Chlapi chtějí bránit Ukrajinu i Evropu, říká výsadkář

Aktivní zálohy slouží jako mobilizační rezerva Armády České republiky. Armáda je může využít i v míru. Na rozdíl od klasických vojáků v záloze, to je důležitý rozdíl. Aktivní zálohy přitom dlouho byly početně i významem nedůležitá složka armády, jejich počet o mnoho nepřesahoval tisíc osob.

Vše ale změnila ruská anexe Krymu a vyhlášení separatistických republik na Ukrajině v roce 2014. V reakci na to Česko změnilo legislativu. Stát nyní vojákům v záloze proplácí ušlou mzdu během cvičení nebo nasazení, navíc kompenzuje ušlý zisk i zaměstnavatelům, studentům přiznává příjemný rekrutační příspěvek. I díky tomu dnes aktivní zálohy hlásí více než 3 600 členů.

V posledních týdnech navíc zájem o službu v aktivní záloze znovu raketově vzrostl. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje význam aktivních záloh Ivo Zelinka, zástupce velitele elitního 43. výsadkového pluku, kde kromě čtyř profesionálních komand působí i páté komando složené výhradně z vojáků v aktivní záloze.

Do aktivních záloh se letos hlásí výrazně víc lidí. Čím to je?

Minulý rok zájem stagnoval, už příliš nerostl. Tento rok se to dramaticky zlepšilo. V tuto chvíli Armáda České republiky registruje skoro 1 400 zájemců o službu v aktivní záloze. Je to kvůli situaci na Ukrajině.

Takže válka na Ukrajině se prokazatelně odrazila na počtu zájemců?

Jednoznačně se to projevilo, přihlášky přišly v posledních 14 dnech. Těmto lidem došlo, že konflikt střední intenzity na území Evropy je možný a je představitelný. Je představitelné, že na dostřel Košic bude druhé Bělorusko, ovšem čtyřicetimilionové.

Kolik z nich má zkušenost s armádou?

Naprostá většina lidí, kteří se dnes hlásí do aktivní zálohy, nemá žádnou předchozí vojenskou zkušenost. Je to dané generačně. Poslední voják základní služby nastoupil před patnácti lety, to už je strašně dávno. Pokud tehdy nastoupil řekněme jako dvacetiletý, tak je dneska ještě pořád ve vojenském věku. Ale naprostá většina už jsou čtyřicátníci, padesátníci nebo starší. To je rezervoár, do kterého si Armáda České republiky už reálně nesáhne.

Jací lidé se do aktivních záloh hlásí?

Řekl bych, že převažují tři skupiny lidí. První jsou studenti. Pro ně je i finančně velmi výhodné být aktivním záložníkem, mají speciální rekrutační bonus. Student má z podstaty víc volného času než člověk, který už pracuje. Zároveň jsou v ideálním vojenském věku.

Druhá skupina řekl bych silně přibyla po roce 2016. Jsou to chlapi, kterým se právě narodilo první dítě. Mladší třicátník, čerstvý otec. V roce 2014 byl obsazen Krym. On si najednou uvědomil, že když přijde na lámání chleba, tak on vlasti z hlediska obrany nemá co nabídnout. Psychologicky je to pro nemalou část chlapů problematická situace, že z hlediska obrany státu je k ničemu. Tito lidé už to mají v hlavě víc srovnané, už jsou na tom finančně a životně dobře a mohou a chtějí republice něco vracet.

Třetí skupina se ztenčuje. Jsou to vojáci, kteří prošli základní vojenskou službou, ať už v nějakém dávnověku, nebo třeba před těmi patnácti lety. Řekli si: „Rád bych k tomu zase nějakým způsobem přičuchnul.“ Nejstarší záložník u naší jednotky je padesátník, který sloužil na konci 80. let ještě u československé armády na základní pozici u motostřelců. On chtěl tehdy k výsadkářům, jenže ho nevzali. Třicet let byl naštvaný, že ho nevzali k výsadkářům. A když ta šance přišla, tak si to po třiceti letech splnil.

Mezi uchazeči k 43. výsadkovému pluku je letos třeba 51letý muž…

Prošel vstupním atletickým přezkoušením. Uvidíme, jestli to dotáhne do konce. Jestli budou uchazeči někde odpadat, tak je to disciplína „běh s kládou ve skupině“ a „zrychlený přesun se zbraní a s batohem“, tam rozhodně nezůstanou všichni, to je vyloučené. Kdybych si měl zaprorokovat, tak nám úspěšně ukončí takových 14 nebo 15 lidí z 22 (uchazečů nakonec dokončilo 11, pozn. red.).

