Česko vítězí! Triumf hokejistů přinesl i nový název země

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čekali jsme velmi, velmi dlouho, ale nakonec se to vyplatilo. Česko je poprvé v historii mistrem světa v hokeji.

Ne, nepřestávejte číst, nejsem žádný Šoustal, vysvětlím vám to.

Samozřejmě, že jsme jako země mistry posedmé - nebo potřinácté, když si přisvojíme i československé tituly, jak jsme koneckonců učinili už po rozdělení federace v roce 1993, kdy jsme férově šoupli Slováky do skupiny C rozvojových hokejových zemí a zabrali si i společnou vlajku, ale tentokrát jsme to podle oficiální stránky Mezinárodní hokejové federace IIHF poprvé dokázali pod názvem Česko/Czechia.

A i když Robert Záruba před čtrnácti lety po konci vítězného finále s Rusy radostně vykřikl jeden ze svých legendárních soundbitů „Česko vítězí a zapichuje další vlajku na hokejovém Everestu“, statistiky jsou neúprosné: IIHF připsala vítězství „České republice“.

Jistě, na světě existuje mnoho závažnějších problémů, ale ujasnit si konečně, jak se jmenuje země, v níž žijete, také není od věci. Takže při věčné vzpomínce na bombu Davida Pastrňáka do švýcarské svatyně: Je to Česko!

Tento úspěch se samozřejmě nerodil lehce. Česko bylo dlouho nechtěným dítětem, protože mnoha lidem ten výraz patrně připadal nepříliš elegantní. A bohužel, jednu z hlavních rolí tu sehrál Václav Havel, dokonce ještě v době, kdy se o žádném samostatném Česku nikomu ani nezdálo.

Hned v prvním vysílání pořadu Hovory z Lán v březnu 1990 o chystané změně názvu země, která se tehdy ještě stále jmenovala Československá socialistická republika, prohlásil: „Slovenská národní rada navrhla název Česko-Slovensko. Slovensko je země, ale nevím, co je Česko. Znám to slovo z pokleslé exilové žurnalistiky. V dopisech čtenářů po mně lezli slimáci, když mé oko padlo na tento výraz.“

A ve svém odporu poslední československý a první český prezident vytrval i v dalších letech. Jako Forrest Gump jsem se u jednoho takového historického okamžiku shodou náhod ocitl 20.července 1992 na zámku v Lánech, kdy Havel definitivně odešel z postu federálního prezidenta. Všeobecně se počítalo s tím, že ve funkci bude pokračovat i po tehdy už neodvratném rozdělení Česko-Slovenska, nicméně když se ho tehdy v Lánech novináři ptali, jestli existuje varianta, že by o post neusiloval, pravil rozhodně: „Nebudu prezidentem, pokud by se to mělo jmenovat Česko.“ Hotovo.

Samostatný český stát vstoupil do své nové existence bez všeobecně přijímaného jednoslovného názvu - byť oficiálně bylo „Česko“ samozřejmě v OSN zapsáno již od roku 1993.

Jak dlouhý a těžký souboj o „Česko“ byl, svědčí, že na tomhle poli úplně neuspěl dokonce ani komunikační mág Vladimír Železný, který neúnavně - a bohužel také dost marně - divákům svého nezapomenutelného pořadu „Volejte řediteli“ v TV Nova trpělivě vysvětloval, že „Čechy, Morava, Slezsko, to je naše Česko“. A byla to právě Nova (byť už bez Železného), která přesně před dvaceti lety pojmenovala svou megaúspěšnou talentovou show „Česko hledá superstar“, což bylo možná poprvé, kdy se tohle slovo masově objevilo v běžně užívaném jazyce.

Aby byl seznam neobvyklých hrdinů tohohle příběhu kompletní, je spravedlivé zmínit také Miloše Zemana: „Používám výraz Czechia, protože zní krásněji a je kratší než chladný název Česká republika,“ prohlásil třetí český prezident třeba v roce 2013 při návštěvě Izraele, a to byla také jedna ze dvou věcí, kterou během svého prezidentství udělal správně - tou druhou byl odchod z funkce.

Chcete-li lidem prodat „nový“ název země, v níž žijí, neobejdete se pochopitelně bez podpory popkultury - a sportu. Proto poslední dva roky se ministerstvo zahraničí - diplomaticky řečeno - snažilo přesvědčit sportovní svazy, aby se jednoslovný název objevil i na reprezentačních dresech. Což nebylo - třeba v případě Českého olympijského výboru - úplně jednoduché, ale nakonec byl cíl splněn: Sportovci s nápisem „Czechia“ na hrudi se představí už na letní olympiádě v Paříži.

A tím bychom mohli jednou provždy považovat tuhle debatu za uzavřenou. Nikdo vás samozřejmě nebude nutit používat „Česko“ místo „České republiky“, i když - slovy klasika - ani na vteřinku nevěřím, že někdo takový opravdu existuje.

Takže si na závěr zopakujme odpovědi na nejčastější výhrady, s nimiž jsme se 30 let setkávali.

„Česko není pravopisně správně.“ Je.

„V angličtině se to plete s Čečenskem.“ Co by měli říkat Slováci a Slovinci? Nebo Turnov a Trutnov?

„Česko ignoruje moravskou část země.“ Vzpomeňte si na Vladimíra Železného.

„Je to ošklivé.“ Ne, jak správně říkal Miloš Zeman: „Zní krásněji než chladná Česká republika“. A navíc si zvyknete.

Je to definitivně tady: Česko vítězí, přepište dějiny.