Chcípl by tu pes, miliardy to změnily. Lidi rozdělil další růst horské obce

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kralický Sněžník dal název celé členité hornatině rozprostírající se na pomezí Čech, Moravy a Kladska, při hranici s Polskem. Sníh už slezl skoro všude. Občas se tmavá kupička krčí ve strouze u silnice, po níž se již přesunují traktory na pole. Březen sotva začal, ale příroda už kvete. I letos neobvykle brzo.

K turniketům sjezdovek v resortu ale stále ještě sjíždí lyžaři. Dělníci opodál pracují na rozšíření kantýny a stavbě nového wellness centra pro 400 návštěvníků. Poslední velká investice firmy Sněžník.

V uplynulých dvaceti letech se Dolní Morava proměnila k nepoznání. Kdysi zapadlá obec, kde se místní podniky sotva uživily, se změnila v gigantické turistické centrum. Alespoň na poměry regionu. Rozšířily se zde sjezdovky, přibyly sedačkové lanovky, vyrostly mnohapatrové hotely i apartmánové domy. Ráz místa proměnila robustní zatočená rozhledna i ocelový visutý most.

Mimořádný stavební rozmach umožnilo osm změn územního plánu. Největší boom však již podle místní obyvatelky Pavly opadl. „Už to nemá smysl předělávat na ubytování. Není taková poptávka. Lidé hlavně chtějí, aby si otevřeli dveře a byli na lanovce,“ popisuje před svým rozestavěným domem necelé tři kilometry od hlavní sjezdovky a zametá přitom listí.

Investor, kterým je zmíněná společnost Sněžník, naopak věří, že se mu podaří přilákat ještě více lidí. Podal proto žádost o další změnu územního plánu - již devátou. Na další hotel, parkovací dům a dolní stanici plánované kabinové lanovky.

„Kdyby to bylo někde u Prahy, tak super. Ale jsou tady ještě pořád hodnoty, které se dají zničit. Nejen les, ale rostliny, živočichové. Je to bezbřehá továrna na peníze,“ kritizuje resort předseda Českého svazu ochránců přírody Šumperk Slavomír Bušina.

Neutuchající rozvoj rozdělil zdejší komunitu. „Ti, co mají ubytování, jsou spokojení. Ti, co z toho mají jenom čurbes, tak nadávají,“ shrnuje dění v obci zdejší údržbář František.

Pětasedmdesátiletý Michal Janočko před svým domem, na dohled od jednoho z vleků, seká trávu. „Kdyby to tady nebylo, tak tu není nic. Maximálně rozbitá silnice. Nadává ten, kdo nepronajímá,“ popisuje. On pronajímá.

A pokračuje posteskem, že nejbližší zdravotní ordinace jsou 50 kilometrů daleko. Jeho manželka není z návštěvy novinářů nadšená. „V obci to vře,“ upozorní muž.

Za chvíli nás vítá jeho příbuzný, starosta Ladislav Janočko (nez.). A rovnou nabízí i něco ostřejšího. S díky odmítáme. Říká, že starostu už příští rok dělat nebude. Je mu 73 let a chce mít klid.

Ptáme se, jak se mu celý areál líbí. „To nemůžu říct,“ zašeptá. „Určitě je to dobrá věc. Ale nesmí se to přepísknout. To je celý problém,“ naváže již normálním hlasem.

Ročně areál navštíví zhruba 400 tisíc lidí. Denně to je někdy až 10 tisíc lidí, odhaduje starosta. Stěžuje si, že ceny pozemků jsou jako v Praze, že lidé odcházejí, protože je pro ně výhodnější půdu prodat, než na ní zůstat.

Proč obec tedy něco nepodnikla, nezastavila další výstavbu? „Vždycky, když je investor silný, tak najde i nějaký drobný pro tu dědinku. Asi takhle,“ odpovídá.

Podíl nezaměstnaných je v okrese pod republikovou i krajskou úrovní a obec se nevylidňuje Když se však ptáme lidí, co jí přinesl rozvoj posledních let, krčí všichni oslovení rameny.

„Aspoň trochu se to tady zvedlo. Tady chcípl pes. Byl by tu kravín, jinak nic,“ shrnuje údržbář František.

Na jedné straně je brněnský miliardář Jiří Rulíšek, který zde od přelomu milénia investoval miliardy a jemuž obec povoluje stavět. Návštěvníci jsou spokojení. Utrácejí peníze. Za předloňský rok, jak již Seznam Zprávy psaly, vydělal areál skoro půl miliardy korun. Obec dostane 3,6 milionu ročně na ubytovacích poplatcích. Investor přispívá třeba i na stavbu kanalizace.