Kolik lidí u výběrového řízení úplně pohoří?

Úspěšnost máme řádově šedesátiprocentní. Je to skoro statistika, kouknu se, kolik lidí přijde, a 60 procent z nich to zřejmě udělá. Někdy je to o něco lepší, zvládne to třeba 70 procent lidí, někdy se to maličko zhoupne dolů. Paradoxně je to lepší úspěšnost než u profesionálních výsadkářů, ale má to jasné vysvětlení. K výběrovému řízení do aktivních záloh přišlo 22 uchazečů, ale přihlášených bylo 70. Ti lidé se postupně odhlašovali, protože jim docházelo, že po nich skutečně budeme něco chtít a že to zkrátka nezvládnou. Je to takové předkolo. Profesionál se odhlásit nemůže, je přihlášený na konkrétní termín a musí přijít. Tím pádem je u profíků úspěšnost kolem padesáti procent.

Mají opravný pokus?

Mají tři pokusy. Když to nevyjde ani na třetí pokus, tak mohou sloužit v armádě, ale v tomto životě už holt výsadkářem nebudou.

Jak se vojáci z povolání dívají na členy aktivních záloh? Nepokládají je za dobrodruhy?

Nevím, jak se na ně dívají obecně. Můžu říct, jak se na ně dívají u 43. výsadkového pluku. Profesionální výsadkáři se záložníky spolupracují. Typicky instruktoři na střelbu, tělesnou přípravu, boj zblízka, lezení nebo třeba vojensko-praktické plavání, vidí přístup záložníků. Jsou to lidé plní entuziazmu, zvídaví, s tahem na branku. Mnohdy dokáží dovedně propojit to, co dělají v civilu, s tím, co dělají v armádě. Máme tady spoustu lidí, kteří mají hodně zajímavé dovednosti nebo znalosti z civilu. Máme tady dva lidi, kteří umí plynule mandarínskou čínštinu, to samozřejmě žádný profesionální výsadkář neumí. Kdybychom to náhodou potřebovali v misi, tak okamžitě vím, že mám takové lidi k dispozici. A takových dovedností je tam víc.

Zároveň vojáci z povolání chápou, že úlohou aktivního záložníka není dělat naprosto všechny činnosti, které má zvládnout profík. Je to jako pizza. Těsto je stejné, ale rozdíl mezi profíkem a záložníkem je, že záložník má jenom jeden kousek, zatímco profík musí obsáhnout všechno. Z deseti doktrinálních úkolů, pro které jsou výsadkáři předurčeni, jsou záložníci předurčeni pouze pro pět z nich. Žádný záložník 5. (záložního) komanda nebude nikdy nacvičovat nebo fyzicky provádět operaci na evakuaci nekombatantů nebo záchranu pilotů. To je zbytečné. Ale musí umět vzdušně-výsadkové operace, léčky, přepady. V tom od nich očekávám stejnou kvalitu jako od profíka.

Profesionální voják se u výsadkového pluku nedívá na záložáka skrz prsty už proto, že ty organizace jsou vzájemně propustné. Mám několik bývalých profíků, kteří teď slouží u 5. komanda aktivní zálohy. Zároveň mám několik bývalých příslušníků 5. komanda aktivní zálohy, kteří teď slouží u jednoho ze čtyř profesionálních komand.

Armáda musela kvůli sníženému rozpočtu v posledních letech omezit nábor vojáků…

Směrné číslo na rekrutaci bylo dlouhodobě kolem 2 tisíc osob. Ještě v roce 2020 to bylo přes 2 tisíce osob, které se fyzicky nabraly do armády. V roce 2021 už to bylo 1 200 osob, téměř polovina. A v roce 2022 je směrné číslo zase přibližně 1 200. Těsně před největší bezpečnostní krizí v Evropě od 2. světové války dva roky rekrutujeme na půl plynu. Proč se to stalo? Sám jste to naznačil. Rozpočet byl za minulé administrativy podstřelený v mandatorních výdajích. Všichni věděli, co to bude znamenat. Řádově odchází ročně do zálohy kolem 900–1 200 vojáků. Pokud budete nabírat 2 tisíce vojáků ročně, tak se dá říct, že tempem přibližně 900 vojáků ročně bude armáda fyzicky růst.

