,“ ředitel.

Tisíce lidí denně však míří za prací opačným směrem, do dvacet kilometrů vzdáleného krajského města. Ředitel městské knihovny a nezávislý zastupitel Lukáš Dlapa říká, že to hodně ovlivňuje současný ráz Blanska.

„Každé ráno město postihne v uvozovkách exodus. Spousta lidí od šesti do sedmi ráno nasedá na vlak nebo do auta a vrací se zpět až po páté. Potom už ve městě chcípl pes, občas ožije jen s další vlnou lidí, co jdou z vlakové stanice a něco si potřebují nakoupit,“ všímá si.

Blanenský rodák Dlapa říká, že do Brna dojížděl vlakem patnáct let. „Autem by mě to ani nenapadlo kvůli věčným kolonám u Lipůvky,“ říká.

Zmíněná obec leží dvanáct kilometrů od Blanska, přímo na rychlostní silnici I/43 mezi Brnem a Svitavami. Jenže dva pruhy na přetíženém tahu ve špičkách zdaleka nestačí. Regionu stále chybí roky slibovaná silnice, která má vést ve stopě takzvané Hitlerovy dálnice. Stavbě je nejblíže úsek mezi Bořitovem a Svitávkou, který má růst nejdřív za tři roky.

Cesta do Brna je podle ředitele Petříka problematická především ve špičkách ráno a odpoledne, kdy se lidé vracejí z práce. „Než se člověk dostane za odbočku na Kuřim a Lipůvku, v pátek jede krokem. Cesta se protáhne i o desítky minut,“ konstatuje.

Autem proto skoro nejezdí, preferuje vlak. „Dostanu se, kam potřebuju, do centra Brna za zhruba 25 minut. Ve špičce jede vlak třikrát za hodinu. I naši žáci a učitelé, kteří k nám dojíždí z Brna, z větší části jezdí vlakem,“ říká.

Dvě blanenská nádraží leží na nejfrekventovanějším koridoru mezi Prahou a Brnem. Kromě rychlíků tam staví také nové červenobílé krajské vlaky za 6,5 miliardy korun. Soupravy jsou pojmenované po odrůdách jihomoravských vín, lidi si většinou pochvalují komfort.

Cestujícím navíc loni skončila roční výluka, při níž Správa železnic přestavěla 20 kilometrů trati mezi Brnem a Blanskem, včetně několika stanic. „Ze studií v Mnichově pamatuji systém schnellbahnu, který propojil i vzdálená městečka k metropoli. Tohle spojení funguje výborně i tady v Blansku,“ těší ředitele Dlapu.

Ředitel městské knihovny a otec tří dětí život v menším městě chválí. „Ať jsem kdekoli v Blansku, tak jsem do čtvrt hodiny pěšky v lese a do čtvrt hodiny pěšky v centru. V tom je nesporná výhoda. A pro děti můžeme vybírat z velké nabídky kroužků,“ říká.

I když se Blansko přes den vylidní od většiny pracujících, počet obyvatel okolo 20 tisíc si v posledních třech dekádách víceméně drží. Téměř dvojnásobně nabobtnalo právě v časech socialistického budování.

„Za 15 let se sem tehdy nastěhovalo okolo 10 tisíc lidí. Na mnoha lidech je znát, že si za tu jednu generaci nedokázali vytvořit nějaké větší sociální vazby a kořeny. Město není nějak extra komunitní, určitě by neškodilo více společných setkání,“ dodává ředitel knihovny.

Jihomoravské sídlo se čas od času objeví v médiích v souvislosti s odhalenými varnami pervitinu nebo zadrženými překupníky. Podle vedoucího blanenského nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Roberta Hořavy byl však problém s drogami nejpalčivější před patnácti lety.

„Pervitin byl ve městě před lety hojně užívaný, pak se situace i díky policii stabilizovala. V posledních měsících jsme zaznamenali boom, který byl spojený s těžším období,“ říká ředitel služby s 300 klienty ročně.

Podle něj Blansko nijak nevybočuje oproti jiným regionům a mladí teď častěji řeší špatné duševní rozpoložení. „Vnímáme narůst psychických problémů u dětí. Začalo to covidem. Ztráta řádu, pokusy o sebevraždy a s tím spojené užívání drog,“ shrnuje.

Podobně jako v jiných regionech teď část místních hodně řeší zdražování a inflaci. Důchodkyně Marie si v centru na lavičce povídá s kamarádkou, dvakrát ji postihla plicní embolie. „Ceny jsou hodně vysoké. Zaplatíte kvartýr, poplatky. Za jeden lék, který musím mít na ředění krve, platím 3800 korun měsíčně. Pojišťovna mi vrátí jen pár stovek,“ říká.

Její 84letá kamarádka Jana si stěžuje na nízký důchod. „Jdete do obchodu. Mléko, sýry, vajíčka. Člověk musí hodně počítat, aby vyšel. Ale jsem zvyklá,“ krčí rameny.

V okolních zelených kopcích se skrývají známá archeologická naleziště i proslulé jeskynní systémy. Město se často prezentuje jako „vstupní brána do Moravského krasu“. Platí to doslova - turisti Blanskem často jen projedou. Podle Crhy nedokáže být dostatečně atraktivní pro návštěvníky. „Je tu krásná příroda, lidé jezdí například do Punkevních jeskyní. Ale myslím, že není úplně reálné, abychom je sem stáhli. Blansko je mladé město, nemá historické centrum,“ myslí si.

Podobně to vnímá i bývalá zdravotní sestra, která nechce uvést jméno. Osmdesátnice míří na kávu za kamarádkami. „Naše děcka říkají, že Blansko je větší dědina. Nemáme tu hlavní náměstí. Zastaví tu Slováci a ptají se mně: Čo tady máte pekného? Říkám, že nic extra kromě zámku, ale spousta míst se zlepšila,“ dodává důchodkyně a pospíchá za známými.

Jak lidé v Blansku hodnotí působení Petra Pavla ve funkci?