Na druhé straně je velké množství turistů a aut. „Nedá se tu ani jet na kole, jít s kočárem. Pětipatrové paneláky, to se sem vůbec nehodí. Aj ten Pražák musí být blbej, když jede z města do města. Na hory se chodí kochat,“ stěžuje si Emil Novák, který právě vyšel z nově opravené prodejny.

Ředitelka společnosti Eva Sára Rulíšková přiznává, že vztahy s obyvateli nejsou úplně dobré. Prý ale pracují na nápravě. „Snažíme se vztahy co nejvíce narovnat. Děláme s obcí společné akce, třeba Mikulášské nadílky, dáváme místním slevy na skipasy, slevy na wellness, na procedury a snažíme se zlepšovat vztahy mezi námi a místními,“ vypočítává.

Areál plný zážitků a atrakcí se rozkládá na dohled od Národní přírodní rezervace Králický Sněžník. Stavby stojí mimo ochranné pásmo, tudíž se k nim ochranáři nevyjadřovali. Až nedávno chtěl investor přes území rezervace natáhnout novou kabinovou lanovku.

„Uvítali bychom udržitelný rozvoj střediska, nicméně výstavbou stezky v oblacích nebo visutého mostu bohužel došlo k narušení krajinného rázu. Zejména z tohoto důvodu ani v ochranném pásmu nebylo možné novou výstavbu povolit,“ vysvětluje Pavel Jurka z olomoucké Agentury ochrany přírody a krajiny.

K tomu ale dodává, že chráněné druhy na území rezervace naštěstí netrpí. Návštěvníci totiž o přírodu příliš zájem nejeví. Návštěvnost v přírodních lokalitách se proto ochranářům nezvedá. A to i přesto, že z vrchu lanovky až na Králický Sněžník to je asi dvanáct kilometrů.

„Návštěvníci střediska Dolní Morava se v drtivé většině na samotný vrchol Králického Sněžníku nedostanou, jelikož se pohybují v klasickém návštěvnickém trojúhelníku - parkoviště - atrakce - restaurace,“ popisuje Jurka.

Zároveň se ale areál rozkládá na území přírodního parku. Tento nižší, krajský stupeň ochrany říká, že by měly být omezeny aktivity, aby nebyl narušen ráz krajiny. Dle pardubického krajského úřadu visutý most, který byl donedávna nejdelším svého druhu na světě, ani mohutná rozhledna nenarušují ráz krajiny. Podle ekologů a některých místních ano.

Areál se zároveň rozkládá na území evropsky významné lokality, konkrétně jde o ptačí oblast - díky výskytu chřástala polního. Původně hojně rozšířený druh kvůli úbytku luk z přírody téměř vymizel. Právě u Dolní Moravy žije jeho největší populace.

„Tvrdí, že to území chřástal už nebude navštěvovat, poněvadž je poškozené. Tak ať to stát napíše do Bruselu a z ochrany to vyjmou. Ať napíšou, že se tu bude lyžovat. Ale ať neříkají, že tu nechají ochranu pro chřástala, ale zároveň tu z nějakých závažných důvodů budou stavět kabinovou lanovku,“ kritizuje postup úřadů i státu předseda Českého svazu ochránců přírody v Šumperk Slavomír Bušina.

V okolí jsou i endemičtí, zvláště chránění živočichové a rostliny.

„Je toho na přírodu už hodně. Má to své limity,“ tvrdí na návsi místní obyvatel František Válek. Naopak Aloisie Žaloudková si pochvaluje, že její vnuk je mezi třiceti obyvateli vesnice zaměstnanými v areálu (podle údajů společnosti Sněžník). „Děcka tam chodí lyžovat. Nevadí mi to,“ říká.

Ochránce přírody Bušina vede s firmou zhruba deset let soukromou válku. Podával třeba odvolání proti vybudování jedné ze sjezdovek. Vyhraňoval se například vůči době, do níž může být v provozu osvětlení při nočním lyžování. Společnost Lesy ČR souhlasila s možností svítit do soumraku, což prakticky znamená i v zimě do 21 hodin. Povolil to stavební úřad v nedalekých Králíkách. Krajský úřad v Pardubicích ale jejich odvolání zamítl, soud jej zrušil, tahanice pokračuje.

„Snažíme se všechno budovat v rámci nějakých mezí. Ale samozřejmě s ochranáři se do styku dostáváme poměrně často. Nejsou úplně fanoušky nějakého rozšiřování a rozletu,“ říká na výtky ekologů ředitelka resortu Eva Sára Rulíšková.