Podstatné je, že když naberete tisíc vojáků do armády, tak to znamená vynaložit na ně 1 miliardu korun každý rok. Voják v systému vydrží osm, možná patnáct let. Kohorta jednoho tisíce vojáků za patnáct let stojí patnáct miliard. A to je jen jeden tisíc vojáků. Pokud se v posledních dvou letech nedodrželo zvyšování rozpočtu, tak to znamenalo, že se prostě musela omezit rekrutace. Mám pocit, že to málokterý volič pochopil. Jsou přesvědčení, že armáda znamená jen akvizice čili kupování drahé techniky. Ale je to i o mandatorních výdajích, je to organizace drahá na lidské zdroje.

Vláda kvůli válce na Ukrajině schválila navýšení rozpočtu o miliardu, jak moc se to projeví?

Je třeba chápat, jak armáda, potažmo resort Ministerstva obrany, funguje. Armáda by tento rok mohla dostat ještě o něco víc peněz, ale už ne řádově. Možná parametricky, třeba dvě miliardy jsou rozhodně představitelné. Ale ne deset, to je nesmysl. Máme půlku března a pokud chcete nějakou smlouvu uzavřít do konce listopadu, aby vám do konce roku reálně ten výrobek přišel a směl jste ho zaplatit, tak co reálně dokážete do konce roku vysoutěžit?

Na co se tedy ta miliarda využije?

Máme takzvané rámcové smlouvy. Třeba s Českou zbrojovkou máme rámcovou smlouvu na pět let v určitém maximálním plnění na ruční zbraně. Když se rozhodneme, že máme víc peněz a větší potřebu zbraní, tak jim řekneme: „Letos nechceme dodat tisíc pušek, ale dva tisíce pušek. Zvládnete to?“ Oni řeknou: „Ano, zvládneme.“ Můžeme vydat dvojnásobné množství peněz, za to se to dá utratit. To samé platí pro munici. Máme rámcovou smlouvu na střelivo do ručních zbraní, tam se to dá nějak urychlit.

Ale rozhodně není možné, i kdybychom stokrát chtěli, najednou nakoupit deset tanků, to se prostě do konce roku nepodaří. Proto je tak důležité, aby rozpočet rostl trvale, ale hlavně aby v něm nebyly výkyvy. Akvizice typicky trvá tři roky. Když si teď rozmyslíme, že chceme na zelené louce začít něco pořizovat, tak to za tři roky koupíme. Většina lidí si myslí, že armáda funguje jako mikrovlná trouba. Zapnete čudlík a zahřívá se jídlo. Jenže ona funguje jako horkovzdušná trouba. Nejdřív se desítky minut zahřívá, a teprve pak do toho můžete strčit to kuře. To je nepochopitelné pro velkou část politiků a koneckonců i voličů.

Zpět k válce na Ukrajině. Jaké jsou nálady mezi členy aktivních záloh? Chtějí někteří z nich jít bojovat na Ukrajinu?

Upřímně řečeno takové nálady rozhodně byly. Nebudu lhát, byly i mezi vojáky z povolání. Na druhou stranu, náčelník generálního štábu se v tomto směru vyjádřil poměrně jasně, on nás potřebuje tady. Mohu říct, není to tajné, že jsme kvůli té situaci ve strategické rezervě náčelníka generálního štábu. Tím pádem my (43. výsadkový pluk, pozn. red.) rozhodně práci máme a dá se očekávat, že budeme v souvislosti s touto krizí i nasazeni do zahraničí.

Třeba cvičení v Polsku?

Spíš bych řekl na Slovensku, ale to je celkem jedno. Cvičení NATO na východním křídle budeme mít taky, to nepočítám, třeba v Lotyšku bude cvičení v květnu.

Nicméně tím pádem každý jednotlivý výsadkář, který by mi scházel, a je jedno, jestli je to voják z povolání, nebo záložník, nám bude reálně scházet na úkoly svěřené republikou. Je něco úplně jiného, když třeba Velká Británie nebo Kanada vysloveně povolila svým občanů, aby tam šli bojovat. Je to úplně jiný impuls, než když u nás zazněl sice veřejný, ale výhradně ústní slib abolice. To znamená: až se vrátíš, budeš trestně stíhaný, ale my to trestní stíhání zastavíme. To je úplně jiná právní situace. My jsme záložníkům vysvětlili, že si nepřejeme, aby se touto cestou vydali. Naopak jsme jim nabídli jiné cesty jak Ukrajinu podpořit.