„Pro někoho je to extrémní zásah do přírody, někdo to vnímá normálně a někdo to absolutně neřeší. Je to pro nás důležité téma, takže dost investujeme i do šetrných technologií, třeba u zasněžování,“ doplňuje ji mluvčí společnosti Karel Keklak.

Lanovka stoupá, pod námi se klikatí Mamutí bobová dráha. Vedle je dětský zábavní park s velkou sochou mamuta. Mamuta - maskota - si můžete koupit i plyšového na recepci hotelu za 695 korun.

Postupně se nám otevírá výhled na dřevěnou, ocelovou rozhlednu. Kolem projíždí lyžaři. A na snowboardu i devatenáctiletý Adam. „Skokánky super,“ hodnotí. „Stezka v oblacích stačí jednou. Na most se jednou podívám, ale za ty peníze mi to zatím nestálo,“ dodává.

Na verandě restaurace přejeme dobrou chuť Miroslavu Baierovi s jeho ženou Petrou. Líbí se jim tady, kromě odpočinku se tu i nechávají inspirovat. Provozují nedaleký sportovní areál České Petrovice. „Léto je základ. Soustředíme se hodně na malé děti, máme pro ně třeba motokáry za vlek,“ popisuje.

„Když není dobré počasí, tak člověk nemusí vylézt z hotelu,“ pochvaluje si Petra. Vedle ní, v růžové kombinéze, je tříletá dcera. Pozitivně hodnotí i to, že v hotelu mají různé animátorské programy.

Pro dva dospělé a dvě děti je pokoj na stránce Booking.com za zhruba osm tisíc korun za noc. V ceně je snídaně. Hotel hned u sjezdovky, vlajková loď společnosti Sněžník, je dost vyprodaný. A oblíbený.

Mezi doprovodné programy pro děti patří airbrush tetování, turnaj ve futsale, hra Chcete být milionářem nebo kurz líčení pro maminky. Večer nechybí ani čtení pohádek.

Člověk si tak odpočine od dětí, zaznívá opakovaně. Něco je zadarmo, ale třeba tvoření z pryskyřice stojí sto korun. Výroba domácího difuzéru - „vůně vám bude dlouho připomínat pobyt na hotelu,“ píše se - stojí 150 korun.

Turnikety vcházíme na visutý most. Kolem nás opatrně našlapují ratolesti. Pro ně nebo pro ty, kteří mají strach z výšek, to je iniciační zážitek. Na místě pro dospělého za 550 korun, při koupi na internetu za 440 korun. Dítě asi o polovinu levnější.

„To není dobrý,“ chvěje se malý Péťa, křečovitě se drží ruky svého táty, zatímco nás míjí. „Lepší, než aby lidi seděli u televize. Za ty peníze to stojí, ten pohled dolů je neuvěřitelný,“ oceňují zážitek Erika s Mirkem.

Dole mezi stromy se proplétají stezky pro kola. Zajišťují dostatečný přísun i letních návštěvníků. Firemní klientely, i rodin s dětmi.

Na mostě je asi 12 lidí, oproti létu téměř nikdo. Pod námi cvrliká králíček obecný, doprovází ho šoupálek krátkoprstý. Vydáváme se k druhé atrakci, zatímco kolem nás prosviští dva mladíci na lyžích. Z reproduktoru, který mají na zádech, hraje elektronická hudba.

Na stezce v oblacích jsou převážně rodiny s dětmi. „Jste úplní psychopati,“ říká úplně nahoře otec svým dvou synům a manželce. Leží totiž na síti a pod nimi nic dalšího není. „Viděl jsi, že by tady někdo spadnul?“ oponuje žena. „Jaký psychopati? Ležíme v oblacích,“ dodává syn.

Děti jsou spokojené, rodiče taky. Dolů mohou jet toboganem. Vstup pro rodiny za 500 korun. Jízda tobogánem za dalších 50 korun.

„Ostatní areály naštěstí spí, zatímco Dolní Morava se v našem prostoru vystrčila. Později může kdokoli přijít a když bude mít peníze, tak řekne, že to chce taky, když to povolili i tam. To nám přijde jako obrovské riziko,“ varuje ochranář Bušina.

„Všechno to je pro peníze. Že milují lyžování, to je bejkárna. A čerstvý vzduch? Ten býval,“ tvrdí zas starosta Ladislav Janočko.

Ředitelka areálu nesouhlasí. „Dáváme práci lidem, i místním. Máme spolupráci s místní sýrárnou, prodávají nám sýry na snídaně. Snažíme se zapojovat co nejvíce místních lidí. Není to jenom o tom, že si tady chtěl někdo něco postavit. Benefity z toho jsou nejenom pro nás, pro zaměstnance, ale i pro okolní lidi,“ dodává.