Jaké cesty to jsou?

V zájmu České republiky samozřejmě je, abychom Ukrajinu maximálně podpořili. Ukrajinská ambasáda pořádá finanční sbírku na nákup zbraní, už se vybralo přes půl miliardy, To už je slušný ranec na to, aby ty zbraně hrály roli. Ty zbraně už se fyzicky v České republice nakoupily a odešly fyzicky na frontu, to je dobrá věc.

Druhá věc – udělali jsme sbírku vojenských věcí typu vyřazených přileb, které měli kluci vlastní, celotělových balistických vest, nosných systémů, zdravotnického materiálu… Naložili jsme to do dodávky jedné firmy, která nás v této věci oslovila, a už je to dávno na frontě. Další věc organizuje Červený kříž, ještě se to nespustilo, je to darování krve pro ukrajinskou armádu. Do toho se také zapojíme, když to bude potřeba.

Služba v cizí armádě je trestný čin. Jaké důsledky má ale pro členy Armády České republiky?

Kdyby se jednalo o vojáka z povolání, tak je to reálně zběhnutí, není to nic jiného. Byť by mě sebevíc lákalo dělat protitankové léčky na ruské tanky, tak se nemůžu sbalit a jít bojovat na Ukrajinu. To prostě není možné. Jsem ve služebním poměru k této republice a dokud mi ona nedovolí, že to můžu udělat, tak tam prostě odejít nemůžu.

U aktivního záložníka je to něco maličko jiného. Mimo cvičení, která organizujeme jednou za čtvrt roku po dobu jednoho týdne, se na něj pohlíží jako na normálního občana. Pouze v případě, že je povolán na cvičení, má úplně stejná práva a povinnosti jako voják z povolání.

Jaké změny by podle vás armáda vzhledem k válce na Ukrajině uvítala?

Jedna z priorit současné ministryně obrany Jany Černochové je změna legislativy ve dvou ohledech. První priorita je změna článku 43 Ústavy ČR. Článek 43 hovoří o možnostech nasazení české armády mimo hranice České republiky a zároveň o nasazení jiných armád na našem území. V tuto chvíli oba ty případy musí schvalovat Parlament. Je to dané tím, že ústava vznikala v roce 1992. V roce 1991 odešla po více než dvaceti letech sovětská vojska. Pod tímto dojmem ústava vypadá, jak vypadá, v tomto bodě se nezměnila. V roce 1992 nikdo nemohl tušit, že budeme jednou v NATO.

Dneska je legislativně extrémně problematické vyslat vojáky mimo Českou republiku, zejména v případech, kdy je to urgentně potřeba. Nedejbože nějaká záchrana rukojmích, evakuace civilistů – je to extrémně problematické. Musí k tomu proběhnout plenární zasedání Parlamentu čili moment překvapení nulový. Snaha je, aby to mohla rozhodnout vláda s mandátem do 60 dnů s tím, že to musí zpětně potvrdit Parlament. Pokud by to nepotvrdil, vojska by se musela stáhnout. To je výrazně flexibilnější legislativní úprava.

Co je ta druhá priorita?

Změna číslo dvě je zákon o zadávání veřejných zakázek. Ten je z roku 2016 a není vhodný pro ozbrojené složky, prostě není. Výsledkem toho zákona je, že se státní složky bojí soutěžit jinak než na cenu a jinak než otevřeným výběrovým řízením. Což u specifických výrobků, které armáda potřebuje, málokdy vede k dobrým výsledkům. Asi jste si všiml, že ty poslední nákupy, které byly úspěšné a velké, nebyly vybírané tímto systémem. Byly rozhodnuté systémem vláda–vláda. Česká vláda oslovila americkou vládu, jestli by nám nemohla dodat vrtulníky, a ona nám je dodá. Nebylo žádné výběrové řízení. Všechny velké úspěšné zakázky jsou dělané tímto systémem. Dokážeme nějak fungovat i se stávajícím systémem, ale tohle bude rozhodně druhá legislativní změna, která by příští rok měla fyzicky proběhnout.